Milé čtenářky, milí čtenáři, je to tady, dočkali jsme se! RPG, se kterým mnoho z nás vyrůstalo, konečně dostalo moderní předělávku a opět tak můžeme prožít nostalgické vytržení v krásném prostředí trestanecké Kolonie v Gothic 1 Remake. Jak se Alkimia Interactive podařilo oživit legendu? A má hra co říct i lidem stařičkou hrou od Piranha Bytes nepolíbeným?
Na to se pokusím odpovědět v odstavcích níže. Hodnotit Gothic 1 Remake totiž není úplně jednoduché. Španělské studio sáhlo snad do všech aspektů původní hry a notně je vylepšilo. Jenom teď po dohrání bych si býval přál, kdyby těch změn udělalo přece jen trochu více. Byl by to ale pořád Gothic? Remake se hraje jako Gothic, uchoval si nezaměnitelný styl Gothicu... Ale bude to stačit?
Příbeh, který funguje i po dekádách
Jako bezejmenný trestanec jste vrženi do Kolonie. Nejde o žádné důmyslné vězení, ale magickou bariérou od světa navždy odříznutou oblast mezi horami, kde platí zákon silnějšího. Potíž je v tom, že zrovna v Kolonii se těží vzácná a užitečná magická ruda, což znamená, že král musí s vězni udržovat poměrně křehké příměří, vycházet jim vstříc, aby na oplátku drahocenný kov proudil do království.
Příběh a zasazení Gothicu je fantasticky nadčasové a funguje prvotřídně i teď. V Kolonii vznikla trojice táborů s odlišnou filosofií a tenká rovnováha je vynucena nutností soužití. Hra navíc postupně napříč šesticí kapitol parádně pracuje s gradací. Nejprve se snažíte v novém prostředí jen přežít a poznat vlivné hráče, následně začnete tedy pátrat po způsobu, jak magickou bariéru zničit a dostat se na svobodu, aby se v závěru odhalilo ještě větší a globálnější ohrožení.
zdroj:
Alkimia Interactive
Jsou to ale právě začátky, které se s vámi nemažou a kde je největší riziko, že slabší kusy hru samou frustrací odinstalují. Gothic 1 Remake vás rozhodně nevede za ručičku. Nikde nevidíte ukazatele cílů úkolů, sílu nepřátel poznáte tak, že na ně naběhnete a počkáte, jak rychle se s nimi (ne)vypořádáte, a zákonitosti Kolonie musíte objevovat na vlastní pěst.
V roce 2026 je tento staromilský přístup neskutečně svěží a krásně podtrhuje přednosti hry. Absence ukazatelů, ba dokonce i mapy (než si ji koupíte), vás nutí se s topografií trestanecké oblasti doslova sžít. Strohý deníček vám zase otevírá možnosti snažit se na řešení úkolů přijít podle svého a to vše dohromady hře propůjčuje unikátní iluzi, že v místním světě opravdu žijete a nejste jen konzument nějakého obsahu, který je vám servírovaný na stříbrném podnose.
zdroj:
Alkimia Interactive
zdroj:
Alkimia Interactive
Celou cestu vás provázejí důležité volby, které pak mají za následek docela jiný zážitek ze hry – k jakému táboru se přidáte? Komu vyjdete vstříc? Koho naopak podrazíte? Jaký zvolíte mix schopností, a tedy i způsob hratelnosti? Je obrovská zábava se světem protloukat a na vše si přicházet na vlastní pěst. Díky tomu výborně funguje i klasická power fantasy o obyčejném nýmandovi, který začíná s botami od bláta a nakonec se promění v neohroženého hrdinu ověšeného legendární zbrojí a třímajícího kouzelný meč.
Když Gothic 1 Remake začnete hrát, seznáte, že slova o nýmandovi nejsou nadsázkou. Hra se s vámi skutečně nepáře, jkmile vás roztrhá první krysokrt, pochopíte, že máchat mečem rozhodně neznamená umět s ním bojovat.
Tak jsme hrávali...
Jeden z notoricky nejhorších soubojových systémů prošel razantním vylepšením, pořád ale zůstává autenticky toporný. Místo kvedlání směrovými šipkami máte útoky z jedntolivých stran moderně namapované na různá tlačítka a správným načasováním navazujících úderů je můžete řetězit do efektivních komb. Pokud jste tedy v umění boje s danou zbraní dostatečně vytrénovaní.
Pořád to ale neznamená, že šikovným uskakováním, parírováním a šviháním rezavým mečem udoláte i silnější potvoru. Gothic 1 Remake vám jasně dává najevo, do jakých částí Kolonie se při odpovídající síle můžete vydat. A tady taky příchází jedna z mých prvních výtek.
zdroj:
Alkimia Interactive
Hra je totiž buď extrémně frustrující, nebo triviálně jednoduchá. Nic mezi tím. Dalo by se namítat, že prazvláštně nastavená obtížnost je autentická, ale argumentoval bych, že když se remake nebál sáhnout do spousty jiných systémů, mohl by i tento projít výraznější modernizací.
K frustraci dochází kombinací hned několika faktorů. Zaprvé si takřka nikdy nemůžete dovolit boj s více než jedním protivníkem, takže je musíte z hloučku potupně lákat. Zadruhé se málokterý boj obejde bez vašeho zranění, takže je nutné si neustále doplňovat životy a hltat léčivé jídlo po kilech. No a zatřetí jsou útočné sekvence protivníků tak nevyvážené a nevyzpytatelné, že se chtě nechtě musíte uchýlit k různému obcházení pravidel a snažit se mechanismy ohnout, spíš než abyste s nimi férově pracovali a přistoupili na místní hru.
Například v posledních dvou kapitolách budete v jednom nejmenovaném chrámu narážet na extrémně tuhé nemrtvé strážce, kteří vás i v nejlepší zbroji ve hře sfouknou jedním kombem. Sami toho přitom poměrně dost vydrží. Boj s takovým jedním libovolným zombíkem je výrazně těžší než osm minibossů, na které v chrámu narazíte a kteří jsou naopak směšně jednodušší. O obtížnosti něco vypovídá také fakt, že úplně první boss, kterého potkáte, je také zdaleka ten nejtěžší, jehož zdolání mi zabralo spoustu pokusů.
Úplně každou šarvátku pak provází stejná, frustrující sekvence úkonů: rychlé uložení před bojem, pak různé pokusy soupře zdolat a s tím spojený počet rychlých načítání. No a na závěr opulentní hostina pro doplnění zdraví a rychlé uložení, kdyby si vás náhodou v zápalu boje všiml další nepřítel.
Když jste zase citelně nad úrovní nepřátel, nepředstavují pro vás vůbec žádnou hrozbu. Ano, Gothic 1 Remake má různé obtížnosti, jenže tím se náročnost mění buď čistě ve frustrující, nebo jen a pouze v triviální.
Návrat do dřevních dob
Byť velká část Gothicu stojí na boji, primárně to je spíše RPG o silném příběhu, smysluplných postavách, bezva pocitu z vývoje postavy a objevování. Ani tady se Alkimia Interactive nebála měnit, předělávat a přepisovat. Opět v drtivé většině případů k lepšímu, kdy nádherně balancuje mezi moderním a autentickým.
Přepracováním prošly některé schopnosti, takže většina má skutečně nějaké upotřebení (až na výdrž pod vodou). Plížení je sice opět k ničemu, ale takové horolezectví vás dostane na nová místa. Nabídka craftingu smysluplně nabobtnala, přestože mi třeba chybí pestřejší nabídka zbraní, například nějaké, které kombinují sílu a obratnost, aby i pro válečníka mělo smysl do hbitosti investovat body. Stále totiž platí, že poměrně brzo se (často podvodem) dostanete k silné zbrani a až do konce hry ji nemáte moc důvod měnit.
zdroj:
Alkimia Interactive
Rozhodně by situaci prospělo, kdybychom dostali výrazně víc receptů a možností vařit léčivé pokrmy. Jak jsem naznačil výše, životy budete potřebovat doplňovat neustále a místo drahých lektvarů je snazší zblajznout grilované maso. Jenže to by jej hrdina nesměl žvýkat po jednom a s animací. Dejte mi, sakra, možnost sníst víc kusů pokrmu najednou. Dlouhé minuty, kdy jsem do sebe v dungeonu ládoval dvacet grilovaných steaků, mi nikdo nevrátí.
Smysluplně se změnily také některé příběhové momenty. Třeba teleportační runy dostanete o kapitolu dřív, takže ubývá otravného štrádování tam a zpátky. Nemizí ale úplně, takže na konci hry, kdy máte mapu poctivě vyčistěnou a vyzobanou, jen přebíháte od čerta k ďáblu a není to moc zábava. Na druhé straně vám hra dává možnosti, jak si cestování urychlit třeba proměnou ve vlka nebo jízdou na mrchožroutovi, takže se na ni vlastně nemůžu zlobit.
zdroj:
Alkimia Interactive
zdroj:
Alkimia Interactive
Všechny změny hlavně lépe propojují příběhové linky, detailněji vykreslují svět a rozepisují motivace a postavy. Díky tomu je příběh ucelenější, má vyladěnější tempo a krásně si vás vodí po parádní fantasy s neotřelým zasazením.
Hodně byla překopaná a rozpracovaná 5. kapitola a obecně celá kultura kolem orků. Jen je fakt otrava, že závěr je pak recyklace toho samého, jen s více otravnými strážemi, které jsem s čistým svědomím obíhal, protože mě tou dobou hra už vyloženě nudila. Splnil jsem veškerý obsah, který jsem chtěl, pozabíjel, co potřeboval, a vyleveloval, co bylo nutné. Závěr se fakt nepovedl, včetně finálního „souboje s bossem“, který byl zase jednodušší, než se k němu vůbec dostat.
Nechci, aby to vyznělo, že jsem ke Gothicu 1 Remake přehnaně kritický a neoceňuji jeho snahu udělat radost především fanouškům, kteří si remake dle mého zamilují. Ostatně o jeho kvalitách svědčí i fakt, že snad kromě nějakého nostalgického vzpomínání originál ve všem předčí.
Ta panoramata!
Hodně se o to zasazuje naprosto nádherná audiovizuální stránka. Jasně, Unreal Engine 5 kreslí svoje kouzla s fotogrammetrií a nasvícením, ale první sestup ze Směnné zóny ke Starému táboru vám odhalí, jak je úplně každý kamínek umístěný ručně a s obrovským citem pro detail.
Po skalách se prohánějí pavouci, v bahně jsou vyjeté brázdy povozů, na kmenech stromů vyryté nápisy. Tady ve křoví leží ohlodaná kostra, u které se válí pár léčivých lektvarů. Jinde zase zabloudíte do temné jeskyně, v níž najdete vzácné bylinky. Kolonii je nádhera objevovat i díky tomu, kolik nových míst a bodů zájmu přibylo. A výhledy do krajiny jsou naprosto bezkonkurenční, stejně jako třeba bujné džungle tábora kultistů, zasněžené vrcholky opuštěného chrámu nebo vyprahlá pustina orčí země.
zdroj:
Alkimia Interactive
Podmanivě vypadají i postavy a khorinijská fauna. Když na mě z vysoké trávy poprvé vyskočil bažinný žralok, měl jsem regulérně co dělat, abych zachoval chladnou hlavu. Z krvavých much jsem kvůli jejich odpornému vzhledu měl respekt i dávno po tom, co přestaly být hrozbou. Špičkově je ztvárněna i zbroj, rozličné kostýmy a obličeje, byť mimika je poměrně toporná.
Hra skvěle pracuje s nasvícením. Noc je skutečně temná a bez pochodně si koledujete o náběh přímo do smečky hladových vlků. Prolezání jeskyní za svitu louče nádherně dýchá atmosférou dobrodružství, u kterého si připadáte jako opravdový objevitel.
zdroj:
Alkimia Interactive
zdroj:
Alkimia Interactive
Po celou hru jsem z údivu nevycházel i kvůli soundtracku. Známé melodie v nových aranžích chytnou za srdce všechny nostalgiky a fanoušky původní hry. Tóny fantasy epiky výborně náladou sedí ke každému biomu a situaci, ať už se brodíte močály bažinného tábora za zvuku tribálních nástrojů, nebo procházíte orčí kolonií v doprovodu temné šamanistické hudby.
Audiovizuál Gothicu 1 Remake je jedním slovem skvostný a není to jen radostný povzdech, jak všechna ta původní místa vypadají v novém Unreal Enginu lépe, ale jak vypadají jako skutečný, živý svět, ve kterém je strašná radost se ztrácet a trávit v něm čas.
Technicky za tři
S krásným pozlátkem jde ruku v ruce taky to, jak hra běží. Hru jsem testoval na celkem trojici konfigurací – od laptopu s RTX 2060 přes RTX 3080 Ti až po redakční RTX 5080. Díky DLSS 4.5 se hra i na slabších sestavách na vysoké detaily držela pocitově mezi 40 a 60 FPS. Na nejslabší kartě pak bylo znatelné sekání hlavně v táborech kvůli vyššímu počtu postav.
Na 3080 se trhaly hlavně přechody mezi dialogy a občas se propadlo snímkování ve Starém táboře (opět podezírám vyšší koncentraci postav na jednom místě). Na 5080 pak, logicky, bez problémů, což neznamená, že by hra byla kdovíjak odladěná. Na druhé straně nejde o vyloženě technický paskvil, u kterého by mě jeho stav nějak zásadně trápil. Alespoň jsem nikdy kvůli kolísavému frameratu neumřel...
Po celou dobu hraní mě ale trápily pády, které sice notně vylepšil day one patch, ale úplně je odstranit nedokázal. A pak bugy... ó, ty bugy. Třeba, že se postavy i nepřátelé zhmotní ze vzduchoprázdna a najednou místo jednoho orčího psa bojujete se čtyřmi. Libůstka.
Měl jsem štěstí, že mi žádný bug hru vyloženě nerozbil tak, že by se nedala dohrát nebo nešlo pokračovat v questu. Zdaleka nejvíc otravná a nabourávající imerzi je, krom odnikud spawnujících se postav, rozbitá umělá inteligence NPC.
Jednak, můžeme už prosím standardizovat to, aby doprovázení postavy na nějaké místo neznamenalo, že se pro ni musíte pořád vracet, protože jste se opovážili vzdálit na víc než pět metrů?
Jednak je přinejmenším podivná agresivita postav a to, jak reagují na vaše činy. Občas na mě obyvatelé Kolonie jen tak zničehonic zaútočili, po načtení pozice ale jejich agresivita opadla. Někdy spojencům v hromadné bitce vadilo, že jsem je zasáhl a začali v bitevní vřavě na oplátku sekat do mě. Jindy jim to bylo úplně šumák, i když jsem je úderem omráčil a následně obral o všechny zbraně a předměty, co měli po kapsách.
Ke konci hry se taky viditelně rozhasily reakce na mé konání a postup v příběhu. To znamená, že postavy na mě reagovaly tak, jak neměly. Někdy například komentovaly činy, které jsem neudělal. Někdy se se mnou odmítaly bavit, protože jsem jim údajně něco provedl, i když jsme se prokazatelně potkali poprvé v životě. Předposlední kapitolu jsem žil v neustále obavě z toho, že se někde něco krutě pokazí a zamknu si postup příběhem, což se nakonec nestalo, ale rozhodně to nerozprášilo mrak zmatení, nesmyslných replik a nelogických návazností.
Vítejte v Kolonii
Mrzí to obzvlášť proto, že Gothic je skutečně výjimečná hra pro všechny, kteří v Kolonii prožili dospívání před více než čtvrtstoletím. Taky se nedobrý technický stav kouše mnohem hůř kvůli tomu, jak dlouho byla hra ve vývoji. A pardon, ale na sentiment, že původní hra byla taky zabugovaná, nehraju. Není to remaster, ale od podlahy vytvořený remake, který rozhodně nespraví jeden hotfix.
Ve výsledku se ve mně při hodnocení Gothicu 1 Remake bijí rozporuplné pocity. Hru jsem si parádně užil, stojím si za tím, že tohle je ten správný způsob, jak kultovní RPG dnes hrát. Remake dokazuje, jak nadčasová původní hra byla a jak její svět, příběh a systémy fungují dodnes.
Vypadá neskutečně, ale na bugy narazíte na každém kopci... a že jich v Kolonii je! Hraje se výrazně lépe než originál, ale obtížnost a nutnost navštěvovat stejná místa by zasloužily mnohem více péče. Příběh stále funguje výborně, ale závěrečná kapitola by chtěla zásadně překopat.
Proto se uchýlím k alibistickému verdiktu: Pokud jste fanoušci původního Gothicu, klidně si k hodnocení přičtěte ještě jeden bod. K dokonalosti chybí ještě velký krok, dostáváme ale legendu oživenou se ctí a citem k jejím historickému odkazu.
No, a pokud fanoušci Gothicu nejste, dejte hře šanci a uvidíte, proč si ji tolik lidí na přelomu milénia zamilovalo. Jen se obrňte trpělivostí, protože ostrých, neotesaných hran se remaku zbavit nepodařilo.
