Autor: Pavel Oreški Publikováno: 14.dubna 2008 | Verze hry: review/PS3/anglická Doba recenzování: pár dnů |
Od tohoto konzolového titulu asi nikdo nečekal realistické zpracování bílého sportu. Přestože má hra v názvu slovíčko tenis, této disciplíně se věnuje maximálně z půlky a ještě v dost odlehčené formě. Kupodivu to moc nevadí a jestliže máte rádi bláznivé minihry, milujete firmu Sega a všechny její postavičky, pak je možné, že se budete dobře bavit. Místo tenisu střílečka Nejzajímavější je mód Superstars, který obsahuje různá prostředí zaměřená na klasické hry od Segy. Nikdo se nepodiví, že jedním z nich je Sonic The Hedgehog a další následují. Například Virtua Squad, který je situován do světa Virtua Copa. Super MonkeyBall, PuyoPop Fever, Golden Axe, Samba de Amigo, Space Harrier, OutRun nebo Curien Mansion jsou názvy několika dalších „světů“ do nichž postupně zavítáte. Každé prostředí nabízí jiné výzvy, některé jsou s tenisem spjaté více, jiné méně. Někdy pouze odehrajete jeden nebo dva turnaje, čímž si odemknete nový kurt či další postavu, což je příklad třeba světa Golden Axe. V ostatních případech je svět plný miniher, jejichž počet šplhá výrazně nad deset. Nejvíce zábavné mi připadaly úrovně, které s tenisem nemají zase až tolik společného. Například Virtua Squad je trochu zjednodušený Virtua Cop, jenom nestřílíte z pistole, ale odpalujete tenisové míčky na terče zobrazující zloduchy. Ze všech směrů „vybíhají“ mafiáni, které musíte v časovém limitu trefit, jinak vám seberou život. Do toho se pletou civilisté a občas dojde i na závěrečné bose. Jednotlivé minihry jsou potom zaměřeny na počet bodů, zásahy pouze do zbraní nebo přežití v časovém limitu. Podobnou úrovní je Space Harrier, kdy se na postavičku valí vlny nepřátel ze stejnojmenné střílečky a vaším úkolem je přežít dostatečně dlouho, vystřílet určitý počet nepřátel nebo zneškodnit závěrečného bosse – draka. Další herní světy O určité podobnosti s tenisem se v jejich případě už hovořit dá a mohou být považovány za jistý trénink pro utkání. Svět Puyo Pop Fever je jakousi variací na tetris, kdy na kurt shora padají barevná kolečka, která údery míčkem ničíte. Pokud jsou vedle sebe objekty stejné barvy, zmizí všechny. V domovském prostředí Sonica většinou jen běháte po kurtu, sbíráte zlaté prstýnky a přitom se vyhýbáte překážkám. Jet Set Radio vás přenese do velkoměsta, kde je vaším úkolem přesnými údery míčku obarvovat grafity a vyhýbat se policejním jednotkám. Jindy zase musíte přesnou ranou srazit konkurenčního sprejaře bruslícího přes kurt. Velmi zábavná je Cursion Mansion aneb variace na House of Dead. V ní se na vás ženou zástupy zombie a vy je musíte srážet opět pomocí přesných úderů. Navíc nechybí různé power-upy, kdy najednou vystřelíte trojici míčků nebo tenisovou bombu. Zbylé typy hry V Matchi si prostě vyberete postavičku, kurt, způsob hry – dvojhru/čtyřhru a jdete na věc. Velkým zklamáním je Tournament. Pod ním se skrývají volby Single a Double. Problém je, že jsou přítomny pouze čtyři turnaje, které jsem navíc vyhrál hned napoprvé a nic mě nenutilo je zkoušet znovu. Proč nemůže být turnajů více, s různou obtížnosti? Ovládání Pro úspěšné dokončení miniher vám bohatě stačí dvě tlačítka na gamepadu (prudká rána a odpal na jistotu) a analogový joystick. Jistou kombinací lze ještě dosáhnout třeba lobu, ale toho jsem využil všeho všudy dvakrát. Jednoduchost bude určitě výhodou pro multiplayer, hlavně u party her. Naopak negativně se ovládání podepisuje na samotných tenisových zápasech. Dva údery není mnoho, k tomu si připočtěte jedno speciální kombo každé postavičky a máte vymalováno. Například Shadow, zlý bratříček Sonica, po aktivování teleportuje protihráče na druhou stranu kurtu, než kde stál při odehrání míčku. Škoda, že některá komba nemají v podstatě žádnou účinnost, kdežto jiná, jako právě to výše popsané, jsou naprosto smrtící. S určitými charaktery proto ani nemá cenu hrát. Jen pro doplnění uvedu, že postavičky mají své silné stránky – rychlost, sílu, obratnost, spiny a podobně. Dobrým nápadem je, že při čtyřhře zadáváte svému spoluhráči příkazy: k síti, na základní čáru nebo normal. Tím dáváte najevo, jakou má v týmu zastávat funkci. další obrázky z této hry v galerii Závěr Grafika se liší prostředí od prostředí, někdy je povedenější, jindy méně. Na zadek si z ní určitě nesednete, ale svou funkci plní dostatečně. Velmi otravná je hudba, která se naštěstí dá vypnout, jde pouze o variace na melodie z původních Sega her. Skladby jsou velmi krátké a neustále se opakují. Zvukových efektů je dost málo, každá postavička má dvě – tři fráze, které stále omílá. Šílené jsou nahrávací časy, které mi na tak jednoduchou hru, kdy se v jedné úrovni pohybujete na velmi omezeném prostoru, připadají neúměrně dlouhé. Abych to nějak sesumíroval, Sega Superstars Tennis je obyčejná party hra se zaměřením na tenis. Pár nápadů je vynikajících, ostatní průměrné a jiné naprosto zoufalé. Stejné je to s hratelností, která vás sice nejprve chytne, ale po brzkém dohrání se k ní nebudete vracet. zdroj: Archiv Sega Superstars Tennis launch trailer Stáhněte si: Videa, Demo z Xbox Live Marketplace Související články: Novinky, Top Spin 2 recenze, Virtua Tennis 3 recenze |
Pavel Oreški | |
autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |