Recenze
Warhammer: Dark Crusade CZ recenze
24. 11. 2006
|
Redakce Games.cz
Když se sedm vesmírných kohoutů sejde na jednom smetišti, nemůže z toho vzejít nic dobrého, natož ve světě Warhammeru. Aneb další rok = další přídavek = další probdělé noci ve společnosti dvou nových ras.
Warpath - recenze
14. 8. 2006
|
Redakce Games.cz
Další díl Unreal Tournamentu v nedohlednu, Quake 3 patří do starého železa, tak čím v současné době uspokojit své arkádové choutky? Odpovědí by mohl být multiplayerově orientovaný Warpath.
AquaNox - recenze
7. 12. 2001
|
Redakce Games.cz
Po apokalyptické nukleární katastrofě se lidstvo usadilo na podmořských pláních, kde pokračuje v boji o přežití. To je příběh střílečky Aquanox, která je volným pokračováním Archimedean Dynasty.
Tales from the Borderlands – recenze 1. epizody
2. 12. 2014
|
Miloš Bohoněk
„Panenko skákavá, tohle bylo mnohem lepší než jsem čekal!“ Nestává se to často, ale po dokončení hry se vám hlavou občas proženou podobné myšlenky a celý den je pak hned sluníčkovější. První epizoda Tales from the Borderlands mezi takové hry patří. Je to jedno velké překvapení a zachraňuje reputaci série, kterou letos pošramotil polovičatý díl Borderlands: The Pre-Sequel. Přitom nejde o střílečku, netočí se kolem bambilionů zbraní a dokonce ji nevyrobili lidé z mateřského studia Gearbox.
Hybrid - recenze
24. 8. 2012
|
Lucie Jiříková
Myslíte si, že už jste přišli na kobylku všem multiplayerovým akčním hrám? Hybrid vás z tohoto šeredného omylu hodně rychle vyvede. Jde o unikátní titul, který svým neotřelým zpracováním dokazuje, že i na plně obsazeném bitevním poli, jemuž vévodí takoví giganti jako Gears of War, Battlefield nebo Call of Duty, je stále ještě dost místa pro zdravou konkurenci.
Supreme Commander - exkluzivní recenze
16. 2. 2007
|
Redakce Games.cz
Až na začátek 3. tisíciletí, kdy byl objeven přesun částic pomocí kvantové technologie, sahají kořeny RTS kráčející ve stopách Total Annihilation, což díky obřím mechům myslíme doslova. Znamená převrat, jak slibovala?
Starship Troopers - recenze
14. 11. 2005
|
Redakce Games.cz
BROUCI, MILIONY BROUKŮ! Tvůrci střílečky dle sci-fi filmu Hvězdná pěchota nelhali - hustota nepřátel na kilometr čtvereční překonává všechny rekordy, ale už zapomněli dodat, že požehnaně je ve hře i bugů coby chyb.
Shadow of the Tomb Raider – recenze
14. 9. 2018
|
Patrik Hajda
Pět let zpátky jsme se dočkali zbrusu nové, mladistvé Lary. Tahle křehká dívenka, tehdy ještě neposkvrněná nebezpečným dobrodružstvím, nešla pro bolestivé výkřiky daleko. Ale poměrně rychle se zocelila a my napříč třemi novými díly sledujeme její přerod v nebojácnou mašinu na zabíjení, kterou jsme znali dříve. V Shadow of the Tomb Raider už není pochyb, že máme co do činění s vyspělou slečnou Croft. A spolu s hrdinkou dozrála i hra.
Proteus - recenze
4. 4. 2013
|
Pavel Dobrovský
Jedno je jisté: ostrov Proteus se o vás nezajímá. Je mu úplně jedno, kdo jste, co děláte a kam jdete. Existuje v rozporu: jen sám pro sebe a pro všechny zároveň. Stojí mezi dimenzemi, časem i prostorem. Nejste v něm důležití, ale máte se od něj co naučit o hrách a možná sami o sobě. Stejně jako inteligentní oceán v Lemově Solaris vás jeho existence začne provokovat, budete se ho ptát, zkoumat a uplatňovat na něj logiku a dekonstrukci.
Iron Brigade - recenze
30. 8. 2012
|
Martin Kapalka
Studio Double Fine se po necelém roce rozhodlo předělat Iron Brigade (Trenched na X360) i na PC. A jelikož jde o tvůrce Psychonauts nebo Stacking, neochudili nás o velmi osobité zpracování hry v žánru, který v posledních letech zplodil celou řadu variací. Spojit mech akci viděnou z pohledu třetí osoby a klasickou tower defense strategii? Pro Double Fine žádný problém.
Hydrophobia Prophecy - recenze
1. 6. 2011
|
Vilém Koubek
Málokterý titul se může pyšnit takovou minulostí, jako právě Hydrophobia. Přece jen, když jednou hra vyjde a za moc nestojí, málokdy se objeví vývojáři s prohlášením, že ji předělají a vypustí na světlo světa v té nejlepší možné verzi. Přitom na Hydrophobii je pramálo zvláštního nebo zajímavého - jen voda. Ano, je to nejdůležitější kapalina na Zemi a skutečně je její zdejší zpracování lepší než u jakékoli konkurence. Ale vytahovat kvůli ní hru ze srabu? Buď jak buď, stalo se a Hydrophobia se vrátila (ve skutečnosti už podruhé, pokud počítáme i vylepšenou verzi původní hry s přízviskem Pure) s podtitulem Prophecy. Velkou slávu a ohňostroje však chystat netřeba.
Enslaved: Odyssey to the West - recenze
20. 10. 2010
|
Václav Rybář
Dalo by se říci, že je to dobrodružná opičárna na dlouhý podzimní večer. Vyděsilo vás to? Takové už holt akční skákačky posledních let jsou. Osm hodin herní doby se dá s přehledem zvládnout za jedno dlouhé deštivé odpoledne, zvlášť když vás titul trochu vede za ručičku a s oblibou skáče do epických videosekvencí, o kterých si hollywoodští producenti nechávají jen zdát.
Asura's Wrath - recenze
8. 3. 2012
|
Aleš Smutný
Asura je vzteklý chlapík. Vlastně, říct, že je vzteklý, je tak trochu podcenění jeho stavu. Berserkové by se vedle něj dali označit za filosofující flegmatiky, Kratos je jen špatně naladěný kulturista a kdyby ve hře mohl řídit auto, pojem „road rage“ by dostal nový význam. Nicméně, je fakt, že Asura má k tomu vzteku důvod.
Spore - recenze 1.část
5. 9. 2008
|
Redakce Games.cz
Poznatky nasbírané v úvodní buněčné fázi, při formování příšerky, interakci smečky s ostatními živočišnými druhy a podmaňování sousedních kmenů v komplexní strategické simulaci od autora The Sims.
Starship Troopers
12. 11. 2000
|
Redakce Games.cz
Starship Troopers - recenzeAutor:ABEPublikováno: 11.listopadu 2000 Hvězdná pěchota...
Outer Wilds: Echoes of the Eye – recenze
29. 11. 2021
|
Pavel Bareš
Zpátky do té nejpodmanivější sluneční soustavy
Final Fantasy VII Rebirth – recenze pokračování předělávky legendárního JRPG
23. 3. 2024
|
Šárka Tmějová
Znovuzrození jednokřídlého anděla
LittleBigPlanet 3 - recenze
24. 11. 2014
|
Petr Prošek
Série LittleBigPlanet patří mezi exkluzivní tituly, kvůli kterým se vždy vyplatilo investovat do „soňáckých“ mašinek. První a druhý díl exceluje na „péestrojce“ a „viťácká“ kapesní verze rovněž stojí za hřích. Není tedy divu, že LittleBigPlanet 3 pro PlayStation 4 očekávali fanoušci s otevřenou náručí. Nikoliv pro našlápnutý next-gen, vždyť již tak precizně naleštěnou arkádu, jakou LittleBigPlanet bezpochyby je, není třeba hnát do vizuálních orgií. Hlavním tahákem byla bezbřehá imaginace a kreativita vývojářů z Media Molecule, jež dává vzniknout nezapomenutelným herním zážitkům. O tom jsme se ostatně přesvědčili již v případě prvních dvou dílů a špičkovým tahem na branku byl rovněž pošťácký Tearaway, který se snad v příštích měsících přesune z PlayStation Vita na „péesčtyřku“ v nové verzi Tearaway Unfolded.
Dungeon of the Endless - recenze
12. 11. 2014
|
Vilém Koubek
Neuplyne rok, aby herní scéna nevydala aspoň jednu pořádnou rogue zabíračku, která staromilce vyždímá dosucha a odkopne zničené, vynervované, ale spokojené. Experimentování s žánrem navíc zajišťuje, že se každou chvíli posouvá novým směrem, takže o různorodou zábavu rozhodně není nouze. Jak jde ale dohromady rogue like hra s tower defense a tahovou strategií? Není tenhle mix s názvem Dungeon of the Endless už trochu moc extrémní?
Deadfall Adventures - recenze
29. 11. 2013
|
Jan Olejník
Stále častěji nabývám dojmu, že opravdová filmová dobrodružství se s námi rozloučila v osmdesátých letech. Zůstala nám coby důležité historické relikvie, abychom si díky nim čas od času připomněli, že výpravný hon za pokladem nebo za záchranou světa lze natočit i bez absurdních hádanek, patetických dialogů, všudypřítomných CGI efektů a Nicolase Cage.
Skyward Collapse - recenze
14. 7. 2013
|
Michal Rybka
Je poměrně obtížné popsat, o čem je vlastně Skyward Collapse. Tvůrci hry říkají, že to je jedna z poutavých her na Boha, kdy pod sebou ovlivňujete planetární dění a ukájíte své ego jako Peter Molyneux. Osobně jsem toho názoru, že tvořit a hrát „božské hry“ je spíše projevem nějakého duševního problému, protože i původní Populous byla značně nudná a rovněž tak i drtivá většina následujících her tohoto žánru včetně Black & White. Jejich pověst a renomé byly vždycky mnohem větší, než jejich skutečná zábavnost a dlouhodobá hratelnost. Ale někdo je zkrátka rád, když se k němu lidi modlí, i když jsou jenom virtuální.
Defiance - recenze
2. 7. 2013
|
Karel Drda
Pořádně dobré sci-fi zde zoufale chybí. Shodnou se na tom nejenom filmoví a televizní diváci, ale i hráči počítačových her. Jednoznačná shoda se však začne pomalu a jistě rozpadat v okamžiku, kdy se začneme bavit o akčním MMO titulu Defiance, který měl přinést propojení hraného seriálu a hry a pokud možno tím nastartovat nový sci-fi kult.
Star Wars: The Force Unleashed II - recenze
1. 11. 2010
|
Lukáš Grygar
Mám za to, že sága Force Unleashed šla ke dnu ve chvíli, kdy dala hráči do rukou Darth Vadera. Tedy na samém začátku. Bijte mě, řežte mě, mučte chlebovou polívkou a Star Wars Holiday Special, ale fakt, že jsem na Hvězdných válkách vyrůstal, mi opravdu nepomůže být smířlivý s něčím, co jde proti étosu původní trilogie.
C&C: Tiberian Sun Firestorm
14. 3. 2000
|
Redakce Games.cz
C&C: Tiberian Sun Firestorm - recenzeAutor: Bergy Publikováno: 14.března 2000 Je ...
Darksiders III - recenze
28. 11. 2018
|
Pavel Skoták
Takhle dlouhé intro je jako stvořené pro ztrátu pozornosti. Tuhle cimrmanovskou parafrázi jsem si říkal několikrát během asi tříminutového úvodu vedeného neuvěřitelně monotónním hlasem, který se snaží zasvětit hráče do Darksiders III. Pokud si dáte tu trpělivost a budete správně rozeznávat jednotlivá slova ztracená v absurdně hlubokém hlase, dozvíte se něco málo o čtyřech jezdcích Apokalypsy, vedoucí úloze Charred Council a především o velice netrpělivé jezdkyni Fury, se kterou se pustíte do záchrany lidstva.
World of Warcraft: Battle for Azeroth – recenze – část první
5. 9. 2018
|
Pavel Skoták
Uplynulo s bídou něco přes dva týdny od celosvětového vydání nejnovějšího rozšíření pro stále ještě neumírající World of Warcraft, a už tu máme první utržený rekord. S 3,4 miliony prodaných kopií během jediného dne se totiž Battle for Azeroth vyhoupnul na první místo v prodejnosti všech datadisků k WoW. Jestli právem, je pořád ještě trošku brzo soudit, ale po prvních dvou týdnech hraní je nutné Blizzardu přiznat, že to pořád umí.
Battletech - recenze
9. 5. 2018
|
Jakub Kovář
Když jsem Battletech poprvé spustil, těšil jsem se na dokonalou strategicko-taktickou nirvánu. Vždyť kde lépe uplatnit různorodé taktiky než při bitvách obrovských strojů, kde by mělo záležet především na dobrém manévrování a umístění zásahů tak, abyste své nepřátele co nejvíce zničili? Se slzou v oku jsem vzpomínal na MechCommander, kde se konstantní boj proti přesile dal řešit spoustou vhodných manévrů, z každého ukořistěného mecha se člověk neuvěřitelně radoval, a hlavně každý z typů mechů měl své výhody, nevýhody a účel. Battletech sliboval být tím, kdo tuto radost opět přinese v moderních kulisách. Plnění slibu je ale mnohem těžší než letmé odkázání se na minulost.
The Surge - recenze
30. 5. 2017
|
Patrik Hajda
Hry typu Dark Souls mě vždy fascinovaly. Zatímco v jiných titulech představuje frustrace nepěknou vlastnost, která změní váš pohled na danou hru k horšímu, v případě akčních RPG je obtížnost vlastně důvod, proč je mnozí hrají. Touha zažít frustraci při neustálém prohrávání v náročných soubojích, má zkrátka něco do sebe. A byť je Dark Souls právoplatný král svého žánru, zamiloval jsem si i jeho dva roky starou „kopii“ Lords of the Fallen, kterou spoluvyvíjeli i tvůrci z německého studia Deck13 Interactive. A když se pak objevila zpráva, že stejný tým pracuje na akčním RPG se sci-fi tematikou, vítězoslavně jsem zvedl ruce a pronesl hlasité „WOW“. Teď už jen zbývá otázka, zda se The Surge povedlo naplnit má očekávání. A odpověď? Minimálně v několika bodech zní rozhodně ano. Je tu ale jedno velké ALE.
Doom - recenze
18. 5. 2016
|
Jan Olejník
Nastartujte Škodu Favorit, do rádia nacpěte audiokazetu s Nirvanou, případně si pusťte třeba Volejte řediteli nebo Kolotoč. Proč? Abyste navodili tu správnou atmosféru! S novým Doomem se totiž vrací nejen oblíbené zbraně a démoničtí nepřátelé z prastarého originálu, ale především i pořádná dávka devadesátých let. Možná s překvapením zjistíte, že dvacet let stará hratelnost může v dnešní době působit nečekaně svěže.