Některé z našich loňských předpovědí se naplnily, jiné ne. Uplynulý rok jsme zrekapitulovali v sérii Best of 2020, vyjádříme se k němu také v našich osobních článcích, ale abychom nezůstali zaseknutí v minulosti, díváme se i dopředu. V následujícím článku vám každý z členů redakce představí tři tituly, které pro rok 2021 vyhlíží. A nebojte se – protože jsme banda rozmanitá, je i výběr žánrově a stylově rozprostřený do všech směrů.

Adam Homola

Horizon Forbidden West

zdroj: Guerrilla Games

Horizon sice není úplně moje srdcovka, ale daleko k ní nemá. Jednička mě bavila převelice, mrazivý datadisk taktéž a Aloy považuju za jednu z nejlepších herních hrdinek vůbec. Na návrat do tohohle unikátního světa plného kmenů a robotů se tím pádem nemůžu dočkat a popravdě jsem ani nevěřil, že by měl druhý Horizon vyjít už letos.

V Sony se tak zatím ale tváří, a pokud hru neodloží, vydám se na zapovězený západ ještě tento rok. A vydám se tam velice rád, neboť právě kvůli tomuhle klidně vynechám Far Cry 6 a další hry stojící na podobném mustru. V málokterém chystaném otevřeném světě bych chtěl trávit čas víc než tady. Oproti jedničce dostaneme navíc ještě třeba potápění a doufám, že si v Sony schovávají v rukávu ještě nějaký solidní trumf.

Gran Turismo 7

zdroj: Sony

Víte, já Gran Turismo vlastně skoro neznám. Svého času jsem sice hodně ujížděl na prvním díle pro první PlayStation, ale od té doby jsem nepřičichnul ani k jednomu pokračování. Trochu jsem to zvažoval u posledního Gran Turismo Sport, jenže pak se objevily recenze a vůbec reakce hráčů a já pochopil, že Sport pro mě opravdu není. Nebo spíš že já nejsem pro Sport.

Nejspíš jsem v tom ale nebyl sám, protože to vypadá, že někdo v Sony majznul Jamaučiho přes prsty a objednal si u něj pro změnu normální auta. A právě těmi by mělo Gran Turismo 7 být, nebo to tak zatím vypadá.

Osobně mě návrat k tradiční hratelnosti láká, a pokud bude letos čas, prostor v rozpočtu, a samozřejmě pokud se bude PlayStation 5 už nějak normálně prodávat, půjdu do toho. Na nějaká pořádná nová auta mám chuť a Gran Turismo snad nezklame.

Roller Champions

zdroj: Ubisoft

Kampak se tahle zábavná bruslařská variace na Rocket League poděla? Už v létě 2019 jsme si s Vaškem a Alešem užili spoustu zábavy u čeho, co by se dalo nazvat demoverzí, byť to byl spíše jakýsi veřejný E3 prototyp. Tehdy mě Roller Champions opravdu bavilo a od té doby se pořád nepřestávám těšit.

Ubisoft toho o hře od té doby sice mnoho neřekl, ale původní koncept byl natolik zábavný a chytlavý, že to by bylo, aby to nebylo. Jsem si jistý, že tvůrci na Roller Champions pořád makají, vylepšují ho, rozšiřují a ladí všechno, co se dá, a že to letos vystřelí. Na všech platformách, jako free-to-play titul, který okamžitě zaháčkuje nejen mě.

Šárka Tmějová

Hogwarts Legacy

zdroj: WB Games

Je mi celkem jedno, co si o (ne)logičnosti příběhu a světa Harryho Pottera myslí mí kolegové – já na knížkách, filmech a hrách vyrostla a od té doby mě nepřestává udivovat, že s myšlenkou pořádného rozmáchlého RPG z tohohle světa někdo nepřišel už dávno. Inu, teď přišel! Dva roky od úniku záběrů jsme se loni konečně dočkali plnohodnotného oznámení a ještě letos bychom se prý do Bradavic měli vydat na vlastní pěst. A já se nemůžu dočkat.

Toulat se s vlastním studentem po školních pozemcích, chodit na hodiny, učit se kouzla a zaklínadla, bojovat proti černokněžníkům – nebo se k nim přidat… Část mojí duše, která zůstala zaseknutá v dětství, už pobíhá po bytě a trénuje čarování s jídelní hůlkou.

Abych nebyla jen bezbřeze nadšená, mám i obavy. Autoři Hogwarts Legacy z Avalanche Software totiž nemají ty vývojářské zkušenosti, které bych u RPG ze svého milovaného univerza úplně vítala. Ale nechci být zbytečně předčasně negativní. Všechno bude určitě kouzelné a takové, jak si to pamatuju z prvních tří akčních adventur od KnowWonder.

Twelve Minutes

zdroj: tisková zpráva

Miluju časové smyčky a popkultura je miluje taky. Groundhog Day, Russian Doll, Outer Wilds a tak dále, a tak dále. V Twelve Minutes (neplést s Jedenácti minutami budgetového self-help spisovatele Paula Coelha) budete unikat z 12minutové smyčky, která měla být původně romantickým večerem, dokud jste neotevřeli dveře a policie vás po obvinění z vraždy manželky neumlátila k smrti. A jako obvykle budete muset přijít na to, proč jste v téhle ležaté osmičce zaseknutí a jak ji zase odseknout.

Twelve Minutes jsou poměrně malou, nezávislou hrou z velké části tvořenou jedním vývojářem, která ale i přesto láká na hollywoodské obsazení s Daisy Ridley, Jamesem McAvoyem a Willemem Dafoe.

Už jsem se někdy vyznávala ze své lásky k portfoliu vydavatelství Annapurna Interactive? No, tak to právě teď dělám. Vyplatí se ho sledovat, pokud chcete každý rok pár kvalitních indie jednohubek, které se můžou měřit s mnohem dražší produkcí. 

Pokračování God of War

zdroj: vlastní foto autorky

Pokračování God of War ještě nemá ani oficiální název, ačkoliv se spekuluje, že ponese podtitul Ragnarök, který by měl být i jeho hlavním tématem. A vyjít by mělo ještě letos. Woo! Inu, nic moc o chystaném pokračování nevíme. Předchozí díl je za mě jednou z nejlepších her pro uplynulou generaci konzolí, takže nemám moc důvodů se na následující hru od stejných tvůrců netěšit i přes nedostatek informací.

Jsem hrozně zvědavá, kam se příběh Krata a Atrea vyvine dál. Chci se vyhnout spoilerům, ale konec předchozího God of War měl pár „Wow!“ momentů a taky směrovek, které se pokračování nejspíš vydá prozkoumat. Navíc si po dohrání Assassin’s Creed Valhalla chci trochu spravit chuť, co se her se severskou tematikou týče. Kratos si tedy může dát závod se Senuou z Hellblade, kdo stihne dorazit dřív.

Pavel Makal

Elden Ring

zdroj: From Software

Ano, jsem si dobře vědom toho, že očekávat vydání Elden Ring v letošním roce je poměrně naivní, na druhou stranu ale naděje umírá poslední. Kvůli Elden Ringu jsem do brzkých ranních hodin seděl přikován u sledování posledních Game Awards, a i když nakonec o hře nepadla ani zmínka, moje těšení to paradoxně snad ještě zvětšilo.

Důvod je nasnadě – ve FromSoftware umí nové značky podstatně lépe než druhé a třetí díly zaběhnutých sérií. Jsem velmi zvědavý, jak si tým Hidetaky Mijazakiho poradí s otevřeným světem a přítomnost G. R. R. Martina na pozici scenáristy je minimálně zajímavá. Kromě nicneříkajícího teaseru z E3 2019 a několika kryptických drobečků od samotného Mijazakiho sice zatím nevíme vůbec nic, v kostech ale cítím, že půjde o něco mimořádného.

Resident Evil Village

zdroj: Capcom

Prakticky jediná hra z mého výběru, u které jsem si docela jist, že si ji letos skutečně zahraju. Sedmý díl legendární série jsem si až na zbytečně akční druhou polovinu nesmírně užil, ocenil jsem relativně odvážný krok, který Capcom se stagnující značkou podnikl, a z Village na mě dýchá atmosféra milované čtyřky. Čarodějnice, vlkodlaci a ne úplně pohostinní venkované, to mým uším velmi lahodí. Těším se na tíživé momenty ve tmě, přepočítávání posledních nábojů v pistoli a zvrácené výjevy, které si pro mě Capcom připravuje.

Stalker 2

zdroj: GSC

Původní Stalker je kultovní láska. Dodnes vzpomínám, jak jsem opojen (ve své době čarokrásným) Oblivionem poprvé vstoupil do Zóny a nechal se ozářit její neopakovatelnou východní atmosférou. Táborák, kytara, praskání ohně, praskání dozimetru, industriální komplexy, dynamické počasí, stáda mutantních zvířat, zkrátka všechno tak, jak má být.

Ačkoli mám třeba sérii Metro docela rád, ani ona, ani jiné pokusy, jako je třeba Chernobylite, mi zážitek ze Stalkera zkrátka nedokázaly plně zprostředkovat. Oživení prokletého projektu mi udělalo ohromnou radost, stejně jako těch několik záběrů ze hry, které už jsme mohli vidět.

Obavu mám snad jen z otřesného technického stavu, který je značce tolik vlastní. Až budu ale sedět pod ruským kolem v Pripjati, ládovat se konzervou a pročítat si záznamy v PDA, třeba mi to nebude tolik vadit. Stay cheeki breeki!

Patrik Hajda

Hogwarts Legacy

zdroj: Avalanche Studios Group

Je mi jedno, kolik mi je. Harryho Pottera budu milovat do smrti. Spíš tedy Hermionu Grangerovou (s malou slabostí pro Cho Chang), ale víte, jak to myslím. Neuplyne rok, v němž bych nesjel celou filmovou antologii. A protože jsem loni nalezl dávno ztracenou lásku ke knihám, hodlám opět nabiflovat celou knižní sérii. Pravidelně doma hrajeme deskovky ze světa Harryho Pottera, pořizujeme LEGO… Jednoduše tím pořád žijeme.

Kdysi dávno jsem hrával i videoherní adaptace, z nichž obzvlášť ty první byly naprosto kouzelné. Pamatujete na sbírání fazolek? Paráda! Mé srdce zaplesalo, když před lety unikly záběry z údajného RPG z tohoto světa, a o to větší zástava dorazila loni s oficiálním oznámením Hogwarts Legacy. Bože dej, ať se tohle povede! Moderní plnotučné RPG v takovém hábitu si zasloužíme. Ať je aspoň tak dobré, že se z něj stane nová série.

Magic: Legends

zdroj: Wizards of the Coast

Z Magiců už jsem sice (bohužel) vyrostl, když se mé touhy a finance přeorientovaly na širší oblast deskovek, ale tato přelomová karetní hra bude navždy mít v mém srdci místo. Je s podivem, že tak obrovský svět se dočkal tak mála videoherních adaptací nad rámec digitálních variant. Přitom něco ve stylu Mass Effectu by se přímo nabízelo – být sférochodec a putovat vesmírem…

Magic: Legends tím sice není, ale zase se v něm potkává má láska k MTG s oblibou v rozličných diablovkách. Klasický clickfest se zde promíchá s originální stavbou balíčku po vzoru předlohy a s trochou štěstí by mohlo jít o víc než slušnou variaci Diabla a snad i o dobrý koop. Pokud tedy hra vyjde, protože tvůrci se nějak podezřele stáhli do sebe a moc o sobě nedávají vědět.

Sherlock Holmes: Chapter One

zdroj: Frogwares

Přestože mě The Sinking City spíše zklamalo, neztratil jsem ve Frogwares víru. Jejich adventury se Sherlockem Holmes jsou povětšinou výborné, a pokud se autoři poučí z lákavých, ale špatně provedených systémů lovecraftovské akce, umím si představit, že Chapter One bude jejich nejlepším výtvorem. Adventura v otevřeném světě, která vás nevodí za ručičku a v níž můžete vedle bezbolestného důvtipu sáhnout i po násilných nápadech? Chci to!

Odvážně zní i zasazení hry do Sherlockových mladistvých let, která pořádně neprozkoumal ani sám pan Doyle. Vážně doufám, že hráčova volnost a otevřenost světa nastavená v The Sinking City zde bude dávat mnohem větší smysl. Frogwares, snažte se, ohromte mě a zajistěte, abychom se po Chapter One hned těšili na Chapter Two!

Aleš Smutný

Ghostwire: Tokyo

zdroj: Tango Gameworks

Zatímco většina lidí po zhlédnutí prvních záběrů z hraní Ghostwire: Tokyo značně ochladla, moje dušička pookřála. Tým z Tango Gameworks se totiž tentokrát vydal trochu jinou cestou než u svých předchozích děl The Evil Within a víc cílí na mix hororu a dynamické akce. Na rovinu se přiznám, že The Evil Within je na mě příliš velký horor, zato Ghostwire působí jako správný mix strachu a akce.

Hlavní hrdina se bude s duchy, kterých je japonská mytologie plná a jsou asi tak o deset levelů děsivější než cokoliv z jiné kultury (opravdu, vyhledejte si nějakou encyklopedii júrei duchů), vypořádávat pomocí magie a gest kudži kiri. Prostředí vylidněného, zaduchovaného moderního Tokia vypadá, že tomu všemu dodá unikátní atmosféru.

Tuším, že tentokrát půjde o druh hororu, kde se budu bát rád a proces samotného boje mě bude bavit. Navíc hru kdysi uvedla i nejsympatičtější vývojářka pod sluncem Ikumi Nakamura, která sice už v Tango Gameworks nepracuje, ale dala hře punc neodolatelnosti.

Baldur’s Gate 3

zdroj: Reddit

Je třeba něco vysvětlovat? Miluju RPG, styl Larianu v Divinity: Original Sin 2 mě uchvátil a early access verze Baldur’s Gate 3 se mi po čertech zamlouvala. Tady prostě není moc co řešit, tahle hra bude na špičce nejočekávanějších her roku a jediný otazník visí nad tím, zda to letos skutečně stihne. Pokud bych měl sáhnout po nejbližším ptáčkovi a provést trochu haruspicia, našel bych mezi žaludkem a ledvinami známky toho, že letošní zima by nás mohla vrátit do Forgotten Realms.

Warhammer 40,000: Darktide

zdroj: Fatshark

Kdo je nejlepší ve světě Warhammeru 40,000? Imperiální garda! Proč? Protože to jsou obyčejní lidé, které okolnosti (a hlavně generálové) postavily proti monstrům, kterým by nikdo příčetný nečelil. Nejsou to geneticky přeprogramovaní supervojáci, jen obyčejní lidé, kterým někdo vrazil pušku s účinností laserového ukazovátka a nasadil jim sériově vyráběnou zbroj, která zastaví trochu prudčeji vržený oblázek, a to ještě podle toho, kdo ten oblázek háže. 

Prostě jde o hrdiny, kteří skončí velmi rychle na kusy a chystaná kooperace od Fatsharku nabídne možnost si konečně za gardisty (včetně Ogryna a Priestky) zahrát. Ve Vermintide 2 vývojáři ukázali, že jim tenhle styl kooperativní akce sedí, a pokud dobře zvládnou hororovou atmosféru úlového města protkaného armádou odpadlíků a uctívačů Chaosu, mohl by vzniknout unikátní zážitek, kdy nebudete kosit obří démony a ničit tanky, ale zavaří vám třeba jen jeden zrádný mariňák.

Možná konečně zase uvidíme WH40K z úhlu obyčejného člověka, který musí řešit, že power armor dělá z jeho nepřítele skoro nezastavitelnou mašinu (a ne jen trochu odolnější kanonfutr, jak má občas tendenci znázorňovat tabletop).

Jirka Svák

Pathfinder: Wrath of the Righteous

zdroj: Owlcat Games

Nebudu předstírat, že bych si s radostí nezahrál plnou verzi Baldur’s Gate 3, ale jelikož tuhle pecku zmínil už Aleš přede mnou (a taky trochu pochybuju, že se jí letos dočkáme), vytáhnu z rukávu jiné eso: Pathfinder: Wrath of the Righteous.

První díl s podtitulem Kingmaker mě jako DnD pozitivního velmi příjemně překvapil a stále nepustil (ano, s přestávkami se k němu pořád rád vracím). A podle ohlasů komunity jsem rozhodně nebyl sám, takže se vývojáři po úspěchu jedničky pustili rovnou do nového dílu, který by měl element budování království nahradit správou válečného tažení proti invazi démonů. V plánu je i zbožštění vašich hrdinů pomocí mýtických levelů, takže už se vidím, jak zase trávím týdny plánováním postavy a šťouráním se v pravidlech. 

Základ hry ale bude stále klasické RPG podle osvědčené šablony, takže kromě válečné kampaně můžeme očekávat tradiční plnění úkolů, odkrývání příběhu a motivací družiny i zaplňování inventáře výbavou z nájezdů na dungeony. Hned od začátku bychom navíc měli dostat možnost hrát dle vlastního výběru buďto na tahy, anebo v reálném čase s pauzou, podobně, jako to přinesla Enhanced edice Pathfinder: Kingmaker. Pokud hra vyjde letos spolu s Baldur’s Gate 3, budou to cRPG žně.

The Lord of the Rings: Gollum

zdroj: Gamestar.de

Popravdě nevím, jestli se na nový kousek ze Středozemě těšit, anebo se ho spíše obávat. Prožít si příběh Jednoho prstenu očima Gluma zní velmi lákavě, ale rozhodně nemůžu očekávat vysokorozpočtovou produkci velkých RPG. Za Lord of the Rings: Gollum totiž stojí nevelké studio Daedalic, které se může prezentovat tituly jako Deponia nebo The Pillars of the Earth, což jsou sice skvělé hry, ale nejde o nějaká rozmáchlá AAA díla, spíše o komornější adventury.

Hratelnost by údajně měla zahrnovat vertikální lezení, parkour, stealth, a pokud nebude zbytí, tak i útoky ze zálohy, což hru směřuje spíše k akčnímu žánru. Dle slov hlavního vývojáře to připomíná Prince of Persia, což se nám však v redakci příliš nezdá. Od Lord of the Rings: Gollum ale každopádně můžeme očekávat důraz na příběh a dějové volby, poradit si budeme muset i s rozdvojenou osobností Gluma. Tak snad se nám tady nerýsuje nějaký průšvih a bude to stát za to.

Humankind

zdroj: Foto: Amplitude Studios

Mačkáním tlačítka „Next turn“ jsem ve studentských letech strávil až příliš mnoho večerů, obzvláště čtvrtý díl Civilizace, který jsme v rodině dokonce hráli po síti, mě zaháčkoval na dlouhou dobu. Na pátý a šestý díl už nebylo tolik času, přesto vítám, že se na obzoru objevil konkurent (kdekdo by mohl říct snad i kopírka) Humankind. Stejně jako v Civilizaci půjde o vedení národa od jeho kolébky až po budoucnost na strategické hexové mapě. 

Zajímavým herním prvkem by mohlo být míšení kultur. Ve hře nebudete vést jeden národ s předem danými bonusy od začátku do konce, ale jeho vlastnosti se budou odvíjet podle toho, jaké okolní kultury na vás budou působit a co z toho absorbujete. Oproti Civilizaci je to jistě ozvláštnění formulky, nicméně podle Vaška, který měl se hrou tu čest na Gamescomu, se nejedná o nějak revoluční záležitost. Hra vypadá propracovaně a graficky nádherně, tak snad neskončí ve stínu slavnější značky. Humankind měla vyjít už minulý rok, tak bych s letoškem počítal.

Bětka Trojanová

Resident Evil Village

zdroj: Capcom

Resident Evil mám ráda, konkrétně hlavně čtvrtý a sedmý díl. A Village vypadá trochu jako propojení obou dílů. Trocha akce smíchané se silenthillovským strašením, prostředí psycho vesnice se všemi jejími obyvateli, ale i návrat starých tváří – já jsem vlastně spokojená už dopředu. Jestli mám jedinou výtku, jsou to trailery, které spoilerují, co se dá.

Obecně se ale na Village těším a nepředpokládám, že bychom se dočkali nějakého špatného výsledku. Zdá se, že autoři přesně vědí, co chtějí. A taky se jim toho snad povede dosáhnout.

Vampire: The Masquerade – Bloodlines 2

zdroj: Hardsuit Labs

Tahle hra se na Games v predikcích toho, co si chceme zahrát, objevovala často. Tedy do té doby, než přišly všechny odklady, podivná komunikace ze strany studia, ale i masivní odchody klíčových lidí. Nebudu zapírat, že ten projekt smrdí. Jenže Vampire: The Masquerade – Bloodlines má v mém srdci hodně speciální místo.

Jako 17letá holka jsem s partou lidí, mezi kterými byl třeba Jirka Sládek z Gamestaru nebo Bob Koutský, kterého si pamatuje asi hlavně starší generace českého fandomu, hrála papírovou verzi. Prague by Night, pravidla vytvořená partou nadšených Čechů, kteří Praze přiřkli toreadorského Rudolfa II. a Brno a Ostravu strčili pod vliv Sabatu, byla neskutečná zábava. S Jirkou jsme pak v Gamestaru měli společnou recenzi na první Bloodlines a sice si už nepamatuju, jaké hodnocení jsme dali, ale jsem si jistá, že dost vysoké.

Bloodlines 2 má podle zpráv studia neskutečně velké ambice. Kdyby to klaplo, výsledkem bude opravdu pořádné RPG, jaké tu dlouho nebylo. Šance, že se to povede, jsou teď už mizivé, ale i tak naivně doufám, že přeci jen vyjde nová hra, která by mě mohla dostat do kolen.

Mass Effect: Legendary Edition

zdroj: BioWare

Nejsem velký fanda remaků a remasterů, preferuju, když dostávám něco nového. Jenže v případě Mass Effectu, zvlášt po nepovedené Andromedě, bych raději návrat ke kořenům. Samozřejmě jsem zvědavá na zbrusu nový Mass Effect, který nám Bioware nedávno poodhalil v traileru, ale toho se nedočkáme ještě hezkou řádku let. A vzhledem ke stavu Bioware je samozřejmě kvalita téhle budoucí hry značně nejistá.

Zato Mass Effect: Legendary Edition nabízí jistotu: původní trilogii se všemi DLC ve 4K Ultra HD. Skutečný remake bych možná uvítala víc, ale popravdě, on ten Mass Effect vypadá i po letech solidně. Vím to, protože jsem si ho zrovna nedávno zase znovu pustila. A navíc – tady jde stejně hlavně o atmosféru. Když slyšíte ty první tóny, zatímco kapitán Anderson vede monolog o tom, co jste vlastně zač, to je prostě instantní husí kůže. Takže jo, na tohle se vlastně těším dost.

Vašek Pecháček

Age of Empires IV

zdroj: Relic Entertainment

Letos by to konečně mohlo vyjít. Ze stájí by se mohla vyřítit čerstvá eskadra rytířů, která by vrazila klín do formace ubohých nevylepšených skirmisherů. A éterem by mohlo zaznít velmi přesvědčivé „Wololo!“

Age of Empires IV je hra, na kterou netrpělivě čekají všichni příznivci realtimových strategií ze staré školy, a to i přesto, že můžou hrát vynikající alternativu: Age of Empires II: Definitive Edition. Ale jakkoliv je tenhle remaster skvělý, pořád to nejsou nové Age.

To, co jsem napsal kurzívou, totiž zní jako milník. Definitivní potvrzení, že dekádu staré teorie přemoudřelých obdivovatelů akčních stříleček byly mylné, že žánr RTS zdaleka, zdaleka není mrtvý. Tak teď už jen aby hra vyšla ještě letos. A aby byla dobrá…

Nebuchadnezzar

zdroj: Nepos Games

Od realtimové strategie k té budovatelské. A navíc ještě české! Chlapci ze studia Nepos Games tvoří duchovního nástupce slavných antických stavebnic jako Pharaoh nebo Caesar, jenže ta jejich se odehrává v úžasně neokoukaném prostředí dávné Mezopotámie.

Sice bych se radši po Uruku a Lagaši prolézal v nějakém Assassin’s Creed (ojoj, teď zní můj výsměch kritikům strategií trošku pokrytecky), ale tohle je taky solidní varianta, jak se, naštěstí jenom metaforicky, napít z osvěžujících vod Eufratu a Tigridu.

Subnautica: Below Zero

zdroj: Unknown Worlds

Zvládnu to? Nezvládnu? Pořád ještě nevím. Původní Subnautica byla jednou z mých nejzamilovanějších her roku 2018, i když jsem se do ní občas musel trochu nutit, poněvadž jsem zbabělec a hlubiny oceánu umí být neuvěřitelně děsivé.

Ale jindy jsou zase naprosto, bezkonkurečně nádherné. Cizí oceánská planeta, kterou v Subnautice coby pozemští potápeči budoucnosti prozkoumáváte, sice bude tentokrát trošku chladnější, protože se z tropů podíváme na pól, ale nevypadá o nic míň kouzelně. Doufám, že v jejích mořích tentokrát potkám co nejmíň gigantických lidožravých žraloků.

Honza Slavík

Warhammer 40,000: Darktide

zdroj: Fatshark

Nemůžu jinak, tady se s Alešem prostě shodnu. Oba díly Vermintide, kooperativní řežby zasazené do sklonku světa v klasickém Warhammeru, jsem recenzoval a u obou byl rád, že se živím, čím se živím. A naprosto určitě jsem nebyl sám, kdo se při jejich hraní neubránil myšlence: „Teď ještě to samé ze čtyřicítky a můj život bude kompletní.“

Doufal jsem, že se něčím podobným stane Deathwing. Ten ovšem dopadl mizerně a následovalo ticho po pěšině. Teď už se po ní ovšem rozléhá dusot keramitových bot, protože vysněné hry se ujali vývojáři ze studia Fatshark, tedy právě autoři Vermintide. Těm zkrátka není důvod nevěřit, že to bude vypadat, jak má.

Snad jediné zabrblání pošlu k avizované sestavě hrdinů. Tedy, nic proti gardistům, samozřejmě (slibuju, že to neříkám jenom proto, že je má můj šéf rád), ale já, jakožto člověk, který má Warhammer v oblibě spíš pasivně, jsem se ještě nedovedl přenést přes fázi, kdy mi mariňáci přijdou cool.

Kdybych si tudíž mohl vybrat, asi bych přeci jen radši šířil Císařovu slávu jako terminátor, než abych se snažil ukočírovat všech pět a půl neuronu v ogrynově mozku, ale, ruku na srdce... tohle remcání mě prakticky určitě přejde zhruba s prvním rozpůleným kacířem.

One Lonely Outpost

zdroj: Aurorian Studios

Tyhle hry mám hrozně rád. Venkovská idyla, čirý kondenzát eskapismu. Jak můžete v nějaké hře něco stavět, zkrášlovat, zvelebovat, vylepšovat, v poklidu pěstovat, vyrábět, vařit (hlavně vařit) a třeba i někdy bojovat, když na to přijde chuť, garantuji vám, že se budu rozplývat už u traileru. A přesně na to došlo při nedávné upoutávce na One Lonely Outpost.

No a co, že to nejspíš bude prostě Stardew Valley ve vesmíru? Chci Stardew Valley ve vesmíru! Není potřeba spravovat, co funguje – jádro hratelnosti tak může klidně zůstat v klasické podobě a trocha tajemné příchuti pramenící ze sci-fi zasazení by mohla přinést zajímavé osvěžení zážitku. Kosmickou farmu si rozhodně nenechám ujít.

Kena: Bridge of Spirits

zdroj: Ember Lab

Byli byste schopní z hlavy vyjmenovat hodně her, kterými se Sony chlubila při své předváděčce nextgenových možností přicházející konzole? Já upřímně ani moc ne, ale jedna se mi přeci okamžitě zasekla do mysli a odmítá se pustit. Překrásná Kena: Bridge of Spirits a její okouzlující, podmanivý výtvarný styl, který zdobí akční adventuru, jejíž upoutávce chybí už jen to, aby hlavní hrdinku někde z koruny stromů pozdravil Ori. Byl jsem podmaněn.

Tenhle projekt nepotřeboval ani minutu na to, aby mě jaksepatří zaujal, a já se nemůžu dočkat, až ho budu mít pod rukama. Snad nezklame!

Samozřejmě to není všechno, co vyhlížím. Čestnou zmínku by si zasloužilo třeba i kočičí putování Stray, které už kvůli tematice (a kočce, samozřejmě) dozajista nevynechám. Dál Ghostwire: Tokyo, jehož kyber onmjódó v traileru mě okamžitě fascinovalo, ale nechtěl jsem se po Alešovi opičit až tak moc. Nebo akční Witchfire, na kterou se třesu od první zmínky před lety. Jenže ta jestli vyjde letos, sním létající koberec.