Resogun - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Resogun - recenze

Datum vydání:
29. listopadu 2013
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

22. 12. 2013 18:45 | Recenze | autor: Jan Olejník |

Resogun bude pravděpodobně mnohými vnímán jako jeden z nejkontroverznějších titulů pro PlayStation 4. Ale rozhodně ne kvůli násilí či přízemním oplzlostem, ostatně nic takového se ve hře ani nevyskytuje. Problém téhle malé nezávislé hry tkví v tom, že je kvalitní. Vlastně až moc kvalitní. Natolik, že zastiňuje některé velké AAA tituly, které měly táhnout start nové konzole především.

Je ale nutné si v první řadě uvědomit, že tahle na první pohled primitivní hra s raketkou v hlavní roli má především dokázat, že tu PS4 není jen kvůli drahým projektům, ale nabídne po vzoru osobních počítačů i slušnou řádku zábavných indie her. A to přijímáme s povděkem!

Na okružním letu

Finské studio Housemarque se pro svou next-gen prvotinu rozhodlo zúročit zkušenosti z kritikou vřele přijatého titulu Super Stardust HD. Principy známé z této adrenalinové arkády byly pro Resogun lehce pozměněny a tak se z orbity přesouváme s raketkou na herní plochu ve tvaru prstence, uprostřed kterého se nachází do tmy svítící město, případně jiná futuristická architektura. Váš úkol je na první pohled jednoduchý – poslechnout robotický hlas, který vám z reproduktoru v gamepadu oznámí, že je třeba zachránit posledních pár lidí.

Téměř vzápětí se na vás začnou sypat shluky agresivních nepřátel a samozřejmě jako v ostatních hrách tohoto typu stačí jen letmý kontakt s projektilem či samotným útočníkem, aby váš bojový stroj explodoval v efektním gejzíru jisker. Naštěstí nejste zcela bezbranní a zpočátku slabý laser můžete v průběhu úrovně upgradovat až na solidní zbraň hromadného ničení.

Zajímavý taktický prvek pak nabízí kružnicová herní plocha. Díky ní máte slušný přehled o tom, kdo se na vás z jaké strany chystá, případně můžete protivníkům vpadnout „do zad“ nebo uniknout z dosahu přesily méně nebezpečnou cestou.

Deset malých zeleňoušků

V celém tomhle explozivním šílenství zběsile manévruje v jedné ze tří nabízených lodí sám hráč se snahou zachránit deset zelených mužíčků, což přes zažitou symboliku jsou skutečně lidé a ne maskoti jistého obchodu. Zpočátku jsou všichni zašití v průhledných boxech na různých místech levelu a osvobodit je můžete jen po zničení speciálních nepřátel zvaných Keepers. Tenhle shluk zeleně svítících plavidel se tu a tam objeví na herní ploše, a pokud je nestihnete zničit včas, než z obrazovky utečou, človíček zemře.

Stejný osud nebožáka čeká, když se na něj po vysvobození vykašlete a necháte ho na pospas nepřátelským jednotkám. Úroveň lze naštěstí dokončit i bez jediného zachráněného. Jenže pokud chcete atakovat přední příčky on-line žebříčků, budete muset podniknout šílené záchranné akce stůj, co stůj.

Ultimátním cílem je tedy nezemřít, nahrabat si obrovský násobič skóre a zásobu bonusů, posbírat a odvézt k teleportům všechny přeživší a nakonec si to ještě rozdat s gigantickým bossem. Tohle je prostě léty prověřený recept, podle něhož Housemarque „ukuchtili“ zábavnou hru, která by si už za výše zmíněné prvky zasloužila nadprůměrné hodnocení.

...

Zírám!

Nejenom, že vývojáři použili osvědčené ingredience, oni si dali i pořádnou práci s tím, aby svoje dílko patřičně vizuálně načančali. Na první pohled se to až tak úplně nezdá, možná vám bude hra připadat poměrně generická a tmavá, ale jakmile uběhne minutka herního času a události se dají do pohybu, začne Resogun odkrývat své krásy.

Demolice je opulentní, všudypřítomná a neskutečně krásná. Vzduchem neustále poletují úlomky nepřátelských lodí, kusy rozbořených budov, scénu každou chvilku osvětlí gigantické výbuchy a šílení závěreční bossové se postarají o užaslé „Fíha!“ Právě tito pekelně těžcí protivníci splňují snad každé učebnicové pravidlo. Jsou větší než celá obrazovka, existuje fikaná taktika, jak se jich zbavit, a jejich design je prostě parádní. Až se na vás vrhne cosi, co se skládá z tisíců poskakujících a měnících se krychliček, na nějakého Knacka hodně rychle zapomenete.

Není vůbec na škodu si právě na tyhle potvory šetřit dva bonusové útoky: prvním z nich je všeničící bomba, která vyčistí celou herní plochu a druhým je Overdrive Cannon, masivní proud zelených částic, který po sobě zanechá polygonovou spoušť. Za zmínku stojí i radovánky v podobě kooperativního režimu, který si sice užijete pouze online, rozhodně ale stojí za vyzkoušení, protože opět o něco rozšiřuje mé lince a těch pár zpomalení hry nemůže zkazit jinak fantastický multiplayerový zážitek.

Na Resogun vlastně nelze najít nic vyloženě negativního, pokud hru bereme takovou, jaká je – tedy jako maximálně efektní, zběsilou a pěkně těžkou retro záležitost v moderním kabátku. Možná jen těch lodí na výběr by mohlo být více a osobně bych ocenil hlubší systém vybavování lodí. Ale vzhledem k tomu, že hra je přidávána k členství PlayStation Plus zdarma, potažmo je dostupná za doslova pár šupů, nevidím jediný důvod, proč těch pár set megabajtů neobětovat a neudělat si takový malý explozivní ohňostroj přímo v obýváku.

Verdikt:

Resogun je poctivá retro střílečka oděnou do překrásné grafiky. Nabízí pořádnou výzvu a hromadu zábavy, která není sužována technickými nedostatky.

Nejnovější články