Sayonara Wild Hearts – recenze
Co si má hráč představit pod pojmem „herní popové album“? Hudební hry jsou tu s námi od počátků herní historie a jejich forma je veskrze proměnlivá. Ať už jste někdy poskakovali na taneční podložce Dance Dance Revolution, učili se na kytaru s Rockbandem, odpočívali u oblíbených písniček v Audiosurfu anebo se dojímali nad genialitou Rez, jedno je jisté – žádná z nich netěžila tenhle žánr až do morku tolik, jako to dělá Sayonara Wild Hearts.
Neo Cab – recenze
Vítejte v Los Ojos. Ve městě, kde nic není nemožné. Technologie už promlouvají do každého aspektu lidského života a těžko si lze představit existenci bez nich. Auta tu řídí umělá inteligence. Můžete vidět, jak se ostatní cítí. Můžete, co se vám jen zamane. Ale jak brzy zjistíte, nic není zadarmo.
Fantasy General II – recenze
Vydat druhý díl k třiadvacet let staré hře je samo o sobě poměrně odvážné. Když je ale daný titul navíc tahovou strategií pro specifickou sortu hráčů, jde už o velký risk a vy si musíte být jistí, co vlastně děláte. Tvůrci ze studia Owned by Gravity na to šli od lesa: Fantasy General II staví na mechanismech původní hry (resp. všech těch slavných a výtečných Allied Generalů, Panzer Generalů a dalších), na pamětníky hustě pomrkává v příběhové části, ale hrát ho mohou i tací, kteří s původním titulem neměli tu čest.
The Legend of Zelda: Link’s Awakening – recenze
Ani velká, ani malá. Taková je staronová Zelda odkazující na pradávnou klasiku pro Game Boy. Nintendo se rozhodlo remakovat přes dvě dekády starou akční adventuru s Linkem v hlavní roli, který se ale tentokrát nežene za titulní princeznou Zeldou, která jednoduše není přítomná. Jeho snahou je jen dostat se z tajuplného a hádankami prolezlého ostrova Koholint. A i když je časová propast mezi hrou a současnými trendy dobře patrná, stále jde o dobrodružství hodné prožití.
Magic: The Gathering Arena – recenze
Jak se vlastně recenzuje virtuální verze Magic: The Gathering? Mám se šťourat v nedokonalých, leč léty ověřených pravidlech nejpopulárnější sběratelské karetní hry světa, nebo jen zhodnotit jejich adaptaci do virtuální podoby? Těžká to otázka. Ale ať se na to díváte z kterékoliv strany, hlavní je, jestli to člověka nakonec baví. A toho člověka, který právě píše recenzi na Magic: The Gathering Arena, to baví náramně.
Pagan Online – recenze
Akční online RPG Pagan Online vzniklo v srbském studiu Mad Head Games, které si pod svá křídla vzala společnost Wargaming.net. Tu znáte jako provozovatele World of Tanks a jeho všemožných derivací. Vývojáři nejsou nováčci a jejich portfolio je nezvykle rozsáhlé na to, že studio bylo založeno teprve před osmi lety. Jen na Steamu najdete pod jejich hlavičkou kolem pětadvaceti her... Jenže většinou jde o hidden object adventury.
FIFA 20 – recenze
14. února 2017 PSG zahodilo čtyřbrankový náskok z prvního zápasu a prohrálo odvetu proti Barceloně 6:1. 10. dubna 2018 se Barcelona psychicky složila v Římě a místní AS ji po prohře 4:1 ve Španělsku výsledkem 3:0 vyřadilo. 7. května 2019 Barcelonu ztrapnil pro změnu Liverpool, který sice na Nou Campu prohrál o tři góly, jenže doma na Anfieldu vyhrál o čtyři. To jsou tři nejvýznamnější fotbalové kolapsy poslední doby… a bohužel se k nim připojuje ještě jeden: FIFA 20.
Men of War: Assault Squad 2 – Cold War – recenze
Když se řekne studená válka, řada hráčů si určitě vzpomene na skvělou příběhovou RTS World in Conflict či novější sérii Wargame od Eugen Systems – obě tyto značky dokázaly, že může jít o vynikající strategickou tematiku. Série Men of War si díky svým nepochybným kvalitám o takové zasazení přímo říkala. Minulý díl, Men of War: Assault Squad 2, byl sice poněkud rozporuplný, ale nakonec se německým Digitalmindsoft vcelku povedl. Takže se v případě Cold War není čeho bát… nebo ano?
The Surge 2 – recenze
Fanouškům nervydrásajících her a adrenalinových prožitků jistě není třeba The Surge dlouze představovat. Exoskelety, roboti, apokalyptické kulty a zásoba vskutku netradičních zbraní jako stvořených pro megalomanský cosplay, to všechno přelepené atraktivní soulslike nálepkou. Dva roky po vydání této kybernetické řeže spatřil světlo světa druhý díl, který s sebou sice nepřináší žádnou převratnou novinku, ale zato si v něm autoři dali záležet detailech. A díky nim si The Surge 2 zaslouží vaši pozornost.
Blasphemous – recenze
Svět je pohlcen hříchem a jediná cesta z něj je pokání – čím bolestnější trest, tím větší očista. Kdo nás zbaví hříchu? Ten, kdo umí zacházet s mečem. Ten, kdo se nebojí jít do nejtemnější kobky bojovat s kreaturami, ze kterých se nám, obyčejným lidem, jen tají dech. Ten, co naplnil svou železnou masku krví nepřítele a poté si ji nasadil na hlavu. Říkají mu Kajícník.
Stygian: Reign of the Old Ones – recenze
Adaptovat dílo H.P. Lovecrafta může zdárně jen dostatečně šílený člověk. Pokud snad nejste obeznámeni s mytologií Cthulhu či Prastarými a Arkham si spojujete především s Batmanem, pak vězte, že jde o jedno z nejzásadnějších děl na poli hororu, z něhož autoři dodnes rádi čerpají. Obrovskou výhodou je volná licence na Lovecraftovu tvorbu, která umožňuje autorům prakticky bez omezení brát z nezaměnitelné tvorby rodáka z Providence (a případně do ní přidávat). Čím vším je jeho tvorba specifická? Především pocitem nepopsatelného děsu.
The Sojourn – recenze
The Sojourn od studia Shifting Tides je logická hra, sada hádanek, která před hráče klade poměrně kuriózní paradox: Abyste si ji naplno užili, je potřeba u ní přemýšlet bez přemýšlení. Rébusy, které nabízí, je totiž většinou radost řešit, ale běda, jak se pokusíte zamyslet i nad omáčkou okolo.
Borderlands 3 – recenze
Letos je to deset let od vydání prvního dílu ujetého vesmírného looter shooteru. Borderlands si za ty roky vybudovaly slušnou fanouškovskou základu, vznikla z nich adventura od Telltale i jeden samostatný díl vyvíjený jiným studiem. Kromě svérázného humoru vynikají i specifickou komiksovou stylizací, takže spousta hráčů, mě nevyjímaje, Borderlands 3 vyhlížela s velkým očekáváním. Vždyť dvojka platila za jednu z nejlepších kooperativních stříleček vůbec!
PES 2020 – recenze
Fotbalisté se obvykle zlepšují v tom, co dosud neumí, jako když trenér Manchesteru United Ole Gunnar Solskjær nedávno prohlásil o mladém útočníkovi Masonu Greenwoodovi, že je to jeden z nejlepších zakončovatelů, jaké kdy viděl, ale ještě musí zapracovat na taktice a presinku. PES 2020 je ovšem výjimka z fotbalového pravidla – zlepšuje se v tom, v čem už předtím bylo vynikající. V zážitku na samotném hřišti. Mimo něj to jako obvykle není žádná sláva, i když kariéra pro jednoho hráče udělala krok správným směrem.
Dr. Mario World – recenze
Zdánlivě nekonečný počet misí, všechny možné power-upy a hned několik typů měny, plus klasická hratelnost žánru „spoj tři“. Jestli jste potřebovali důkaz, že žijeme v těžké době, tady ho máte – jmenuje se Dr. Mario World. Píše se rok 2019 a proboha živého, Nintendo se rozhodlo v zásadě okopírovat Candy Crush Sagu.
Devil's Hunt – recenze
Když do pekla, tak bez zpáteční jízdenky? Pro Desmonda, akčního hrdinu z řezby Devil's Hunt, nikoliv. Pendluje mezi peklem a zemí jako mezi zastávkami v metru a střídavě si vyřizuje účty s Luciferovými hordami i lidmi, kteří ho zklamali ve skutečném světě. Volná kopie Devil May Cry selhává bohužel v tom nejdůležitějším, totiž v akci samotné, a ani zbytek hry nestojí za mnoho. Vznikla podivná a vlastně docela zbytečná third person akce.
Gears 5 – recenze
Určitě se vám to už taky stalo. Hrajete hru, jenže vás moc nebere. A tak jdete na internet, abyste si s ostatními společně postěžovali, jak se to tentokrát nepovedlo. Místo toho se na vás ale vyvalí vlna nadšení. Vítejte v mém světě, do něhož s mohutným dupáním a neustálou střelbou vstoupily Gears 5.
Rebel Galaxy Outlaw – recenze
Juno Markev je potížistka par excellence – ti z vás, co hráli původní Rebel Galaxy, ví moc dobře, o čem mluvím. V prequelu Outlaw se vžíváte do její pixelové kůže krátce poté, co jí téměř fatálně nevychází pokus pomstít vraždu svého muže, se kterým se chystala stáhnout do ústraní po bouřlivých časech bukanýrských. Ovšem jak už bývá při takovém řemeslu zvykem, když se k němu člověk obrátí zády, zákonitě musí přijít trest.
Blair Witch – recenze
Píše se rok 1996 a v tajemném lese Black Hills u městečka Burkitsville se ztratil další chlapec, pouhé dva roky poté, co zde zmizela partička studentů – Heather, Josh a Mike. Vy se coby bývalý policista Ellis vydáváte pomoct policejnímu oddělení v pátrání po chlapci a berete s sebou čtyřnohého kamaráda, psa Bulleta. Je ovšem jasné, že pátrání v hororu Blair Witch nebude pouze o ztraceném chlapci, ale také o hledání temných tajemství uvnitř Ellisovy mysli.
Astral Chain – recenze
Po Bayonettách a Nieru už jsem přestal pochybovat o dalších projektech studia PlatinumGames. Jejich práce se soubojovými systémy je dostala na vrchol žánru akčních her, ale Astral Chain je až překvapivým důkazem, že tvůrci si hravě poradí i s jinými typy hratelnosti. Je jich tu hned několik a jejich spojením vzniklo něco originálního, na co budu ještě dlouho vzpomínat. S příjemnou husinou.
