Noc může skrývat cokoliv, klidně i vjezd na dálnici 0, která Conwayovi zjednoduší doručení zásilky na druhou stranu státu Kentucky. Světlomety dodávky vyřezávají ze tmy snové výjevy, třeba věčně hořící strom nebo dva muže, kteří v naprosté tichosti tlačí po dálnici letadlo se spálenými koly. Nic se neděje. Tak to je. Zdálo se vám to, nebo ne?
Prolog Kentucky Route Zero vybízí k fantazírování o světě, kam sluneční světlo nepronikne. Vytahuje z vás vlastní představy o tom, co číhá ve tmě, ale nikdy nejsou strašidelné nebo hrůzné. Noc tu nastavuje přívětivou tvář, zatímco v jiných hrách obvykle bývá líhní nepřátel. Jaká to příjemná změna! Před Conwayem se vyklubou maximálně jiné lidské postavy, které mu našeptávají, kde má vjezd na „nulu“ hledat.
Conway, profesionální řidič, odkrývá další rozměr krajiny, kterou už tolikrát projel, a dobře ji tedy zná. Je v tom něco uklidňujícího - za celoživotní fádní práci je náhle odměněn novými významy, novými interakcemi a zážitky z míst a lidí, kteří předtím nijak zvláštně nepůsobili. Ten starý chlapík na benzínce, co už jen dožívá na lavici před obchodem? Najednou je z něj mudrc, který ví, že tma není jen černá a parta kluků, co mu ve sklepě hraje Dungeons & Dragons ve skutečnosti neexistuje.
Anebo existuje jen někdy. Kdo ví. Technička Weaverová? Přes den opravuje televize a v noci ví, že žije ve světě halucinací, a že s nimi nemůže nic dělat. Dokonce, ani když v elektrických záblescích staré důlní drezíny tiše povstávají mrtví horníci. Fantazie z Kentucky Route Zero tryská a není jen doslovně vizuální. Spoustu míst popisuje lakonický text, který jako projektor skládá obrazy ve vaší hlavě, a protože grafický styl hry je velmi výrazný, mají i „mentální obrazy“ stejnou podobu a ilustrují herní zážitek stejně kvalitně jako ty nakreslené.
Nemylte se, o zážitek tu jde především. Skrývá se pod tenkou vrstvou adventury s nenáročnými úkoly, podobně jako ve Walking Dead. Na žádném problému si zuby nevylámete. Ostatně, to je to poslední, co by Kentucky Route Zero chtěla. Její cíl je jinde: chce vás přivítat, dát vám vstupenku do nočního divadla plného živých obrazů, navnadit vás, okouzlit, a pak? Pak s výsměšným hu hůůů noční sovy ukončit prolog ve chvíli, kdy už konečně pronikáte pod kůži tajemství státu Kentucky.
Obraz a text, tak se jmenují Ellittovy a Kemenczyho trumfy. Obraz je jasný z obrázků v této recenzi, ale text má jiný rozměr, protože nejde jen o hlášky nebo stručné stylisticky vypilované informace. Conway a všechny ostatní postavy mluví dlouho (ať žije rychlé převíjení textu po kliknutí!), mluví chytře a mluví tak zajímavě, že je radost poslouchat, přestože tu nejsou filmové střihy. Postavy mají čas na to, aby vám něco řekly a vy byste ho měli mít taky, jestli s nimi chcete něco mít.
zdroj: Archiv
Dobrou zprávou pro nás všechny je, že Kentucky Route Zero je mnohem víc hrou, než experimentem. Autoři se ale dopustili několika zaškobrtnutí, zřejmě z neznalosti žánru. Například ovládání druhé postavy v určité chvíli rozbíjí identifikaci s Conwayem a diskutabilní je i přibližně půl hodinová délka. V myslích autorů jde zřejmě o představení před představením, jakýsi předfilm, v realitě je však Kentucky Route Zero tak krátká, až budete pochybovat o tom, zda jste náhodou nehráli demo.
Další epizody budou brzy následovat. Stejně jako u jiných epizodických sérií nemá cenu hodnotit první díl, protože vše se může zvrtnout k horšímu, nebo obrátit k lepšímu. Nejsem člověk, který by volal po didaktickém vysvětlení všeho, ale v následujících epizodách mě velmi potěší, jestli magickým realismem nasáklé dálniční výjevy budou mít svojí dohru.
Kentucky Route Zero i přes zmíněné chyby ve své první epizodě vítězí interpretací noci jako doby úžasných událostí a zároveň angažováním hráčů do svého světa. Kdyby se měla shrnout jednou větou, zněla by: fantastické dobrodružství v normální realitě.
Číselné hodnocení u této recenze nehledejte, jednotlivé epizody hodnotit nebudeme, musí vám stačit text. Číselné hodnocení si necháme až pro kompletní sérii.
