Recenze
Insurgency - recenze
20. 2. 2014
|
Daniel Kremser
Naposledy jsem si vojenskou střílečku užil… Vždyť já už si to vlastně ani nepamatuji! Nejspíše šlo o nějaké starší Call of Duty, ale muselo to být pěkně dávno. Nevím jak vám, ale mně už „standardní“ akce se vší tou velkolepostí a každoroční snahou zase o něco hloupěji inovovat bezvadně fungující koncept lezou krkem.
Soldier of Fortune Payback - recenze
19. 11. 2007
|
Redakce Games.cz
Přišel čas odplaty, naznačuje podtitul třetího dílu slavné akce s hektolitry krve po ustřelení částí těla. A povahu hry vystihuje dokonale, i když krutá odplata není směřována virtuálním teroristům.
Two Worlds II - recenze
12. 1. 2011
|
Lukáš Grygar
Obvykle, když vás hra neposlouchá na slovo, pomyslíte si, že je prostě blbá. Tohle přesně se mi stalo, když jsem v pokračování Two Worlds dostal koně. Už už jsem viděl svého udatného reka na pláních za městem, v sedle ryzáka cválajícího vstříc západu slunce, ale to tupé, iracionální zvíře se ne a ne hnout. Cože? Mám ho pobízet pravým tlačítkem myši a směrovými klávesami? A to jako pořád, i za jízdy? Kdo TOHLE vymyslel?
Tiny Tina's Wonderlands – recenze Borderlands v laciném cosplayi
1. 4. 2022
|
Pavel Makal
Když se ani moc nesnažíte předstírat
Neo: The World Ends with You – recenze tradičně netradičního JRPG
2. 9. 2021
|
Pavel Skoták
Milujete podivnost? Jste na správné adrese
Gas Guzzlers Extreme - recenze
16. 10. 2013
|
Ondřej Švára
Kdo maže, ten jede, a kdo podvádí, tak... vede! Že takové pořekadlo na závodní dráze neplatí? Gas Guzzlers tvrdí opak. Tahle závodní arkáda, co se ve vypulírovaném balení s přídomkem Extreme konečně objevuje i na Steamu, záškodnictví přímo zbožňuje. A staví na něm hratelnost, jakou nutno už podruhé vychválit do nebe. Znovu totiž ujíždí všem současným závodním hrám.
Spellforce 3 - recenze hybridu RPG a realtime strategie
27. 12. 2017
|
Mars Vertigo
Se záplavou zajímavých her, které na hráče útočí ze všech stran, je někdy dost obtížné si vybrat, co si zahrajete příště. Bude to strategie? Nebo radši nějaké pěkné RPG? Pokud jste obětí přesně takového dilematu, určitě vás potěší nedávno vydaná Spellforce 3. Ta totiž pokračuje v úctyhodné tradici své série a přináší hybridní hratelnost, v níž občas vedete skupinku dobrodruhů po vzoru Baldur’s Gate, ovšem pak se přepnete do strategického módu připomínajícího třeba Age of Empires II. Takový hybrid by jistě mohl dopadnout velmi špatně, zmateně a nepřehledně, ale to se tentokrát naštěstí nestalo.
Kentucky Route Zero - recenze první epizody
23. 1. 2013
|
Pavel Dobrovský
Jake Elliott a Tamas Kemenczy nejsou žádná ořezávátka. Během tří let ukázali v řadě menších titulů, že ví, co chtějí dělat – třeba pronásledovat králíka mezi rozpadlými domy v Ruins za doprovodu atmosférické hudby a výrazného vizuálu. Krok po kroku, hru po hře, se přibližovali ke svému zatím největšímu projektu, Kentucky Route Zero. Adventura utopená v temných odstínech v první epizodě teprve začíná, a i když herní dobou nepřekročí několik desítek minut, připoutá vás k počítači fascinací nočními úkazy, tajemnými tančením stínů a tichem spící krajiny.
Seal of Evil - recenze
22. 2. 2005
|
Redakce Games.cz
Akčních RPG s klasickým fantasy klišé se objevuje požehnaně, a proto je vždy vítaným zpestřením, když je děj zasazen do nějakého exotického prostředí, jako v případě novinky Seal of Evil ze starověké Číny.
Gothic - recenze
3. 2. 2002
|
Redakce Games.cz
Po mnoha průtazích je na světě anglická verze v Německu úspěšného fantasy RPG Gothic, které se odehrává ve vězeňské kolonii na pozadí poutavého příběhu a krvelačného boje o přežití.
Evoland - recenze
24. 4. 2013
|
Miloš Bohoněk
Ať už patříte mezi herní veterány nebo ne, možná na YouTube sledujete video kompilace či dokumenty, které mapují historii interaktivní zábavy. Už ze základní školy ale všichni víme, že z pouhého přednesu si člověk toho dějepisu příliš nezapamatuje, protože vědomosti se do hlavy nejlépe vryjí autentickými zážitky. Právě proto přichází ke slovu Evoland. Nejde sice o stroj času, tak daleko to francouzští tvůrci ze Shiro Games nedotáhli, ale je to hra o hrách.
Warhammer 40k: DoW II - Retribution - recenze
19. 3. 2011
|
Tomáš Jung
Cílem datadisků je kromě obohacení stávající hry také oškubat nás o další peníze. Někdy však tasíme peněženku rychle a rádi, zvláště u samostatně hratelných přídavků, které nevyžadují vlastnictví původní hry. Třeba jako tomu bylo u prvního rozšíření realtime strategie Warhammer 40,000: Dawn of War II - Chaos Rising (recenze). Jenomže tenhle datadisk, přestože byl kvalitní, přišel i se vzkazem - pokud si, ty parchante, nechceš koupit původní hru, budeš moci válčit jen za zkorumpované Vesmírné mariňáky, kteří propadli silám Chaosu. Další frakce ti zpřístupním, až zaplatíš!
Doom Eternal – recenze
17. 3. 2020
|
Miloš Bohoněk
Je půlnoc a já konečně dohrál Doom Eternal. Po téměř 30 hodinách mám oči podlité krví, rozdrcená klávesnice kliká z posledního a těším se, že konečně ulehnu do nebeského klidu. Jenže ne a ne zabrat. Tepovku odhaduju na 100+ a mysl je stále ve střehu, připravena ve zlomku vteřiny uskočit, změnit směr, vystřelit, rozdrtit démonickou lebku. Hrát nového Dooma je do značné míry intenzivní workout. Pravda, bicáky, jako má Doomguy, nikomu před monitorem nenarostou, ale frenetická akce rozpumpuje váš organismus a nedá vám spát. Doslova.
Street Fighter X Tekken - recenze
19. 3. 2012
|
Václav Rybář
Určitě vzpomínáte na věčné debaty o tom, kdo by z koho udělal kůlničku na dříví. Van Damme z Norrise, Norris ze Seagala, Seagal ze Snipese a Snipes z Lundgrena? Nebo to bylo naopak? Fandové akčních béček se v devadesátých letech mohli hádat do krve (mnohem častěji spíš do dna, protože tyhle debaty probíhaly v hospodě), ale byl to až Stallone a jeho Postradatelní, co nám dalo alespoň pár odpovědí. A po letech dohadů přichází rozřešení i na herní scéně. Jin vs. Ryu? Ken vs. Paul? Bison vs. Heihachi?
Front Mission Evolved - recenze
16. 10. 2010
|
Dan Vávra
Bývaly doby, kdy obří bojoví roboti patřili na herní scéně k oblíbeným stálicím. Japonci si na nich ujížděli jako šílení a roboti z populárních anime seriálů se objevovali s železnou pravidelností na většině herních konzolí. I na Západě jsme mohli pravidelně nasedat do kokpitů obřích monster a to především díky sériím Mechwarrior, Heavy Gear, ale i mnohým dalším.
The Banner Saga - recenze
15. 1. 2014
|
Ondřej Švára
Za ta léta na sněhu jsme se naučili mnohému. Nejstarší pravidlo zní, že ti v čutoře nezmrzne občerstvení, přimícháš-li do něj pálenku. Avšak vzhledem k tomu, že cesta je náš odvěký osud i cíl a alkohol je k sehnání v každé vesnici, celé generace našich předků platili za zavlažování těla zpráchnivělým úsudkem a jakákoliv bezvýznamná křižovatka stezek jim v mlžném oparu působila dilema. My už jsme jiní, tolik nechlastáme. Ale cestování, dilemata a hlavně křižovatky, jak ty dopravní tak i životní, s námi zůstaly. Jsme polepšení, přesto pořád kočovníci.
NIBIRU CZ - recenze
15. 6. 2005
|
Redakce Games.cz
Při výstavbě dálničního obchvatu je dělníky objeven vstup do staré štoly, která zavede studenta archeologie při pátrání po mimozemské civilizaci až do mayských pyramid. Užijete si více než v Poslu Smrti a Poslu Bohů?
Icewind Dale II - recenze
15. 12. 2002
|
Redakce Games.cz
Studio Black Isle v druhé polovině devadesátých let pomohlo postavit na nohy žánr RPG a nyní přichází s pokračováním Icewind Dale, která vás podruhé zavede do království věčného mrazu a zimy.
Black Geyser: Couriers of Darkness – recenze retro izometrického RPG
30. 3. 2022
|
Jakub Malchárek
Jdi po očích, Boo!
Guitar Hero Live - recenze
5. 11. 2015
|
Jan Olejník
Série Guitar Hero se během pár let své existence rozrostla na neskutečného molocha, který kromě šesti hlavních her obsáhl i nespočet různých levobočků. Jednotným prvkem pro drtivou většinu z nich však byla plastová kytara s pěti barevnými čudlíky. Nic zásadního se tedy neměnilo, pouze se obnovoval tracklist, což hráče bavilo zhruba čtyři roky, načež se celá série na dlouhých šest let odmlčela. Je to jedině dobře, protože inovace byla nutná. Dočkali jsme se tedy nové kytary i zajímavého Live režimu. A i když to po letech zase dobře šlape, některé věci umí pořádně zabrnkat na nervy.
Sonic & All-Stars Racing Transformed - recenze
17. 1. 2013
|
Jakub Kovář
Modrý ježek Sonic je synonymum rychlosti. Možná i proto mu na první pohled sluší posadit se do závodního auta, sezvat kamarády ze všech možných her od Segy a dát si závod o to, kdo první protne cílovou pásku. Tak nějak by se totiž dala shrnout hlavní myšlenka Sonic & All-Stars Racing Transformed (dále jen Transformed), hry, ke které jsem zprvu přistupoval s lehkou nedůvěrou, aby mě během několika málo minut pohltila a ukousla si z mého volného času spoustu hodin.
Quake 3 Team Arena - recenze
17. 2. 2001
|
Redakce Games.cz
Vyplatí se investovat do datadisku Quake 3 Team Arena tisícovku nebo je lepší si obstarat nějaký volně stažitelný přídavek z internetu?
Letopisy Narnie (Chronicles of Narnia) - recenze
13. 12. 2005
|
Redakce Games.cz
Ve skříni se dají nalézt různé věci. Vánoční dárky, staré ponožky, schovaný příbuzný, Saša nebo jednoduše oblečení. Ale v téhle skříni, tam najdete rovnou celý pohádkový svět Chronicles of Narnia podle knih a filmu.
SEGA Superstar Tennis - recenze
14. 4. 2008
|
Redakce Games.cz
Navzdory slovu tenis v názvu se hra tomuto sportu věnuje maximálně z půlky a ještě v dost odlehčené formě. Kupodivu to nevadí, alepoň tedy pokud máte rádi bláznivé minihry a známé postavičky od SEGY.
The Chosen: Well of Souls - recenze
31. 1. 2008
|
Redakce Games.cz
Svět je opět v nebezpečí. Opět se všude potulují démoni, moc Pána temnot vzrůstá a pouze jeden jediný, rek udatný, má šanci téměř jistou apokalypsu zastavit... Máte chuť na dalších pár klikanců?
Dream Pinball 3D - recenze
6. 5. 2007
|
Redakce Games.cz
Vydavatel Zuxxez zbrojí hlavně na Two Worlds, na nějž vecpal reklamu i do pinballového stolu ve hře s kuličkami z různých materiálů. Proč ale i jinak působí jen jako předskokan než jako vrchol žánru?
Zaklínač 2: Vrahové králů - recenze
21. 5. 2011
|
Lukáš Grygar
Cynik zná cenu všeho, ale hodnotu ničeho, říká Wilde. Vždycky mi přišlo, že docela trefně. Snad proto jsem nikdy nedokázal vítat Sapkowského hrdinu s tak otevřenou náručí, jako většina z vás, kdo tenhle text čtete. Svět zaklínače Geralta je prohnilý až do morku jeho literárních kostí a sám Geralt tou všudypřítomnou hnilobou putuje s konstantním nechutenstvím ve tváři i hlase. A s takovým hrdinou se zjevně Čech (Moravan, Slezan...) ztotožní jedná báseň. Je svým způsobem milé, že si národ cyniků a ateistů až skoro nábožně oblíbil polského autora, ale Sapkowski je všechno, jenom ne patetizující křesťan.
