Máte dost mainstreamových akčních adventur, které vás bezmyšlenkovitě vedou od ukazatele k ukazateli a nechají vás vyzobávat otazníčky na mapě? Leze vám krkem, jak z vás vývojáři dělají hlupáky a prostírají před vás předžvýkanou krmi jako pro nemluvňata? Štvou vás šablonovité příběhy jako přes kopírák bez sebemenšího přesahu? Pak je Hell is Us přesně pro vás.
Akční adventura od malého montrealského týmu, která spoléhá na to, že nejste úplní troglodyti, baví vás řešení hádanek a chcete u hraní trochu zapojit mozek. Hell is Us vás totiž vůbec nedrží za ručičku – hodí vás do válkou zničené země Hadea se slovy: „Však si poradíš. Jo, mimochodem, všude jsou démoni. Ale to nějak zvládneš.“
A skutečně, kromě brutální občanské války po hadejském povrchu kráčejí i groteskní bytosti. Tohle bude jedna z těch recenzí, kde se vám toho o hře pokusím prozradit co nejméně, protože její zdaleka největší přednost je si na všechno přijít sami. Jakmile se totiž začnete přehrabovat v důsledcích a původu války, zjistíte, že vše sahá mnohem dál a odporná zvěrstva, která si lidé páchají, jsou všudypřítomná a věčná.
zdroj:
Rogue Factor
zdroj:
Rogue Factor
Když říkám zvěrstva, myslím tím skutečné válečné zločiny, kterým se běžná videoherní produkce vyhýbá obloukem, protože chtějí být pro co nejširší masy, anebo zkrátka válku berou jako hru a do hry utrpení nepatří. Ne, Hell is Us dokáže evokativně nakládat se skutečnými zrůdnostmi, jako jsou civilní oběti, sexuální zločiny, genocida, náboženská netolerance i smrt dětí.
Do moderního a velmi sugestivního zobrazení konfliktu, ve kterém je největší svině váš udavačský soused a okupační vojska (tvůrci se inspirovali v Balkánských válkách), se ještě vplétá smyšlená historie národa, který pro nenávist skutečně nejde daleko. Není se proto čemu divit, že zvěrstva a extrémní násilí probudily zvláštní entity, které doslova živí negativní emoce jako hněv, děs, zármutek a extáze. Anebo je to všechno jinak?
Velká škoda, že je akce tak velkou částí hry.
Skutečně nejlépe učiníte, když si příběh vyložíte po svém. Ostatně je vyskládaný tak, abyste si závěry i pohnutou historii fiktivní zemičky domysleli a vyplnili si prázdná místa mezi řádky. Představte si historickou encyklopedii, ve které občas chybí nějaké ty stránky... anebo jsem je ve hře přehlédl.
Hell is Us totiž nemá žádný seznam úkolů. Když najdete klíč, hra vám nenapíše, kam pasuje. Když najdete stránku se záhadnou šifrou, nevyskočí vám na obrazovce ukazatel, který by vás dovedl přímo k environmentální hádance, u které ji máte vyluštit. Vlastně nemáte po ruce ani žádnou mapu!
Válečná šifra o násilí
Pátrání po tajemství, příběhu a mnoha vedlejších osudech běžných lidí, kteří uvízli v osidlech téměř biblické katastrofy, skutečně evokuje digitální puzzle nebo pexeso. V poměrně rozlehlých a členitých mapách nacházíte různé klíče, psané poznámky, deníky, klíčové předměty, ale i cizí postavy, zamčené dveře, zámky na číselné kombinace, zkrátka cokoliv.
Musíte mít oči na stopkách, dávat při průzkumu bedlivý pozor a dobře si pamatovat kde, kdo a co po vás chce. Průzkum mapy pak skutečně připomíná hru pexesa – nejprve nazdařbůh pročesáváte každý metr čtvereční, pomyslně otáčíte kartičky, a teprve když narazíte na předmět, který víte, kde použít, můžete danou hádanku vyřešit.
zdroj:
Rogue Factor
Vtip je v tom, že postup příběhem není úplně lineární, takže na řešení některých puzzlů můžete narazit až o hodiny později na jiné mapě. Mít dobrého pamatováka a dělat si poznámky je dost klíčové... stejně jako se obrnit trpělivostí, protože se opravdu hodně naběháte.
Neexistuje nic jako rychlé cestování. Do úrovní se budete často vracet. Návraty jsou nutné, všudypřítomné a upřímně, ubíjející. Hodně bych ocenil, kdyby se dalo alespoň přesouvat mezi jednotlivými záchytnými body, u kterých si můžete hru manuálně uložit. Přece jen hluchých míst, kdy jen sprintujete po cestě, kterou jste dříve procházeli už desetkrát, je poměrně dost.
Nic to ale nemění na tom, že jestli máte rádi řešení puzzlů, šifer a hádanek, je Hell is Us právě pro vás! Hlavně v případě, že si chcete dát trochu práce s domýšlením zápletky. Pokud ve hrách filmečky přeskakujete a po těžkém dni v práci hledáte spíše něco rychlého na odreagování, ruce pryč!
zdroj:
Rogue Factor
zdroj:
Rogue Factor
Ještě podotknu, že se nemusíte obávat toho, že byste hru kvůli nejednoznačným hádankám nedohráli. Hlavní „úkoly“ jsou poměrně jasně načrtnuté a vždy zhruba víte, kam se vrtnout dál, abyste se nějak pohnuli kupředu. Může se ale klidně stát, že nevyřešíte některé vedlejší příběhy. Ba co víc, že si dokonce jejich řešení znemožníte, protože uplyne příliš mnoho času. Na první dohrání se vám zkrátka zřejmě nepoštěstí vidět a vyzobat vše na sto procent – varování pro lidi trpící FOMO.
K uzoufání nudné souboje
Celá adventurně-hádanková složka v tandemu s nejednoznačným a syrovým příběhem funguje excelentně a hra je díky kognitivním nárokům na hráče mezi současnou produkcí neuvěřitelně svěží. Jo, mám výtky třeba k hlavnímu hrdinovi, který jednak vypadá jako Todd Howard, a jednak je naprosto bez charakteru.
Plně chápu, proč z něj tvůrci udělali sociopata, kterému na nikom a na ničem nezáleží. Vedlejším efektem bohužel vzniká chlapík, který postrádá charisma a jeho motivace jsou do hry vlámané přinejmenším na sílu. Osobně mě taky trochu tahá za uši známý dabér Elias Toufexis. Ne že by neodváděl skvělou práci, ale má tak atypický hlas, že jsem po každé větě očekával ještě slavné: „I never asked for this.“ Adama Jensena z Deus Ex mu už nikdo neodpáře.
Zatímco nevýrazný hlavní hrdina je drobnost, nad kterou se dá mávnout rukou, k uzoufání nudná akční složka je už vyložené zakopnutí a držkopád. Tak často, jak si budete lámat hlavu nad hádankami, tak často budete i bojovat, bohužel.
Hell is Us nepředvádí stran akce nic nového – máte těžký a lehký útok, úhyb, blok, nějaké ty speciální schopnosti ve zbrani a pár dalších u drona. Zbraně i nějaké ty obranné předměty lze vylepšovat, plus tedy mohou patřit k jedné ze čtyř emocí, což jim dává další bonusy.
Nemá asi smysl zbytečně popisovat jednotlivé prvky soubojového systému, protože oproti tomu, jak je všechno ostatní ve hře skvěle nápadité, je tak standardně akčně-adventurní, že jste beztak hru s podobným systémem už mnohokrát hráli.
Možná léčení je ztvárněné zajímavě, protože když po útoku správně načasujete stisknutí akčního tlačítka, dostanete zpátky kus zdraví. To soubojům, které jsou ve hře jen a pouze na blízko, propůjčuje zajímavou rytmiku. Problém je v tom, že druhů nepřátel je asi pět, což je na prostoru dvaceti až třiceti hodin k uzoufání málo.
Ke konci se jinak esteticky parádní démoni promění v nudnou překážku, která vás jen okrádá o čas. Mimochodem někteří v sobě mají ještě pulzující emoci, kterou je nejprve nutné porazit, aby bylo možné zabít nositele – a musíte to stihnout včas, jinak emoci vyvolá znovu a proces je nutné opakovat. Esence hněvu, teroru, zármutku a extáze jsou různě zbarvené geometrické útvary, proti kterým je ještě větší opruz bojovat, protože ve změti kostiček fakt nepoznáte, kdy a jak hodlají zaútočit.
Velká škoda, že je akce tak velkou částí hry. Hlavně ke konci, kdy toho protivníci dost vydrží, jsem cítil vyčerpání a recyklaci hratelnosti. Na druhé straně jsou souboje triviální, i na vyšší obtížnost si poradíte i s rozvážným buttonmashingem. Když se občas vyléčíte a sem tam něco vykryjete, nebudete mít problém.
Svěží vítr s výtkami
Studiu Rogue Factor se ale podařilo vystavět parádní svět. Velkou měrou za to může samozřejmě skvělá práce scenáristů, ale i estetika. Zašlé ruiny starých království dýchají historií, válkou zdecimovaná města odkrývají, čeho jsou lidé schopni. Dokonce i démonické bytosti a na ně navázané artefakty mají svoji nezaměnitelnou geometrickou stylizaci.
Atmosféře dodává sílu fantasticky znepokojivý soundtrack, který mi hodně připomínal třeba tóny z Returnal – skoro až disharmonické melodie vás neustále drží ve zvláštním napětí a svíravé nervozitě.
zdroj: Nacon
Po technické stránce nemám Hell is Us co vytknout. Jedna z mála her na Unreal Enginu, kde jsem nepozoroval žádné sekání obrazu, třepotání textur nebo propady FPS. Občas za oči zatahá zvláštní synchronizace dabingu s mimikou, ale filmečků ve hře není mnoho. Tento titul by měl být argument, proč mají menší studia přejít na UE5 – i v malém počtu lidí dosáhnou skvěle vypadající hry bez kompromisů, která občas překvapí megalomanskou scenérií.
Her jako Hell is Us se moc nevidí. Bohužel kvůli akci a až přílišné nutnosti se vracet kulhá na jednu nohu, stále jde ale o nesmírně originální dílo, které sice není pro všechny, ale to je naprosto v pořádku. Lidém, kteří nehledají mainstreamovou a předtrávenou zábavu by hra mohla udělat radost, protože k nim přistupuje jako k dospělým.
