Čtenářská recenze: Call of Duty: Black Ops
zdroj: Archiv

Čtenářská recenze: Call of Duty: Black Ops

Datum vydání:
9. listopadu 2010
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

30. 12. 2010 13:28 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Počet fanoušků Games.cz na Facebooku se zvedl o další stovku, což znamená, že vydáváme další čtenářskou recenzi, jak jsme na začátku slíbili. A pořád platí, že k tomu do budoucna přistoupíme pokaždé, když se počet našich fanoušků na Facebooku zvedne o 100. A nyní již recenze od jay.jay.13 (původní znění najdete zde).

Naprostá demence a urážka dobrého vkusu. Takhle jednoduše bych popsal nejnovější díl Call of Duty s podtitulem Black Ops. A vlastně i celou tuhle nepochopitelnou sérii. Takže věci, které budu poslednímu dílu vyčítat, víceméně platí i pro jakoukoli starší CoD hru a téměř určitě budou platit i pro všechny následující.

Je to totiž pořád dokolečka ÚPLNĚ to samé. Autoři z Treyarchu (stejně jako nedobrovolně odejití Infinity Ward) se totiž i nadále drží jednoho, podle mě naprosto scestného pravidla: když hráč zrovna nestřílí nepřátele, tak se nudí. Nudit se nesmí. A čím víc střílí, tím víc se baví. A tak hratelnost všech CoD her spočívá v tom, že jdete lineárním koridorem a střílíte nikoliv desítky, ale stovky a stovky donekonečna nabíhajících nepřátel.

Krom toho ale neděláte vůbec nic jiného! V ostatních střílečkách aspoň občas přepnete nějakou páku nebo tlačítko, ale v Call of Duty ne. Tady dokonce ani neotevíráte dveře! (pokud se tedy nejedná o násilné proražení na předem určených místech). Autorům asi přišlo, že při těchto "nestřílecích" aktivitách hráči usínají nudou, tak se s nimi vůbec nezdržují.

Obsahově je tedy hra nejblíže střeštěným doomovkám typu Serious Sam nebo Painkiller, jenom si to hraje na realitu (což je samo o sobě zvrácené). Ale vlastně ani tohle přirovnání není přesné, protože i v tom Painkillerovi, když postřílíte hordu nepřátel, tak nastává pasáž bez střílení, kdy se musíte přesunout do další lokace a mezitím se můžete kochat grafikou, architekturou nebo všema těmahle věcma, které dělají hry tak krásné.

V Call of Duty na nic takového nemáte čas. Momenty, kdy se nějakým uzounkým koridorem přesouváte mezi jednotlivými přestřelkami, se tu počítají spíše na vteřiny. Pak zase začne simulátor střelnice, jinak se totiž tohle střílení hord rozestavěných terčů… tedy pardon, protivníků… nazvat nedá. Daniel Vávra to dokonale vystihl, když hru označil za "střelecké porno".

Velkolepé akční sekvence jsou tak absurdně přepálené, že je to spíš parodie. Třeba při scéně útěku z ruského vězení si musí klepat na čelo i Michael Bay. Nepřátelé jsou naprosto všude, před vámi, za vámi, nad vámi… je to neskutečný zmatek a chaos. A je to tak pořád, nemáte chvilku odpočinku. Někdo to popisuje slovy jako intenzita, dynamika, zábava, já tomu říkám stereotyp, frustrace, nuda. Neskutečná, ubíjející nuda.

Hřebíčkem do rakve jsou pro sérii už klasické skriptované sekvence, ve kterých se nepřátelé obnovují tak dlouho, dokud neprojdete určitým checkpointem, který jejich obnovování vypne. Ten se ale většinou nachází nepochopitelně až někde u nepřátelských linií. Což má za následek dvě věci - za prvé vás to nutí naprosto nerealisticky se vrhat doprostřed nepřátelských pozic, protože jejich ostřelování zpoza krytu je jen nekonečné martýrium. A za druhé - když sem viděl, že za každého mrtvého protivníka přiběhne jeho náhrada, jejich likvidace najednou přestala dávat smysl. Jinak řečeno tu máme střílečku, ve které střílení tvoří 95% herní náplně a která zároveň hráče demotivuje střílet? Tenhle koncept je prostě od základu úplně špatný.

Zvláštní je, že téměř v každém dílu CoD je nějaká kratší pasáž, ve které se nestřílí, a ta je většinou výborná. Například nikdy nezapomenu na slavnou černobylskou misi ze čtyřky, která byla podle mě jednoduše fantastická. Ale jenom do chvíle, než jste zastřelili Zakhaeva, pak totiž zase zavládlo střílecí šílenství a všechna ta úžasná atmosféra šla úplně do háje.

To, jak moc mě tohle irituje, se dá krásně popsat na jedné scéně z Black Ops: přiletíte do Vietnamu, přistanete v americkém táboře, hraje k tomu ten nejprovařenější "vietnamský" rock 'n' roll, ale nevadí, funguje to a já jsem měl chuť se tady projít, porozhlídnout se a nasát tuhle klasickou atmosféru. Ale NE! Během několika málo vteřin zase začne všechno kolem vybuchovat a já měl chuť místo do rákosníků střílet do tvůrců, kteří se ze všech sil snaží zabránit mi, abych si hru aspoň trochu užil.

Verdikt: Zkrátka a jednoduše sigleplayerová kampaň je průser. Je to dokonce ještě o stupínek horší než oba díly Modern Warfare, jelikož duchovním otcům z Infinity Ward se nedala upřít alespoň řemeslná zručnost. Tu ale suplující Treyarch postrádá. A nezachrání to ani docela povedený béčkový příběh, ani hvězdné hlasové obsazení (Sam Worthington, Gary Oldman, Ed Harris). Ruce pryč!

Hodnocení: 3/10

PS: Grafika mi přišla vyloženě hnusná. Přitom hra běží na stejném enginu jako Modern Warfare 2, která byla naopak velice pohledná (když už nic jiného). Ale jelikož uplně stejný pocit jsem měl u World at War, tak to asi znamená jediné - Treyarch s tímto enginem prostě neumí pracovat.

jay.jay.13

Nejnovější články