Výsledky hledání pro: Left 4 Dead

Apex Legends – recenze nastupujícího krále battle royale

14. 2. 2019 | Adam Homola

Najednou mám pocit, že to takhle mělo vždycky být. Poté, co se pánové ve zlém rozešli s Activisionem, poté, co jim vyšel Titanfall jen na dvou platformách a poté, co Titanfall 2 tak trochu zapadl mezi Call of Duty a Battlefieldem, studio Respawn konečně dostálo svému jménu. Jeho znovuzrození sice proběhlo už před lety, ale na vrcholu je teprve teď. A zaslouženě.

World of Warcraft: Battle for Azeroth – recenze – část první

5. 9. 2018 | Pavel Skoták

Uplynulo s bídou něco přes dva týdny od celosvětového vydání nejnovějšího rozšíření pro stále ještě neumírající World of Warcraft, a už tu máme první utržený rekord. S 3,4 miliony prodaných kopií během jediného dne se totiž Battle for Azeroth vyhoupnul na první místo v prodejnosti všech datadisků k WoW. Jestli právem, je pořád ještě trošku brzo soudit, ale po prvních dvou týdnech hraní je nutné Blizzardu přiznat, že to pořád umí.

The Crew 2 – recenze

9. 7. 2018 | Pavel Skoták

Půl hodiny a možná pár minut k tomu. Takhle dlouho trval asi můj nejlepší zážitek z The Crew 2, a nebyl to žádný z plejády dostupných závodů, ale pouhá cesta ze západního pobřeží Spojených států na východ. Člověku po chvíli hraní velice snadno učaruje překrásně zpracovaný svět, který stojí za to procestovat ručně bez využívání okamžitého přesunu. Jakmile se ale pustíte do bližšího zkoumání, přestává to být takový požitek.

Car Mechanic Simulator 2018 - recenze

28. 10. 2017 | Patrik Hajda

Hry simulující skutečné pracovní pozice jsou dnes již nedílnou součástí nabídky obchodů, a jejich přítomnost (a leckdy i podivnost) nemůže už nikoho překvapit. Najdeme mezi nimi lepší i horší zástupce, často dokonce katastrofální pokusy malých nezávislých týmů. Série Car Mechanic Simulator naštěstí patří na opačnou stranu spektra do míst, kde se nachází jen pár opravdu povedených simulátorů. Třetí díl s číslovkou 2018 nedělá svému dva roky starému bratříčkovi žádnou ostudu. Aspoň tedy v současné podobě.

Halo Reach - recenze

27. 9. 2010 | Miloš Bohoněk

Série Halo v dosud známé podobě končí. Reach si kladl za cíl být největším a nejlepším titulem v univerzu vůbec, ale není na něm už znát vyčpělost značky? Má vůbec cenu se o pátou Halo hru vůbec zajímat? Halo: Reach se ale povedl. Minulý týden jste to již mohli slyšet i vidět ve video-recenzi Davida Sarkisjana, teď dodatečně přihazujeme zhodnocení i ve formě textové. Jen těžko vám mohlo uniknout, že “Reach“ – jak se hra zpravidla oslovuje – je posledním Halo titulem od jeho původních tvůrců z Bungie Studios, kteří skoro před dekádou právě touto značkou definovali moderní FPS žánr na konzolích. Zároveň skoro určitě víte, že se jedná o prequel k originální Halo trilogii, a že je zasazen těsně před událostmi Halo: Combat Evolved. Vypráví o pádu planety Reach, posledního nárazníku Země – jenomže půjde-li ke dnu Reach, mimozemské rase Covenantů už nebude nic bránit v přenesení její genocidy přímo na modrou planetu. Co do příběhu jde o Halo hru nejtemnější a nejtragičtější, jejíž strastiplný konec je již koneckonců předem dán.

Guardians of the Galaxy - recenze 5. epizody

28. 11. 2017 | Miloš Bohoněk

Úvod páté epizody s podtitulem Don’t Stop Believin’ je jedním slovem směšný. Začíná v baru, kam Peter Quill alias Star-Lords vyrazil s Rocketem, resp. Gamorou (záleží na tom, kdo se urazil na konci minulé epizody) zapíjet žal poté, co ho všichni ostatní parťáci opustili. Ještě, než ale do sebe vůbec stihl vyklopit první drink, vběhli do baru dvě postavy, se kterými jste se doslova před pár minuty jakože nadobro rozloučili. Prý že si to rozmyslely a je třeba zase zachránit svět. Pete souhlasně přikyvuje. Tohle musí být nejrychlejší a nejzbytečnější dějový zvrat v historii dějových zvratů.

Dragon Ball Z: Battle of Z - recenze

11. 3. 2014 | Jiří Pavlovský

Dragon Ball je prastará, ale pořád zábavná manga i anime. Jde o jednu z prvních velkých mang, která se nebála roztáhnout jednu bitku přes několik knih. Navíc Dragon Ball pro spoustu lidí představuje první kontakt s podivnou japonskou mentalitou.

Wonderbook: Book of Spells - recenze

4. 1. 2013 | Martin Bach

Idylické lifestylové fotky s rozesmátými dětmi všech ras a národností před televizí v moderně zařízeném obýváku. To je obraz herního průmyslu posledních let, který by si přála po světě šířit většina velkých distributorů. Ač už to mnohým „pravověrným” hráčům může připadat jako otravné klišé, fakt je, že rodinné a dětské hry jsou odvětvím, které do značné míry drží herní byznys nad vodou. Vědí to samozřejmě i v Sony, kterému se v poslední dekádě podařilo nakopnout hned několik zlatých žil.

Mario Kart 7 - recenze

16. 1. 2012 | Jan Vitík

Je to jeden z charakteristický rysů Nintenda, který jedna skupina nenávidí a druhá miluje. Každé vydání nového hardwaru s sebou přináší vlnu nových dílů profláknutých sérií. Můžete si o nich myslet, co chcete, ale je těžké se ubránit faktu, že kvalitu a vysokou míru zábavy se daří udržovat v mnoha z nich. Mario Kart patří ke stálicím již od doby Super Mario Kart z devadesátého druhého. Její hratelnost se za ta léta téměř nezměnila a jistým znovuzrozením pro ni byl příchod prvního handheldu DS. Nyní by měla pomoci třetím rozměrem obdařenému 3DS, které zatím žádným extra dlouhatánským seznamem skvělých her neoplývá.

ReCore - recenze

21. 9. 2016 | Adam Homola

Ještě několik měsíců zbývá, ale ReCore je pro mě jedním z největších překvapení roku. Až na úvodní trailer neudělaly v mých očích videa hře moc dobrou službu, a po vyloženě špatně vybrané hratelné ukázce na E3 jsem už skoro ztratil naději. Nepomohlo ani oznámení Microsoftu o nižší ceně, kde šel mezi řádky vycítit strach o kvality titulu. ReCore je naštěstí ten vzácný případ, kdy se obavy ukázaly jako liché, a pod neznámou slupkou vás čeká slušná porce zábavy.

Throne of Darkness - recenze

7. 10. 2001 | Redakce Games.cz

Nevydařených kopií Diabla jsme tu už měli nepočítaně, ale Throne of Darkness z prostředí japonských samurajů má šanci na úspěch.

Days Gone – recenze PC verze

18. 5. 2021 | Jan Slavík

Lepší, než jsem čekal

Call of Duty: Modern Warfare 3 - recenze

11. 11. 2011 | Aleš Smutný

Když jsem před čtyřmi lety rozehrál Call of Duty 4: Modern Warfare, byla to pro mě hra, která vojenské střílečky přenesla do „next-gen“ éry. Spojovala solidní kampaň s kvalitním multiplayerem, který kladl důraz na pěchotní boj a navzdory své akčnosti nebral hráči možnost, sáhnout v určitých situacích po taktičtějším způsobu hraní. Teď jsme v roce 2011, ze značky Call of Duty je nejvýdělečnější herní artikl a díky tomu do značné míry diktuje, jak má moderní válečná střílečka vypadat. A z části je určitě nutné dodat - „bohužel“.

Persona 5 Royal – recenze

15. 4. 2020 | Pavel Skoták

Hnulo se v něm svědomí. I když, něco mi říká, že to nebylo svědomí. Byla to moje skupinka zlodějíčků, jejichž cílem není nic menšího než snaha změnit lidská srdce k lepšímu a přinutit i ty největší zlosyny ke zpytování svých činů. Persona 5 by se mohla jevit jako simulátor života japonského studenta s nějakými těmi tahovými souboji, ale ve skutečnosti jde o neuvěřitelně atraktivní cestu do hlubin lidského vědomí okořeněnou tím správným japonským bizárem.

The Outer Worlds – recenze

23. 10. 2019 | Pavel Skoták

Před dávnými časy, v jedné předaleké galaxii se zrodil nový Fallout. A nebyl to ledajaký Fallout. Pocházel z dílny autorů Knights of the Old Republic II, South Park: The Stick of Truth a Tyranny. Ale všichni jsme byli zrazeni. The Outer Worlds totiž vůbec není nový díl postapokalyptické série od (v tuhle chvíli) Bethesdy, i když se v mnoha ohledech opravdu tváří jako zrušený projekt navazující koncepčně na Fallout: New Vegas. Jen je zcela originální ve svém zasazení.

Thea 2: The Shattering – recenze slovanské strategie

4. 7. 2019 | Jakub Šindelář

Vydařené tahové RPG Thea: The Awakening se dočkalo po 4 letech pokračování a opět vás v něm čeká spousta hodin kvalitní zábavy. Nový grafický kabátek a úprava rozhraní hře jenom prospěly. Nezbývá než vyslyšet hlasy bohů a vydat se na nebezpečné dobrodružství, ve kterém půjde o život. Thea 2: The Shattering je tu.

Vane – recenze

23. 1. 2019 | Šárka Tmějová

Už jsem si zvykla hýčkat ambivalentní pocity z umění. Najít si na něm ty dobré části, odfiltrovat dojmy z těch špatných, pátrat po příčinách. Dokonce jsem se naučila i oddělovat osobu umělce od konkrétních děl, což mi umožňuje sledovat a cenit filmy z produkce Harveyho Weinsteina, aniž bych z toho v noci měla výčitky svědomí. Co si ovšem počít s hrou, která vyniká právě tím uměním, ale ve všech ostatních škatulkách si vede tragicky?

Farming Simulator 19 – recenze

18. 1. 2019 | Patrik Hajda

Máme k dispozici mnoho sérií, jejichž hry vycházejí s roční periodicitou, a v mnoha případech je to na nich vidět. Změn bývá pomálu, jsou často jen kosmetického ražení a hardcore fanoušci tak nesahají po nejnovější číslovce kvůli zásadním novinkám, ale novým soupiskám. Farming Simulator vychází každé dva roky a člověk by čekal, že tvůrci z Giants Software využijí čas navíc k většímu posunu série kupředu. Ale kdepak. Jim jen trvá ta samá nepatrná evoluce o něco déle.

Dark Souls: Remastered - recenze

25. 5. 2018 | Vilém Koubek

Remaster „souls titulu“, který zpopularizoval žánr, zní zcela logicky. Ostatně hráči si jej svého času pomocí petice dokonce vyřvali vedle konzolí také na PC, a není tedy důvod pochybovat, že by i následující generace chtěla navštívit zemi Lordran, v níž se ono notoricky obtížné dobrodružství Dark Souls odehrává. Má ale smysl remaster kupovat, pokud již vlastníte původní hru?

Forgotton Anne – recenze

22. 5. 2018 | Šárka Tmějová

„Na světě je tolik věcí, které nepotřebuji,“ pravil kdysi Sókratés a inspiroval tím nejen Díogena, ale dost možná i dnes velmi populární minimalismus. Lidí, kteří už nechtějí být otroky svých věcí, je dnes spousta nejen mezi městskými liberály bez hypoték, zato s avokádovým toustem. Ale co když je to naopak? Co když naše věci nechtějí být našimi otroky, a ten telefon, o kterém se domníváte, že vám ho kdosi odcizil, prostě jen nehodlal nadále trpět neustálé doteky vašich nenechavých prstů?

NHL 18 - recenze

15. 9. 2017 | Lucie Jiříková

Byl to naprosto jedinečný rok. Arizona Coyotes vyhráli Stanley Cup, když ve finále porazili Vervu Litvínov. Jarda Jágr hrál na farmě za 650 tisíc dolarů, ale po sezóně oznámil, že s hokejem končí. A nejproduktivnějším střelcem základní části byl Michal Řepík. Nepředvídatelné situace, ať už na ledě či mimo něj, má série NHL dávno v krvi. Přesto se můžete těšit na velkou spoustu novinek, z nichž některé jsou výrazné.

Agents of Mayhem - recenze

21. 8. 2017 | Pavel Skoták

Elitní týmy, zachraňující svět před nepřeberným množstvím padouchů, jsou snad starší než lidstvo samo. Jenže, vymyslet novou týmovku, vytvořit dostatek zajímavých postav, zasadit je do fungujících reálií, to není žádná legrace. Není proto divu, že vycházet z jiné úspěšné série se může jevit jako skvělý nápad pro začátek. Agents of Mayhem se rozhodli odštěpit od Saints Row a vyzvat na zákulisní souboj jeden velice podobný tým.

Hitman: HD Trilogy - recenze

5. 4. 2013 | Aleš Smutný

Ačkoliv nedávno vyšel Hitman: Absolution, na rovinu se přiznávám, že posledního Hitmana jsem hrál před zhruba sedmi lety. Mám na sérii skvělé vzpomínky plné adrenalinu, ničím nezkalených zážitků a vědomí jisté dokonalosti, kterou už přece nikdo nemůže překonat. Hitman hry mám zkrátka pokryté milosrdným hávem nostalgie, a když se na ně dívám zpětně, tak jedině přes růžové brýle.

ZombiU - recenze

13. 12. 2012 | Pavel Dobrovský

Víte, jakým sportem žijí obyvatelé Londýna? Kriketem. Se zombíky. Tělo při něm musíte držet mírně nakloněné dopředu, pálku svírat oběma rukama, pořádně se rozmáchnout přes rameno a švihnout co největší silou do míst, kde má zombie hlavu. V případě úspěšného úderu se zvedá skóre o jeden bod, jinak následuje smrt.

The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D - recenze

8. 7. 2011 | Vilém Koubek

Pokud se o nějaké hře na Nintendo 3DS dá bez přehánění říct, že si kvůli ní nemalé množství lidí koupilo samotný handheld, pak je to The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D. A to i přes fakt, že se vlastně jedná o remake více než deset let staré hry. Kult Zeldy se v tomto případě spojil s vydatnou porcí nostalgie, která je navíc podepřená až neuvěřitelným hodnocením na Metacritic, které se zastavilo na devadesáti devíti ze sta. Z vlastní zkušenosti ale vím, že některé hry není radno vykopávat z nostalgického hrobu. Ne zřídka se mi totiž potvrzuje, že zkreslené vzpomínky jsou lepší jak hra samotná. Je to i případ znovuzrozené Zeldy?

JetFighter IV: Fortress America

3. 12. 2000 | Redakce Games.cz

JetFighter IV: Fortress America - recenzeAutor:LadisPublikováno: 3.prosince 2000 Ohlédnutí ...

ArcaniA: Fall of Setarrif - recenze

30. 11. 2011 | Ondřej Švára

Představ si svět, kde je ti dovoleno vše. Vidět tmu, poslouchat ticho, hladit vzduch a mlčky křičet, jak se ti to líbí. Představ si dobrodružné fantasy, které tohle všechno dokáže. Chvíli jsi nečistý lapka, když po špičkách rajzuješ v cizí spižírně, jindy jsi zase svalnatý rek, co vítězoslavně zvedá skalp kvílejícího netvora. Odpustíš pak prostému vesničanovi, když daleko od tvých dobrodružství nevěří, že zrovna ty zachraňuješ svět? Odpusť, i to má svůj skrytý smysl.

Recenze