zavřít

Company of Heroes Tales of Valor recenze

Vychází na platformách: Windows

Verdikt: Zajímavý nápad na odlišně zpracované kampaně sice obstál po kvalitativní stránce, ale vyšel skoro naprázdno z hlediska kvantity. Tři kraťoučké kampaně vyřídíte i za jeden večer a z celého datadisku vám kromě multiplayeru nezbude prakticky nic.

Hodnocení redakce 5/10

Jak hodnotíme

metacritic 70/100

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Tři nové mini-kampaně o délce pár hodin by se na datadisk pro oceňovanou válečnou RTS mohly zdát trochu málo. Zachránily situaci multiplayerové módy?

Autor: Bergy
Publikováno: 4.května 2009
Verze hry: prodávaná/PC/česká
Doba recenzování: 2 týdny


Jelikož Company of Heroes byli a stále ještě jsou veleúspěšnou RTS, vydání v pořadí již druhého datadisku asi nikoho nemohlo nijak zvlášť překvapit. Sám jsem byl poměrně hodně zvědav, protože první rozšíření v podobě Opposing Fronts bylo docela hodně našláplé a přineslo i tolik žádanou možnost hry za německou armádu. Pokud jste čekali, že i Tales of Valor šlo v podobných šlépějích, hned v úvodu vás musím trochu vyvést z omylu.

Kampaně trochu jinak (pozor, nutný spoiler)
Žádná nová armáda se zde neobjevuje, protože dění stále zůstává na západní frontě v době po vylodění spojenců v Normandii v roce 1944. I když jsem dopředu věděl, že se druhé rozšíření bude ubírat tímto směrem, trochu mě mrzelo, že se autoři více neodvázali a neotevřeli třeba druhou frontu na východě, což by umožnilo například přidání sovětů do hry. Každopádně mohlo dojít aspoň k nějakému dějovému posunu na západní frontě a předložit nám například bitvu v Ardenách, která by v časové ose poměrně dobře navazovala na předchozí dění.

Nic z toho se však nekoná, protože přídavek Tales of Valor je úplně o něčem jiném. Vývojáři z Relicu nám tentokrát naservírovali trojici minikampaní, v nichž se snažili vylíčit hrdinné příběhy jednotlivých vojáků. Hned v první misi za německou posádku tanku Tiger pochopíte, o čem je vlastně řeč. Cílem je sžít se pouze s jedním tankem a s touto jednotkou projít celou mapu. V další misi, ať chcete nebo ne, o tank sice přijdete, ale s hrdinnou posádkou se probojujete (pěšmo) na stejné mapě zpátky k německým pozicím. To proto, abyste se ve třetí misi vrátili opět s novým tankem a celé městečko Villers-Bocage znovu celé vystříleli.



Abych to tedy shrnul, celá kampaň se tedy odehrává ne jedné a té samé mapě a ovládáte zde stále stejnou tankovou posádku. Pro úplnost dodávám, že ve finální misi vám pod velení spadne ještě jeden Tiger, neboť i vaše velitelství nakonec usoudí, že ve dvou se to lépe táhne.

Zamířit, pal!
Zajímavostí je, že vývojáři hledali prvotní inspiraci u historické osobnosti tankového esa Michaela Wittmana. Ve hře samotné však tuto postavu nenaleznete, protože velitel tanku zde vystupuje pod jménem Maxmillian Voss. V této kampani se také seznámíte s novinkou jménem „Direct fire“. Jedná se o přímou střelbu jednotek, kterou zužitkujete nejlépe při ovládání tanku. Princip spočívá v tom, že pokud tuto funkci aktivujete, pohybem myšky do stran přímo ovládáte otáčení věže tanku a na stisknutí levého tlačítka aktivujete spoušť kanónu. Jinými slovy zaměřujete a střílíte čistě manuálně, což dává pocit, že se na ničení nepřátel podílíte více, než když při automatickém režimu vydáváte rozkaz celému tanku.

Význam této záležitosti ale nejde přeceňovat, protože pokud patříte k fandům her Faces of War nebo nově Men of Far, je vám celá tahle „novinka“ dobře známá už nějaký ten pátek. Navíc v ToW tato funkce není tak dobře vyladěna. V Men of War totiž můžete přímo ovládanou jednotkou pohybovat za pomocí šipek. V CoH ToW tohle nejde, respektive s jednotkou pohnout můžete, ale jen za pomocí dalšího kliknutí myšky. V situaci, kdy například potřebujete stále mířit na nepřítele a se svým tankem couvnout, se snadno stává, že než kliknete na terén za tankem, otočí se vám věž tanku o 90 stupňů na stranu, protože hra v první chvíli neví, co vlastně máte za lubem. Jde se tomu sice vyhnout používáním klávesové zkratky (D – aktivuje/deaktivuje Direct fire) nebo naklikat přemístění jednotky velmi rychle, ale člověk si to postě musí neustále hlídat.

Overlord pokračuje
Další kampaň vám představuje příběh partičky výsadkářů, kteří se ocitli v úzkých nedaleko vesnice Cauquigny. Tu se nejdříve snaží obsadit a následně udržet. Tlak němců je ale příliš silný, takže následuje ústup a vytvoření nové obranné linie u východní části silnice Chef du Pont. Zde je nutné ustát několik útočných vln a druhý den zahájit protiútok.

I v této kampani máte možnost využít „Direct fire“, ale myslím, že není k ničemu potřeba. Tato funkce je dobrá především pro vozidla, přičemž v těchto misích ovládáte pouze družstva vojáků. Ve větších melách to navíc není praktické, takže nejefektivnější je v tomhle případě klasický způsob automatického zaměřování.

Třetí závěrečnou minikampaní se dostáváte opět na stranu německé armády, která bojuje o přežití ve Falaiské kapse. Tyto mise mají odlišný charakter, neboť už to není o ovládání jednoho vozidla nebo pár chlapíků. Zatímco v předchozích kampaních jste ani nevyráběli žádné jednotky, zde se toho již dočkáte. Vše začíná ve městě Trun, kde se snažíte vybudovat obranná postavení s děly 88 mm a zároveň vyburcovat nedaleké posádky německých vojsk, aby vám pomohly odrazit blížící se spojenecké útoky. Tlak americké a britské armády v dalších misích neustálé sílí a vám nakonec nezbude, než vést své jednotky k bezpečnému ústupu bez toho, aniž by nastal průlom fronty a zhroucení Falaiské kapsy.


Dohromady tyto tři kampaně tvoří pouhých devět misí. Ty jsou navíc relativně krátké a bez větších obtíží byste je měli mít dohrané do čtyř až pěti hodin (cca 1,5 hodiny na jednu kampaň). Zatímco příběhová atmosféra byla velmi pěkná a dramatická, herní doba mě zklamala. Singleplayerová část si tedy rozhodně zasloužila větší porci misí.

Další multiplayerové módy
Novinkou jsou v CoH ToW hned tři nové multiplayerové módy s názvy Operace: Panzerkrieg, Operace: Útok a Operace: Kamenná zeď. V prvních dvou jmenovaných operacích ovládáte pouze jednu jednotku. V Panzerkriegu si vyberete jeden ze tří dostupných tanků a na herní mapě se snažíte zajímat strategické body, které přinášejí různé bonusy v podobě leteckých útoků či pěších výsadků. Vojáky neovládáte přímo, jen jim můžete ukázat, co mají bránit nebo v jaké oblasti útočit. Hráč se stará hlavně o svůj tank a snaží se ho vylepšovat upgrady.

Mnohem více strhující je Operace: Útok. Na velké mapě, která je rozdělena na přesnou polovinu se nachází obranné pozice obou znepřátelených armád. Úkolem hráče je vybrat si svého specialistu (např. ostřelovač, průzkumák, komando, odborník na těžké útočné zbraně, ženista atd.) a sním se pustit do bitvy na společné frontě. Hlavním úkolem je rozsekání betonových bunkrů a ve finále i palivových nádrží protivníka.



Tento mód má úžasný spád, ale je také o poznání zjednodušen. Nejdříve jsem třeba nechápal, jak mám s vojákem a puškou zničit betonový bunkr nepřítele, ale jak se ukázalo, nebyl to velký problém. Stačilo zalehnout, párkrát vystřelit z ruční palné zbraně a následoval výbuch jako hrom. K dispozici je i počítadlo zabitých nepřátel, váš „superman“ může zabít třeba i stovku jiných vojáků a stále postupovat kupředu. Pokud je přesto časem zabit, znovu se respawnuje ve své základně a vy máte možnost vybrat si jiný druh jednotky. V tomto scénáři tak můžete chvíli bojovat jako ženisté a poté třeba jako ostřelovač.

Operace: Kamenná zeď představuje naopak čistě obrannou mapu, kterou lze hrát buď samostatně proti počítači, nebo v kooperativním módu. Bráníte zde středovou lokaci, na kterou nepřátelská armáda útočí v několika vlnách a z různých směrů. Jednotky přidělené dopředu nemáte, vyrábíte si je klasickým způsobem, ale je potřeba si řadu z nich za body nejdříve odemknout.

Multiplayerové módy jsou myslím rozhodně povedené, má to ovšem háček. Každá operace vlastní pouze jedinou mapu a to je žalostně málo. Navíc pouze dvě z nich jsou hratelné i jako přestřelka v singleplayeru (Útok a Kamenná zeď). Panzerkrieg jde sice také bez lidských protihráčů rozjet, ale mapa je prázdná a po nepříteli ani vidu ani slechu.


další obrázky z této hry v galerii

Pomůže nižší cena?
Instalace datadisku ToV jinak zabere na disku necelých 9 GB dat a v podstatě se vám tímto nainstaluje i původní hra a datadisk Opposing Fronts. Předchozí tituly ale budou mít svůj herní obsah zablokovány, dokud nevložíte platná sériová čísla i pro ně. V základu se vám ToV nainstaluje ve verzi 2.500.0, takže je potřeba (zejména pro hraní po síti) stáhnout patch na aktuální verzi 2.502.0. HW požadavky se od minula nijak nezměnily a jsou tedy stejné.

CoH ToV se prodává u nás v české verzi a to za cenu 599,- Kč, což se mi vzhledem k celkovému obsahu zdá docela hodně. Z čistě singleplayerového pohledu si troufnu říct, že se to za ty peníze prostě nevyplatí. Síťová hra je na tom o něco lépe už kvůli několika málo novým jednotkám a standardním MP mapám, ale stejně by tomu slušela cena minimálně poloviční. Přitom základní koncept tohoto datadisku je vcelku povedený, jen herní rozsah jaksi zůstal za očekáváním.


Stáhněte si: CZ patch

Související články: Novinky, Company of Heroes recenze, Company of Heroes Opposing Fronts recenze

Bergy
autorovi je 27 let a pracuje jako vedoucí HW zákaznického servisu; psaním se zabývá více jak 7 let a kromě strategií si oblíbil i simulátory; pokud to čas a starost o rozrůstající se rodinu dovolí, věnuje se plastikovému modelářství a vojenskohistorické literatuře



 
 
Bergy

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.