Perimeter 2: New Earth - recenze
3/10
zdroj: Archiv

Perimeter 2: New Earth - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

21. 5. 2009 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Stejně jako vyzdvihovaný první díl se i dvojka odklání od standardů RTS, ale rozhodně není hrou pro každého a musí se překousnout úvodní zmatenost.

Autor: Warlock
Publikováno: 21.května 2009
Verze hry: PC/anglická/finální
Doba recenzování: 2 týdny


Obrázek zdroj: Archiv První díl byl originální a recenzenty vyzdvihovanou RTS, která však téměř upadla v zapomnění. Pokračování staví na podobných základech a není o nic méně zajímavým počinem. Uspěje tentokráte u náročného publika?


Doposud vydané recenze nebyly příliš lichotivé a ani vzdáleně se neblížily téměř devítkovým hodnotám jako v případě prvního dílu z roku 2004. Perimeter se mi však líbil a trochu mi přišlo divné, že by najednou vývojářům z KD Labs „ruplo v bedně“ a vytvořili nestravitelnou směsku žánru RTS. Zprvu to tak skutečně vypadalo a několik prvních misí jsem trochu tápal. Poté se všechno krásně rozjelo a bylo konečně vidět, jak jednotlivé herní principy do sebe zapadají. Chtělo to přitom jenom trochu času, než mi celý systém přešel do krve. Ale to bych trochu předbíhal. Boj o novou a lepší Zemi právě začíná.

Hledání pokračuje
Příběh druhého Perimeteru se podobně jako jeho předchůdce točí okolo zkázy „staré“ Země a portálů sloužících k cestování na jiné planety, odkud však nepřichází vůbec nic dobrého. Je tak načase si sbalit svých pět švestek a využít pomoci mimozemských Spiritů, kteří jako praví dobrodějové poskytují lidstvu nejrůznější technologie.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Při pátrání po nové Zemi však dojde k jistým rozporům ohledně víry ve Spirity a přeživší se rozdělí do dvou nesmiřitelných táborů. Frakce Harkback už má pochyby o schopnostech Spiritů a už vůbec nevěří, že stará Země je skutečně mrtvá. Naopak odnož Exodus chce veškerou energii věnovat v pátrání po nové obyvatelné planetě. Netřeba snad dodávat, že celý problém vyeskaluje ve válečný konflikt.

Celý děj je však daleko květnatější se spoustou odkazů na předchozí díl a je zajímavé sledovat, jak každá z frakcí má právě tu svojí pravdu. Bohužel prezentace příběhu není zrovna na úrovni, a pokud vás nebaví poslouchat před začátkem každé z misí syntetizovaný hlas, nejsou zde prakticky žádné berličky, které by děj přiblížily třeba ve formě videí či cutscén.

Tak trochu pokulhávají i samotné mise, kde se jenom zřídka dočkáte nějakých vedlejších úkolů či zásadních zvratů, kdy byste museli úplně měnit plány. Jednoduše na začátku dostanete určité rozložení budov a jednotek a v 80% případů máte za úkol vyhladit protivníka a ve zbylých 20% naopak musíte po určitý čas bránit danou budovu. Celá kampaň vám pak v součtu zabere zhruba tři delší odpoledne.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Klíčové generátory
Obě dvě frakce jsou postaveny na prakticky stejných základech a používají obdobné technologie k dosažení svých cílů. Jediným podstatným rozdílem je, že Harkback milují vodu a naopak Exodus má rád pevnou půdu pod nohama. Obě frakce však nejsou odkázány na rozmary přírody a tisíce let erozí, naplavenin a dalších přírodních procesů a jejich základní budovy (generátory) umožňují ve svém okolí měnit terén. Vysušují a zvyšují povrch nebo naopak způsobují menší povodně. Teprve poté lze na takovém povrchu stavět další stavby.

Další schopnosti generátorů jsou prakticky shodné s prvním dílem a slouží tedy jako zdroj jediné suroviny (energie) a energetický uzel zásobující okolní budovy. Šikovné rozmístění generátorů je tak klíčovou schopností a počítač velmi schopně útočí na slabá místa, která nejsou pokryta více záložními zdroji energie. Právě proto jsou na většině obrázků ze hry základny tolik rozlehlé a právě rozpínavost je klíčem k úspěchu.

Skirmish
Moje sympatie si tak získal skirmishový režim, kdy nebylo možno stavět kromě základních bezbranných jednotek transformujících se do generátorů vůbec žádná útočná vznášedla. V teritoriálním režimu šlo hlavně o rychlost a schopnost chytře navrhnout rozmístění jednotlivých uzlů tak, aby k nim bylo možné v pozdějších fázích hry přidat útočné věže či zabírat nepřátelské budovy pomocí jakéhosi fialového paprsku. Nejen v tomto módu našly uplatnění „velitelské síly“, mezi nimiž se nacházejí zemětřesení spojená s vysušováním povrchu, neviditelnost nebo ochranný štít na určitém místě na mapě.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Když už je řeč o štítu neboli Perimeteru, je příhodné zmínit, že už nemá takový význam jako v prvním dílu. Jeho aktivace totiž stojí enormní množství energie a i pokud ho zapnete pouze nad některými generátory, nevydrží většinou déle jak 20-30 vteřin. Navíc v ten okamžik se ocitnete úplně na suchu a musíte čekat, než se energie opět nastřádá. Smyslu pozbyla svým způsobem úprava terénu pomocí speciální ruky a na stavění hlubokých příkopů zkrátka už není čas. Hodí se pouze na vykopávání krystalů schovaných na mapě, které slouží k vylepšení velitelských sil.

VIDEO Z VLASTNÍHO HRANÍ
V našem minutu a půl dlouhém videu se můžete podívat na svrhnutí bomby na nepřátelskou základnu, po němž následoval kolaps energetické sítě, který výrazně usnadnil postup pozemních jednotek. Pro ně byl zbytek základny snadnou kořistí a většina věží zůstala bez šťávy. V ukázce si rovněž všimněte možnosti výrazného oddálení kamery od bitevní plochy.

zdroj: Archiv


Utnuté tvoření
V druhém Perimetru už se bohužel nedočkáte tvoření nejrůznějších jednotek z menších celků, ale pouze s několika málo kousky, které se umí povětšinou transformovat do své létající obdoby. Je to opravdu velká škoda, protože v prvním dílu toto skládání jednotek patřilo k té největší zábavě. Nyní se musíte spokojit prakticky s lehkým, středním a těžkým vznášedlem/stíhačkou, která disponuje lasery, raketami nebo granáty.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Navíc těchto vozítek si příliš nepostavíte, protože na jednu postavenou budovu připadá právě jeden bodík populačního limitu. O to rychleji se však vyrábějí a dokáží solidně narušovat vaše energetické sítě. Tomu se dá díky absenci Fog of War teoreticky předcházet a chvíli si musíte zvykat na fakt, že se můžete dívat soupeři do karet.

Špatná prezentace
Grafika rozhodně není silnou stránkou Perimeteru a poznáte to prakticky na všech objektech ve hře. Navíc okolní prostředí působí velmi sterilně a designéři si s nějakou velkolepostí podání nedělali vůbec velkou hlavu. Body navíc si tak odnáší Perimeter pouze za možnost oddálení kamery, které si v ničem nezadá se Supreme Commader. Bohužel nelze přesně nastavit zorný úhel a přednastavit pohyb do stran na klávesy WSAD. Musíte si vystačit pouze se šipkami.

Nejspíš nízký rozpočet se podepsal i na hudebním doprovodu a pokud nějaká hudba vůbec hraje, jedná se o pár skladeb z úvodního menu. Naopak výtečné jsou hardwarové nároky a na sestavě Core2 Duo E6300, 3,3GB RAM, Radeon X1950 jsem si mohl užívat všech detailů nastavených na maximum. I tak Perimeter příliš vábně nevypadal, ale naštěstí se na tento fakt dalo díky slušné hratelnosti zapomenout.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky v galerii

Smutný konec
Perimeter 2 není tak složitou strategií se spoustou možností, jak by se mohlo zdát a co by nejspíše očekávali hráči prvního dílu. Základní principy jsou však velmi zábavné a o tom, že podobně jednoduché zákonitosti mají budoucnost, dokazuje například World in Conflict. Osobně oceňuji svižnou hratelnost a odklon od běžných standardů RTS. Na druhou stranu musím uvést, že Perimeter rozhodně není hrou pro každého a ten, kdo mu dá šanci, bude muset navíc překousnout úvodní zmatenost.

Zvětšit zdroj: Archiv Bohužel všechno ostatní dopadlo hodně špatně - ať už začnu stereotypními misemi kampaně, prakticky jedinou stranou konfliktu, pokulhávající grafickou stránkou a dalšími chybami v prezentaci celé hry. Velmi jsem postrádal transformování jednotek a těch dalších pár podstatných maličkostí, za které si první díl vynesl tak vysoké hodnocení.

Stáhněte si: Trailery

Související články: Novinky, Perimeter 1 recenze

Warlock
autorovi je 19 let, studuje na ČVUT v Praze a přispívá i na server o mobilních telefonech; zaměřuje se na strategie všeho druhu a nechá se zlákat i kvalitní FPS; řadí se mezi filmové fandy, příznivce metalu a rád jezdí na horském kole



 
 
Warlock

Verdikt:

V jádru to není špatná hra. Originální principy mají potenciál vás na dlouhou dobu připoutat k počítači a to i přes nízký počet přístupných jednotek či budov. Musíte však překousnout místy otřesnou prezentaci a počáteční potíže s učením nových principů. Druhý Perimeter tak doporučuji spíše fajnšmekrům, kteří mají spoustu času, chtějí si za rozumnou cenu oddychnout od klasických strategií a na grafice jim tolik nezáleží.

Nejnovější články