Co jiného by tento týden měli kolegové z Konzolista.cz předložit než recenzi konzolové verze Diabla 3? Navíc přihodili i recenzi handheldové sci-fi střílečky Killzone: Mercenary pro PS Vita, a když už byli v tom mlácení poskoků Diabla, podívali se na to, jak bude vypadat chystaný datadisk Reaper of Souls. K tomu samozřejmě shrnuli novinky a zajímavosti ze světa konzolí za poslední týden, jak se můžete přesvědčit v článku.

Futuristických či sci-fi RPG na herní scéně moc není a je až s podivem, s jakým nezájmem se prozatím setkává projekt jménem Mars: War Logs. Možná za to může plánované vydání jen přes digitální distribuce, malá marketingová kampaň, či fakt, že hra vychází na jaře 2013 ve stínu spousty potenciálních hitů. Zatím se ale zdá, že minimálně neomrknout tento titul by možná mohla být škoda.

Před mnoha lety vyšla série fotografií z podzemek. Byly v ní vyfocené stanice metra z velkých měst, od klaustrofobních londýnských koridorů až po barevné haly v Ulanbátaru. Jednoduchým porovnáním architektury z různých končin bylo jasné, že stanice metra v zemích bývalého Sovětského svazu jsou těmi nejprostornějšími na celém světě – komunista prostě kopal a budoval velké věci. I proto se může Metro: Last Light odehrávat po Metru 2033 znovu v tunelech moskevského metra - tak spletité a nekonečné bludiště vystačí ne na dvě, ale klidně na deset her. (Pozn. - V článku najdete i video s naším rozhovorem s tvůrci hry.) Bojíte se tmy?Každá prezentace má jedno slovo, které jí dokonale vystihuje. V případě Last Light je to „ponurost“. Nejen kvůli pocitům osamělosti a úzkosti ve vybydlené a zničené Moskvě, kterou se prohánějí smečky mutantů-démonů, ale především kvůli výrazům pánů z THQ. Ať už jim někdo zalil obličej zmražovadlem mimických svalů anebo jsou opravdu tak smrtelně vážní, vyvolávají dojem, že pod zem v Last Light nechcete ani nakouknout. A to byste přišli o hodně. „Naše hra je ve fázi, kdy je kompletně hratelná, vše v ní funguje a můžete jí projít od začátku do konce se všemi příběhovými animacemi,“ tvrdí jeden z vývojářů. Snad mu nějaký neviditelný démon drží pařát na tepně, protože dokáže v rámci ponurosti ještě mluvit rychle jako kulomet. „Vylepšili jsme všechny části hraní. Střílení, prozkoumávání, stealthování i RPG,“ snaží se zaujmout hrstku novinářů. Po tří minutovém monologu ponuře sjede publikum pohledem a s vážností funebráka se odebere za dveře. Obrazovka se rozsvítí, prezentace začíná. Vítejte v metru, dveře se zavírají. Galerie #14151

Karta má na sobě dva čipy G92, dříve použité v GeForce 8800 GT a GTS. Komu se vyplatí pořídit a co srovnání s 3870 X2 ve hrách?

Jak se líbil úvod veletrhu, které stánky či hostesky zaujaly a čeho všeho se čtveřice našich zástupců zúčastnila? + 20 FOTEK

Souhrn všech důležitých událostí z konference Microsoftu v Barceloně, včetně oznámení RTS Halo Wars!

Je rok 1994, Tom Hanks přebírá Oscara za Forresta Gumpa, Arnold Schwarzenegger si užívá striptýzu Jamie Lee Curtisové, Silicon & Synapse se přejmenovávají na Blizzard Entertainment, vychází herní klasiky jako System Shock, UFO: Enemy Unknown či Jagged Alliance a v hlavě Warrena Spectora se začíná rýsovat plán na novou hru s názvem Troubleshooter — hru, kterou dnes známe jako Deus Ex.

Staré hry na dosah: Jak si je užít legálně?

Než přišly Baldur’s Gate, Diablo a Doom 

Vánoce se děsivým kvapem blíží, Santovo hororové „Ho ho ho!“ se už rozléhá krajinou, Jezulátko spřádá pomstu těm zatraceným Římanům pomocí dárečky poblázněné armády dětských otroků a my se do toho chaosu samozřejmě musíme vmísit taky. Stejně jako loni vám v několika článcích doporučíme to, co byste mohli dát pod stromeček svým blízkým – případně sami sobě, jen tak, pro radost. Začínáme klasikou: počítačovými hrami.

Ve třetím dílu návodu na akční RPG Deus Ex 2, které se v Evropě prodává ve vylepšené verzi, dokončíme první návštěvu Káhiry, projdeme si ulice německého Trieru a zavítáme také do templářské državy či Black Gate.

Letošní Gamescom ukázal obvyklé podezřelé v jasnějším, ale i v matnějším světle, představil pár skvělých nezávislých titulů, a nebál se ani poněkud odvážnějších kousků z kategorie bizár. Zkrátka a dobře: nezávislá tvorba jak má být, jakou ji máme rádi a o jaké si dnes můžeme číst. Tak s čtením do chuti!

Dovolte mi jedno malé zasnění…

Vítězové letošní E3?

V Americe začal další den Hejkaltour. Cože? Pravda, možná jsem to psát neměl, ale právě takto jsem si sám pro sebe už před lety pojmenoval Electronic Entertainment Expo a jsem na to zvyklý. Hned to vysvětlím. Zaposloucháte se občas do reakcí publika, před kterým zástupci velkých firem na svých konferencích něco říkají, potažmo ukazují? A tím míním naprosto cokoliv, od předvedení „Hanebně“ brutálního traileru k BiA: Furious 4 až pro nepřesvědčivé argumenty Kena Levina k vývoji Bioshocku Infinite na PS Move. Mohli jste si toho všímat i letos - buď si Sony, Ubi, Microsoft i Nintendo opravdu najímají do sálů komanda placených hejkalů, anebo v publiku skutečně nesedí nestranní novináři, ale spíše lidé, kteří pod návalem exkluzivity okamžiku a své přítomnosti zapomenou na pracovní kodex a vískají jako ženská ve studeném rybníce, když se na širokém plátně objeví jakékoliv, opravdu jakékoliv herní video, nebo když Peter Molyneux řekne, že „má rád“ Kinect, a proto na něj dělá další Fable.

Dokáže si dlouholetý fanoušek zachovat kritický odstup od své milované série? Tuhle otázku jsem zvažoval vycentrován v první řadě před plátnem, kde viselo logo Skyrim a čekalo na moment, kdy Todd Howard stiskne příslušné tlačítko na gamepadu. Moje patnáctileté já by se asi divilo, kdybych mu z budoucnosti přiletěl vykládat, jak v devětadvaceti uvidí jednoho z designérů Daggerfallu hrát pátý díl Elder Scrolls bez použití klávesnice a myši. Doba se stihla proměnit, ale Howard neopouští stezky, vytyčené svou vášní k virtuálním životům v neskutečných světech. Hned zkraje obsáhlé ukázky předvádí hru z pohledu kamery za hrdinovými zády, ale vzápětí přepíná zpátky do pohledu z očí, kterému osobně dává přednost. Aby taky ne, když měl pod palcem vývoj legendy, ustanovující rozhlížení myší – Terminator: Future Shock. Howard se rozhlíží po lese, který vypadá přirozeně, ale pro absenci grafických šminek typu vyhlazování nepůsobí jako zázrak, jen poctivě odvedené řemeslo.

Šéfové velkých herních firem nemají snadný život. Na rozdíl od svých kolegů ve většině jiných oblastí (nebo vy snad znáte jména šéfů Warner Bros., Universalu nebo Coca-Coly?) jsou poměrně dost vidět a herní komunita jim dává neustále jasně najevo, o jak neschopné lemply jde. V situaci, kdy vás řada vašich informovaných zákazníků osobně nenávidí, a která samozřejmě není záviděníhodná, pak musíte denně rozhodovat o tom, za co vás budou akcionáři, novináři a hráči plísnit příště. Odcházející CEO Electronic Arts John Riccitiello byl v tomto směru, společně s Bobem Kotickem z Activision-Blizzard a Yvesem Guillemotem z Ubisoftu, doslova v první linii. A šest let trvající boj nakonec včera vzdal.

Letošní Gamescom ukázal obvyklé podezřelé v jasnějším, ale i v matnějším světle, představil pár skvělých nezávislých titulů, a nebál se ani poněkud odvážnějších kousků z kategorie bizár. Zkrátka a dobře: nezávislá tvorba jak má být, jakou ji máme rádi a o jaké si dnes můžeme číst. Tak s čtením do chuti!

A kudy dnes? Do kouzelných bažin v kůži jednoho detektiva? Na americkou půdu 18. století? Nebo do světa, kde se propíchávají barevné pixely, mordují draci, zneškodňují katapulty a kosí nemrtví? Jen se v klidu rozhodněte – Rozcestník tu bude ještě dlouho sedět.

Tentokrát se zabývají novou profesí Inscription, lootem, holičstvím a především mnoha drobnými změnami v hratelnosti u šamana, paladina, druida a warlocka.

Ve snách vidím to město, Ebisugaoka

Konečně začátek sezóny

Vánoce s Nvidií

Vzhůru za hledáním originality

Existuje jenom jeden magický svět, v němž je pondělí nejlepším dnem týdne. Je tomu už dlouhých 22 let, co na naše disky 3. března 1999 dorazili dodnes nepřekonaní Heroes of Might & Magic III a nabídli dokonale vyvážené tahové mechaniky masám. Ačkoliv se hra dočkala několika pokračování, její nehynoucí popularita ukazuje, jak důležité jsou pro multiplayerové hry nenáročné hardwarové nároky.

Osamělý přeživší se probírá z objetí hibernační kóje. Stanici postihla neznámá katastrofa, ráj se proměnil v peklo a trosky původních obyvatel jdou hrdinovi bez milosti po krku. Kolikrát už jsme tu měli podobnou premisu? A co je horší, vážně potřebujeme zase další survival? Oči obrácené v sloup ale, zdá se, nejsou v případě lehce hororového sci-fi P.A.M.E.L.A. namístě, protože tvůrci sice berou provařený základ, ale pracují s ním poměrně zajímavým a svěžím způsobem.

Vzdor nejrůznějším game jamům od roguelike maratonu po tycoon jam spadají nejzajímavější freeware hry uplynulých týdnů spíše do okrajových žánrů. Patří mezi ně třeba fantasy odpověď na Hotline Miami s názvem The Spell, dvojice hororových titulů, které asi časem uvidíme v prodeji, ale i rozverně nostalgický simulátor balení krabic v poslední den stěhování. 

Během několika posledních let se z early access modelu, kdy hra vyjde v určitém stupni rozpracovanosti, a tvůrci ji pak s pomocí komunity postupně dodělávají, stal de facto standard. Stejně tak už jsme si zvykli, že někteří tvůrci komunitě hráčů opravdu naslouchají, pracují s ní a hru pravidelně updatují, zatímco jiní na své early access tituly a jejich hráče kašlou – když zjistí, že přecenili své schopnosti, že o jejich hru není takový zájem, jaký předpokládali, nebo že se s vývojem dostali do slepé uličky a neví, jak pokračovat dále. I takových early access her jsme loni zažili celou řadu. Následující řádky jsou však o něčem jiném – jsou o early access hrách, které loni v našich očích zazářily.

Rok 2016 je takřka za námi, a tak nezbývá než bilancovat. Kupříkladu se můžete ohlédnout za uplynulým rokem s Levelem a zavzpomínat, jaká obálka se vám líbila nejvíce. Abyste měli vzpomínání jednodušší a nemuseli se přehrabovat poličkou, všechny obálky si můžete prohlédnout v článku, a stejně tak si můžete připomenout, o čem se v daném čísle psalo. Svůj hlas pro nejlepší obálku můžete vyjádřit buď "lajkem" na Facebooku, nebo v anketě na konci článku.