Supreme Commander - exkluzivní recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Supreme Commander - exkluzivní recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

16. 2. 2007 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Až na začátek 3. tisíciletí, kdy byl objeven přesun částic pomocí kvantové technologie, sahají kořeny RTS kráčející ve stopách Total Annihilation, což díky obřím mechům myslíme doslova. Znamená převrat, jak slibovala?

Autor: Bergy
Publikováno: 16.února 2007
První česká recenze této hry zdroj: tisková zpráva Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: několik týdnů


Obrázek zdroj: tisková zpráva Když se objevily první zmínky o duchovním pokračování dodnes velmi uznávané hry Total Annihilation, nastal poměrně velký důvod se radovat. To samé platilo v mém případě, protože Supreme Commander (dále už jen SC) se měl znatelně lišit od tuctových RTS her a přinést tolik potřebné oživení tohoto žánru. Představovat si něco je ale jedna věc a výsledná realita zase věc druhá. Celý SC jsme proto dlouho a důkladně proklepli (žádné letmé omrknutí pouhých pár hodin v londýnské kanceláři vydavatele). Náš detailní ortel nad finální verzí, která přichází na evropský trh právě dnes, nenechá nikoho na pochybách, o jak dobrou hru se doopravdy jedná. Bohužel je ze současného pohledu skličována jedním ohromným záporem, nicméně ten se do roka smázne stejně jako například u Unrealu.

Neradostná budoucnost
Začněme velmi hutným příběhem, který tentokrát (Total Annihilation po této stránce zrovna nevynikal) tvoří páteř singleplayerové části hry. Kořeny dějové linie sahají až na začátek 3. tisíciletí, kdy byla na Zemi objevena možnost přesunu částic pomocí kvantové technologie. O pár století později již existovala síť kvantových bran dovolující lidem podmaňovat si vzdálené kouty vesmíru a začít s kolonizováním planet.

Za tento technologický pokrok vděčilo lidstvo zejména doktoru Brackmanovi, který vyvinul lidské symbionty s vyspělou umělou inteligencí. Jelikož ale tito symbionti byli nuceni sloužit lidem, vzpoura a následné osamostatnění vedené přímo doktorem Brackmanem byly více méně nevyhnutelné. Tak vznikl Cybranský národ, jenž zahájil nesmiřitelný boj proti lidem sdružených do UEF (United Earth Force) a jeho cílem se stalo osvobození všech symbiontů od lidské nadvlády.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Nepříjemnou situaci ještě zkomplikovala přítomnost třetí strany zastoupené tajemným národem Aeonů. Tento osvícený lid převzal kulturní a vyspělé technologické dědictví mírumilovné rasy Serafímů (tu nechal vyhladit jeden z paranoidních velitelů UEF). Hierarchie Aeonů připomíná spíše náboženskou sektu, která hlásá věčný mír a klid v duších, nicméně všechny, kdo se nechtějí podvolit jejich pohledu na svět, bez milosti likvidují. V momentě, kdy vstupujete do hry, zuří vzájemná válka ve stylu všichni proti všem už celých tisíc let. Konec je již velmi blízko, protože právě začalo rozhodující dějství, ze kterého vzejde pouze jeden vládce galaxie...

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Singleplayerové kampaně
Hratelné kampaně SC jsou celkem tři a každá z nich obsahuje šest rozsáhlých misí. Pořadí jednotlivých tažení není určeno, takže můžete začít hrát za libovolný národ. Zvláštní je, že základní dějová linie je pro všechny zúčastněné národy v podstatě stejná, jen jí vždy prožíváte jiným pohledem. UEF se snaží dokončením ultimátní zbraně (Černé Slunce) ovládnout silou své nepřátele. Cybrané se zase snaží zmocnit tohoto nástroje, zlikvidovat s ním celou síť kvantových bran a osvobodit své zotročené bratry.

I Aeoné mají s Černým sluncem vlastní plány a chtějí prostřednictvím jeho síly vnutit celé galaxii svou víru ve věčný mír a klid. Paradoxem celého děje je, že všechny národy si uvědomují, že tato nejmocnější zbraň ve vesmíru znamená záhubu pro toho, komu neříká pane, přesto se jí nikdo nesnaží zničit. Všichni si jí chtějí buď přivlastnit nebo jí ubránit před ostatními.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Mise s nápadem
Hraní jednotlivých misí samozřejmě není nikterak přímočaré, neboť vlády národů, kterým sloužíte, sledují řadu podružných cílů. Navíc si musíte neustále upevňovat své postavení na planetách a zabezpečovat (v případě Cybranů spíše sabotovat) životně důležité kvantové brány, bez kterých nelze po vesmíru cestovat na dlouhé vzdálenosti. Při hraní druhé a třetí kampaně si rovněž uvědomíte, jak zajímavě se jednotlivá tažení vzájemně prolínají, jaké zvraty, vnitřní intriky a překvapivá zjištění na vás čekají. Právě tyto detaily bych osobně přirovnal ke správně zvolenému koření, které z normálního pokrmu vytvoří nezapomenutelnou záležitost.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Nápaditě je řešen design scénářů a map. To, že prakticky pokaždé musíte plnit celou snůšku úkolů od výstavby základen přes vytváření obranných perimetrů, zajišťování evakuací až po ničení nepřátelských bází, je samozřejmé. Představte si ale situaci, ve které ovládáte po eliminaci protivníka celou mapu a už jen čekáte na zakončení mise. Když v tom dostáváte zprávu, že nic nekončí, protože v jižní části mapy jsou další nepřátelské síly. Říkáte si, co je to za nesmysl, na jihu máte jen své jednotky...

V tom samém momentě však zjišťujete, že herní mapa se vám zvětšila minimálně o třetinu a vy musíte pokračovat v boji v novém sektoru, o kterém jste celou dobu neměli ani tušení. Zvláště pikantní to je, pokud máte například základnu v rohu mapy a hrajete s vědomím, že díky výhodné poloze je zajištěno ideální krytí. Pak se stane podobná věc a najednou koukáte, že vaše báze trůní pěkně uprostřed. A nemyslete si, že tyto překvápka jsou nějakým výjimečným zpestřením hry, naopak jsou zde spíše pravidlem.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Velitelské jednotky
Herní systém se drží již dávno zaběhnutých standardů. V rámci rozjetí ekonomiky je v SC potřeba těžit na předem vyznačených místech tzv. hmotu a k tomu ještě získávat energii - buď z postavených generátorů nebo speciálních elektráren. Pokud se vám nedostává požadovaného množství hmoty, lze ji pomocí fabrikátorů transformovat z přebytků energie. Za pomoci stavitelských jednotek můžete v nouzi rovněž recyklovat vraky zničených jednotek nebo zpracovávat dřeviny rostoucí okolo (množství záleží na druhu planety).

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Nejdůležitějším prvkem ve hře je vaše velitelská jednotka (nesmí být nikdy zabita), která je u všech národů reprezentována velkým mechem. Jedná se o víceúčelový stroj schopný stavby budov a zároveň disponující slušným arzenálem. Velitelskou jednotku je vhodné průběžně vylepšovat, což jí poskytuje nezanedbatelné zbraňové či stavební bonusy (upgradovat je možné zvlášť trup, paže, hlavu atd.). Bohužel jsou tyto upgrady vykoupeny velkým množstvím potřebné energie, což může snadno způsobit celkový kolaps vaší základny nebo to vyřadí velitele na dlouhou dobu z činnosti.

Budovy a jednotky
Dělí se do čtyř skupin (tři klasické úrovně + experimentální). Ze začátku si tak můžete pořizovat jen základní struktury a zbraně. Postupně ale lze továrny a výrobní jednotky upgradovat a dopracovat se k tomu nejlepšímu vybavení. Jednoznačně musím vyzdvihnout počet různých budov a jednotek, které lze postavit. Něco takového se v běžných RTS moc nevidí.

Lahůdkou jsou experimentální jednotky, které jsou u každého národa zcela unikátní (např. obrovský Cybranský mechanický pavouk vybavený laserem). Jejich výroba je však natolik náročná, že si je můžete pořizovat až v notně rozehraném scénáři a nezbytností je dobře zajištěný přísun energie. Při krizové situaci si ještě můžete pomoci odpojováním nepotřebných budov od elektrické sítě, čímž se dá někdy vyšetřit hodně energie.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Drobné vychytávky
Ačkoliv jsem byl trochu zklamán nepřítomností slibované plně automatické správy základny, přesto musím pochválit vývojáře z Gas Powered Games za snahu při navrhování drobných vylepšení. Pokud nechcete ztrácet čas stavbou základny, je možné stavební jednotce vytvořit přes klávesu Shift budovací plán. Ukážete si, kde chcete mít jakou budovu, obranou strukturu či těžební zařízení a všechny tyto pokyny se uloží do fronty.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Stavba pak probíhá podle tohoto projektu a vy se už o nic starat nemusíte. Je přitom naprosto jedno, jestli jste vytvořili plán na vybudování dvou továren nebo padesáti budov rozesetých po celé mapě. Podobná invence je k vidění i u výroby jednotek, zvláště pokud máte více továren u sebe. Nikdy se totiž nestane, že by jednotky chrlila jen jedna fabrika a v té druhé se jen lelkovalo. I když zadáte výrobní frontu pouze jedné továrně, výrobu si efektivně samy rozdělí mezi sebou.

Hratelnost
Následující kapitola je možná nejdůležitější vůbec, protože k čemu je vám kvalitní příběh a dobré nápady, kdyby vás podobná RTS nudila k smrti. SC v tomto směru nezklamal. Ačkoli herní systém není ve srovnání s jinými hrami nikterak revoluční, přesto vývojáři dokázali využít ve svůj prospěch slabých míst konkurence. Řeč je například o velkém počtu druhů jednotek a gigantických bitvách stovek strojů vybavených nejrozličnějšími zbraněmi. Variabilita zbraňového arzenálu je vskutku vynikající a nejde jen o kosmetickou záležitost. Opravdu musíte myslet na všechno a vždy vhodně kombinovat své armády. Nesmíte proto zapomínat na průzkum, dále mít vybavení pro boj na blízko, na dálku, protileteckou obranu, raketomety, artilerii a neméně důležité letectvo a námořnictvo, popřípadě obojživelné stroje.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Důležitou roli sehrává i dobře zvládnutá logistika. Velení vás v některých misích nutí rychle zasahovat na opačných částech mapy, přičemž v cestě kolikrát stojí nepřátelské síly, kterým je lepší se vyhnout než ztrácet čas s jejich zdlouhavou likvidací. V takových chvílích lze podniknout třeba menší klamný útok po zemi na odlákání protivníkovy protiletadlové obrany a následně vytvořit vzdušný transportní most s cílovým místem. Ať tedy některé úkoly vypadají jako docela slušné oříšky, vždy se dá vymyslet nějaké chytré řešení, kterým podobné obtíže překonáte.

 Rozhled, jak se patří
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Jednotky mají rovněž parádně dlouhý dostřel, mnohdy přesahující jejich vlastní zorné pole, nemluvě například o taktických střelách, které opravdu doletí klidně přes půl nebo i celou mapu. Výbuchy nukleárních zbraní jsou snad poprvé uvěřitelné a totálně devastující. Oslepující záře, atomový hřib a rázová vlna hubící vše v dosahu několika kilometrů vás o tom jistě přesvědčí. Zejména kvůli velkým bitvám nespočtu jednotek je naprosto zásadní, že jde odzoomovat kamerou v podstatě až na oběžnou dráhu každé planety, což poskytuje dokonalý přehled nad bojištěm. Přesně z tohoto prvku by si měli ostatní vývojáři vzít ponaučení, protože za normálních okolností jsem vždy musel klasickým RTS vytýkat nedostatečný rozhled nad bitevními mapami.

Teď si zřejmě říkáte, že tohle všechno zní až moc hezky na to, aby v tom nebyl nějaký háček. A bohužel máte pravdu. Ačkoli je zdejší AI neboli umělá inteligence na velmi dobré úrovni (občasné bloudění a zasekávání vlastních jednotek nepočítám), na můj vkus přítomnost počítačem řízených hráčů v singleplayerových kampaních a skirmish mapách neúměrně zatěžuje hardware počítače, zejména jeho procesor. Nejedná se o pouhou pihu na kráse, ale naopak dle mého soudu o docela vážný problém.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Multiplayer
Síťová hra je u podobných her doslova klíčová a v případě SC tomu není jinak. Jak jste se už mohli dočíst v našem článku o multiplayerové betě, předpoklady k tomu tato hra rozhodně má. Alternativou a zároveň vynikajícím tréninkem pro multiplayerová klání je skirmish, jenž obsahuje stejné scénáře a herní módy. Kromě klasiky, kdy je hlavním cílem soupeřova základna, jsem si oblíbil i tzv. Assassination mód, ve kterém jde především o zničení nepřátelské velitelské jednotky. Jen si musíte dát velký pozor na to, že při usmrcení protivníkova velitele dojde k pořádné nukleární explozi, která hravě smete i vaši hlavní jednotku, byť stojí od epicentra v uctivé vzdálenosti.
Zvětšit zdroj: tisková zpráva
Jednotlivé mapy jsou určeny pro dva až osm hráčů a rozlišují se zejména svou velikostí. Malé mají rozlohu například 5x5 km a ty největší až 81x81 km (tj. úctyhodných 6561 čtverečních kilometrů). Design map je obvykle rovnoměrný, aby žádný z hráčů nebyl ve výhodě oproti ostatním a byly tím zaručeny rovné podmínky pro všechny.

 Grafické orgie nahrazeny krvavými HW nároky
Pokud se vám při pohledu na okolní obrázky nepozdává kvalita grafiky (ve srovnání s oficiálně prezentovanými loňskými screenshoty) nejedná se o omyl, nýbrž o holou realitu. Respektive nic lepšího z SC na GeForce 7 pod DX 9.0c prostě nevymáčknete. Otázkou samozřejmě je, jak bude SC vypadat pod DirectX 10 a pochopitelně grafickou kartou typu GeForce 8800 apod. Na druhou stranu musím říct, že tato DX 9.0c grafika nemůže nikoho urazit. Sice není nic extra, ale některé lokace jsou vyvedené velmi pěkně a ruku na srdce, SC není hrou, která je na vizuální podobě postavená. Pro mě samotného mají mnohem větší váhu herní možnosti a hratelnost vůbec.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

Hardwarové nároky jsem už zde jednou nakousl a nyní nezbývá než do tohoto vosího hnízda pěkně šlápnout naplno. I když vím, že můj počítač ve složení AMD Athlon 64 3500+ a 2GB RAM a GF 7900GTX nepatří mezi úplnou špičku, přesto ho stále považuji za velmi dobrou herní mašinu, na které všechny dosavadní RTS běžely bez větších potíží. Zde se však ukázalo, že to nestačí. Překvapením navíc bylo, že SC zas tak moc neždímal mojí grafickou kartu (benchmarky zde). Ať jsem totiž nastavil rozlišení 1280x1024 s vysokými detaily nebo 1024x768 s nízkými detaily, výsledný počet snímků za sekundu byl v podstatě stejný, tedy nízký. Jasná známka toho, že hru nebrzdila grafická karta, nýbrž procesor počítače. Vyplývá to ze samé podstaty hry, v níž je alfou a omegou velký počet jednotek na obrovském bojišti.

Ještě zajímavější bylo zjištění, že nejvíce se tento neduh projevoval ve scénářích, kde jsem hrál proti počítači (tedy singleplayerové kampaně). V multiplayeru nebo sandbox módu (trénink bez soupeřů), kde se žádná nepřátelská AI nevyskytuje, totiž byla situace o poznání lepší. Po konzultaci se známými, kteří rovněž měli možnost SC testovat na svých počítačích, se ukázalo, že majitelé dvou a více jádrových procesorů (nezáleží jestli AMD nebo Intel) mají s chodem SC citlelně méně problémů než já. Dvoujádrový procesor se tedy v tomto případě ukazuje jako nutná investice, nicméně nemůžu se zbavit dojmu, jestli by SC neměl projít určitou optimalizací, protože většina lidí stále ještě má obyčejný jednojádrový procesor (minimální a doporučené HW nároky naleznete zde).

 Závěr
Zvětšit zdroj: tisková zpráva SC vyjde v České republice na konci února a můžete se těšit na lokalizaci formou titulků, které zajistil CD Projekt. Cena 899,- Kč není nikterak přemrštěná, ale koupě se vyplatí zřejmě jen lidem s nadupanými počítači. SC považuji za vynikající RTS, která sice není zrovna revoluční, ale svými herními možnostmi a dobrými nápady dokáže skvěle pobavit. S trochou nadsázky lze říct, že je to přesně typ strategie, po které jsem už léta toužil. O to více je pak škoda, že výsledný dojem kazí na můj vkus až příliš vysoká hardwarová náročnost. Tato skutečnost se proto zákonitě musela projevit ve výsledném hodnocení, jenž je možná pro hru takových kvalit poměrně tvrdé, ale nešlo to zkrátka jen tak přejít.

Stáhněte si: Demo, Trailery, Videa...

Související články: Recenze bety, Dojmy z MP bety, Dojmy z GC, Mega-preview, Novinky

Bergy
autorovi je 27 let a pracuje jako vedoucí HW zákaznického servisu; psaním se zabývá více jak 7 let a kromě strategií si oblíbil i simulátory; pokud to čas a starost o rozrůstající se rodinu dovolí, věnuje se plastikovému modelářství a vojenskohistorické literatuře






 
 
Bergy
Smarty.cz

Verdikt:

Výjimečná RTS s propracovaným systémem a chytlavou hratelností. Hlavní přednosti tvoří masivní bitvy a obrovská bojiště, nad kterými máte bezvadný rozhled. Pro někoho sice může být trochu zklamáním vizuální stránka, ale jako největší problém se jeví neadekvátní HW náročnost neúměrně zatěžující jednojádrové procesory.

Nejnovější články