Jestli něco Nintendo umí, jsou to nové úhly pohledu, kterými se dokáže podívat na tradiční žánry. V případě Yoshi and the Mysterious Book je to logická plošinovka. Ačkoliv by se jako první adjektivum u ní mohlo objevit „pro děti“, ve skutečnosti jde o klasický produkt Nintenda vhodný pro rodinné hraní, kdy se baví malí i velcí hráči a na místě definujícího adjektiva by se mělo nacházet spíš „objevitelská“ nebo také „pohodová.“

Yoshi and the Mysterious Book v názvu obsahuje všechny důležité příběhové informace. Záhadná kníratá kniha spadla na hlavu Yoshimu, respektive celé skupince těchto dinoželv, a potřebuje od nich, aby prozkoumaly její stránky a neméně záhadné tvory na nich. Ještě jsou v tom namočení klasicky drzý Bowser Jr. a nešťastný Kamek, který se mu snaží pomáhat, ale středobodem veškerého dění jsou kniha, její stránky a světy i bytosti zde obsažené.

Fantazie utržená ze řetězu

Na stránkách knihy si vždy vyberete jednu bytost, zvířátko, příšeru, prostě mystické stvoření ke zkoumání a následně vás hra teleportuje do samostatné úrovně, která se danému stvoření věnuje a slouží jako představení jeho a jeho přirozeného habitatu.

Samotné úrovně jsou poskládané jako puzzly, které řešíte primárně s pomocí schopností dané potvůrky a samozřejmě Yoshiho, který s ní interaguje. Nicméně platí, že postupem času budete v pozdějších úrovních nacházet i další stvoření, která jste dříve prozkoumali, a často budete kombinovat jejich schopnosti. Navíc tvůrci hru koncipovali v rámci jednotlivých kapitol, tedy uzavřených biomů, kde spolu jednotlivé druhy žijí a mají přirozené vztahy (což pak využijete v kombinování jejich schopností).

Samotný Yoshi je velmi svérázný objevitel, tedy zoolog, tedy klasifikátor. První, co uděláte v každé úrovni, je nalezení objektu svého výzkumu a následné… olíznutí. Tedy, sežrání. Protože to, jak stvoření chutná, patří k základním informacím, které si kniha zapisuje do své databáze. Za záznamy dostáváte klasické hvězdičky, jimiž si zase odemykáte nové biomy. Jednoduché, funkční a velmi, velmi návykové.

Kromě chuti velmi rychle zkusíte, co potvůrka dělá na vašich zádech, protože Yoshi přece vozí na zádech. Tím si většinou zpřístupní její schopnost, od rozkvétání okolní květeny přes chytání ryb na zářící návnadu až po hraní melodie, která probouzí přírodu v okolí. Potvor jsou ve hře desítky a prakticky každá má něco unikátního, co tvoří základ puzzlů v dané úrovni a možná i dalších. Když potvoru sníte, Yoshi dostane do zásoby jedno vajíčko, kterým může sestřelovat věci. A nebojte, pokud bylo stvoření nutné pro dokončení puzzlu, znovu se objeví.

V nitru bichle

Každý objev nové vlastnosti zvířete doprovodí i komentář od hlavní knihy, tedy Pana Encyklopedie, a pokud máte alespoň trochu touhy po nějakém objevování, budete na celkem jednoduché herní smyčce rychle závislí. Platí, že úroveň máte hotovou při splnění předem nedefinovaného hlavního úkolu, kterým odhalíte nějaké klíčové vlastnosti dané potvory. K tomu je ale řada nepovinných úkolů, tedy vlastností, které dané exempláře mají a dávají vám extra hvězdičky. Někoho může zarazit fakt, že Pan Encyklopedie je ve svých úkolech velmi vágní, což je ale tím, že vlastně sám neví, co se na jeho stránkách nachází. Což je vlastně docela děsivý body horor, když si vezmete, že se snaží zjistit, co se mu prohání v jeho vnitřnostech, tedy po stránkách...

zdroj: Nintendo

U spousty stvoření mohou jejich vlastnosti změnit sekundární prvky v přírodě. Kupříkladu jedna žabička vyfukuje bubliny. Pokud si bublin vyrobíte řadu, můžete po nich postupně přeskákat na dříve nedosažitelná místa. Když ale žabku namočíte do bahna, najednou jsou její bubliny těžší a klesají k zemi. Sníte chilli papričku a najednou bubliny likvidují místní druh včel, který umí být velmi, velmi otravný. Vždy jde o nějakou součást puzzlu, který musíte nebo můžete splnit. Kombinace jednotlivých vlastností nejsou příliš složité na to, abyste se (nebo vaše ratolesti) v úrovni ztratili, ale zároveň nejde o vysloveně triviální záležitosti. Občas vás dokonce překvapí, že po vás chce hra třeba celkem náročnou skákačkovou sekvenci, i když vlastně nejde selhat definitivně.

Ať už se totiž ve hře děje cokoliv, Yoshimu se nic nestane. Ony otravné včelky vás sice pobodají, ale jen to Yoshiho při činnosti vyrušuje, nemáte životy, které by ubývaly. Nemáte tu žádné časové limity. Každá úroveň je vlastně velmi uklidňující hádankou, kde máte dost času na zamyšlení, kudy se vydat dál, co zkombinovat, jakou Yoshiho vlastnost jste nezkusili. Hodně to pomáhá i menším dětem, které se prostě nebojí hrát, aby se jim, tedy Yoshimu, něco nestalo. Ve chvíli, kdy ve hře prakticky neexistuje selhání, všechno je větší pohoda, aniž by se ztrácel význam toho základního stavebního prvku, kterým je logická skákačka.

Nicméně, jedna z mých mála výtek je, že tak úplně to není pravda. Dvakrát se mně nebo dětem podařilo během hraní úroveň „rozbít“ a museli jsme ji restartovat. Není to nějak hrozná ztráta času, ale člověk si zvykne na pohodu nintendího komfortu, kdy se vždycky myslí na všechno, a pak se najednou doslova rozsype. Jednou se nám zaseklo jablko ve skále a nešlo kvůli fyzice vody dostat ven, podruhé jsem se nafukovací rybou dostal v podmořském světě přesně na rozhraní skály, kde jsem se šprajcnul. Rybě došel vzdušný pohon a Yoshi se nemohl pohnout ani vlevo, ani vpravo. 

Co ale naopak funguje na jedničku a u dětí to vyvolávalo bitky o to, kdo bude hrát kterou úroveň, je pojmenovávání objevených tvorů. Buď můžete hru, tedy Pana Encyklopedii požádat, aby tvory pojmenoval sám anebo si sami vymyslíte název nového druhu do deseti písmen. Právě možnost podepsat se do hry a vlastně celého výzkumného projektu bylo pro děti velmi atraktivní a vymýšlely jména už během plnění mise. Popravdě, pro mne bylo zábavnější řešení samotných puzzlů, ale to je vlastně silná stránka téhle hry.

Yoshi and the Mysterious Book není hra, kterou bych jasně označil, že je pro děti. Na to jsem se u ní až moc dobře bavil a rád jsem si sednul třeba jen na dvacet minut, abych si odehrál jeden, dva levely. Zároveň, ačkoliv jich není moc, pořád jsou v ní nějaké anglické texty a děti potřebují pomoct, alespoň dokud se nenaučí potřebnou základní angličtinu, a tak potřebují vaši pomoc. Naštěstí vágnost zadání úkolů tady hraje ve váš prospěch, protože málokdy řekne Pan Encyklopedie něco složitého a komplexního z hlediska řešení úkolu, vlastně skoro vždy je to na vaší fantazii a experimentování.

Musím také vyzdvihnout audiovizuální stránku, kdy skvělou hudbu doplňuje povedený dabing fiktivní řečí, ze které vyskakují jen názvy postav. Prim ale hraje animace, která připomíná pookénkové animované filmy a pohádky. Efekt sám o sobě není rušivý, jen prostě přidává titulu konkrétní vizuální identitu, na kterou se moc hezky dívá a celkově umocňuje roztomilost. I u toho proklatého Bowsera Jr.

Ve výsledku jde o typický povedený rodinný titul od Nintenda. K dokonalosti chybí snad jen jakákoliv forma kooperace, nicméně vzhledem k velmi specifické povaze úrovní a hádanek chápu, proč není proveditelná. Jednotlivé mise počítají s jedním Yoshim, dva by úroveň nebo obtížnost velmi snadno rozbili. Navíc, nemusíte se pak dělit o objevitelskou slávu, kdy víte, že jste stránky staré, kníraté knihy zaplnili spoustou informací sami.

Yoshi and the Mysterious Book je prostě taková relaxační pohoda, u které se budete vztekat jen u některých akčnějších pasáží, když se nebudete moci na něco trefit, třeba do koše lodi, která se rozbitá kymácí na obrovských vlnách a vy se snažíte mířit na šnečím surfu přesně do rytmu vln a správného náklonu. Což je přesně ten typ imaginativní tvorby úrovní, jakou nový Yoshi nabízí a jakou bych u podobného titulu čekal. Dobrá práce.

Recenzní kód byl poskutnutý lokálním zastoupením vydavatele.