Dva hlavní symboly konkurenčních herních konzolí měří síly v licencované sportovní hře pro Wii, u níž se v mnoha různých disciplínách opravdu zapotíte.

Autor: Pavel Oreški
Publikováno: 30.ledna 2008

Verze hry: anglická/prodávaná/Wii
Doba recenzování: 2 týdny

zdroj: tisková zpráva Ještě před deseti lety by bylo nemyslitelné, aby se Mario původem z Nintenda a Sonic z dílny Sega sešli v jedné hře. Ale známe smutný konec konzolí druhé jmenované společnosti, která se v současnosti snaží dostat známou postavičku na všechny herní platformy. Je s podivem, že velké Nintendo dovolilo ve hře vytvořené Segou použít svého dvorního maskota, tedy Maria. Ale obě firmy to mají jistě dobře spočítané a když ne jedna známá tvář, tak dvě hru stoprocentně dobře prodají.

• Moje parta
Nebylo by ale šťastné hned zpočátku Mario & Sonic zatracovat z výše uvedených důvodů. Jde sice o velmi promyšlený marketingový tah, ale i tak tím hra dostává větší náboj. Na olympiádě se sejdou kromě dvou zmíněných i jejich kolegové, jako Knuckels nebo dr. Eggman na straně Sonica a Peach či Wario v týmu Maria. A aby toho nebylo málo, lze se do boje vydat i s vlastní Mii postavičkou. Každý charakter má unikátní vlastnosti. U Sonica je to samozřejmě rychlost, Mario je tak nějak všestranný, Bowser má velkou sílu a Peach je zase šikovná. Mii postavičky mají tyto atributy vyrovnané.

V úvodním intru proletíte známým sportovním komplexem s ústředním stadiónem, takzvaným „vrabčím hnízdem“. Těžko soudit, jestli se kromě užívání symbolu pěti kruhů někde jinde oficiální olympijská licence skutečně projevuje, zda třeba plavecký bazén odpovídá skutečnosti. Ale to není podstatné, protože Mario&Sonic se nesnaží být nekompromisně realistickou hrou. Na druhou stranu ale nejde ani o bezduchou arkádu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Disciplíny
Čeká na vás atletika, plavání, gymnastika, veslování, střelba, ping-pong a dream závody. Atletika je zastoupena největším množstvím jednotlivých disciplín. Obsahuje běh na 100m, 110m překážek, 400m, skok daleký, trojskok, hod oštěpem, kladivem, skok do výšky, o tyči, štafeta a kdo ví co ještě.

Plavání je zde v podstatě obdobou běhů a vzdálenosti jsou 100m a 4x100m. V gymnastice se můžete těšit na trampolínu a skok přes švédskou bednu. Střílet budete lukem a brokovnicí na letící terč. No a dream závody jsou buď obdobou ping-pongu a šermu nebo se jedná o běh na dlouhou trať s možností různě zdržovat soupeře a v podstatě jde o variaci na Mario Kart.

Menu obsahuje obvyklé položky jako sólo závod, okruhy (ekvivalent k turnajům), mise, přehled rekordů, trofejí a nastavení. Z pohledu odemykání nového obsahu jsou nejzajímavější okruhy. Jsou rozděleny do tří obtížností a v každé najdete pět skupin závodů. Nejjednodušší okruhy obsahují disciplíny tři, obtížnější čtyři a následně pět. Abyste si otevřeli nové okruhy i disciplíny, musíte získat trofej v těch předchozích. Úplně jsem nepochopil předpoklady pro získání poháru, protože v některých turnajích jsem musel vyhrát všechny disciplíny, kdežto jindy stačilo získat nejvíce bodů ze všech klání v okruhu. Když si v daném klání věříte, můžete si na sebe vsadit a pokud se probojujete do první trojky, body se násobí.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• Klasika s novým ovládáním
Jestli jste už někdy podobnou olympijskou sbírku hráli, asi máte představu o tom, jak vše funguje. Jednoduše jdete od jedné disciplíny k druhé, vyhráváte, překonáváte rekordy, získáváte medaile a tak dále. Už od dob osmibitů a automatů v pojízdných maringotkách bylo ovládání těchto her specifické. Obvykle jste pro nabrání rychlosti museli mačkat jedno nebo dvě tlačítka a pro skok jste zmáčkli jiné. Na Wii je vše samozřejmě přizpůsobeno ovladačům a musím říci, že se z valné většiny povedlo.

U běhu je nejdůležitější nabírání rychlosti, čehož docilujete kmitáním obou rukou (lze hrát jen pomocí Wii-mote) nahoru a dolů tak, jako při skutečném běhu. Zajímavější je plavání, kde záleží na vybraném charakteru a od něj se odvíjí styl. Takže kraul se ovládá podobně jako běh, ale prsa plavete tak, že oddalujete a přibližujete ruce do stran, motýlek plavete mácháním oběma rukama nahoru a dolů.

Ping-pong se ovládá skoro stejně jako tenis z Wii Sports. Střelba brokovnicí probíhá jednoduše mířením Wii-mote, pouze se vám při úspěšném snížení pulsu (minihra) zvětšuje mířidlo. Na trampolíně skáčete jednoduše máchnutím Wii-mote vzhůru v ten pravý okamžik. Salta a otočky provádíte mačkáním kombinace tlačítek a otáčením Wii-mote, tak jak se ukazuje na obrazovce. Lukostřelba se dle mého názoru povedla velmi dobře. Je nutné jakoby natáhnout luk pomocí nunchaku a následně joystickem zaměřit střed terče. Trochu zvláštní je veslování, kdy k tahání veslem ještě musíte zmáčknout správnou kombinaci tlačítek na Wii-mote a nunchaku.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Hratelnost
Jak je z přehledu schémat ovládání vidět, je Mario&Sonic dost variabilní hrou, i když některé disciplíny jsou si podobné. Většina sportů se snaží ovládání nějak přiblížit realitě. U běhu, plavání, ping-pongu nebo střelbě se to daří velmi dobře, problém je s technickými atletickými disciplínami. Například skoky, ať už do dálky, výšky nebo trojskok, kromě správného načasování potřebují k bezchybnému provedení přesně danou sílu máchnutí Wii-mote vzhůru na odrazové čáře.

Ať jsem se snažil sebevíc, nepovedlo se mi natrénovat optimální švih, který se navíc liší v závislosti na zvolené postavičce, protože třeba Bowser je mnohem těžší než Peach. Hratelnost je jinak dost akční a pište si, že tuhle hru nevydržíte hrát několik hodin v kuse. Mario&Sonic je zatím nejvíce fyzicky náročná hra, kterou jsem na Wii recenzoval. Stačí si dát 4x100 metrů v bazénu a nejenže vás začnou bolet ruce, ale pěkně se zpotíte a zadýcháte.

Fyzická náročnost je pro mě kladem, protože přesně takovou zábavu, tedy alespoň trochu fyzicky náročnou, jsem si od Wii už od začátku sliboval. Na druhou stranu to omezuje využití menšími dětmi, protože to zkrátka nejsou schopni umáchat. Ale když otočím minci ještě jednou, zpět na stranu kladů, pak věřte, že není nic lepšího, než pozvat pár přátel a změřit síly. Ve většině sportů nejde natrénovat nějaké fígle a vše končí u prověření fyzičky. Ale ani když hrajete sám, nejste o tlak soupeřů ochuzeni. Mario&Sonic využívá WiiConnect24 a shromažďuje rekordy hráčů z celého světa. A řekněte, je něco úžasnějšího, než když víte, že jste v něčem úplně nejlepší na světě? Ten pocit jsem ale nezažil, protože nejlépe jsem se umístit na 814. místě a obvykle se moje výkony pohybovaly kolem 10000. místa :)

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Zpracování
Kromě vítězství v turnajích, překonání všech světových rekordů, či splnění všech úkolů v módu Missions, z nichž některé jsou opravdu zarážející – například doběhnout na druhém místě, toho hra zas až tolik nenabízí. Jde zkrátka o klasickou sbírku sportů, jaká tu byla už stokrát, tentokrát s mnohem realističtějším ovládáním. Využití internetových schopností je sice hezké, nicméně bych si představoval, že by se dalo soutěžit i online. Bohužel, jako u většiny titulů to prozatím není možné, snad se v budoucnu dočkáme. S tím se pojí ještě jedna nepříjemná vlastnost, která se bohužel u Wii her objevuje poslední dobou často, například v druhém Raymanovi. Bez čtyř ovladačů si ve více lidech nezahrajete. Je to škoda, jednoduše by se Wii-mote a nunchak dal předávat z ruky do ruky a zabavilo by se naráz více hráčů.

zdroj: tisková zpráva Velmi se mi zamlouvá grafická stránka hry. Na určitých místech je vidět, že i Wii by zvládlo textury ve vyšším rozlišení, než jaké prozatím předvádí, viz. rozsypaný písek u doskočišť. Pěkný je depth of field efekt a slušné jsou i modely postav, zejména atletické oblečky vašich Mii. Na vymodelování stadionů si také nemohu stěžovat. Poněkud jednoduše v tomto kontextu působí různé efekty, jako znázornění maximální rychlosti přidáním modrého „ocasu“ za vaši postavičku. Hudba je parádně monumentální, jak se na olympijské hry sluší, zvukové efekty nic moc. Celkově jde o lehký nadprůměr, zejména díky grafice.