SteamWorld Quest: Hand of Gilgamech – recenze karetního RPG
Studio Image & Form mě dříve potěšilo výbornými kousky SteamWorld Dig 2 a SteamWorld Heist. Dvě naprosto odlišné, originální a prostě skvělé hry, které jsou zasazené do jednoho krásného, vtipem nacucaného světa. Že mě bude zajímat i SteamWorld Quest: Hand of Gilgamech, jsem věděl ještě před jejím oznámením. Cokoliv se značkou SteamWorld ve mně vyvolává absurdní touhu. Novinka ji sice uspokojila, ale po předchozích zkušenostech jsem čekal přeci jen víc.
Imperator: Rome – recenze
Co se vám vybaví, když se řekne „Římská říše“? Vsadil bych se, že neporazitelné legie, orlí standarty se slavnými písmenky S.P.Q.R., pak možná ještě posedlost mramorováním a spousta chlápků v tógách s vavřínovými věnci na pleši. To je ale příliš povrchní pohled. Skutečným srdcem Říma byla jeho ekonomika, legislativa, zahraniční i domácí politika. Jeho stabilitu určovala sociální mobilita a demografické trendy. Ze všech těchhle cizích slov by se takový Total War: Rome II celý orosil hrůzou, ale Imperator: Rome se jich nebojí.
Fell Seal: Arbiter’s Mark - recenze tahového RPG
Nesmrtelnost nemusí být jen darem. Právě naopak, bývá často prokletím, s nímž je víc než těžké celou věčnost žít. Naštěstí ale existují způsoby, jak ze světa odejít ve chvíli, kdy máte pocit, že se váš čas konečně naplnil a udělali jste vše, co bylo třeba. Přesně tak se rozhodl Primus, první ze sedmi mocných, kteří zahnali temnotu a od té doby bdí nad světem. Jak je ale dobrým zvykem, přichází problémy z řad vlastních bratří. Připravte si meče a kouzla, tahová strategie s trochou RPG Fell Seal: Arbiter’s Mark je tu.
Rise of Industry – recenze
Nebudu lhát, jakmile spustím novou hru a do deseti minut narazím na bug zabraňující dalšímu postupu, byť je to jen v tutoriálu, daný titul to má v tu chvíli o mnoho těžší. Zvlášť když je ona hra, Rise of Industry, v early accessu již více než rok a zrovna tato chyba byla komunitou dávno nahlášená. Navíc s odpovědí od vývojáře doporučující celý tutoriál přeskočit a vrhnout se přímo do hry, než se tým dostane k jeho přepracování. Vzhledem k tomu, že se verze 1.0 nebezpečně přiblížila a tutoriál existuje stále ve své původní podobě, první dojem mě zanechal poněkud chladným.
Days Gone – recenze
Deacon St. John, bývalý člen seriózního motorkářského gangu, milující manžel, veterán, drsný, ale přátelský chlap, který umí nenávidět i odpouštět. Tak právě s tímto charismatickým týpkem s kšiltem pevně otočeným dozadu jsem strávil desítky hodin, které byly zcela mimo má očekávání. Ve většině případů to myslím v dobrém, ale Days Gone bohužel chybí „tradiční“ perfektní dotaženost playstationových exkluzivit.
Pathway - recenze
Sám švihácký archeolog tu sice chybí, ale jinak je dobrodružství pod taktovkou rogue-lite tahové strategie Pathway od studia Robotality jak vystřižené z Indiana Jonese. Všechny kulisy jsou na místě: Blízký východ a Afrika, pluky nacistů, tajemné artefakty, ještě tajemnější kultisté, hrozně moc prastarých chrámů a samozřejmě skvadra jaksepatří tvrďáckých hrdinů.
Anno 1800 - recenze
Průmyslová revoluce přinesla lidstvu zašedlé tovární čtvrti, udřené dělnictvo, ale také cylindry, nabírané sukně, nové vynálezy a skvělé příležitosti, jak zbohatnout. Vypráví o tom Anno 1800, již šesté pokračování známé strategické série. Každý další díl Anno získává nové stěžejní téma, aby se alespoň zdálo, že se pokaždé nezpívá ta samá písnička. Proto jsme se v předchozích dílech vypravili na Měsíc, čelili globálním záplavám, okusili sladké plody kolonialismu nebo osidlovali Ameriku.
The Stillness of the Wind - recenze
Shrbená Talma dbá o celou menší farmu. Chová kozy a slepice, pečuje o své bylinky nebo vyrábí domácí sýr. A s tím, jak jeden den střídá druhý a jediným opěrným bodem zůstávají příliš rychle se prodlužující stíny, je nad slunce jasné, že tohle není žádný simulátor nebo nedej bože tycoon. The Stillness of the Wind je hluboce lidský příběh, který, ač místy pokulhává, dovede v člověku probudit zájem o sebe samého, a především o ty, které miluje.
Dance of Death: Du Lac & Fey – recenze
Cesta do adventurního pekla je dlážděná dobrými úmysly. Dance of Death: Du Lac & Fey chce být poctou žánru point-and-click adventur a na první pohled má i všechno potřebné ke splnění vytyčeného cíle – roztomilou stylizaci, vynikající zasazení, neotřelý příběh i zkušené dabéry, nad jejichž přízvuky anglofilní srdce jen plesá. Pohled se ale nerovná zahrání, jestli mi rozumíte.
Grimshade – recenze
Antropomorfní zvířátka jsou nejlepší. Viděli jsme to ve S.W.I.N.E., viděli jsme to v Tooth and Tail a měli bychom to vidět i v případě steampunkové nadílky jménem Grimshade. Vzít slibnou zápletku, okořenit to troškou magie a elektřiny a přihodit k tomu jezevce s odstřelovací puškou by rozhodně měla být rána do černého. Klíčové je tu ovšem ono kouzelné slovíčko „měla“.
Katamari Damacy REROLL – recenze
Doba před patnácti roky byla pro hráče velice přínosným obdobím. Svoji zásluhu na tom nese hlavně obrovská popularita konzole PlayStation 2 od Sony, která se i v našich končinách těšila nesmírné oblibě a kdo ji sám neměl, určitě na ní minimálně hrál u kamaráda. Díky tomu se i u nás objevovaly tituly všech možných žánrů a dříve neslýchaných konceptů. A to nás přivádí ke Katamari Damacy REROLL.
Tropico 6 - recenze
Karibské rytmy, banánové plantáže, zazobaní turisté bafající doutníky na jachtách, zatímco jejich hotelová obsluha vzdor povinným úsměvům živoří v nedalekých slumech. Nijak zvlášť jim to však nevadí, vždyť božský El Presidente přeci slíbil, že bude líp! Tropico 6, šestá štace známé diktátorsko-budovatelské strategie, je tady. S novým vizuálem, od nových vývojářů ze studia Limbic Entertainment, ale se starými pořádky v krvi.
We. The Revolution – recenze
Za svobodu se musí bojovat. Co je ale svoboda? Je to požehnání, nebo spíš prokletí? Za krvavé revoluce jedno splývá ve druhé a nevíte dne, kdy si svoboda přijde také pro vaši hlavu. Poutavě o tom vypráví soudní adventura We. The Revolution, jejímž námětem se stala slavná proměna francouzské monarchie v republiku. Technicky jednoduchá, ale myšlenkami nabitá hra staví na rozhodování a morálních dilematech. Místy je sice překomplikovaná a v závěru jí dochází dech, každopádně však dělá čest svému žánru, jehož příznivce nezklame.
Baba Is You – recenze logické hry, která vám nedá spát
Baba Is You není hrou, která by vás nalákala svým názvem, grafickým zpracováním ani ovládáním. Tím vším působí jako vytržená z jiné, dávno minulé doby. Je to ale jedna z těch her, které není radno minout. Nedělejte chybu jako valná většina kolemjdoucích. Tohle je jedno z vrcholných děl indie scény posledních let.
Yoshi’s Crafted World – recenze
Jedna z nejočekávanějších her Nintenda pro tento rok je konečně tady. Yoshi’s Crafted World není jako v případě mnohých dalších port z Ninteda Wii U. Tamější Yoshi se odehrával v pleteném světě, zatímco nový Yoshi je sice pořád plyšákem, ale potuluje se po dechberoucím kartonovém světě, kde se to kreativními nápady tvůrců jen hemží. A jejich objevování je tou největší radostí pod fixou načmáraným sluncem.
Left Alive – recenze
Left Alive je nejlepším kandidátem na nejhorší hru roku 2019. Je až s podivem, že se pod ni Square Enix podepsalo a vypustilo ji na světlo světa ve stavu, v jakém se právě nachází. Zvlášť, když koncem loňského roku vydalo jiný paskvil pod názvem The Quiet Man, který v porovnání s Left Alive najednou vypadá jako mnohem lepší hra.
Sekiro: Shadows Die Twice – recenze
Kdo si myslel, že FromSoftware umí dělat hry jen podle jedné šablony, může směle změnit životní postoje. Ne, že by se japonští tvůrci snad ve své novince Sekiro: Shadows Die Twice otočili zády k tomu, co jejich tituly proslavilo – dobře známý základ zůstává, ale krášlí ho tolik novinek, svěžích změn a originální, fantasticky vytříbený bojový systém, který až hraničí s genialitou, že nakonec to „soulsovské“ jádro skoro nepoznáte. Výsledek je obrovská pecka.
Civilization VI: Gathering Storm – recenze
Ledovce tají, chudáci lední medvědi pomalu vymírají, nízko položeným oblastem hrozí katastrofické záplavy. Člověk se na to dívá a říká si: „Tak proč, když tohle všechno víme, pořád pálíme nekonečná kvanta uhlí a ropy?“ Zvnějšku se to může zdát jako bláznovství, ale Civilization VI: Gathering Storm vám názorně ukáže, že to je vlastně nutnost. Ano, chudáci lední medvídci, je moc smutné, že nemají kde bydlet – ale přece nenecháte svoje továrny pracovat jen s padesátiprocentní efektivitou!
The Division 2 – recenze
Sedm měsíců po propuknutí epidemie černých neštovic, která zdecimovala Spojené státy, jste jako agent Strategic Homeland Division stále v akci, snažíte se ve všudypřítomném chaosu nacházet přeživší a pomáhat, kde jen to jde. Nyní vás povinnost volá do Washingtonu, kde budete dál pokračovat v tom, co The Division i její druhý díl umí nejlíp: akci, lootování a zase akci.
Dirt Rally 2.0 – recenze
Závodní hry patří mezi mé nejoblíbenější herní žánry, proto se DiRT Rally 2.0 dostalo do úzké trojice her, které jsem si letos chtěl rozhodně zahrát. Tři roky stará jednička mi dokázala, že žílami Codies stále teče ta stará dobrá benzinem obohacená krev s příchutí pořádného rally, která se z arkádové série DiRT lehce vytratila (aby se v posledním díle zase vzepjala). Od DiRT Rally 2.0 jsem očekával hodně a díky výbornému zpřevodování ve vývoji jsem to naštěstí i dostal.
