Warpath - recenze
5/10
zdroj: Archiv

Warpath - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

14. 8. 2006 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Další díl Unreal Tournamentu v nedohlednu, Quake 3 patří do starého železa, tak čím v současné době uspokojit své arkádové choutky? Odpovědí by mohl být multiplayerově orientovaný Warpath.

Autor: Dick
Publikováno: 14.srpna 2006
Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 1 týden


Zvětšit zdroj: Archiv Původně spolupracovali s Epicem na sérii Unreal Tournament, loni se připomenuli nadprůměrným titulem Pariah (recenze) a teď se zhruba po roce přihlásili s primárně multiplayerově orientovanou akční sci-fi jménem WarPath. Řeč není o nikom jiném než o studiu Digital Extremes, které se svou novou hrou snaží zúročit léta zkušeností nasbírané právě při práci na sérii UT. Povedlo se jim to nebo se jedná jen o takovou znouzectnost vytvořenou jen proto, aby mělo studio nějakou zakázku a nemuselo být z finančních důvodů rozpuštěno?

 Tři rasy, ale jen jedna planeta
Příběh hry příliš originality nepobral, jelikož vypráví o třech znepřátelených mimozemských rasách, které bojují od nadvládu nad planetou jménem Kaladi. Jednotlivé znesvářené frakce jsou samozřejmě do jisté míry unikátní, vyznávají jiné hodnoty a jsou i jinak technologicky vyspělé. To se ostatně promítá i do jejich arzenálu, jelikož každá ze stran disponuje unikátními zbraněmi. Vaším úkolem překvapivě není nic jiného, než si celou planetu podmanit a zbylé dvě strany úplně vyhladit z jejího povrchu.

Zprvu to sice vypadá, že výběr rasy je pro vlastní hru klíčový, ale nedejte se tím zmást. Ať si vyberete, jak si vyberete, dříve či později se dostanete i ke zbraním svých soupeřů, což je de facto jediná věc, kterou se od sebe odlišují. Další zklamání přichází hned záhy, když zjistíte, že singleplayerová kampaň je neskutečně plytká a jakékoli náznaky příběhu se po několika minutách hraní rozplynou jako pára nad hrncem.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Strategická akce?
Oproti konkurenčním FPS hrám se autoři WarPath vytasili s jednou novinkou, a tou je prvek strategie. Ten přichází ke slovu ihned na začátku hry, kde se před vámi rozvine pole s různě barevnými hexagramy, které znázorňují příslušnost daného území té či oné straně. Cílem pak je přebarvit postupnými vítězstvími všechna políčka na svou barvu. Stejně jako v klasických tahových strategiích i zde se hraje na kola, tudíž vlastnictví některého z území ještě neznamená, že vám vydrží až do konce hry. Zkrátka a dobře - jednou útočíte a jednou či dvakrát se musíte bránit nájezdu soupeře.

Zvětšit zdroj: Archiv Samotný boj o území (ať už útok nebo obrana) je v praxi buď klasický Team Deathmatch, Capture the Flag nebo Frontline Assault. Ona myšlenka o postupném obsazování jednotlivých teritorií je sice hezká, ale její provedení trošku pokulhává, neboť na nějaké taktizování můžete rovnou zapomenout. Hra je jednoduše příliš krátká na to, abyste dlouhé minuty spřádali plán o tom, jaké území teď obsadíte, kdo ze soupeřů by vás mohl napadnout a zda dané políčko vůbec za provedení útoku stojí. Singleplayerovou kampaň není problém dohrát na druhou nejtěžší obtížnost za nějakých pět hodin a to vám ještě při troše štěstí zbude chvilka na kávu.

 Zbrojní průkaz netřeba
Byť není zbraňový arzenál nijak rozsáhlý, protože každá z frakcí má k dispozici pouhé dvě zbraně, vůbec vám tento nedostatek nebude vadit. Celkem se tedy ke slovu dostane šest, resp. sedm vražedných nástrojů – brokovnice, sniperka, rotační kulomet, granátomet, dva druhy energetických zbraní a pila pro boj nablízko. Samozřejmě s tím, že všechny jsou stylizovány do patřičného sci-fi hávu.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Jednotlivá zařízení zkázy se stejně jako v Pariah dají jednoduše vylepšovat pomocí energetických článků, které získáte z mrtvol nepřátel. Každá ze zbraní má tři stupně účinnosti a na úplném začátku máte zcela logicky k dispozici ten nejnižší. Kupříkladu běžný raketomet se tak na druhý stupeň stane mnohem ničivější a na třetí mu přibudou naváděné střely. Ovšem ne vždy je vylepšení vítané, jelikož mi u některých zbraní mi přišlo, že se jejich účinnost po upgradu paradoxně trochu snížila.

 Mají vůbec nějaký mozek?
Umělá inteligence počítačem ovládaných nepřátel snad není žádná. Nepřátelé jen většinou tupě běží za svým cílem (např. vlajkou) a vám většinou ani nevěnují pozornost. Z toho důvodu se vám stane zápolení s nimi jen dětskou hrou, v níž je již dopředu dán vítěz. Na nějaké taktizování či krytí se za překážky rovnou zapomeňte.

Zvětšit zdroj: Archiv Celkem jsou k dispozici čtyři obtížnosti, přičemž první tři následují model popsaný výše a až v té čtvrtí začnou vaši protivníci na vaše útoky trochu reagovat a vracet vám je. Přesnost jejich zásahů je ale snad nastavena na 100%, tudíž jakýkoli střet s nimi znamená vaši okamžitou smrt i po jednom obdrženém zásahu. Proti tomu bych neměl sebemenších výtek, kdyby to ovšem platilo na obou stranách. Ale to ne – vy nepřátele na jednu ránu na nejtěžší obtížnost nikdy nezastřelíte.

 Nezvládnutá fyzika
Jestliže jste pečlivě sledovali vypouštěné informace o hře, jistě vám neunikla zmínka o zamýšleném použití fyzikálního enginu Havok. Zatímco v případě Half-Life 2 jsme s otevřenou pusou obdivovali přesnost, s jakou se vlivem fyzikálních zákonů jednotlivé věci pohybují, zde nad vším musíme zaplakat. Pro příklad netřeba chodit daleko: pokud zastřelíte nepřítele, jeho tělo se jako list papíru zvedne do vzduchu, vyletí několik metrů do výšky, udělá tam ladnou piruetu a dopadne kousek od vás. Člověk si pak říká něco o tom, že se zaručeně někde musela stát chyba. Naštěstí (pro hratelnost spíš bohužel) je ve hře minimum interaktivních objektů, tudíž vás tento nešvar (tedy až na všudypřítomné nepřátele) nebude tolik iritovat.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Multiplayer
Jelikož byl WarPath od svého počátku koncipován jako vyloženě multiplayerový titul, mohla by to být právě hra více hráčů, co jej vytáhne do zářivých světel lepší společnosti. Jako na potvoru se tak nestalo a i zde na vás čeká šedivě průměrný zážitek.

Zvětšit zdroj: Archiv V multiplayeru přes LAN či internet se proti sobě může postavit až 16 hráčů najednou, což je sice pěkné, ale musely by k tomu být adekvátní podmínky. Teď mluvím především o dostatečném množství serverů na hraní a především počtu hráčů. V době psaní recenze totiž bylo dostupných pouze pět oficiálních serverů pro všechny módy, avšak hráčů na nich bylo pomálu. Tím pádem máte z multiplayeru přes internet stejný zážitek jako v singleplayeru, protože jednotlivé týmy jsou při nedostatku lidí doplněny boty.

Vlastní hratelnost v multiplayeru u WarPath sice není nejhorší, ale rozhodně nejde o nic světoborného. Jednotlivé zbraně působí víceméně vyváženě, pokud se je naučíte pořádně ovládat. S tím souvisí i nutnost upgradovaní, bez něhož byste si ani neškrtli. Poněkud nadbytečně působí ale možnost ovládat stejně jako v Pariah vozidla, poněvadž žádná z 25 multiplayerových map není tak rozsáhlá, abyste je naplno využili.

 Technická rozpačitost
Kvalita grafické úrovně hry se nese zcela v duchu předchozích řádek – už od prvního okamžiku se nemůžete zbavit pocitu, že tu již jednou něco takového bylo. Do vašich myšlenek se opět vklíní vzpomínky na Pariah, jehož duch je na grafické stránce více než patrný. Ať už to jsou použité textury, modely či třeba podobnost GUI, u všeho toho máte pocit, že už jste to někdy viděli. A vůbec se nedivím tomu, že původně se tento projekt měl jmenovat Pariah 2, čemuž by ostatně odpovídala relativně krátká doba vývoje…

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Poněkud lacině také působí prezentace hry jako celku. Může za to spousta faktorů, například absence pořádného intra nebo stále se opakující animace po výhře a získání území. Podobně je na tom zvuková a hudební stránka, která nemá zmlsanému uchu herního fanouška co nabídnout – je to nemastné, neslané. Naštěstí alespoň hardwarové nároky hry nejsou přehnaně vysoké, jelikož běží na Unreal Engine 2.5, takže bude solidně chodit i na několik let starém počítači.

 Shrnutí
Zvětšit zdroj: Archiv Hodnotit WarPath je trošku ošemetné. Na jedné straně tu sice máme krátký, lehce monotónní a místy zábavný singleplayer, poněkud podceněný multiplayer a lehce archaický vzhled, nicméně tohle všechno nám na straně druhé zjemňuje budgetová cena 20 dolarů. Díky tomu by mohla hra ve své kategorii nabídnout relativně ucházející zábavu, ovšem u nás nemá vydavatele a tak se prodává jen z dovozu za přemrštěných 1000 Kč (kvůli poštovnému a provizi obchodu). Právě proto vám doporučím raději sáhnout po starším Unreal Tournamentu 2004, který se dá sehnat za nějaké čtyři stovky. Tentokrát to pánům z Digital Extremes příliš nevyšlo, třeba příště.

Stáhněte si: Demo, Trailery, Cheaty...

Související články: První dojmy, Novinky
 
Dick
autorovi je 25 let a již od útlého dětství se zajímá o hry, hudbu a vše krásné; vedle dlouhých hodin před monitorem rád jezdí na horském kole a ulítává na gumových medvídcích






 
 
Dick

Verdikt:

Vstupovat dvakrát do té samé řeky se nevyplácí. My to věděli dávno, teď to ví i páni vývojáři z Digital Extremes. WarPath je zkrátka a dobře zcela průměrná a ničím zajímavá akční hra.

Nejnovější články