Pokud existují univerzálně zábavné hry, Rayman Legends mezi ně suverénně patří. Pestrý svět s dechberoucími barvami a roztomilými bytostmi si užije zarputilý fanoušek krvavých stříleček i milovník vojenských strategií nebo fantasy adventur. Raymanovské legendy vyvolávají jen pozitivní pocity i ve chvílích, kdy už podesáté začínáte ze stejného místa. V Raymanovi je totiž všechno fajn, dokonce i umírání.

Pokud jste ještě nikdy neslyšeli o Crysis, zřejmě jste poslední čtyři roky žili v jeskyni, nebo jsou vám hry úplně cizí. Jak jinak si vysvětlit, že by vám unikla hra, která se od svého původního vydání v roce 2007 stala hlavním benchmarkovacím nástrojem a při testech hardwaru se používá i dnes. Ne, to prostě není možné!

Probudit se s rozsáhlou amnézií v interiéru temného hradu, v němž se na vás sápe jeho krvavá minulost a značně podivná současnost, to je premisa hodná těch nejděsivějších nočních můr. Frictional Games, autoři vynikající série Penumbra, se žádných hororových námětů nebojí a tak hráče bez obav vhodí doprostřed jednoho takového komplexu a vnuknou mu jednoduchý úkol – přežít. Amnesia: The Dark Descent doopravdy není hrou pro bábovky a strašpytle, kteří své nehty strachem zarývali do myši už při hraní F.E.A.R. či jiných, jen okrajově tajemných her. Amnesia chce primárně děsit. Vlastně se jedná o jeden z velevzácných kousků, které nepoužívají tmu a strach z neznámého prostředí jen jako součást vnitřních monologů hrdiny, ale jako styčný prvek hratelnosti. Dokáže takovýto horor zaujmout fanoušky klasických adventur?• Příběh bez minulosti Popravdě mě testovaná hra, navzdory skvělým referencím od zahraničních redaktorů, hned zpočátku lehce zklamala. Sérii Penumbra jsem hodnotil velmi kladně, ale prvky beletrie v ní hráč musel hledat zvětšovacími skly. Amnesia řeší hrdinovu minulost, důvody a okolnosti ztrátou paměti a než jsem si stačil na prakticky bezejmenného hrdinu zvyknout, už dávno jsem se probíral druhou polovinou hry. Možná jsem poněkud staromilný, ale nedokážu vnímat horor bez toho, abych věděl, proč a z jakého důvodu je všechno kolem mně tak děsivé. Odhalování minulosti komplexu z nalezených papírů a mluvených flashbacků sice není špatné řešení, ale pro příště už bych raději zvolil nějaký ucelenější způsob vedení děje.

Kam běží kouzelná liška?

Nejsou to Avengers, nemají mezi sebou žádného Batmana, ani Supermana, přesto se dnes těší nevídané popularitě. Při tom ještě před pár lety o Strážcích Galaxie věděli jen fanoušci Marvelu. Jenže pak do kin vtrhnul film, stal se jedním z nejvýdělečnějších snímků roku 2014, a hláškující sci-fi parta sarkastických antihrdinů si zajistila bohatou budoucnost. Druhý díl dorazí na stříbrná plátna příští týden a ještě předtím vyšla první epizoda stejnojmenné hry od Telltale Games, známé továrny na komiksové adventury.

Dnes má hráč k dispozici tak pestrou nabídku, že se na ni občas dívá přezíravě jako třikrát dokola pozvracený římský hedonista na další chod stejků z anakondy, nadívaných bio olivami. Hernímu průmyslu se stalo to samé, co dříve hudebnímu - dnes může dát do kupy hru takřka každý. Zvyšuje to roli herních médií, která mohou (měla by!) zahlcenému hráči pomoci se v tom všem zorientovat. Jedním z trendů v soudobé pestré nabídce je výrazný segment hardcore RPG her, jejichž tvůrci křísí dávné modly z počátku a průběhu devadesátých let minulého století, často vyzbrojeni světonázorem, že někdy kolem roku 2000 se vývoj her podělal. Proto je třeba (prý) RPG systematicky vracet tu k odkazu starých dungeonů (třeba Legend of Grimrock), tam k izometrickým hrám běžícím na Infinity enginu (např. Pillars of Eternity) a jindy zase k hutným postapokalyptickým jízdám na bázi Falloutu. Právě do posledně jmenované kategorie patří Underrail od srbské party nadšenců známé jako Stygian Software. A co na jejich počin říct? Někdy to vyjde, jindy ne. Grimrock i Pillars of Eternity se hrály jako pohádka, naproti tomu Underrail od vás potřebuje mnohem víc spolupráce.

Kroužení po oválech se trochu vymyká běžnému pojetí závodů a pro příznivce NFS asi nebude tím nejlákavějším, ale zájemci o realistickou simulaci budou podle recenze z nových Nascarů nadšeni.

Blitzkrieg je pravděpodobně nesmrtelný a znovu se vrací ve všech možných i nemožných reinkarnacích. Toto je jeho nový klon, který se zhlédl v postjaderném prostředí jak vystřiženém z Falloutu či Šíleného Maxe.

V neklidných snech vídám to město

Není to ani rok, co vyšla recenze Joe Danger: Special Edition a už tu máme regulérní pokračování. Jak samotný název naznačuje, Joe Danger 2: The Movie se již neodehrává na opuštěných tratích někde na venkově, kde se Joe snaží získat zpět svoji ztracenou slávu. Tentokrát si jej právě díky všem šíleným kouskům z minulého dílu vyhlédl režisér těch nejakčnějších filmů na světě, protože potřeboval někoho, kdo si bude ochoten s úsměvem na tváři polámat všechny kosti v těle jen pro naši zábavu.

Datadisk pro staré dobré RPG Baldur’s Gate s podtitulem Siege of Dragonspear je jako sraz spolužáků ze základky po dvaceti letech. Budete nadšení z toho, že se po té nekonečně dlouhé době zase setkáte se všemi svými bývalými kamarády. Sednete si vedle Minsca, který si stejně jako při matice hraje se svým stupidním kvíkajícím hlodavcem (jak to, že ještě nepošel?). Proti vám se objímá třídní páreček, Khalid s Jaheirou. Trochu stranou na celou tu veselou sešlost zírá věčně opruzená a popudlivá Viconia. A vy srkáte alkohol ze sklenice a máte radost, protože se vůbec nezměnili. Všechno je tak, jak si pamatujete. Tak, jak to má být.

Dirt Track Racing: Sprint Cars - recenzeAutor:LadisPublikováno: 18.listopadu...

Přátelé obřích zkázonosných pochodujících kovových monster, vítejte ve třetím tisíciletí. Napříč Vnitřní sférou galaxie zuří již třetí nástupnická válka ústředních lidských mocností rozesetých po stovkách planet. Civilisté možná válkou trpí, avšak pro šéfa žoldnéřské společnosti jde naprosté požehnání. A po bezmála dvaceti letech si toto požehnání konečně zase můžete užít i vy a vaši parťáci z masa a kostí.

Screamer 4x4 - recenzeAutor:LeonPublikováno: 5.ledna 2001Poslední dobou si příznivci off-road...

Simulátor zaseklý v čase

Socialismus s nelidskou tváří

Co měl Monster Hunter udělat už dávno

Geoff Crammond si v datadisku Grand Prix 3 Season 2000 snaží napravit reputaci po problému s neaktuálními daty v původní hře.

Není FIFA 09 jako FIFA 09. Tím samozřejmě narážíme na značné odlišnosti mezi takzvanými next-gen a old-gen verzemi totožně pojmenovaného fotbalu. Na PC však letos boduje ovládáním myší a krásnější grafikou.

Závodní série Colin McRae Rally je mezi hráči na PC tak oblíbená, že by byla škoda neotestovat její čtvrtý díl, který si prozatím mohou užívat pouze majitelé konzolí. Čím a jak moc se hra liší od trojky?

Dějové kejkle u posledních Mortal Kombatů začaly až nebezpečně připomínat zápletky Ordinace v růžové zahradě a dokonce ani crossover Mortal Kombat vs. DC nedosáhl podobných kvalit jako konkurenční Marvel vs. Capcom. Jeho třetí díl na Street Fighter IV enginu je mimochodem pro Mortal Kombat solidní konkurencí. Oba pojí 2,5D herní systém (3D postavy v 2D ringu), ale tam, kde si Capcom hraje a kombinuje mnohdy nezkombinovatelné - v dešti orgastických megakomb - tam se Mortal Kombat pokorně vrací ke svým kořenům a servíruje snad nejmacatější kampaň jednoho hráče, kterou jste kdy v bojovce zažili.

Cesta k dokonalosti

Péťa Čech je hodný kluk. Skvělý brankář, dobrý týmový hráč... Má ale jednu nevýhodu. Zatímco v minulém ročníku jsem zvládl jeho touhu po hře ukonejšit několika zápasy v pohárech a záskoky za zraněného Courtoise, letos ne a ne. Chce hrát a nestačí mu jen každý třetí zápas. Takže nabral směr Real Madrid, ale nestěžuju si a on snad také ne. Pokud ano, stížnosti ať posílá Sports Interactive, protože při vývoji Football Manager 2015 pořádně zapracovali na hráčském chování a požadavcích.

„Rok s rokem se sešel a nový Football Manager nám vyšel“, pravil básník-amatér a byl zabit pro prznění dobrého jména poezie. Všichni závisláci na virtuálním fotbálku, kde nezáleží na tom, jak to umíte s páčkami a klávesami, ale na tom, jak dobře čtete tuny tabulek i soupeřovu hru, se ale mohou radovat - nový ročník je tu a to znamená minimálně nové statistiky. Což by ale bylo trochu málo za cenu plné hry. Tvůrci to vědí, takže se nebojte, je toho víc. I když možná ne tolik, kolik bychom chtěli.

Kdo se chopí mého kopí?

Zážitek osekaný na dřeň.

Počet fanoušků Games.cz na Facebooku se zvedl o další stovku, což znamená, že vydáváme další čtenářskou recenzi, jak jsme na začátku slíbili. A pořád platí, že k tomu do budoucna přistoupíme pokaždé, když se počet našich fanoušků na Facebooku zvedne o 100. A nyní již recenze od jay.jay.13 (původní znění najdete zde).

Opouštíme čtyřicátá léta a posouváme se zhruba o dvacet let dál do neméně známého a dodnes živého období vietnamské války. Čím se nový Battlefield vedle přezbrojení a využití vrtulníků liší od svých předchůdců?

Vládní agent je v ohrožení života na území zamořeném hordami zmutovaných bestií. Lidská DNA pomalu podléhá agresorovi v ponuré akci, která je i díky třem rotujícím břitům něčím víc než jen lacinou kopií Gears of War.

Jak přežít sám se sebou