Dark Sector - exkluzivní recenze
7/10
zdroj: Tisková zpráva

Dark Sector - exkluzivní recenze

4. 4. 2008 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Vládní agent je v ohrožení života na území zamořeném hordami zmutovaných bestií. Lidská DNA pomalu podléhá agresorovi v ponuré akci, která je i díky třem rotujícím břitům něčím víc než jen lacinou kopií Gears of War.

Autor: Ivan Kratochvíl
Publikováno: 4.dubna 2008
První česká recenze této hry zdroj: Tisková zpráva Verze: prodávaná/anglická/X360
Doba recenzování: 5 dnů

Obrázek zdroj: Tisková zpráva
Stalo se zaběhnutým pravidlem, že většina moderních her nemá dvakrát kvalitní příběh a nejinak tomu je u dlouho vyvíjeného Dark Sectoru od tvůrců Pariah a Unreal Tournamentu. Děj startuje v době studené války někde v Rusku roku 1987, ale hned vzápětí se přehoupne o dvacet let později do současnosti. V černobílém prologu se seznámíte s hlavním hrdinou, vládním agentem jménem Hayden Tenno. Svalovec s čelistí orangutana na mě neudělal moc sympatický dojem, ale při pohledu do zrcadla jsem si uvědomil, že si nemáme co vyčítat.

Infikovaný agent
Z několika málo náznaků jsem pochopil, že jsem někde na území bývalého Sovětského svazu ve městě Lasria a mým úkolem je zlikvidovat nějakého padoucha jménem Mezner. Vcelku jednoduchý úkol, zdálo by se, ale už záhy zjistíte, že to nebude nic snadného. Mezner je zapleten v podivném genetickém experimentu, který se vymknul kontrole a rychle se šíří. Napadené oběti podléhají příšerným mutacím a mění se v krvelačná monstra s kovovou kůží. A aby to bylo ještě zajímavější, Hayden je sám zraněn a infekce pronikne do jeho těla. Začíná závod o čas, při kterém vám bude znetvořená pravá paže připomínat, že pokračování změny DNA rozhodně není žádoucí.

Příběh není moc jasný, většinu levelů budete jen procházet bez jakýchkoli souvislostí a spojených faktů. Scénář toho moc nevysvětluje, neukazuje a to ani v herním slova smyslu. Absentující HUD displej (zobrazí údaje jen v případě nutnosti) vůbec nezobrazuje směr dalšího postupu, což někdy dokáže potrápit. V lineárním level designu sice nepotřebuji, aby mě někdo vedl za ruku, ale jen občasný rádiový hovor je také trochu málo.

Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva

 Na návštěvě u Gears of War
Při vkročení do hry získáte neodbytný dojem, že tohle tu už jednou bylo. Dark Sector je totiž hodně, skutečně hodně podobný Gears of War a to z tolika hledisek, že je ani nebudu všechny vyjmenovávat. Nebudu se trefovat do toho, že hra je akční střílečkou, kdy má hlavní hrdina kameru za zády. Takových her jsou přinejmenším desítky, ale podívejme se na výraznější shodné znaky.

Předně je to cover-systém, kdy se můžete „přilepit“ na vhodný objekt a zpoza jeho krytu vést palbu. Funkčnost a ovládání je takřka totožné s dílem od Epicu, až na několik drobností. Zdejší cover systém totiž není tak propracovaný. Nelze střílet naslepo, skok z krytu do krytu funguje jen ojediněle a za nízkými bloky se postava často odmítne přikrčit. Měl jsem také dojem, že tuto funkci udělali až dodatečně. Při některých přestřelkách význam krytí za objekty klesá, protože nepřítel je schován jen částečně a stejně tak i vy v roli Haydena. Zuřivě se sice tisknete ke zdi, ale stejně je vám to houby platné, když můžete vzájemně vést přímou palbu jeden na druhého. V pozdějších levelech pak rychlejší monstra jakékoliv krytí prakticky znemožní a vy jste nuceni zůstat v neustálém pohybu.

 Kopie s chybami
Dark Sector převzal i „gearsovské“ přepínání běhu a sprintu, i když tady by se slušelo hovořit spíše o chůzi a běhu. Hayden ve hře po celou dobu chodí a pokud jej chcete přinutit k rychlejší formě pohybu, stisknete a držíte zelené tlačítko A. Bohužel, právě toto tlačítko slouží i ke skokům nebo „lepení se“ na krycí objekty. To způsobuje mnohé problémy, kdy se zpoza krytu špatně uskakuje před blízkým granátem nebo se místo běhu přichytnete na zeď jako moucha na mucholapku. Je to prostě řešení ala Gears of War, které rozhodně nebylo ideální. A tady jsou nedostatky ještě patrnější, než tomu bylo u originálu.

Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva

Podobností je mnohem víc, ještě se k nim dostaneme (nelze spadnout do propasti …), ale chci zdůraznit, že to není vždycky na škodu. Cover systém je u her velmi populární už několik let, tak proč jej nepřevzít? Tvůrcům bych spíše vyčetl nulovou snahu o inovaci, protože pokud zkopírují řešení i se známými a dlouho kritizovanými chybami, pak není něco v pořádku. Trocha samostatného myšlení by byla na místě…

 Tři rotující břity
Nerad bych, aby recenze vyzněla, že jde pouze o lacinou kopii jiné hry, protože Dark Sector přináší i vlastní nápady. Jeho nejvýraznější vlastností je Glaive, šikovná víceúčelová zbraň, která se stane vaší součástí poté, co zčásti zmutujete. Dá se popsat jako bumerang se třemi ostrými čepelemi, protože rotuje kolem své osy a vrací se zpátky k vám. To je první neocenitelná vlastnost, neboť díky ní nejste odkázáni na žádnou munici. Glaive je nevyčerpatelný smrtící nástroj, třebaže s omezeným dosahem. Stačí jen namířit a hodit. O zbytek už se postarají tři rotující břity.

zdroj: Archiv


kompilace videí z hraní

Jednoduchý hod je však jen jednou z mnoha možností, které máte na začátku. Čím dále se ve hře dostanete, tím více triků se naučíte. Z těch jednodušších je to jen zesílený hod, který rozbíjí železné zámky nebo odděluje hlavy od trupu. Dále tu máme aportování věcí na dálku – hodíte Glaive a on vám zpět přinese označený objekt. Celkem zábavné je řízení letu ve zpomaleném režimu, které se ovládá analogovou páčkou (na PS3 je podporován i Sixaxis).

Ještě zajímavější je možnost využít nabití ohněm, elektrikou nebo ledem. Nepřítele tak můžete spálit, zabít elektrickým výbojem nebo ho proměníte v ledovou sochu. Po čase dokonce můžete nechat Glaive za letu explodovat v ohnivé, elektrické nebo ledové explozi. A tím ještě zdaleka nekončíme…. Ledový Glaive dokáže uhasit oheň, zmrazit vodní plochu (Hayden neumí plavat) nebo postavit ledový objekt ke krytí. Ohnivý Glaive dokáže uvolnit neprostupnou cestu, pomůže vyřešit několik puzzle hádanek, pak tu máme…. Anebo ne, nebudu prozrazovat další nápady. Byla by škoda připravit vás o překvapení, která na vás při hraní čekají.

Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva

 Špatné propočty ergo/ekonoma
Široké možnosti Glaivu se podepsaly pod menší střelný arzenál, zřejmě aby se hráči zbytečně nerozptylovali. Na výběr toho skutečně moc není, ale to není tak podstatné. Trochu horší je to s dojmem ze střelby a ovládání zaměřování. Přestože se nejedná o nějaké nezvládnuté problémy, nelze ani napsat, že je vše pohodové. Chvíli jsem si opravdu zvykal na těžkopádnější chování záměrného kříže, které se nejhůře projeví u lafetovaného kulometu. Mimořádně nepřesná zbraň versus mimořádně odolný protivník, to není moc velká zábava. Naštěstí se vše časem srovnalo a já přišel střelbě na chuť. Oblíbil jsem si zejména pistoli, což je paradoxně asi nejvhodnější střelná zbraň, která je k dispozici.

Zbraně od padlých nepřátel příliš nevyužijete, protože jsou chráněny DNA skenerem a po čase se automaticky zničí. Jestli chcete získat novou zbraň natrvalo, musíte si ji koupit na černém trhu, speciálním menu, které se ukrývá v městské kanalizaci. Z toho důvodu velmi pečlivě prozkoumávejte okolí, abyste našli vstup dovnitř a samozřejmě abyste rovněž našli nezbytnou měnu ve formě ruského rublu. Říkám to z toho důvodu, poněvadž zbraně jsou neúměrně drahé k tomu, kolik peněz je k dispozici. Budete mít co dělat, abyste si nakoupili tři nebo čtyři lepší zbraně za celou hru, což je docela tristní v kontextu nově otevřené obtížnosti. Pokud si budete chtít hru projít na těžší úrovni, začínáte opět od nuly a to je dost velký úlet.

Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva

Mimo peněz budete nacházet munici, které je všude tolik, že jsem snad nikdy neměl méně než 500 nábojů. Dokonce můžete nosit i munici, pro niž nemáte momentální využití (třeba rakety do RPG) a to je věc vskutku nevídaná. Poslední věcí jsou pak stříbrné kufříky ukrývající upgrady pro zbraně. Aplikovat je lze jenom na černém trhu a to v omezeném množství, podle volných slotů na zbrani. Vylepšit lze vše od většího zásobníku po rychlejší přebíjení. Pozitivní dopad často není moc patrný, takže jsem přemýšlel, jaký má vlastně smysl takový upgrade?

 Hlavně neusnout na vavřínech
Na hře je velmi sympatické, že se designéři pokouší v průběhu celé hry přinášet nějaké novinky. Jsou to sice jen drobnosti, ale díky tomu mě dokázala zaujmout. Byl jsem zvědav, co dalšího ještě vyčaruje Glaive nebo jestli ještě jednou dostanu příležitost ovládnout bitevního robota s označením Jackal.

Hra se neomezuje jen na rotující čepele nebo střelné zbraně, ale po zabití jednoho z velkých bossů dostanete osobní štít (ani vlastně nevím proč). Ten vytváří kolem těla neprostupnou bublinu, která vás spolehlivě ochrání před jakýmkoliv útokem. Efekt nevydrží příliš dlouho, ale při některých soubojích je téměř nepostradatelný. Pěkné překvapení vás čeká také po souboji se Stalkerem, dalším monstrem, jehož porážka znamená zajímavý bonus, který opět raději neprozradím. Snad jen to, že je využitelný zejména v multiplayeru, kde se díky němu stanete skutečnou hrozbou.

 Zmutovaní nepřátelé
Na hloupou umělou inteligenci se ve hrách nadává stejně tak často, jako v hospodách na vládní politiku. Dark Sector se v tom lepším případě drží někde ve středu pole – tu a tam nadchne, jindy obrátíte oči v sloup. Zásadní chybou je zbytečně velká odolnost nepřátel, kteří vydrží hodně zásahů a některé z nich nepoloží ani tři zásahy Glaivem. Kvůli tomu se přestřelky zbytečně prodlužují, hra ztrácí dynamiku a vy si více všímáte chyb v chování - ať už je to ne zcela kvalitní krytí protivníka nebo jeho rozpačité přemisťování na jiné místo. Nepřítel se někam rozeběhne, pak si to rozmyslí a vrátí se zpátky, což je asi největší chyba, jakou jsem odhalil.

Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva

Z těch legračnější jsou to momenty typu, kdy ustřelíte vojákovi hlavu a on vykřikne „Somebody help me!“. Abych však jen nekritizoval, mnohdy protivník překvapí házením granátů, proskakováním okny nebo urputným pronásledováním, ve kterém vynikají nosiči pancéřovaného štítu. Zejména na začátku hry jsou nepříjemně odolní a neudoláte je ani kontaktním melee útokem.

O umělé inteligenci se však nedá mluvit v případě velkých nepřátel, kteří se, jak bývá zvykem, pohybují podle předdefinovaného schématu a dokola vykonávají určenou činnost. Souboj s nimi spočívá nejprve v tradičním odhalení způsobu, jak je oslabit a pak dochází na klasickou akční minihru s kontextovými tlačítky na gamepadu.

 Konečně někdo, kdo to umí s Unreal Enginem?
Omyl, nenechte se zmást podobností hry s technologií od Epicu. Ač se to zdá skoro neuvěřitelné, vývojáři použili vlastní Evolution Engine, dříve známý pod jménem Sector Engine. Jeho kvality jsou nesporné a je to ten nejpatrnější prvek srovnatelný s Gears of War, který jsem si schovával až na konec článku. Zlé jazyky sice tvrdí, že lidé z Digital Extremes pouze modifikovali Unreal Engine 2.5, ale to jsou pouze spekulace, které nejde ověřit. Ať je pravda kdekoliv, hra vypadá opravdu dobře a až na některé fádnější úrovně není co kritizovat. Textury i efekty jsou na vysoké úrovni, snad jen poslabší modely nepřátel nebo chybějící dopady kapek při dešti zasluhují horší hodnocení. Naopak plynulost fps prozrazuje kvality programátorů, protože framerate se nezadrhnul ani jedinkrát.

Level design ničím zásadně nepřekvapí, ale rozhodně ani neurazí. Jen striktně lineární a na můj vkus moc tmavé levely mohly být trochu pestřejší a to i po herní stránce. Nekonečně temné scenérie a opakované vlny nepřátel u mě pokaždé spolehlivě vyvolávají únavu. Na dobré úrovni je fyzika, která ve své prezentované, rozuměj omezené, míře moc neukazuje, ale s objekty si dokáže dobře poházet. Bohužel, méně dobře jsou na tom destrukce a animace. Rozbíjení si příliš neužijete a přehrávání animací občas zazlobí. Jakmile uvidíte klouzající příšeru, vězte, že to není záměr tvůrců, ale technologická chyba.

Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

 Závěrečný komentář
Při hraní Dark Sectoru jsem si prošel celou škálou nejrůznějších pocitů, od rozmrzelosti až po stav, kdy jsem ztratil pojem o čase. Navíc jsem zjistil, že hra nabízí kvalitní multiplayer pro deset hráčů, kde v jednom módu bojuje osamocený Hayden proti všem ostatním. Ten kdo zabije Haydena se jím stává v dalším kole a i když to nezní nijak zvlášť zajímavě, je to docela slušný nářez. Hayden má sice obrovskou převahu, ale právě to je kořením spolupráce hráčů odsouzených do role strážců.

Někomu asi nebude vyhovovat pouze jedna obtížnost, která je na začátku k dispozici. Mně přišla hra poměrně snadná, kolega z Prahy si však stěžoval na vysokou obtížnost. Ukládací checkpointy jsou sice rozmístěny dobře, ale přizpůsobit si hru individuálním schopnostem hráče je dlouholetý standard.

Zvětšit zdroj: Tisková zpráva Délka hry pak docela překvapí. První tři kapitoly vás sice mohou snadno pomýlit, protože je proběhnete strašně rychle, ale čtvrtá kapitola vám zabere více času, než všechny předchozí dohromady. Celkem deset kapitol pak projdete za deset nebo dvanáct hodin, v případě podrobnějšího prozkoumávání lokací můžete ve hře strávit i nadprůměrných patnáct hodin. Pokud tedy máte rádi akční hry trochu drsnějšího ražení, dejte s klidem Dark Sectoru šanci, protože si ji rozhodně zaslouží.

zdroj: Archiv


launch trailer

zdroj: Archiv


prvních 15 minut z hraní (článek)

Stáhněte si: Videa, Trailery...

Související články: Novinky...

Ivan Kratochvíl
autorovi je 32 let a pracuje jako designér v 2K Czech; psaní do herních magazínů bere jako hobby; preferuje akční hry a automobilové závody, ještě větší přednost však dává autům opravdovým




 
 
Ivan Kratochvíl

Verdikt:

Díky zbrani Glaive poměrně inovativní hratelnost v pěkné grafice. Snaží se dodržet všechny zásady akce dle Gears of War receptu, mnohdy až trochu křečovitě, a občas jí proto dojde dech. Od titulu se však moc nečekalo, a tak má velkou šanci zaujmout nebo tolik nezklamat.

Nejnovější články