Broken Age: Act 2 - recenze
6/10
zdroj: Archiv

Broken Age: Act 2 - recenze

5. 5. 2015 17:15 | Recenze | autor: Pavel Dobrovský |

Před více jak rokem jsem do nebe vyzdvihl první polovinu Broken Age kvůli chytlavým dialogům, skvělému dabingu, dobře vyváženým hádankám, líbivé stylizaci a v neposlední řadě kvůli vyspělému příběhu. Dvě postavy, Vella a Shay, v něm prochází přerodem z dítěte na dospělého. Triviální téma? Ano, v literatuře nebo filmu. Pro hry je však značně neobvyklé. Na dvou koncích (na konci dubna 2015 a na konci druhé poloviny jedné a té samé hry) hledím v titulcích na stovky a stovky jmen lidí, kteří přispěli na kickstarterovou kampaň, a v duchu hádám, jestli se také budou cítit jako na pouti, kde v polovině někdo vyhodil pojistky, takže horské dráhy dojíždí samospádem bez ryčné hudby, dokud se neozve kovové „dong“ po nárazu do mantinelu, a pak následuje rozpačité ticho.

Cože?!

Přestože druhé polovině Broken Age nikdo nesebral produkční hodnoty, kdosi ukradl energii první části. Shay a Vella si na konci/začátku jednotlivých kapitol prohodí místa. On již není ve své kosmické lodi, ona už není v mírně zaostalé pohádkové zemi.

Následující čtyři hodiny jsou dominem nesmyslných hádanek, nevábného procházení již známých lokací, potkávání starých známých, kteří nemají moc co říci, a příběh se uzavře předvídatelným scénosledem, ve kterém žádná z postav nedojde ke svému uspokojivému naplnění.

Dívka, která dobojovala 

Vezměte si třeba Vellu. Dívka, která se vzepře společenským konvencím, a nechce se nechat sežrat příšerou při tradičním obětování panen, zapomíná vstupem do kreatury (ve které žil Shay v domnění, že je na záchranné vesmírné expedici) na veškerou rozhodnost i osobitost a stává se loutkou pod velením kurzoru.

Namísto, aby scénář její charakter dál prohluboval, nemůže dělat nic jiného, než chodit po dobře známých lokacích a zjišťovat, jak celý podfuk funguje. Dozvídá se informace o Shayově životě, jenže jako hráči tyhle věci již známe. Až na několik málo odhalení se tedy nedozvíme nic zásadně nového.

Chlapec, který se nudil 

To samé platí o Shayovi. Prozkoumává místa ve Vellině světě, která již dobře známe. Jednotlivé postavy nedokáží ničím překvapit - dokonce ani hipsterský umělec Curtis. Působí jako komparz, který už má po šichtě, a jen si protahuje mluvidla na další reprízu. To celé ovšem platí jen v případě, že si ještě pamatujete, co přesně se stalo v první polovině.

Bez uzardění mohu přiznat, že jsem si rámcově pamatoval příběhovou kostru, ale konkrétní situace nikoliv. Druhá polovina Broken Age mi to neusnadnila. Na začátku nenarazíte na něco jako shrnutí „minule jste viděli“, tím pádem se doporučuje zahrát si znovu první část. Jinak třeba nebudete vědět, proč máte v inventáři věci, které máte, a jak se používají. Což je otrava.

zdroj: Archiv

Hádanky z nouze 

Kde toho moc není, ani času na vývoj, tam je zapotřebí nacpat obsah pod tlakem a bez pořádné kontroly. Aby to alespoň vypadalo, jako že se někdo snažil. A tlak tedy v Double Fine vyvinuli značný. Jak do Shayova, tak do Vellina příběhu nacpali hádanky, které jsou nepochopitelné, nelogické, iritující, frustrující a protahují herní čas o mnoho desítek minut. Například rozvázání uzlu (v poznámkách k recenzi zapsáno $#!UZLY!). Mělo by jít o triviální záležitost, ale v podání Double Fine je to neskutečně nervující eskapáda plná backtrackingu a řešení s použitím metody pokus-omyl.

To samé platí o programování speciálního a jinak velmi roztomilého robota přes spojování jeho vnitřních kontaktů několika dráty (v poznámkách k recenzi zapsáno *#$ROBOT!). V tomto případě dokonce hru podezírám, že změnila pravidla hádanky, aniž by mě o tom informovala (v poznámkách k recenzi zapsáno CHYBA!!!). Dlouho jsem nebyl u adventury nebo videohry obecně tak přesvědčený, že ji i přes nesporné produkční hodnoty vypnu a odinstaluji, jako u druhé části Broken Age.

Rozbitý vypravěč

Celý hádankový zmatek vrcholí v momentech, kdy s jednou postavou potřebujete vyřešit problém, ke kterému má klíč jen ta druhá. V takovou chvíli Broken Age neví, jestli vypráví o dvou dětech a vy sledujete jejich osudy, nebo jste součástí jejich příběhu – nedává smysl, aby Shay naprogramoval robota podle obrázku, který vidí pouze Vella.

V jednu chvíli jsem se zaradoval, že věci možná budou růžovější – to když Vella na lodi objeví odpadovou rouru, kterou je možné vyhazovat věci ven. Vzhledem k tomu, že po nějaký čas jsou Shay i Vella stále na jedno místě (on venku, ona uvnitř), doufal jsem ve vychytralé předávání předmětů mezi postavami jako v Day of the Tentacle. Ale kdeže! Roura je tu jen pro jeden účel. Její potenciál je naprosto promrhaný.

Špatná komunikace 

Krom všeho ostatního je právě neexistující komunikace mezi hrdiny extrémně bolestivá. Už o sobě navzájem vědí (na rozdíl od první poloviny), ale na řešení problémů spolu nespolupracují. Metafora na ztracené dětství a první kroky v dospělosti se vytratila. A když jsme u problémů v komunikaci, zmateně působí i některé scény, ve kterých postavy říkají zničehonic věci, patřící ve vývoji konverzace někam úplně jinam – třeba Vella začne spolupracovat s nedůvěryhodnou bytostí, a teprve poté, co spolu táhnou za jedno lano, náhle může druhou stranu přesvědčovat, aby si věřily.

Druhá polovina Broken Age je přitom stále skvělá ve všech ostatních směrech. Elijah Wood a mírně upozaděný Jack Black vévodí zástupu skvělých dabérů, zatímco hudba veterána Petera McConnella v produkci Clinta Bajakiana dodává atmosféru úžasnému vizuálu. Ani dialogy nejsou úplně k zahození a dokonce přibyla možnost rychlého přesunu mezi lokacemi dvojitým kliknutím (na nic nového se netěšte, ovládání je stejně kostrbaté jako minule).

Nic z toho ale nestačí zamaskovat, že je druhá část Broken Age bez duše. Je to zrada na hráčích, kteří napnutě čekali více jak rok na kvalitní vyvrcholení příběhu. Platí to i v případě, že si zahrajete celou hru naráz. V druhé polovině prostě ztrácí tempo a smysl. 

Verdikt:

Druhá polovina Broken Age je rozbitá. Všechno je na svém místě, ztratil se však půvab a smysluplnost příběhu.

Nejnovější články