Recenze

FIFA 09 - mega-recenze

Fotbaly od EA rozhodně nabraly správný směr a FIFA 09 je toho důkazem, jakožto i prozatímním vrcholem. Tvůrci dotáhli už tak velmi dobrý loňský ročník a obohatili ho o nové módy a inovované ovládání.

FIFA 15 - recenze

Psal se rok 1995 a já jsem seděl jsem u své milované Amigy. Dlouho do noci jsem hrál Sensible World of Soccer a představoval si, jaké by to bylo, hrát na počítači opravdu reálný fotbal. Takový, ve kterém by fotbalistický sestřih Ivo Knoflíčka vlál podle směru větru, ve kterém bych na první pohled poznal, že se zápas hraje na Anfieldu nebo v Edenu, nebo kde bych mohl s hráči dělat kličky jako Romário. Dnes, skoro o dvacet let později, takový fotbal hraju. Sice bez Knoflíčka a Edenu, ale za to se skvělou grafikou, hromadou zajímavých módů, reálnými sestavami mnoha desítek světových týmů a dokonce i online hrou. Přesto se mi ale v souvislosti s FIFA 15 vkrádají na mysl nejčastěji slova „kontroverzní” a „rozpačitá”, a to věru nejsou termíny, které se v souvislosti s fotbalem od EA Sports skloňují příliš často.

DiRT 3 - recenze

Závodní série se letos zbavují slavných jmen jako mlýnských kamenů. Druhý Shift poslal do háje NFS předložku a třetí DiRT pro změnu vychází zbaven jména jednoho z nejslavnějších rallye závodníků. Nový Colin bez Colina? Dává to smysl, protože už podruhé hru propaguje spíš Ken Block - pro někoho cirkusák, co na parkovišti pálí gumy pro potěchu davů na YouTube, pro jiné vycházející hvězda WRC.

MotoGP 10/11 - recenze

A máme zde další ročník zavedené série MotoGP, tentokrát s přepracovanou fyzikou a novým zatáčením. Loňský přírůstek se bohužel příliš nevydařil a nikoho neohromil. Špatná grafika, pochybné řízení a žádný požitek z jízdy. Dalo by se říct, že se pro herní sérii jednalo o takřka zbytečný díl. Pro sérii možná, ale právě onen jalový výsledek by s trochou štěstí mohl posloužit také jako dobrá lekce a zároveň adrenalinová injekce pro vývojáře z Monumental Games.

Skylanders Imaginators - recenze

Na hrách jako Skylanders člověk vyrůstá. Hráči stárnou, hry nedospívají. Ti, co začínali s figurkami zachraňovat magickou zemi Skylands, dnes už určitě střílejí nepřátele v Battlefieldu nebo se noří do světů s propracovanějšími systémy a plní náročnější úkoly. Člověk by řekl, že kouzlo přeměny fyzických hraček do virtuálního světa pokládáním na plastový portál vyšumí do ztracena jako další z trendů. A po saturaci trhu se pod takovými tituly slehne zem. Druhá krize „plastového vybavení“ pro videohry se ale zatím nekoná, i když série Disney Infinity už do ringu vhodila bílý ručník. (Článek původně vyšel v 269. čísle magazínu LEVEL)

Mirror’s Edge Catalyst - recenze

Pořád naživu. Značka Mirror’s Edge se probudila ze zimního spánku a chce být zase relevantní. V roce 2008 někoho překvapila a potěšila, jiné zase odradila a nebavila. Většina hráčů ji ale svými peněženkami ignorovala. Z jedničky se stal dnes už dobře známý případ masivně propagované nové značky, která komerčně neuspěla. I proto jsme museli čekat na pokračování dlouhých osm let. Nazývat ale Mirror’s Edge Catalyst pokračováním není úplně přesné. Nejde ovšem ani o reboot, prequel nebo remake. A zároveň trochu ano. Catalyst je od každého něco a říkat hře můžete třeba "preboot". Nebo druhý pokus. Nakonec je to ale vlastně jedno. Podstatné je, že „dvojka“ na první díl nenavazuje a její znalost pro hraní nepotřebujete.

Race On - recenze

Otcové série jsou známí tím, že základní kámen svých her opracovávají až na prach. Neúnavně vydávají jen recyklované varianty stále na to samé vyčpělé téma.

Twin Sector - recenze

Penumbra měla tajemno, Portal logicky portály a Twin Sector magické rukavice pro přitahování a odpuzování předmětů. Provokativní parazitování či vítaná inspirace?

Spore: Galactic Adventures - recenze

První větší datadisk umožňuje tvorbu a sdílení vlastních dobrodružství pro vesmírnou fázi hry. Téma lákavé, nápad odvážný, přesto hrozila mnohá úskalí.

World in Conflict: Soviet Assault - recenze

Datadisk pro jednu z nej RTS jako bájný Fénix vstal z popela a popisuje události očima ruských agresorů. + VIDEO

Destiny - recenze

Destiny mě během nedávné bety okouzlila. Na pohled nádherně zpracovaný svět, zábavné akční mechanismy, slibně se tvářící příběhové pozadí a velký potenciál pro kooperaci. Destiny se zdála být láskou na pár let - beta byla příslibem, vlastně poupětem, z něhož se měl rozvinout nádherný květ, co dlouho neuvadá. A pak vyšla plná hra a v naprostém rozčarování jsem zjistil, že obsah bety odpovídal obsahu celé hry.

America Army 3.0 - recenze

Pro rekrutaci vojáků do americké armády se realistická freewarová akce v minulosti osvědčila, ale poslední verze je navzdory Unreal Engine 3 zklamáním.

inFamous: First Light - recenze

Abigail „Fetch“ Walker, citlivá rebelka s pohnutou minulostí, nejde pro ránu daleko. Zvlášť když je v sázce život jejího bratra. Brent s ní kdysi dávno utekl z domu, když jí vlastní rodiče práskli DUP - těm, co pomáhají a chrání, ale nějak jim to neladí k úsměvu. Abigail zkrátka není radno naštvat, a právě proto se za ní tak skvěle hraje. Hlavní hrdinka samostatného DLC First Light pro inFamous: Second Son je podstatně zajímavější než Delsin, ostatně na sebe strhávala pozornost již v původní hře. Proto není divu, že po ní autoři sáhli a naservírovali hráčům parádní doplněk, který by rozhodně neměl chybět všem příznivcům superhrdinského běsnění.

Oddworld: New ‘n‘ Tasty - recenze

Jmenuje se Abe. Je příslušníkem kasty otroků, která je za účelem zisku nemilosrdně utlačována svými kapitalisticko-feudálními pány. Ti se od nich liší nejen majetkem, ale i rasou. Ve chvíli, kdy odhalí strašlivé spiknutí a plány na genocidu, se Abe rozhodne uprchnout a získat svobodu nejen pro sebe, ale i pro svůj lid.

Darksiders II - recenze

Letošní rok je pro fanoušky her na hrdiny učiněným rájem a svojí troškou do mlýna přispívá i THQ, která do lítého boje s finančními problémy vysekla žolíka v podobě Darksiders II pro PlayStation 3 (testovaná verze), Xbox 360 a PC (české titulky).

LittleBIGPlanet - recenze přídavků

Creator Pack přinesl drobné novinky, avšak s velkým potenciálem pro stavitele levelů. Metal Gear Solid Pack zase zaujal čtyřmi úrovněmi s pozměněnou hratelností.

Mario and Sonic at Olympic Games rec.

Dva hlavní symboly konkurenčních herních konzolí měří síly v licencované sportovní hře pro Wii, u níž se v mnoha různých disciplínách opravdu zapotíte.

Boogie - recenze

Zavrť se, zaspívej, sestříhej! Motto slibné taneční hry od EA slibuje pořádný mejdan pro odvázané přátele. Způsobí vám na Silvestra extázi nebo opici?

Realms of Arkania: Blade of Destiny - recenze

Někdo vnímá remake jako sprosté slovo, pro jiného jde zase o způsob, jak přiblížit starší klasiku novým generacím hráčů. Jeden bere remake jako parazitování na původním díle, druhý v tom vidí způsob, jak vydělat nějaké peníze na starém nápadu. Trošku ho oprášit, tady něco vylepšit, tam něco přidat, přizpůsobit ho moderním trendům nebo ho jen zkrátka vydat, aby to nějak slušně vypadalo, a pamětníci před tím automaticky otevřeli peněženky. A když se k nim přidá nedůvěřivá „mládež“, o to lépe. Znamená to více peněz pro všechny, hlavně pro majitele značky.

Superstars V8 Racing - recenze

Italský šampionát cesťáků, o kterém mnozí ani netušili, že existuje. Vozový park slušný, tratě lákavé a jízdní model ucházející. Od Milestone? Proč to neřeknete hned!

Watch Dogs 2 - recenze

Přiznám se, že přesnou definici „mileniála“ jsem si musel vyhledat na Wikipedii. Až pak jsem zjistil, že jím vlastně jsem a čistě teoreticky bych měl být cílovka hry Watch Dogs 2. Po několika desítkách hodin mi ale přijde, že Ubisoft tuhle 18+ hru cílil na věkovou skupinu, u které je plnoletost spíše maximálním než minimálním doporučeným věkem. Pokud jste starší mileniál, budete u hry často obracet oči v sloup, ale přesto ovladač jen tak neodložíte. Pokračování pokusu o „hackerské GTA“ se totiž nebálo vyvodit důsledky z nemastného a neslaného prvního dílu a začít na čerstvě zformátovaném disku. Pryč je Aiden Pearce se svým kabátem, přivítejte Marcuse Hollowaye - mladého Afroameričana s nadáním pro hackování všechno možného i nemožného.

Dragon Age: Procitnutí - recenze

Démon je poražen, ale pro velitele Šedých strážců práce rozhodně nekončí. Nový příběh na nějakých patnáct hodin přináší nové úkoly, postavy, zbraně i dovednosti.

Simon the Sorcerer 5 - recenze

Svérázný rebel s talentem pro magii musí čelit invazi mimozemšťanů do pohádkové říše. Zbylo mu ale pod čepicí dost kouzel na pozvednutí umírající série?

Battlefield: Bad Company 2 - recenze

Vyzyvatel megahitu Modern Warfare 2, který se chce svézt na vlně zájmu o vysoce kvalitní, přiměřeně realistické vojenské FPS. Jak dopadla hra pro jednoho?

Perimeter 2: New Earth - recenze

Stejně jako vyzdvihovaný první díl se i dvojka odklání od standardů RTS, ale rozhodně není hrou pro každého a musí se překousnout úvodní zmatenost.

Company of Heroes Tales of Valor recenze

Tři nové mini-kampaně o délce pár hodin by se na datadisk pro oceňovanou válečnou RTS mohly zdát trochu málo. Zachránily situaci multiplayerové módy?

Waterloo - recenze

Výborně zpracovaný konec jednoho velkého vojevůdce nese název Waterloo: Napoleons Last Battle a je pro opravdové fajnšmekry.

Stellaris - recenze

Hry od Paradoxu mají jeden hlavní společný jmenovatel - vyprávění příběhů. Europa Universalis, Crusader Kings nebo třeba Hearts of Iron nabízejí strategické pískoviště, ze kterého si můžeme uplácat vlastní grandiózní dobrodružství. Takové, které nikdo jiný nezažije, protože z nesčetného množství proměnných zkrátka a dobře dvě identické kampaně nevydolujete. Jde o narativní propletenec, který si vytváříte sami pro sebe a pro své kamarády. Stellaris nabízí podobný zážitek, i když oproti svým historickým bratrancům k dosažení cíle požívá výrazně jiné prostředky.