Policejní zmar
Nutnost odložit maskáče a M4 vyměnit za M9 za problémy Battlefield Hardline nemůže. Kdo by v tom ostatně hledal rozdíl, když americká policie menší armádu stejně připomíná. Policejní tématika je naopak papírově vítaným zpestřením, a kdyby ji tvůrci zpracovali lépe, naopak by BF sérii obohatila - podobně jako odbočka v podobě Bad Company her. Hardline ale nemění jen vojenské uniformy za policejní civil. Velmi výrazně mění i tradiční herní mechaniky za nové, které však v rámci konceptu hry nefungují.
Zásadní problém má příběhová kampaň už s příběhem a postavami. Zápletka je nelogická a postavy natolik průhledné, že za deset minut po spuštění hry máte jasno, co se dalších pár hodin bude dít. Navíc jsou aktéři nepříjemní a okamžitě odtušíte, jaký archetyp v policejním příběhu o hodných a zlých policajtech zastupují. Hardline je zkrátka standardní příběh o střetu idealistů s realistou a velkém balíku peněz. Jakékoli zlomové momenty úplatkářství či zrady navíc přichází v těch nejvíce očekávaných momentech, mají tisíckrát viděnou podobu a kampaň jakéhokoli Call of Duty proto v porovnání s kampaní Battlefield Hardline působí (když to přeženu) jako klenot klasické literatury.
Ačkoliv Visceral Games mají zkušenosti spíše s příběhovými hrami, na Battlefield Hardline se to nijak neprojevilo. Skripty na sebe nenavazují a příběhové filmečky jsou příliš dlouhé a otravné, což notně kazí zážitek z celé kampaně. Těch několik solidních filmových momentů, jako je obrana postřeleného parťáka nebo návštěva obchodního centra, stravovaného hurikánem, nakonec nezanechá velký dojem. Kampaň i díky těmto momentům vydrží na zhruba osm hodin hraní, což není na podobnou hru vůbec málo, ale k ničemu to není, když se většinou spíš trápíte.
Kampaně předchozích Battlefield her byly stejně plytké a průhledné, ale jejich základní příběhový oblouk alespoň dával nějaký smysl. V Battlefield: Hardline se bohužel všechno zhruba uprostřed zlomí a jakákoli vnitřní logika či výstavba děje se bortí s nástupem svižného tempa, které je nakonec jedním z mála pozitiv celé kampaně.
Hra na schovávanou
Dalším problémem kampaně je žánrová nevyhraněnost. Ačkoliv tempo hry klopýtá kvůli častým příběhovým vsuvkám, nejvíce rozbíjí dynamiku zážitku stealth prvky. V podstatě to funguje tak, že si zázračným mobilním skenerem označíte nepřátele včetně jejich zorného pole a následně se kolem nich snažíte proplížit s tím, že jen výjimečně některého z nich tiše zlikvidujete. Tvůrci si totiž usmysleli, že k policejní práci i v rámci jinak nerealistické hry patří zatýkání, které se snažili zpracovat jako zbrusu novou a zábavnou herní mechaniku. Moc se jim však nepovedla.
Až na tři protivníky můžete v jednu chvíli vytáhnout svůj policejní odznak, tím je znehybnit a následně i spoutat. Ale jen za předpokladu, že je bude mezitím parťák držet v šachu pistolí. Když se to nevyvede a buď neudržíte zatýkaného na mušce, nebo vás zmerčí gangster, který přichází zpoza rohu, začne šílená přestřelka - na chvilku pak Hardline připomene klasické Battlefield hry. Opravdu jen na moment, zvláště na nejtěžší obtížnost. Nepřátel je totiž zpravidla hodně, nábojů naopak dosti málo a výsledkem je obvykle vaše okamžitá smrt.
zdroj: Vlastní
Battlefield naruby
Pochopitelně můžete hrát na nejlehčí obtížnost a všechny postřílet, protože do rukou dostanete i brokovnici a útočné pušky. V takovém případě toho i dost vydržíte a z míry vás nevyvedou ani nereálně odolní nepřátele. Počítejte ale s tím, že vás hra za podobně akční přístup potrestá. Každá akce je totiž bodována a pouze tichým postupem si odemknete většinu zbraní a vychytávek, jako je třeba lezecký hák nebo kladka pro rychlý přesun.
V řadě klasických stříleček se obvykle kvůli zpestření jedna či dvě stealth mise objeví, takže je většinou rychle absolvujete a jejich případná nekvalita tolik nebije do očí. V Hardline jsou ale naopak zpestřením vyloženě akční pasáže. Do jisté míry chápu, že to odpovídá realitě policejních akcí, během nichž je přestřelka většinou až tou poslední možností řešení situace. Jenže Battlefield Hardline si i díky přestřeleným postavám a zápletce mohl dovolit větší odstup od reality. Zvlášť, když ani povětšinou lineární úrovně realitě vůbec neodpovídají, stejně jako chování AI.
Když už vám ale tvůrci dovolí operovat na větším plácku, tak je alespoň nač koukat. Prostředí skladišť střídají luxusní hotely a exteriéry typu Everglades působí jako příjemné zpestření. Jde však o jednu z mála výhod policejního námětu, kterou tvůrci dokázali využít. Na poměry série totiž hra působí graficky tuctově a zejména kvalita příběhových filmečků je na hraně očekávání od trojáčkové produkce. Podobný problém ale měli Visceral Games už v případě Army of Two: The Devil's Cartel.
Multiplayer? Pokračování příště.
Kampaň v Battlefield 4 byla krátká, nezábavná a zjevně šlo o přívěšek multiplayerového jádra hry. Kampaň v Battlefield Hardline je také přívěšek multiplayerového základu, ale je dvakrát delší, stejně nezábavná a v řadě okamžiků ještě více absurdní navzdory odlišné tematice. Vzhledem ke zkušenostem studia Visceral s příběhovými hrami je tedy zklamání výrazně větší. A přestože nepočítám s tím, že by si někdo z vás chtěl Battlefield Hardline pořizovat kvůli singleplayer kampani, pro jistotu vás upozorním, abyste o něčem podobném vůbec nepřemýšleli. A jaká je hra v multiplayeru, což je bez jakýchkoli pochyb opět základ hry, si v klasické recenzi povíme na začátku týdne.
