Race the Sun - recenze
Když v Race the Sun zapadá slunce, dostávají za pravdu všichni kádři přes sejčkování. Pokaždé, když totiž obzor zčervená, skončí ošklivou nehodou další level plný rychlosti a adrenalinu. Ten a mnoho dalších vytvořili blázni ze studia Flippfly, kteří svoji divokou závodní hru popisují jako "hyper-kinetickou" arkádu s minimalistickým stylem. Mluví pravdu. K dokonalosti se sluší dodat, že v Race the Sun se potkaly Wipeout a Skyroads a že to s tím smrtonosným západem slunce myslím opravdu vážně.
Dead Rising 3 - recenze
„Pěkná noc, jasná – v tu dobu vstávají mrtví ze hrobu, a nežli zvíš, jsou tobě blíž!“ Kdyby jen pan Erben tušil, že se něco kdysi tak hrůzyplného jako ožívající mrtví promění v patetické univerzální nepřátele pro potřeby současné popkultury. Dead Rising hry na tom nikdy nebyly jinak: chodící mrtvoly bylo potřeba kosit rovnou po stovkách, čímž jakýkoliv náznak přemýšlení nad zabíjením vzal za své po deseti minutách.
The Walking Dead: Season 2 - recenze 1. epizody
Je to rozbité? Tak to oprav. Funguje to? Tak na to nesahej. Zlaté pravidlo všech pohodlných kutilů si vývojáři z Telltale vzali k srdci a druhá sezóna The Walking Dead se hraje, inu, stejně jako první sezóna The Walking Dead. Aspoň takový závěr lze učinit po zhlédnutí dokončení první epizody s názvem All That Remains, která opět více než hru v tradičním slova smyslu připomíná interaktivní komiksový seriál.
Path of Exile - recenze
"Kdyby takhle vypadalo třetí Diablo, to by bylo něco." Tak s touto větou jsem se setkal v letošním roce opravdu mockrát. Slyšel jsem jí od lidí, kteří si zdarma stáhli betu Path of Exile a po nějaké době získali pocit, že se k nim dostalo to nejlepší izometrické akční RPG. Ten postoj jsem posléze pochopil, ale nechtěl se s ním hned ztotožnit. Pravdou však je, že jde o naprosto logický důsledek toho, že tvůrci dokázali najít cestu nejen k velmi náročné a přísné hard core komunitě, ale současně umožnili dlouhé hodiny jednoduchého, intuitivního a především i zábavného hraní i laikům.
Resogun - recenze
Resogun bude pravděpodobně mnohými vnímán jako jeden z nejkontroverznějších titulů pro PlayStation 4. Ale rozhodně ne kvůli násilí či přízemním oplzlostem, ostatně nic takového se ve hře ani nevyskytuje. Problém téhle malé nezávislé hry tkví v tom, že je kvalitní. Vlastně až moc kvalitní. Natolik, že zastiňuje některé velké AAA tituly, které měly táhnout start nové konzole především.
Phoenix Wright Ace Attorney: Dual Destinies - recenze
Dobře, tak titulek „Ticho v soudní síni!“ se k téhle hře zrovna moc nehodí. Co se týče série Ace Attorney, tak nic není dále od pravdy. Tady v soudní síni rozhodně ticho není, spíš to tu vypadá jako na boxerském mači. Lidé ječí a vykřikují „námitka!“, chřestí řetězy, tikají bombami, piští a démonicky se pochechtávají. Spíš než v soudní síni to tu vypadá jako u pojízdných kolotočů. Nebo v pavilónu kuriozit.
Teslagrad - recenze
Výhoda malých her spočívá ve schopnosti umělecky se zvětšit přesně podle hráčova vkusu. Pokud si člověk správně vybírá materiál, časem si z indie žánru postaví velkou knihovnu plnou atmosférických románů, vtipných povídek i tklivé lyriky a má pocit, že „vyzrál na systém“.
BioShock Infinite: Burial at Sea - recenze první epizody
Pokud jste nehráli a hlavně nedohráli BioShock Infinite a máte to v plánu, čtete odtud dál na vlastní nebezpečí. O první části dvoudílného DLC Burial at Sea nemá valného smyslu mluvit bez znalosti jádra celého původního příběhu. Když nevíte, kdo jsou Booker a Elizabeth a jakou roli v osudu létajícího města Columbia sehráli, postrádá pro vás Burial at Sea jakýkoli smysl a následující řádky vám případný zážitek z Infinite jenom a pouze zkazí. Vaše volba.
Zoo Tycoon - recenze
V posledních letech mě dětské hry stále dokola vedou k úvahám, zdali mají lidé z herní branže všech pět pohromadě. Dětských her je málo, přestože se jedná o obrovský trh, který nabízí možnost nadprůměrných výdělků. No a když už se jednou (k velké radosti rodičů) nějaká ta primárně dětská hra urodí, najdeme v ní tolik nesmyslů, že je pro mladší hráče prakticky nehratelná. Podobný osud potkal Disney Infinity, Epic Mickey 2 a bohužel se nevyhnul ani Zoo Tycoonu.
Gran Turismo 6 - recenze
Jsem s ní už několik hodin. Vlezl jsem ji pod kůži a zjistil jsem, že těch kůži je hned několik! Hraní Gran Turismo 6 je jako setkání se starým známým po deseti, patnácti letech. Nechci rovnou mluvit o třídních srazech, protože ty jsou pro většinu z nás noční můrou v jakémkoliv skupenství. Berme tedy v úvahu starého DOBRÉHO známého.
Broken Sword: The Serpent's Curse - recenze první části
Pokud vám nejsou klasické point and click adventury úplně cizí, pak jméno Charlese Cecila vykřikujete ze spaní a nejméně jednou do roka si zahrajete první Broken Sword s podtitulem Shadow of the Templars. Osobně se k prvnímu Broken Swordu vracím a pokaždé si uvědomím, jak je tahle hra nadčasová a ještě dnes i zcela bez problému hratelná. Proto jsem se na nápad udělat pokračování ve stylu jedničky díval skrz prsty. Nač dělat tutéž hru, jen s jiným příběhem a navíc skrze kickstarter? Proč se vracet tak moc dozadu a hrát pouze na nostalgickou strunu?
Knack - recenze
Psal se 20. únor 2013 a hráčská obec měla poprvé nahlédnout pod pokličku next-genu. Představení nového PlayStationu ale nebylo zdaleka jediným, které se ten večer odehrálo. Mark Cerny, hlavní architekt PS4, ukázal demo hry Knack, pod kterou se podepsal jako producent. Knack se na první i druhý pohled tváří jako povinný titul pro celou rodinu. Má naivní barevnou grafiku, slibuje snadné a chytlavé ovládání a dobrodružný výlet do fantastického světa. Co víc si vlastně od takové hry přát.
Killzone: Shadow Fall - recenze
Série exkluzivních (first i third person) sci-fi stříleček od studia Guerilla Games nás provází již přes tři generace konzolí a zavítala i na handheldy PSP a PS Vita. Oznámení dílu s podtitulem Shadow Fall jako launch titulu pro konzoli PlayStation 4 v podstatě nebylo žádným výrazným překvapením – zaběhnuté značky prostě táhnou, ať se vám to líbí nebo ne.
Ethan: Meteor Hunter - recenze
Lepší sýr v hubě, než záda napadrť. S takovou životní filozofií podniká výlety za rizikem nejedna pohádková myš a Ethan není jiný. Stal se hrdinou nové, spíše nenápadné plošinovky, která nehýří vlastními nápady. A ty, které převzala odjinud, se snaží aspoň ďábelsky kombinovat. Povedlo se to?
The Legend of Zelda: A Link Between Worlds – recenze
Jaká konzole měla letos nejlepší exkluzivní hry? Xbox 360? Zív. PlayStation 3? Lepší. Nintendo 3DS? No jistě! Japonský handheld chytil druhý dech a v průběhu celého roku nabízel excelentní tituly, jaké si jinde nezahrajete, a které představují pádný důvod pro pořízení samotného zařízení. Silná sezóna odstartovala s takřka dokonalou strategií Fire Emblem: Awakening a pokračovala s Luigi’s Mansion: Dark Moon, Donkey Kong Country Returns 3D, Animal Crossing: New Leaf nebo Pokémon X & Y. A koncovka? The Legend of Zelda: A Link Between Worlds. Skvostnější finále si Nintendo ani nemohlo přát.
Professor Layton and the Azran Legacy - recenze
Každé herní univerzum má jistou vnitřní logiku. Sadu pravidel, podle nichž hráč řeší vzniklé situace. V Call of Duty všechny postřílíte, v Devil May Cry všechny zmlátíte, v Pokémonech se nikdy nikoho nedotknete, ale vysíláte své zvířecí prostředníky. No a v sérii Professor Layton si pro změnu vždy poradíte vyřešením nějaké hádanky.
Assassin's Creed Pirates - recenze
Někdy stačí jedno slovo a máte jasno. Levoboček Assassin's Creed IV určený pro Android a iOS se proto jmenuje prostě a výstižně Pirates. Je totiž o... pirátech! Na vývoji pracoval přes půl roku čtyřiceti členný tým, v jehož čele stáli producenti Kenwayových dobrodružství, a přesto nebo právě proto Kenwaye nečekejte.
Space Rangers HD: A War Apart - recenze
Vesmír je velký. Fakticky velký. To byste nevěřili, jak je hrozivě obrovitánsky velký, že z toho zůstává rozum stát. A tak se stane, že jednou za čas se ve vašem horizontu události vyloupne vskutku archaický artikl z dob minulých – třeba sandboxový simulátor poletování po obrovitánské galaxii Space Rangers HD: A War Apart. Jenže sandbox ruku v ruce s principy první poloviny minulého desetiletí jsou nejen dobrým sluhou, ale také špatným pánem.
Journey of a Roach - recenze
I když se na nás většinu času valí hry typu Assasin's Creed 7, Need for Speed 10 nebo Call of Duty 25, občas herní scéna dokáže překvapit pořádnou novinkou, přestože vítr vane od poměrně konzervativního vydavatele, který sází na pár „svých“ žánrových koní.
Super Mario 3D World - recenze
Zatímco celý videoherní svět se momentálně hádá o to, zda je lepší Xbox One, nebo PlayStation 4, já si spokojeně hovím v obýváku na gauči a hraju skutečnou hru nové generace. Zatímco ostatní se honí za stále lepšími a lepšími technologiemi, grafikou a nesmyslnými pozlátky, já sedím na gauči a užívám si titul, který je navržen s citem pro dobu a dokáže nabídnout hodiny a hodiny nikdy nekončící a neuvěřitelně nápadité zábavy. Zatímco ostatní řeší Forzu a Killzone, já držím v ruce trošku otravný tabletoidní ovladač a užívám si Super Mario 3D World.
