• Ohlédnutí do historie
Je to již nějaký ten čas, co nám společnost Mission Studios přinesla hru JetFighter 3. Jednalo se, stejně jako předchozí dva díly, o simulátor moderních stíhaček, zasazený do válečného prostředí. První díl JetFightera vytvořila firma Velocity Development Corporation, známá krom JetFighter série i hrou Interceptor. Série prvních dvou JetFighterů se vyznačovala nejen na tehdejší dobu kvalitní grafikou, ale především výbornou atmosférou a hratelností. Pokud mluvím o kvalitní grafice té doby, mám na mysli klasické vektory, ve druhém díle již potažené gouraudovým stínováním. Jakkoliv se nám dnes může zdát high-end grafika té doby primitivní, je dobré si uvědomit, že tehdy nám první dva JetFightery poháněli "třiosmšestky", jejichž pracovní frekvence se pohybovali v desítkách megahertzů. O co šlo ale tenkrát především, byla hratelnost. JetFighter si nikdy nekladl za cíl stát se precizním simulátorem, pro jehož zvládnutí je třeba se zpaměti naučit desítky kombinací kláves a využívající k ovládání celou klávesnici + jejich ALT, CTRL a SHIFT kombinace, ale především skvěle hratelnou hrou. Jakkoliv simulační model letadel nebyl nijak realistický, akce a napětí při plnění misí hry bylo to, co hře dávalo onu šťávu.

zdroj: tisková zpráva Třetí díl JetFightera se může zdát zlomový, co se kvality grafiky týče. Místo nad vystínovanými polygony jsme si již mohli zalétat nad plně texturovanou krajinou, fotorealistické kvality. O co díl třetí přidal na kvalitě grafiky, o to ubral na již tak slabé realističnosti simulátoru. Ovšem těm, co neměli přezdívku Maverick a neměli již 30x shlédnutý film Top Gun, to nijak nevadilo a soustředili se pouze na ryzí akci ve vzduchu, než na to, jak donutit letadlo, aby vzlétlo. Jakkoliv první dva díly měla na svědomí firma Velocity Development Corporation, třetí a dnešní recenzovaný čtvrtý díl nám již přináší firma Mission Studios, vzniklá rozdělením původní společnosti Velocity. Krom tvorby pro PC se Mission Studios rovněž zabývají tvorbou simulátorů pro americkou armádu, což je docela zajímavá informace, která by měla být jistou pojistkou kvality hry. Nyní se již však pojďme soustředit na samotného JetFightera 4.

• Všichni proti USA
Vše začíná v roce 2012, kdy již Rusům a Číňanům došla trpělivost z neustálé mocenské nadvlády USA a rozhodli se s tím něco udělat. Všichni známe onu bojovnost Rusů, kterou mají zakořeněnou hluboko v genech a tak není divu, že je nenapadlo nic lepšího, než zaútočit na USA silou. Aby se necítili osaměle, vytvořili spolu s Číňany koalici, do které se ještě časem připojila i Severní Korea. Prostě když už, tak ve velkém, ať to stojí za to. Ke všemu ještě Sýrie, Egypt a Libye vyhlásili válku Izraeli a rovněž Balkán se začíná znovu ozývat, takže celkově vzato z militaristického pohledu není rok 2012 nijak nudný.

zdroj: tisková zpráva Hra navazuje na předchozí tři díly, proto nijak nepřekvapí, že Mission Studios obětovali míru realističnosti simulace pro zvýšení hratelnosti a dynamiky hry. Přeci jen, jen malý fragment z nás prožívá opojení z používání 117 kombinací kláves k ovládání těch základnějších funkcí hry. Koncepce JetFighteru je jiná. Hráči stačí zapamatovat si kolem 15 nejdůležitějších kláves a místo na složité ovládání letounu se soustředit spíše na plnění bojových úkolů a strategické uvažování, kterého je během hry jistě zapotřebí při bojích proti silám nepřítele nad San Francescem a jeho okolím, kam nás hra zavede.

• Nabídka herních módů
Hra nám po spuštění nabízí tři zákládní herní módy. První z nich, nazvaný Instant Action, je ideální pro zahrání si oblíbených misí ze San Francisco kampaně, pohodým zalétáním si bez nepřátel při free flightu, kdy se můžeme kochat při prolétávání kolem typických objektů jako Golden Gate bridge, až po tvorbu vlastních misí či spuštění náhodně generovaných misí. Druhým módem je Campaign, při kterém musíme uchránit USA před invazí nepřátelské koalice. Tento mód zahrnuje jak tréninkové, tak i bojové mise nad San Franciscem. Tento mód by se dal tak trochu přirovnat ke kariéře, jakou známe třeba z Need for Speed. Struktura jednotlivých misí se dynamicky mění na tom, jak úspěšně jsme si vedli při plnění misí předchozích, což hru příjemně osvěžuje a přidává ji na hratelnosti. Třetím módem je Multiplayer, který nám umožňuje si zahrát až se 16 spoluhráči-piloty jak na síti LAN, tak i na Internetu a to buď kooperativně, či v podobě ryzího deathmatche. Bohužel jsem neměl možnost multiplayer vyzkoušet, ovšem představa hry spolu s 15 spoluhráči, kdy se navzájem stíháme, zaměřujeme a sestřelujeme je velmi lákavá.

• Tři letouny a jejich letový model
zdroj: tisková zpráva V JetFighteru 4 máme možnost si zalétat s letouny F-14 TomCat, F-22 Raptor a F/A-18 Hornet. Výčet to není jistě velký, ovšem vzhledem k tomu, že se simulační model těchto třech stíhaček od sebe vzájemně téměř neliší, to není nějaký velký problém. Pravdou je, že podobnost chování jednotlivých letounů ve vzduchu mě poněkud zaskočila. Hra prakticky nerozlišuje diferenci letového modelu třeba F-14 a F/A-18, což je jisté mínusem. Již jsem se zmínil, že realističnost simulace byla maximálně potlačena pro zlepšení hratelnosti a dynamiky hry. Pokud jste si někdy zalétali ve hře Falcon4 a udivovali se nad excelentní a vybroušenou simulací, budete zde jistě zklamáni, letadlo se chová jaksi prapodivně, řka až nerespektujíc některé fyzikální zákony. Naštěstí se JetFighter 4 nemá tendenci tvářit jako kdovíjak realistický simulátor, takže méně kvalitní simulaci letového modelu nemá cenu počítat jako nějaký zápor této jinak kvalitní hry.

Co se arzenálu zbraní týče, máte k dispozici klasické AIR-AIR střely jako AMRAAM, Sidewinder či Aim-54 Phoenix, AIR-GROUND rakety a bomby MK84, MK82, Maverick či mé oblíbené GBU-24, které již dokáží udělat pěknou paseku. Pro dogfight jistě využijete i 20mm M61A1 vulcan kanón.

• Přistání na Golden Gate?
Již jsem se několikrát zmínil o nízké míře realističnosti simulace. To, že se firma Mission Studios snaží dostat svým JetFighterem 4 širším vrstvám hráčů napovídá i fakt, že máte možnost během hraní čítovat. Jedná se možnost přezbrojení za letu, tj. možnost kompletně obnovit zbraňový arzenál a znovudoplnění paliva na maximum. Dále hra umožňuje zapnout "nesmrtelnost" letounu vůči naváděným střelám, či kolizím na zemi a ve vzduchu. Rovněž je možné si přizpůsobit obtížnost zaměřování kanónem či obtížnost přistávání ve třech stupních spolu s možností zapnout efekt turbulencí při přistání. Fakt je, že velký rozdíl mezi EASY a REALISTIC není, i při REALISTIC obtížnosti je přistání naprostou hračkou a to dokonce i na letadlové lodi. Co mě však naprosto překvapilo, je to, že se mi i podařilo přistát na jakémsi poli, což bych od stíhačky vážně nečekal :-) Na druhou stranu můj pokus přistát s letounem na Golden Gate bridge se setkal s nezdarem. Zde bylo zajímavé sledovat, jak funguje kolizní engine hry, kdy ke kolizi došlo až po chvíli, co jsem jakoby prolétl skrz silnici. Škoda, docela jsem se na přistání na Golden Gate těšil :-) Při dlouhém přeletu nad územím mezi jednotlivými waypointy jistě oceníte i možnost komprese času a to v rozmezí 1-3x.

• Slabší zpracování měst
zdroj: tisková zpráva Co se grafiky týče, je JetFighter 4 velmi povedený. Fotorealistické grafiky se dosáhlo díky užití pravých satelitních snímků území. Povrch je vymodelován velmi reálně, pohoří jsou skutečná pohoří s vrcholy a údolímy, jen zpracování měst mě poněkud zklamalo - čekal jsem velké množství budov, dostalo se mi však jen možnosti shlédnout sem tam nějaký ten objekt, jinak je vše jen jedna velká placka pokrytá texturou. Ovšem na druhou stranu třeba letiště či Golden Gate a jiné objekty jsou vymodelovány naprosto precizně - lépe, než například ve Flight simulátoru. Věřte, že prolétnout se pod Golden Gate v této hře, je opravdu zážitek.

Co se týče zpracování modelů letadel, nedá se tvůrcům hry nic vytknout, za zmínku určitě stojí i efektní exploze. Kdo máte OPRAVDU velmi výkonný počítač, můžete si zapnout i vyšší rozlišení textur, které se nachází samostatně na CD2. Zvuk je na standardní úrovni dnešní doby, nikoho neurazí, ovšem ani rovněž nijak neuchvátí. Docela mě však zamrzela absence podpory 3D zvukových karet. Těšil jsem se na realistické zvukové efekty při dogfightových soubojích a ono nic. Každopádně hra je naprogramovaná kvalitně a běží velmi rychle i na relativně pomalejších strojích kolem 400 MHz. Já neměl na svém Celeronu1 566 MHz, 128 MB SDRAM a Voodoo2 SLI žádné problémy, hra byla i na nejvyšší detaily svižná.