| Autor: Martin Havlíček Publikováno: 19.listopadu 2007 | Verze: PC/ang./finální s patchem Doba recenzování: 5 dnů |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Návrat do doby, kdy zkratku AI znali jen vědci Ze všech chyb a neduhů, kterými Payback oplývá, mi nejvíce vadila strnulost, kterou je hratelnost doslova nakažená. Když se zpětně podívám na oficiální trailer, tak se musím zasmát, protože první část naprosto lže. Povedený klip v několika záběrech zobrazuje hlídkující teroristy, kterak procházejí městem. Člověk by z toho skoro nabyl dojmu, že se hra odehrává v živoucím prostředí. Není tomu tak: město, tábory, džungle, zkrátka všechno je mrtvé. Teroristé přicházejí na scénu teprve tehdy, když dojdete na určité místo. Většinou takové zázračné plácky snadno odhalíte. V jejich blízkosti se nacházejí výbušniny, překážky, za něž se můžete skrýt, a opodál kumbály, odkud vybíhají teroristé. Jakmile překročíte hranici, objeví se se lumpové, kteří okamžitě zamíří na předem vyznačená místa a teprve poté začnou jednat. Nedejbože, abyste se zachovali nestandardním způsobem a třeba sprintem vyběhli teroristům v ústrety! 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Pokud do nepřítele vyloženě nenarazíte, tak si vás nevšimne, klidně vás oběhne a začne jednat teprve poté, co dorazí na svou značku. O nějaké umělé inteligenci nemůže být vůbec řeč! Vedle té zkázy, kterou špatná AI ve hrách obecně způsobuje, zapříčiňuje takto radikální naskriptovanost také to, že naprosto pozbývá smysl využívání odstřelovacích pušek. Příležitostí, jak pomocí staré dobré sniperky vyčistit nepřátelský tábor ještě předtím, než se jej rozhodnete prozkoumat, moc není, protože předtím, než vstoupíte do epicentra, žádné cíle neuvidíte. Vhodnější je tedy před započetím mise zvolit některý z mnoha samopalů. Nabídka zbraní je bohatá a postupem hrou se ještě rozšiřuje. Hráč si vybírá primární zbraň, sekundární zbraň, pistoli a granáty. Přizpůsobit si můžete dokonce i samotné zbraně; revolver lze opatřit tlumičem, samopal pak třeba druhou rukojetí, granátometem či optikou. Škoda jen, že pro většinu z nabízených zbraní nenaleznete ve hře munici. Vhodné je tedy zvolit takovou zbraň, kterou mají v té dané misi nepřátelé (abyste měli náboje), a tu si pokud možno co nejlépe „vytunit“. Kalach s kolimátorem a tlumičem sice vypadá divně, ale oproti holé verzi má navrch. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Co do účinku a vlastností se od sebe jednotlivé typy zbraní liší, ale v podstatě všechny dokáží nepřítele naporcovat. Brutalita je zkrátka něčím, bez čeho Soldier of Fortune nemůže být. Payback dovedl deformaci těl do krajnosti, ale výsledek vůbec není nemístný. Už sama skutečnost, že je uměním nepřítele zneškodnit tak, aby zůstal vcelku, působí poněkud komicky. Zejména hlavy teroristů mají snahu praskat, jako by nešťastníci měli místo mozku soudek se střelným prachem – a vzhledem k výše popsané AI to docela sedí. Opravdu nedokáži posoudit, zda po zásahu ze samopalu lidská hlava exploduje či nikoliv, každopádně v průběhu hraní jsem měl nejednou nutkání tento experiment aplikovat na sebe. Dost ale bylo nadsázky! Brutalita je pravděpodobně prvkem, který vás přiměje hru vyzkoušet. Skony nepřátel jsou takřka bez výjimky vždy zajímavé: a když ne kvůli ragdoll fyzice, tak díky teatrálním výstupům poraněných či umírajících zlořádů (i když takhle „na papíře“ to působí hrozně). Zákony fyziky uznávají i neživé předměty, ale nikoliv všechny. Menší objekty, jakými jsou například sudy a bedny reagují jak na střelbu, tak i na exploze, ale to je asi tak vše. Prostředí v širším slova smyslu silové vlivy ignoruje. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Zpracování drží hru v podstatě nad vodou. Payback je jasným důkazem toho, že ani v dnešní době, kdy jsou hráči zhýčkaní výdobytky typu Unreal Engine 3 a CryEngine 2, není myšlenka postavit hru na vlastní technologii utopická. Slovenské studio Cauldron – a to nejde o žádného velikána – dalo dohromady vlastní engine a výsledek vůbec není špatný. Textury jsou poměrně detailní, modely postav propracované a částicové efekty také nepůsobí špatně. Oproti Crysis či novému Call of Duty je to sice stále ještě druhá liga, ale kouká se na to docela hezky. Srovnání s těmito hrami se přímo nabízí, neboť Payback se odehrává v podobném prostředí, tedy jak v typické „blízkovýchodní krajině“, tak i v džungli. Právě prales a pár větších nepřátelských táborů patří k tomu lepšímu z bohaté nabídky lokací, protože nabízejí více prostoru a kamuflují jinak „koridorovou“ povahu prostředí. Pěkné grafice odpovídá vyšší náročnost na HW. Na testované sestavě (Core 2 Quad 2.4 GHz, 4GB DDR2, GeForce 8800 GTS, Windows Vista 64bit) běžela hra v rozlišení 1440x900 rychlostí zhruba 30 až 40 FPS. Kolísání framerate bylo přitom docela markantní a občas docházelo i k rapidním poklesům na velmi nízké hodnoty (0 až 4 FPS), na nichž pak hra ráda zůstávala – lékem na tuto anomálii je stisknutí tlačítka Esc. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Opomenout nesmím ani padání, se kterým se naštěstí vypořádal patch. Po jeho aplikaci mi hra spadla do Windows za celou dobu jen dvakrát. K tomuto již nemám dále co říct, hra totiž nenabízí žádné možnosti nastavení grafiky, takže experimentování odpadlo. Regulovat můžete všehovšudy pouze rozlišení, světlost obrazu, citlivost myši (osa X a osa Y!), násilí a hlasitost. Nic víc... Payback zkrátka smrdí konzolemi. Což o to, nemožnosti podrobného nastavení by hře mnozí z vás jistě odpustili, avšak způsob, jakým se „konzolovost“ podepsala na hratelnosti, zkrátka přehlížet nelze. Patrné je to například u manipulace s granáty, jež byla oproštěna od jakékoliv regulace délky hodu, a také u naklánění zpoza rohů, které hra navzdory současným trendům v akčních hrách neumožňuje. • Multiplayer do počtu 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii Síťové mapy, vycházející ze singlové kampaně, jsou příjemně komorní, takže v nich určitě nezabloudíte, a nabídka módů je docela bohatá. Kromě DM, TDM a vlajek jsou k mání módy Elimination a Team Elimination, kde jsou hráči limitováni počtem „úmrtí“ (např. po druhém zabití už nesmíte do hry), a také mód Demolition, který jeden tým zaúkoluje položením bomby a druhý tým její deaktivací. Ačkoliv neexistují žádné oficiální servery, multiplayer je docela frekventovaný – hráči se připojují jeden k druhému.
zdroj: Archiv Soldier of Fortune PayBack oficiální trailer - stažitelná verze (138 MB, HD) Stáhněte si: Videa, Trailery... Související články: Novinky, Soldier of Fortune 2 recenze, Soldier of Fortune recenze Připravujeme: Video-ZOOM |
| Martin Havlíček | |
| autorovi je 21 let, pracuje jako redaktor časopisu PlayUp a portálu Hratelně.cz, jeho práce je pro něj zároveň i koníčkem – ostatně na nic jiného už ani nemá čas |
