Recenze
Transport Fever - recenze
29. 11. 2016
|
Ladislav Loukota
Odkaz Transport Tycoon je věčný - dodnes skvěle hratelný titul, doplněný v open source verzi o tunu nového obsahu, je jak vrcholem budovatelských strategií, tak i nezdolnou výzvou pro vývojáře. Dalším sdružením vývojářů, které se rozhodlo Transport Tycoon pokořit, je studio Urban Games. Před několika lety přišli se záležitostí Train Fever a její letošní nástupce Transport Fever koncept vláčkové hry rozšiřuje o autobusy, náklaďáky, lodě, tramvaje i letadla. A to celé v detailní 3D grafice. Stačí to však na překonání dosavadního krále žánru, nebo Urban Games dopadli stejně, jako řada vývojářů před nimi?
Football Manager 2017 - recenze
12. 11. 2016
|
Václav Pecháček
Fotbalové manažerování není zrovna vděčné řemeslo. Celé dny se dřete na tréninkovém hřišti, potíte z mozku jednu brilantní taktiku za druhou, staráte se o své hráče, jako o bezbranná novorozeňata, a ještě se musíte čas od času vykecávat s otravnými senzacechtivými novináři. A co z toho vlastně máte? Samozřejmě spoustu peněz a slávy, ale kromě toho? Jen stres! Pak vyhrajete Ligu mistrů a jistý slovanský oligarcha s vámi po pár měsících stejně vyrazí dveře i přes vaše přitažlivé italské charisma. Tenhle džob je prostě lepší přenechat lidským hrochům s tou nejtlustší kůží v okolí. Pro všechny ostatní je tu Football Manager 2017.
Mirror’s Edge Catalyst - recenze
8. 6. 2016
|
Adam Homola
Pořád naživu. Značka Mirror’s Edge se probudila ze zimního spánku a chce být zase relevantní. V roce 2008 někoho překvapila a potěšila, jiné zase odradila a nebavila. Většina hráčů ji ale svými peněženkami ignorovala. Z jedničky se stal dnes už dobře známý případ masivně propagované nové značky, která komerčně neuspěla. I proto jsme museli čekat na pokračování dlouhých osm let. Nazývat ale Mirror’s Edge Catalyst pokračováním není úplně přesné. Nejde ovšem ani o reboot, prequel nebo remake. A zároveň trochu ano. Catalyst je od každého něco a říkat hře můžete třeba "preboot". Nebo druhý pokus. Nakonec je to ale vlastně jedno. Podstatné je, že „dvojka“ na první díl nenavazuje a její znalost pro hraní nepotřebujete.
Sherlock Holmes: Crimes & Punishments - recenze
30. 9. 2014
|
Lucie Jiříková
Sherlock Holmes toho ve hrách zažil už spoustu, zejména pod taktovkou studia Frogwares, které pro detektiva a hráče vymýšlí nová dobrodružství již přes deset let. Pod jeho taktovkou anglický gentleman s bystrým úsudkem a specifickým smyslem pro humor zatočil třeba s nejmazanějším zlodějem na světě (Sherlock Holmes vs Arséne Lupin), dopadl sadistického zabijáka (Sherlock Holmes vs Jack the Ripper) a naposledy se očistil z křivého obvinění, které ho mohlo stát kariéru i samotný život. I přes záplavu nejrůznějších dobrodružství jsme ale se Sherlockem přesto něco nezažili - volnost při sbírání důkazů a usvědčování viníka. Frogwares přesně tento styl vyšetřování v souvislosti s dílem Sherlock Holmes: Crimes & Punishments (v ČR také Zločin a trest) slibovali a světe div se, nakonec svůj slib z velké části splnili, což lze ve videoherním průmyslu považovat za malý zázrak.
Battlefield 3: End Game - recenze
22. 3. 2013
|
Aleš Smutný
Konec hry. Došli jsme do finiše. Poslední DLC pro Battlefield 3 se symbolicky jmenuje End Game. Není to konec hry jako takové, ta naopak žije, prosperuje a hlavně pořád baví. Ale už nelze čekat žádné velké novinky, protože jsme dostali vše, co jsme dostat mohli. Nebo měli. Po „retro“ Back to Karkand, intenzivním a stísněném Close Quarters, rozlehlém a tanky dunícím Armored Kill a skvěle vybalancovaném apokalyptickém Aftermath přichází čtvero ročních období a ráj pro fandy stíhaček v End Game.
Crusader Kings III: All Under Heaven – recenze obřího datadisku
29. 10. 2025
|
Aleš Smutný
Celé podnebesí je úřednický ráj
Mario Tennis Fever – recenze bláznivého tenisu
6. 3. 2026
|
Šárka Tmějová
Chaotický tenisový večírek
Gears of War Ultimate Edition - recenze
31. 8. 2015
|
Radek Friedrich
Gears of War byla před devíti lety zjevením - přímočará střílečka, z níž odkapával testosteron i při nahrávacích obrazovkách, zapamatovatelní hrdinové, epické momenty, zbraň Lancer s motorovkou místo bajonetu, aktivní přebíjení a hlavně skvělá hratelnost. Podařilo se všechny tyto přednosti přenést či alespoň zachovat i v remasterované verzi pro Xbox One? V zásadě ano, i když se tvůrci jistým problémům nevyhnuli.
Toren - recenze
26. 5. 2015
|
Ondřej Švára
Brazilská herní tvorba je pro svět zatím velkou neznámou. Změnit to měl projekt nezávislého studia Swordtales. Akční 3D plošinovce Toren však ke kýžené kvalitě nakonec nepomohla ani podpora brazilské vlády. Příběh dívky bojující s drakem sice nabídne poeticky zpracovanou zápletku a zajímavé výtvarné kulisy, ovšem na úkor všeho ostatního. Jakkoliv vysoká očekávání Toren doprovázela, velké je především zklamání z nudné hratelnosti, technických chyb a ostudné krátkosti.
Destiny - recenze
16. 9. 2014
|
Aleš Smutný
Destiny mě během nedávné bety okouzlila. Na pohled nádherně zpracovaný svět, zábavné akční mechanismy, slibně se tvářící příběhové pozadí a velký potenciál pro kooperaci. Destiny se zdála být láskou na pár let - beta byla příslibem, vlastně poupětem, z něhož se měl rozvinout nádherný květ, co dlouho neuvadá. A pak vyšla plná hra a v naprostém rozčarování jsem zjistil, že obsah bety odpovídal obsahu celé hry.
Monochroma – recenze
12. 7. 2014
|
Ladislav Loukota
Umělecky působící černobílý design, inspirace v Limbo a výrazně proklamovaná alegorie na alternativní kapitalistická 50. léta, to vše nám mělo být dostatečným varováním. Ani tak ale nikdo nemohl tušit, jak moc elitářským titulem logická plošinovka Monochroma nakonec bude. Tahle hra není pro netrpělivé, tolerantní hráčské duše, které nejsou připravené u hraní trpět, rozčilovat se a možná i plakat.
Killzone: Shadow Fall - recenze
11. 12. 2013
|
Jan Olejník
Série exkluzivních (first i third person) sci-fi stříleček od studia Guerilla Games nás provází již přes tři generace konzolí a zavítala i na handheldy PSP a PS Vita. Oznámení dílu s podtitulem Shadow Fall jako launch titulu pro konzoli PlayStation 4 v podstatě nebylo žádným výrazným překvapením – zaběhnuté značky prostě táhnou, ať se vám to líbí nebo ne.
FIFA 14 - recenze
27. 9. 2013
|
Petr Poláček
Mytický realismus fotbalových her se zdá být navzdory mnoha pokrokům v posledních letech stejně nedosažitelný, jako pohár pro vítěze Ligy mistrů v rukách kapitána některého českých klubů. Jednou jsme mu blíže, podruhé zase dále, ale pořád se motáme daleko pod vrcholem. Abychom se dostali do vyřazovacích bojů, musela by přijít radikální změna či zásah shůry, a nejlépe boží rukou. Ne ovšem tou Maradonovskou.
Test Drive: Ferrari Racing Legends - recenze
10. 1. 2013
|
Ondřej Švára
Slightly Mad Studios jsou kuchaři s michelinskou hvězdou na čele. Znají recept na závodní hry, které chutnají milionům strávníků. Přestože nejsou ochotni dělat kompromisy, dokáží klohnit pro labužníky i nenáročné. Dvojice závodních her Shift je toho důkazem. I dnes lze prostě udělat herní mainstream kvalitně, oslovit s ním nejen konzolisty ale i opravdové závodníky, a pozvednout s ním třeba i jednu zničenou herní značku.
Tropico 4 - recenze
28. 12. 2011
|
Jakub Kovář
Zatáhněte rolety, vytáhněte ze skříně rákosovou sukýnku a dva kokosáky pro přítelkyni. Oprašte oblíbenou sklenku a nalijte do ní kořeněný rum, načež si ještě zapalte kubánský doutník. Tropico vás totiž krásnou grafikou a chytlavými rytmy okamžitě vtáhne do pohodové atmosféry, v níž můžete líně rozhodovat o osudu svých poddaných, a bylo by zbytečné kazit si náladu plískanicemi nebo neodpovídajícím oblečením a nevhodným alkoholem.
Kinect Adventures! – recenze
8. 11. 2010
|
Miloš Bohoněk
Kinect Adventures! je samozřejmostí pro každého majitele pohybového ovladače Kinect (čtěte náš hardwarový test), který u nás má za pár dní premiéru. Jedná se totiž o tzv. bundle, hra je tedy přibalena ke každému přístroji, a pokud k ní budete přistupovat jako k něčemu, co dostanete (jakoby) gratis a co má za úkol primárně jen demonstrovat schopnosti Kinectu, budete docela spokojeni.
UEFA Champions League 04/05 - recenze
21. 2. 2005
|
Redakce Games.cz
Sportovnímu gigantu EA Sports se poprvé v historii dostala do tlapek licence na Ligu mistrů. Podařilo se jim však zpracovat milionářskou soutěž dostatečně kvalitně? Nebo jde jen o převlečenou FIFU Football 2005?
Yoshi and the Mysterious Book – recenze objevitelské plošinovky
19. 5. 2026
|
Aleš Smutný
Zábavná taxonomie
Age of Wonders: Planetfall – recenze
2. 9. 2019
|
Mars Vertigo
Věk divů opouští po třech úspěšných dílech svět fantasy a zkouší pro sérii získat novou hráčskou základnu domácích stratégů zejména mezi příznivci sci-fi. Age of Wonders: Planetfall je další hozená rukavice do žánrového ringu 4X strategií zrozených z genetického jádra Civilizace, Alphy Centauri či Master of Orion, výživný a funkční mix všeho, co lze od žánru očekávat, a ještě něčeho navíc. Navrátilci série již asi tuší, o čem je řeč. Vám ostatním doporučují nasoukat do sebe pozorně následující řádky, protože Planetfall je i přes drobné nedostatky perlou žánru.
F1 2018 - recenze
24. 9. 2018
|
Václav Rybář
Pokud sportovní hry nehltáte každoročně, ale upgradujete - třeba po vzoru nákupu mobilních telefonů - vždycky jednou za dva, tři roky, mám pro vás víceméně skvělou zprávu. F1 2018 je takové ajfounové eSko. Ročník vyladěný po všech stránkách, který přináší víc očividných novinek hlavně fanouškům série, ale dovede nadchnout i rekreační hráče. Pokud tedy nemají loňskou verzi, jež nás svým otočením kormidla nadchla natolik, že jsme jí napálili devítku a udělali z ní dokonce i závodní hru roku. Naprosto zaslouženě, protože z robustních základů, které tehdy Codies po letech přibývající kritiky servírovali, novinka do značné míry vychází.
Rogue Trooper Redux - recenze
27. 10. 2017
|
Mars Vertigo
Remastery starších her většinou vnímám s dost smíšenými pocity. Ono je sice pěkné oživit vzpomínku na herního seniora, obléct ji do nejnovějšího grafického kabátu, pokud možno s podporou 60FPS a UHD rozlišením textur, apod. Jenže, co hráči? Co vlastně dostávají jako protihodnotu za svoje peníze? Vystačí si s audiovizualním pozlátkem, anebo dostanou plnohodnotný titul, řádně opatchovaný, vylepšený po všech stránkách a doplněný o moderní ovládání a popřípadě i nový obsah? V případě Rogue Trooper Redux jsem tak trochu v rozpacích. Oxfordští Rebellion se rozhodli zasahovat do původní hry jen minimálně, jít klasickou cestou upgradu rozlišení, zvuku a detailu textur a světel. Přibyla též možnost hrát hru v samostatných módech online a podpora ovladače pro PC.
Dr Kawashima's Devilish Brain Training: Can You Stay Focused? - recenze
2. 9. 2017
|
Miloš Bohoněk
Pracujete na počítači, když v tom vám pípne SMSka. Neodoláte. Přečtete si ji. Odepíšete. A když už máte v ruce ten telefon, rovnou se mrknete na novinky na Facebooku. Jéje, to je ale roztomilé album koťátek! To si přeci musíte prohlédnout celé. No a tu kompilaci failů hned pod tím si přeci taky nemůžete nepustit. Čtvrt hodiny uteče jak nic, vy si v duchu dáte facku, upřete svou pozornost zpět k počítači, když v tom vám dojde, že už jste dlouho neomrkli zprávy. Jistě se událo něco strašně důležitého. Ale počkat, neměli byste si k tomu nejdřív uvařit kafe? Dnes teprve třetí… Jestliže se ve výše řečeném aspoň trochu poznáváte a pozorujete na sobě roztěkanou pozornost, nová výuková hra s doktorem Kawašimou je přímo pro vás. Nebo se tak aspoň tváří.
Watch Dogs 2 - recenze
15. 11. 2016
|
Adam Homola
Přiznám se, že přesnou definici „mileniála“ jsem si musel vyhledat na Wikipedii. Až pak jsem zjistil, že jím vlastně jsem a čistě teoreticky bych měl být cílovka hry Watch Dogs 2. Po několika desítkách hodin mi ale přijde, že Ubisoft tuhle 18+ hru cílil na věkovou skupinu, u které je plnoletost spíše maximálním než minimálním doporučeným věkem. Pokud jste starší mileniál, budete u hry často obracet oči v sloup, ale přesto ovladač jen tak neodložíte. Pokračování pokusu o „hackerské GTA“ se totiž nebálo vyvodit důsledky z nemastného a neslaného prvního dílu a začít na čerstvě zformátovaném disku. Pryč je Aiden Pearce se svým kabátem, přivítejte Marcuse Hollowaye - mladého Afroameričana s nadáním pro hackování všechno možného i nemožného.
Deus Ex GO - recenze
30. 8. 2016
|
Jan Hrdlička
Mobilní série GO z dílen Square Enix Montreal usiluje o velmi specifickou věc – překlopit tradiční, mnohdy na akci orientovanou hratelnost do podoby tahové puzzle hry. Úspěch už takto slavil Hitman, povedenou proměnou si prošla i Lara Croft, a nyní přišla řada na Deus Ex. Značku, která se svým laděním, stealthem, hackováním i plejádou technických udělátek hodí pro taktické hrátky dost možná nejlépe. A opravdu, když Deus Ex GO šlape, jak má (což se nicméně neděje vždy), hráč má tu čest s výbornou zábavou.
Total War: Warhammer - recenze
19. 5. 2016
|
Aleš Smutný
Střed obrany drží jak middenheimská víra, dělostřelectvo probírá soupeřovy řady přesně metanými projektily, křídla jsou zabezpečená, nic se nemůže stát. V Total War hrách doposud platilo, že jste v určité chvíli poznali, kdy máte bitvu plně pod kontrolou, a složení soupeřových jednotek nepředstavuje pro vaši formaci vážnější ohrožení. Při hraní Total War: Warhammer na to ale zapomeňte. Střed obrany se totiž zhroutí v okamžiku, kdy k němu doběhne banda mizerných kostlivců, na které někdo přičaroval Terror, jedno křídlo vaší armády utrhne terrorgheist, který se během pár chvil přemístil z okraje mapy, dělostřelci mají dost práce s hejny netopýrů a těžkou jízdu právě vysává do nicoty vyčarovaný Vortex. Total War: Warhammer zkrátka hraje podle jiných pravidel než předchozí hry v sérii.
Baldur's Gate: Siege of Dragonspear - recenze
18. 4. 2016
|
Václav Pecháček
Datadisk pro staré dobré RPG Baldur’s Gate s podtitulem Siege of Dragonspear je jako sraz spolužáků ze základky po dvaceti letech. Budete nadšení z toho, že se po té nekonečně dlouhé době zase setkáte se všemi svými bývalými kamarády. Sednete si vedle Minsca, který si stejně jako při matice hraje se svým stupidním kvíkajícím hlodavcem (jak to, že ještě nepošel?). Proti vám se objímá třídní páreček, Khalid s Jaheirou. Trochu stranou na celou tu veselou sešlost zírá věčně opruzená a popudlivá Viconia. A vy srkáte alkohol ze sklenice a máte radost, protože se vůbec nezměnili. Všechno je tak, jak si pamatujete. Tak, jak to má být.
Tainted Grail: The Fall of Avalon – recenze vyzyvatele The Elder Scrolls
22. 5. 2025
|
Michal Krupička
Artušovské legendy, jak je neznáte
Assassin’s Creed Rogue – recenze PC verze
11. 3. 2015
|
Jan Olejník
Rozšíření ságy o Assassin’s Creed Rogue sice v listopadu minulého roku vypadalo zprvu jako prachsprostá ždímačka na peníze, ale nakonec se ze hry vyklubala překvapivě solidní zábava pro majitele konzolí PS3 a X360. O pár měsíců později připlouvá Shay Patric Cormac i na PC, takže jsme se logicky podívali, jak se autorům povedla konverze po technické stránce, a zda nabízí oproti konzolové verzi něco navíc.
F1 2014 - recenze
31. 10. 2014
|
Ondřej Švára
Bylo to mimořádně netradiční setkání. F1 2014 se v žádných reklamních textech neprezentovala jako hra, kterou opravdu musíte mít, což je úplně nová zkušenost s reklamou. Avšak upřímnost za upřímnost – kde nic není, tam opravdu ani marketingový specialista nic nesvede. Místo kyprého vychloubání proto Codemasters jen potichu konstatovali, že vedle právě vycházejícího F1 2014 pro PC a staré konzole připravují i díl nový, který přinese zásadní koncepční i technické proměny. Tedy vše, co chybí hře, o níž právě budete číst.