| Autor: Martin Zavřel Publikováno: 2. března 2010 | Verze: PS3/review/anglická Doba recenzování: víkend |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
oficiální obrázky od výrobce Hraní je tedy dobrá zábava, přestože vám řada věcí přijde povědomých a třináctka misí možná nevydrží zas tak dlouho, jak byste doufali. BC2, stejně jako její předchůdce, má navíc svůj specifický výtvarný i vypravěčský styl, který člověku snadno vleze pod kůži. Obzvláště charismatické postavy a jejich nádherně nenucené dialogy patří k tomu nejlepšímu a dokážou chytnout i hodně protřelé hráče. BC2 umí příjemně překvapit. Už samotný začátek: úvodní mise se odehrává během 2. světové války a obnáší tajnou vojenskou operaci, ve které se elitní americký tým snažil získat informace o tajné japonské superzbrani, která byla odpovědí na atomovou bombu. Jako úvod do příběhu je tato mise hodně působivá kromě jiného i díky tomu, že obnáší relativně větší množství předskriptovaných sekvencí právě po vzoru Call of Duty nebo Medal of Honor. Bohužel zajímavá ústřední zápletka se ve zbytku hry změní na zcela klasické „zloduch se zmocnil superzbraně a chce zničit svět nebo alespoň Ameriku“, přičemž žádná ze souvisejících pasáží není podaná tak emotivně a velkolepě jako u konkurence. Může za to nejen relativně (méně, než byste doufali) otevřená povaha map BC2, ale také například poněkud starosvětská orchestrální hudba, hodící se spíše do nějaké fantasy hry než do hi-tech moderní akce. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Battlefield vždy stavěl na tom, co si nese v názvu: otevřel před hráčem bojiště a nabídnul mu svobodu při volbě trasy, zbraně a případného dopravního prostředku. Tohle bohužel o kampani BC2 nelze prohlásit. Snad v zájmu příběhu a zajímavějšího „dávkování“ hratelnosti tvůrci přešli k poměrně tradičnímu koridorovému systému, ačkoliv je to koridor širší, než u konkurence. BC2 se v tomhle podobá spíše Halo: jednotlivá drobná bitevní pole jsou pospojována lineárními cestičkami a hra poměrně přísně kontroluje, kde dostanete nějaké vozidlo a kde ne. Do té míry, že jakmile dojedete na místo další bitvy, jste automaticky „teleportováni“ z vámi ovládaného auta ven. Tento poněkud křečovitý mechanismus narušuje dojem z hraní podobně jako zatmívačky mezi hrou a ingame filmovými sekvencemi, které jsou přitom často snímané z vlastního pohledu. Po technické stránce není snadné BC2 zhodnotit. Na jednou stranu mi přijdou skvělé a uvěřitelně lidské postavy hrdinů, modely zbraní a vozidel jsou realisticky trefné a prostředí dokáže ohromit svojí rozlehlostí i různorodostí. Na stranu druhou ovšem tyto kvality mírně sráží určitá prázdnost a jednoduchost prostředí, modelů i textur – což samozřejmě souvisí s „otevřenější“ povahou hry. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Sem tam člověk zahlédne nějaký pěkný světelný (sluneční paprsky v džungli) nebo speciální (kouřový sloup nad velkoměstem) efekt, ovšem v době Killzone 2 vás BC2 těžko vizuálně ohromí. I tak je ale pěkná, rozlehlá, různorodá, realisticky stylizovaná a plynulá. V PS3 review verzi hry jsem nicméně sem tam narazil na chybky typu zaseknutí v prostředí nebo zasmyčkovaná animace mrtvého protivníka. Velkým tahákem prvního dílu byla fyzika, která zde zůstala podobně propracovaná (většinu budov můžete do nějaké míry probourat), ale jaksi jsem necítil potřebu to využívat. Prakticky celou hru jsem prošel s puškou a nepochopitelně silnou/rychlou odstřelovačkou (kterou jsem dostal hned asi ve třetí misi a už jsem si ji nechal do konce hry), aniž bych měl potřebu využívat výbušniny (samozřejmě jsem sebral ze země příhodně pohozený raketomet pokaždé, když na mě autoři poslali tank nebo vrtulník). To už častěji nepřátelé ničili zdi, za kterými jsem se schovával já… což jim ale vysloužilo pouze o to rychlejší zásah z mojí skvělé odstřelovačky. Váš herní styl tedy záleží především na tom, jaké zbraně si vyberete. Hra vám v tomto ohledu dává příjemnou svobodu, jelikož na různých místech všech misí najdete krabice s výzbrojí, u kterých si můžete vybrat primární a sekundární pušku (nůž a granáty máte u sebe vždy). Výběr se ovšem odemyká postupně, jak zbraně nacházíte u nepřátel, takže se vyplatí mít oči na stopkách a v každé misi najít tu jednu nebo dvě nové zbraně. Arsenál to je zcela tradiční, od samopalů přes pušky až po raketomety. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii Na vybraných místech kampaně dostanete také vozidlo (čtyřkolku, džíp, tank) nebo letadlo, ale hodně mě zklamalo, že pasáže s vrtulníkem mne nikdy nepustily k řízení stroje, ale pouze na místo střelce (létat budete jen v krátké minihře s průzkumným robotem). Kromě nových zbraní můžete také v každé misi hledat radiostanice nepřítele. 
zdroj:
tisková zpráva
Ze všeho, co jsem o hře napsal, byste mohli nabýt dojmu, že jsem se u ní moc dobře nebavil. To ale není pravda. Jen zkrátka očekávání byla po mediální masáži a sebevědomých slovech tvůrců i vydavatele hodně vysoká. Je mi jasné, že srdcem téhle hry je navíc multiplayer, který bude díky přítomnosti vozidel a zničitelnosti prostředí zřejmě zajímavou zábavou. Příběhová kampaň je tedy spíše přípravou na něj, než důvodem, proč si hru koupit. Singleplayeru nelze upřít zábavnost a dobrou hratelnost, nicméně sama o sobě by v dnešní konkurenci snadno zapadla mezi kvalitní, leč druhořadé tituly.Pozn.: multiplayer pro své zhodnocení vyžaduje delší testování prodejní verze a dostupnost více protihráčů - zatím o něm v dřívějších dojmech. Stáhněte si: Videa, Trailery... Související články: Dojmy, Novinky... |
| Martin Zavřel | |
| autorovi je 29 let, pracuje v 2K Czech, v minulosti sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku |
