NHL 15 - recenze
Jde o starou historku, ale dobře ilustruje důvod, proč NHL 15 vypadá tak, jak vypadá. Před zhruba osmi lety jsem navštívil sídlo EA Sports ve Vancouveru, abych se podíval a vyzkoušel nové ročníky sportovních sérií od EA. Vše se odehrávalo v jakémsi kině přímo v budově firmy. Nechybělo obrovské plátno, hlasitá hudba, velká slova a prezentace her jako FIFA, NBA nebo Madden. Jen NHL chybělo.
Hyrule Warriors - recenze
Magické království Hyrule je neodmyslitelně spjato s The Legend of Zelda hrami, což jsou akční adventury s logickými hádankami, důrazem na průzkum a zajímavým soubojovým systémem, který ale nehraje hlavní roli. Dynasty Warriors, respektive přímo série her Warriors s rozdílnými přívlastky, je naprostým opakem Zeldy – jde o rubačku založenou na skládání komb okořeněnou výraznými RPG prvky. Lidé v Koei Tecmo a Nintendu se však rozhodli, že dvě naprosto odlišné značky hodí do mixéru a výsledný koktejl vyladí směrem k oblíbené bojovce. Chuť výsledného produktu je inovativní, velice plná, jemná, vyvážená a potěší jazýček každého gurmána i obyčejného jedlíka.
Destiny - recenze
Destiny mě během nedávné bety okouzlila. Na pohled nádherně zpracovaný svět, zábavné akční mechanismy, slibně se tvářící příběhové pozadí a velký potenciál pro kooperaci. Destiny se zdála být láskou na pár let - beta byla příslibem, vlastně poupětem, z něhož se měl rozvinout nádherný květ, co dlouho neuvadá. A pak vyšla plná hra a v naprostém rozčarování jsem zjistil, že obsah bety odpovídal obsahu celé hry.
Five Nights at Freddy's - recenze
Představivost je mocná čarodějka. Když ji máte, můžete si vysnít hrady a zámky a dostat se alespoň na pár minut denně ze svrabu každodenního stereotypu. Stejně tak ale kvůli bujné fantazii a představivosti můžete prožít muka, která by jiní nezakusili. Míra, s níž si užijete hororovou hru Five Nights at Freddy’s, závisí právě na míře vaší představivosti. V jádru jde totiž o tak jednoduchou hru, že by ji svou sofistikovaností strčili do kapy i fotbaloví hooligans.
Crimsonland - recenze
Školní lavice vám opět žerou velkou porci volného času a rádi byste proto hráli na noteboocích, zatímco se špičkujete se spolužáky? Případně si potřebujete v práci dát pauzu, ale na pracovním notebooku nic nového nerozběhnete? Crimsonland by vám mohl v obou případech pomoct. Jde o dostatečně bezhlavou hru a ve více lidech je rozhodně i zábavná.
Halfway - recenze
Změna k horšímu je tradičním hybatelem sci-fi žánru. Nejeden příběh začíná tím, že se kdysi mírumilovný svět promění v rizikovou zónu a logika i bezpečnost odjedou na dovolenou. Když se všechno bláznivě otočí a svačiny začnou požírat své strávníky, tak je zle. I v taktické akci Halfway bojuje hrdina proti světu, který už není jako dřív. Není přátelský, ani normální a náš nešťastný přeživší z kolonizátorské lodi Goliáš musí bojovat nejen proti hordám zmutovaných vojáků, ale také se svou vlastní myslí, která byla nesportovně vygumována, aby nasazování světa na staré koleje bylo mnohem, mnohem obtížnější.
The Sims 4 - recenze
Nedávno jsem na stránkách zahraničního webu viděla titulek: „Tvůrci The Sims 4 varují, že pokud se hra nebude prodávat, pátý díl nevyjde“. K Sims 4 jsem si proto podvědomě připsala obrovský vykřičník, který tam zůstal i potom, co se hra v Anglii vydrápala na první místo v žebříčku prodejnosti. Co jiného by taky mělo prodávat miliony kopií než právě značka The Sims, která kdysi (2000) dala vzniknout úplně novému žánru simulátorů lidského života, jemuž po celých 14 let vévodí?
Space Run: Fast and safe delivery - recenze
Přepravovat napříč vesmírem zásilky není žádná sranda. Nevěříte? Zeptejte se vesmírného „poslíčka“ Bucka Manna, potvrdí vám to. Taková údržba lodě, její obrana a zároveň snaha nejen dodržet termíny, ale také předehnat konkurenci dokáže zaměstnat i opravdu schopného pilota. Hlavně ale vydá na výbornou tower defense hru!
Super Time Force Ultra - recenze
Ve dvou se to lépe táhne, a když je lidí ještě víc, problémy jako by přestaly existovat. Stejně to funguje i v Super Time Force Ultra. S touto akční arkádou ale získává pojem kooperace zcela nový herní smysl. Zpočátku se na systém hry jen těžko zvyká. Občas je hra příliš divoká, příliš šílená, někdo by se dokonce nebál použít slovo nestandardní! První dojmy jsou proto vskutku neopakovatelné. Například postav je ve hře jako na orloji a rozhodně je z čeho vybírat. A k tomu jste ještě pány času! Super Time Force Ultra je z určitého úhlu pohledu šíleně komplikovaná. Naštěstí i složitost může mít své světlé stránky. Ty jsou zde rozhodně v převaze a inovace je zde rozhodně pozitivním prvkem.
Dead Rising 3 - recenze PC verze
Je-li člověk konfrontován pohromou, a buďme hned konkrétní, když čelí zombie nákaze, není radno spoléhat se na ideály humanismu. Padnou ve chvíli, kdy katastrofa přejde do stavu neodvratitelnosti a zeměpisnou mapu překreslí násilně stanovená hranice, dělící epicentrum zkázy od dosud ušetřeného okolí. Oba světy pak čekají na svou verzi zázraku. Ale přijde nějaký? O situaci, kdy jedna část světa čelí brutálnímu dopadu hnilobné morové infekce, zatímco druhá si o smrti pouze čte v novinách, sugestivně vypráví právě Dead Rising 3. Po úspěchu předchozích dobrodružství, která se odehrávala v nákupních centrech, poslal Capcom tentokrát boj proti hordám nemrtvých rovnou do ulic velkoměsta. A jak chutná masová likvidace zombies v PC verzi, která vychází téměř rok po výborném originálu z Xbox One, se dozvíte právě v této recenzi.
OlliOlli - recenze skejťácké arkády
Pořádnou skejťáckou hru aby jeden hledal s lupou v ruce. Zvlášť na počítačích. Série Tony Hawk’s Pro Skater (dále jen THPS) se od dob American Wasteland (2005) přestěhovala na konzole, odkud se na PC podívala zatím jenom v HD remaku prvního dílu THPS v roce 2012. Nejnovější Shred Session míří pouze na mobilní platformu a navíc už spadá do jiného žánru. Proto nezbývá nic jiného, než čekat na lepší časy. Nebo snad ne? Zkušenější skateboardisté možná odtušili, že název hry OlliOlli by mohl být odvozeninou termínu „ollie“, který označuje skejťácký trik, při němž jezdec se svým prknem vyskočí do vzduchu bez pomoci rukou. A samozřejmě mají pravdu. OlliOlli je skejťácka hra, na kterou jsme dlouho čekali.
Blocks That Matter – recenze
Už velikán Igor Timko si všiml, že se kvalita mnohých uměleckých děl projeví až s odstupem času. Krátké herní cykly naštěstí dávají šanci napáchanou historickou křivdu napravit v případě autorů puzzle hopsačky Blocks That Matter (homepage s demoverzí zde). Od vydání hry sice uplynuly už tři roky a pár dnů, titul za tu dobu však ani o fous nezestárl. A je to o to důležitější, že vývojáři téhle návykové záležitosti ze Swing Swing Submarine se v mezičase vyprofilovali jako jedno ze zajímavých nezávislých studií.
Diablo III: Reaper of Souls Ultimate Evil Edition - recenze
Mé první setkání s Diablo III se odehrálo teprve před několika dny a neslo se v poněkud rozpačitém duchu. Přece jen, když si představíte moloch jako Blizzard, do kterého tečou milióny dolarů každý den díky stále populárnímu World of Warcraft, očekáváte, že nástupce legendární série akčních RPG vás krátce po vložení disku do mechaniky zanechá sedět v němém úžasu s dokořán otevřenými ústy a extatickou slinou v koutku. Jenže Diablo III ne. Pořád mám v paměti slova Karla Drdy, když mi do telefonu popisoval původní PC verzi: „Jako je to fakt dobrý, ale…“
Back to Bed - recenze
Na začátku vývoje Back to Bed možná stál zajímavý námět – logická hra obtočená kolem optických klamů. Podobně se profiloval i nedávný mobilní hit Monument Valley. Jenže během vývoje Back to Bed se zjevně něco pokazilo a výsledek zůstává hodně za očekáváním i příslibem z klávesnic autorů.
Kingdom Rush - recenze
Kingdom Rush se na počítače dostala z mobilů a není tedy překvapivé, že jde o herní jednohubku. Hlavní kampaň obsahuje dvanáct levelů, které jsou po úspěšném dokončení doplněny nášupem sedmi bonusových štací. Proto se dá Kingdom Rush s trochou toho zaujetí schroupnout za dva večery. Pokud ale tíhnete k žánru tower defense strategií, je prakticky jisté, že v Kingdom Rush objevíte malou perlu, k níž se budete rádi vracet.
inFamous: First Light - recenze
Abigail „Fetch“ Walker, citlivá rebelka s pohnutou minulostí, nejde pro ránu daleko. Zvlášť když je v sázce život jejího bratra. Brent s ní kdysi dávno utekl z domu, když jí vlastní rodiče práskli DUP - těm, co pomáhají a chrání, ale nějak jim to neladí k úsměvu. Abigail zkrátka není radno naštvat, a právě proto se za ní tak skvěle hraje. Hlavní hrdinka samostatného DLC First Light pro inFamous: Second Son je podstatně zajímavější než Delsin, ostatně na sebe strhávala pozornost již v původní hře. Proto není divu, že po ní autoři sáhli a naservírovali hráčům parádní doplněk, který by rozhodně neměl chybět všem příznivcům superhrdinského běsnění.
Metro Redux - recenze
Moskevské Metro znovu otevírá své brány a mladík Arťom se vydává na nebezpečnou pouť za záchranou posledních zbytků lidské rasy. Že už jste všechny démony vybili a takřka naučnou cestu moskevským podzemním okruhem absolvovali? Možná, ale určitě ne v tak krásné a technicky bezproblémové podobě, jakou nabízí Redux verze. Napoprvé navíc nemusela být vaše exkurze podzemkou kompletní, protože Metro není příklad série, u které byste vyhlíželi každé nové DLC. Anebo možná patříte k majitelům nových konzolí a koupě Redux balíčku je pro vás v tom případě spíše povinností.
The Walking Dead: Season 2 - recenze 5. epizody
Konečně se při hraní The Walking Dead zasmějete. Většina známých už je po smrti, hrstce zbývajících omrzají prsty a už pár dní nikdo neměl pořádně co do chřtánu. Zrovna se ale na noc utábořili pod trafostanicí, rozdělali oheň a Luke se pochlubil, že má narozeniny. Čas slavit! Bonnie vytahuje poslední flašku rumu, kterou schovávala pro zvláštní příležitost, a po několika rundách vybublává historka o tom, jak si Luke užíval s Jane a zapomněl na stádo dotírajících zombíků. „Chtěl jsem aspoň na deset minut zapomenout na to všechno, co se děje kolem,“ hájí se. „Deset minut? To je víc, než kolik bych teď vydržel já,“ odpovídá šklebící se Mike.
Schein - recenze
Slovíčko „Schein“ v Němčině znamená (krom jiného) „záře“. A jelikož jsou tvůrci této hry sdruženi pod hlavičkou rakouského studia Zeppelin, asi nikoho nepřekvapí, že protentokrát není její jméno jenom líbivou změtí písmenek, ale prozrazuje o hře skutečně něco víc - dokonce rovnou ústřední mechaniku hry.
Spintires - recenze
Nikdy jsem si nepotrpěl na auta, protože vedle Mercury Park Lane z devětapadesátého mi máloco přijde jako auto. A řídit v 21. století Mercury Park Lane z devětapadesátého není zrovna to nejpraktičtější, co můžete se svými úsporami dělat. Rád ale vzpomínám na náš rodinný Wartburg - modrý kombík, se kterým jsme se škrábali Podkrkonoším nebo Jeseníky, a ta rezavá bestie všechno dala, ošlehaná od jedlových větví a zabahněná lesními cestami kolem Rejvízu. Proč tak obšírně? Protože na Spintires se tak musí.
