Po pěti letech v předběžném přístupu se konečně stalo to, na co mnoho fanoušků automatizace čekalo. Satisfactory od studia Coffee Stain vyšlo ve verzi 1.0. Hra často popisovaná jako 3D Factorio za tu dobu ušla obrovský kus cesty, včetně změny enginu a především opustila stín svého předchůdce a stává se jedním z nejlepších automatizačních simulátorů.

Vesmírné dálavy

Na rozdíl od většiny svých žánrových kolegů vás Satisfactory nenechá se toulat po náhodně generovaných planetách. Místo toho obsahuje jeden obrovský svět. Na vás je vybrat si, ve které jeho části začnete. Hra naštěstí upozorní na to, které lokace jsou pro začátečníky přívětivější, ale nic vám nebrání se vydat se do méně prívětivých končin. Potom co váš modul dopadne na planetu, vystoupíte z něj a poprvé uslyšíte hlas svého sarkastického průvodce a vypravěče, můžete se začít kochat. A že je čím. Jeden z trumfů Satisfactory jsou právě krásné výhledy a fakt, že všechno, co vybudujete, uvidíte hezky zblízka.

Nicméně, na nějaké zasněné prolétávání se krajinou nebude moc čas. Navrhnout svůj výrobní proces je jedna věc, vytvořit všechno tak, aby šlapalo jako po másle, druhá. Strašně často jsem se ale přistihl právě při tom, že hlavně chci, aby můj konstrukt vapadal pěkně a nebál jsem se předělávat fungující stavbu jen proto, že nějaká část by o centimetr vedle vypadala líp. Rychle mi došlo, že na samotnou kostru očekávané automatizace je přidaná nadstavba, kvůli které hromadu věcí nedělám, protože musím, ale protože chci.

Kupříkladu svým vozidlům nastavujete trasu, po které budou jezdit a vyzvedávat suroviny ze vzdálených výroben. Zvládnou to po holé zemi? Naprosto bez problémů. Strávil jsem přesto několik hodin budováním silnice, která sice transport neurychlila, ale zato vypadala zatraceně stylově? Ano.

Hra vám navíc dává hromadu věcí, které celému cool faktoru výstavby pomáhají. Od barevných schémat, přes okna, odlišné materiály na stavbu, až po možnost se prohánět potrubím nebo jezdit na drátech věží rozvádějících elektřinu. Nejsou ale všechny tyhle vychytávky na úkor samotného jádra hratelnosti, kterým je samozřejmě stavění obřích továren a zdolávání výzev v optimalizaci?

zdroj: Coffee Stain Studios

Zase práce?

Naštěstí vůbec. Od prvních krůčků v Satisfactory vás čeká počítání produkce, výkonu a postupné stavění stále větších a komplikovanějších továren. Zároveň ale ani v posledních fázích hry nemusíte (a ani nemůžete), provádět takové kreace jako třeba ve Factoriu. Zkrátka, hra nemá tolik programovatelných prvků a stavebních bloků. To ovšem není na škodu, víc neznamená nutně lepší zážitek, Satisfactory zvládá svoji úlohu dobře.

Pořád je její hlavní náplní stavění dolů, jejich napojování pásy k hutím, které pak připojujete k továrnám a ty pak ke složitějším továrnám a ty k ještě… myslím, že už chápete k čemu. Budete samozřejmě bojovat se situacemi, kdy důl produkuje 120 železe, a vy potřebujete ideálně použít stejně rychlý pás a napojit ho na odpovídající počet hutí. Pak propočítat, jak nejlépe zpracovanou surovinu využít a kolik továren postavit, když víte že další krok produkce zase potřebuje konkrétní minutový přísun třeba šroubů a železných plátů.

První, s čím se musíte poprat, je samozřejmě prostor, kde hraje velkou roli i vertikální výstavba. Stavět do výšky se vyplatí a ušetří to hromadu místa. Vrstvení pásů nad sebe se nevyhnete a je třeba myslet v 3D prostoru, stavět podpůrné sloupy, na které můžete přilepit dopravníky nebo rovnou celou výrobu zabalit do stěn, ať k něčemu celý ten proces vypadá. Samotný terén sice upravovat nelze, ale šikovně umístěné základy by měly na sobě unést každou fabriku, protože na holé zemi se prostě nestaví.

Hra samotná je pak rozdělená do pěti velkých fází a každá pod sebou skrývá několik milníků. K postupu do další fáze musíte naložit svůj vesmírný výtah speciálními výrobky a poslat ho na orbitu, aby se vám odemkla nová sada milníků, které pod sebou skrývají další výrobní recepty a cestu dál ke složitějším nástrojům.

Rozdíl mezi prvními kroky, kdy z ocel železa děláte pláty a trubky, přičemž jste závislí na několika generátorech na biomasu, a koncem hry, kde se kolem vašich atomových elektráren prohánějí drony, vlaky a automatizované náklaďáky, je prostě obrovský. Cesta k cíli je trnitá, ale v tom nejlepším slova smyslu.

Čeká vás zkoušení, počítání, vztekání se, hledání toho jediného zatraceného pásu, který je moc pomalý nebo vůbec nevede, kam má. Když nakonec vyleze první hotový produkt, je to pocit k nezaplacení. No a pak nezbývá něž se otočit a začít budovat další a další výrobní sítě, kde budete zkoušet, počítat a vztekat se nad tím jedním zatraceným blokem, který všechno pokazil. Naštěstí se časem dostanete k budově, která umí ukládat schémata.

Zpočátku jsem měl pocit, že je pole, na kterém vám hra umožní stavět, dost malé, ale časem se naštěstí rozroste, a hlavně vás nutí ke kompaktnosti, protože učí, že vše se dá narvat do mnohem menšího prostoru, než si myslíte.

zdroj: Coffee Stain Studios

Přesto mi občas přišlo, že na mě Satisfactory všechnu tu práci hází moc rychle. Nespočetněkrát jsem dostavěl plně optimalizovanou výrobu něčeho, jen aby za rohem čekalo deset nových věcí, které mě nutily všechno překopat. An, je to prostě jádro hratelnosti, ale občas bych se prostě rád jen tak kochal a běhal kolem.

Prokrastinace je mrcha

Ono totiž Satisfactory nabízí strašně moc věcí, které lze dělat mimo hlavní plnění jednotlivých fází. Třeba si ve své kanceláři můžete zahrát zdejší variaci na Tetris, jet prozkoumávat nové biomy, a hlavně hledat sekundární suroviny. Ano, tyhle věci jsou nepovinným otazníkem na mapě. Jenže taky zatraceně užitečnou komoditou.

Dříve či později vystavíte budovu, která se jmenuje MAM a v ní začnete zkoumat věci mimo svou běžnou databázi. Třeba se naučíte zpracovávat pozůstatky zvířat do kapslí, odemknete si lepší zbraně, padák, masku, se kterou přežijete v oblastech plných plynu nebo chytré třídiče surovin. Hlavní vychytávkou výzkumu je ale zvětšování inventáře a možnosti mít naráz vybavených víc předmětů. Tyhle věci jsou vlastně nepovinné, ale je rozdíl, zda se musíte léčit konzumací dvaceti bobulí nebo stačí jedno nadechnutí z vyrobeného inhalátoru. I třeba takové posilovače výkonu továren z vesmírných slimáků dělají pořádný rozdíl v budování vaší produkce.

zdroj: Coffee Stain Studios

Za mě nejzajímavější věc, co MAM přináší, je ale skenování harddisků. Ty můžete najít ve ztroskotaných lodích rozesetých po mapě. Po jejich donesení do MAMu si můžete vybrat jeden ze dvou alternativních receptů. Vesměs se jedná o výrobu věcí z jiných kombinací surovin a s jiným poměrem. Jenže tenhle malý rozdíl může znamenat pro výrobu hodně.

Třeba se vám klidně podaří přeskočit jednu výrobní větev nebo se ulehčí logistika, protože důl na železo je od toho na měď zatraceně daleko. Možností je prostě spousta a vybírání, který ze dvou receptů se vám bude víc hodit, je snad těžší rozhodování než jakou odpověď zvolit v příběhovém RPG.

Jenže ani to není vše. Pokud neradi koukáte na přeplněné pásy a přemýšlíte, co s nadprodukcí, Satisfactory poradí. V první řadě ji můžete spláchnout do záchodu (doslova), ale to vám nic moc nedá. Jenže pak přijde AWESOME. Když do něj cpete suroviny, dostáváte lístky a za ně nakupujete nejen všechna ta kosmetická vylepšení, ale třeba i alternativní držáky na pásy, které jde uchytit na strop nebo rozvaděče elektřiny, které začnou na jednom konci stěny a vedou na druhý. Věřte, že za ně bude každý milovník cable managmentu rád, podobně jako za vynález pásek se suchým zipem.

Dokonce nechybí ani možnost si pořídit kazeťák, který nosíte na rameni a můžete si do něj pořizovat hudební kazety. Kromě koupě je navíc i nacházíte ve světě. Kupodivu se často jedná o soundtracky z jiných her. Můžete tak stavět za tńů Goat Simulatoru, Sanctum nebo dokonce Song of Conquest.

Ostatně, sama Satisfactory se nebere moc vážně. Každý výzkum doprovází ironický komentář z vedení, který vás nevybíravým způsobem upozorní, že jste naprosto postradatelní, dělá si srandu třeba z fyziky nebo prostě popkulkury. Celá jedna větev vesmírného materiálu Mercer Sphere se odkazuje na slavného vypravěče Dungeon & Dragons Matthewa Mercera. Celá humorná složka působí jako dobré odreagovaní a vlastně sedí ke všem těm pádům, udušením v plynu a dalším věcem, které se vám díky absolutnímu nedodržování bezpečnosti práce dějí.

Ve dvou se to lépe staví

Do hry se můžete pustit až ve čtyřech hráčích. Co si budeme povídat, s kamarády se to vždy lépe táhne. Hlavně stíháte mnohem víc věcí naráz, ale také vám občas i pomůžou rozlousknout zdánlivě neřešitelný výrobní problém. V komunikaci navíc kromě hlasu a pingování pomůžou i zcela famózní emoty, na které je radost pohledět i z pohledu vlastních očí.

Jediné riziko pak spočívá v tom, že pokud vám někdo ze skupiny uteče nebo nemá čas, může být rozšifrování jeho myšlenek a budovacích postupů doopravdy tuhým oříškem. Celý multiplayer funguje bezproblémově, ať už v rámci přímého připojování nebo i možnosti vlastního serveru. Navíc, pokud jsou vaši spoluhráči náhodou offline, můžete jejich avatary najít sedět na jejich posledním místě výskytu s hrnkem kávy v ruce. Milé.

zdroj: Coffee Stain Studios

Ostatně celková optimalizace hry je na skvělé úrovni. Za celou dobu se mi nestalo, že bych zažil nějaký bug, pád nebo cokoliv, co by kazilo herní zážitek. Pokud dokonce stavíte tak, že by nějaká textura měla clipovat s jinou, hra vás na to upozorní. Na druhou stranu ale ve finále neřeší, zda se dva pásy protínají nebo něco trochu prochází povrchem. Vlastně nečekejte ani to, že když něčemu odstraníte základy, spadne to. Stroj nebo pás prostě spokojeně zůstanou viset ve vzduchu a jede se dál.

Těžko říct, zda by bylo lepší, kdyby hra striktně žádala dodržování terénu a jednotlivých modelů. Vlastně bych asi takovou verzi musel zkusit, abych dokázal jednoznačně odpovědět. Hlavní ale je, že rozumný hráč si všechno vybuduje tak, aby se tohle nedělo. Ale mít tu možnost naflákat občas „na prasáka" pásy někam, kde to není vidět, je vlastně moc příjemná možnost.

Máme tu hru roku?

Satisfactory je geniální ukázkou toho, jak to vypadá, když se vývojáři zamyslí nad každou funkcí a designovým rozhodnutím. Roky v předběžném přístupu navíc vybrousily tenhle diamant do skvělé podoby. Ano, průzkum se začne časem opakovat. U hry se budete vztekat a nastanou chvilky, kdypřijde na řadu pauza, abyste vydýchali svoji neschopnost něco vymyslet a vrátili se k problému s čerstvou hlavou. Přesto na mě během recenzování několikrát vyskočilo varování, že ve hře jsem už v kuse šest hodin a že pitný režim je velice důležitý. To a fakt, že se mezi své mimozemské továrny plánuji ještě v budoucnu vracet, je prostě důkazem toho, jak je Satisfactory skvělé.