Recenze

Ford Racing Off-Road - recenze

Arkádová závodní série dala vale velkoměstu.

Test Drive Unlimited Solar Crown – recenze závodní katastrofy

Aneb jak ukázkově zničit slavnou značku

Tearaway Unfolded – recenze

Tearaway Unfolded jsem spouštěl v pevné víře, že se pouštím do recenzování snad jen krapet vylepšené verze jedné z nejlepších her pro Vitu. Těžko jsem se mohl mýlit více – Tearaway Unfolded si ze svého předchůdce sice bere základní premisu příběhu, stěžejní prvky hratelnosti a některé lokace i postavy, v zásadě se však jedná o obsahem natolik odlišný titul, že směle dokáže obhájit svoji existenci na nové platformě a nepůsobí přitom jako pouhá ždímačka na peníze. K tomu je navíc třeba dodat, že i tentokrát se jedná o hru, která má jako celek smysl pouze na konkrétní platformě, a která by těžko mohla fungovat kdekoli jinde.

Halo: The Master Chief Collection - recenze

Halo už není jen hra či herní série, ale fenomén. Halo je tím nejcennějším, čím zábavní divize Microsoftu disponuje (byť Minecraft nyní zdatně konkuruje) a má nemalý podíl na úspěchu konzole Xbox. Halo dalo vzniknout románům, komiksům i seriálům a s šedesáti miliony prodanými kusy jde o jednu z nejúspěšnějších sérií v historii zábavního průmyslu. Obrněný protagonista Master Chief se, zejména za velkou louží, stal symbolem celé herní branže a zná jej už i běžný „civilista“. Halo je zkrátka ohromná věc. A Halo: The Master Chief Collection je jedna zatraceně ohromná kompilace. Doslova.

Field of Glory: Empires – recenze

Stratégův starověk zažívá velkolepý herní comeback. Za poslední rok se nám postupně na scéně sešly hned tři grand-strategické tituly zasazené do starověku převážně helénistického období: Aggressors: Ancient Rome od Pavla Kubáta přišla s nečekaně komplexním systémem správy antického světa především pro náročnější hráče, pak dorazil v základu vykostěný, leč uživatelsky příjemnější Imperator: Rome od Paradoxu, a nyní si o slovo říká nejnovější počin od AGEod – Field of Glory: Empires.

Project Warlock – recenze

Představte si retro akci, která se dovolává odkazů her, jako jsou Doom, Hexen nebo Wolfenstein 3D, ale nespoléhá na to, že ji spasí kostičkovaná grafika a zpátečnická hratelnost. Místo toho vám nabídne neutuchající řež, která se v mnoha ohledech drží tradic, ale nebojí se sáhnout také do modernějšího arzenálu a ze všeho nejdůležitější je pro ni vaše zábava. Takový je Project Warlock.

Unavowed – recenze

„Kde je konec starému dobrému BioWare,“ lamentují často nostalgičtí hráči, kterým chybí příběhové hity dávných let. Mass Effect: Andromeda se jim nelíbil, další Dragon Age je v nedohlednu, mezitím se připravuje multiplayerový hybrid Anthem. Budoucnost silných narativních her plných okouzlujících společníků zkrátka vypadá bledě, aspoň tedy na PC. Nebo možná ne. Záleží, zda jste místo střílení a sekání ochotní klikat na předměty a řešit hádanky. Pokud ano, čtěte dál, protože Unavowed je něco pro vás.

Karma. Incarnation 1 - recenze

Že se ruské studio Auralab nechalo inspirovat tvorbou české Amanity, konkrétně Botaniculou, se nedá přehlédnout, ani kdyby vám před očima tancovaly všechny postavičky z mechu a kapradí. Karma. Incarnation 1 vystavuje na odiv osobitou výtvarnou stránku, pečlivě připravené animace a neskutečné výjevy, oblečené do vrstvy průhledného klikacího adventuření, aby se tomu dalo říkat hra. Jenže i přes veškerou snahu je to něco jiného. Jde o hravý spektákl pro všechny, kdo si koupili lístek na výlet do zákoutí cizí kreativity. Karma vás provede psychedelickým cirkusem, který je vlastně jedním velkým barevným a zvučícím interaktivním artefaktem.

Aragami - recenze

Někdy velký projekt se slavným jménem neuspěje, jak by publikum čekalo. A někdy zaboduje ve stejném žánru relativně nenápadná hra. Pokud bych měla tento vztah načrtnout mezi dvěma tituly, bude to návrat Thiefa a tichý příchod Aragami. Druhá jmenovaná je stealth hra z pohledu třetí osoby. A to doslova. Ve hře nemáte možnost bojovat, pouze se plížit. Hlavní postava Aragami je ze stínů vyvolané kouzlo pomsty, které se vydává zachránit svoji stvořitelku a zabít její protivníky. Příběh je vcelku minimalistický, ale pro potřeby hry naprosto stačí.

Caravan - recenze

Exupéry. John Cale. Orient. Sešity s dobrodružnou literaturou. Hedvábná stezka. Štěkající psi. To jsou asociace, které mi naskáčou po vyslovení slova karavana. Videohra mezi ně nepatří. Přitom skupina velbloudů a lidí uprostřed pouště jako by přímo volala po zpracování do hororu, survival, adventury nebo strategie. Zprůměrovat to vše dohromady napadlo německé studio It Matters Games, které má za sebou tituly DogHotel, My Dolphin Show nebo Salmon Race pro mobilní platformy. V PC debutu Caravan se zaměřuje na svízelný život vůdce karavany v džiny obydlených pouštích Arabského poloostrova.

Mantis Burn Racing - recenze

Sláva Amigy je dávno pryč. Naštěstí ale přežilo kouzlo her, které byly pro tuto kdysi opěvovanou počítačovou platformu tolik typické. Jejich nápad, svižnost a chytlavost bude u hráčů v kurzu asi navždy, a proto může uspět každá nová hra, která se jimi inspiruje. Tak jako Mantis Burn Racing, která ve velkém stylu oživila klasický závodní hit Super Cars. Souboje smrsknuté do světa „matchboxových angličáků“ jsou stejně návykové jako kdysi, parádní hře kazí útok na vyšší hodnocení jen horší optimalizace a pozvolný nástup stereotypu. 

Sakura Wars – recenze

Zkusme si na chvíli představit, že by slučování ministerstev překročilo hranice průmyslu a dopravy a spojila se, dejme tomu, ministerstva obrany a kultury. O zábavu by se tak lidem starali vojáci i jiným způsobem než prostřednictvím vtipů o Pandurech a hráli by kupříkladu ochotnické divadlo. Tím bychom se mohli přiblížit k Sakura Wars, jejichž hlavní část se odehrává v prostředí tokijského divadla, kde sídlí speciální vojenská jednotka známá jako Flower Division.

Etherborn – recenze

Prostorové vnímání. Schopnost, která nám umožňuje projít testy studijních předpokladů nebo podélně zaparkovat s autem. Dostatečná představivost v trojrozměrném prostoru navíc člověku umožňuje užít si naplno i Etherborn, prostorovou adventuru se spoustou puzzlů, z nichž se vám bude po čase motat hlava. Stačí totiž k hádankám přidat hrátky s gravitací, surreálno, a dobrodružství bezhlasého těla za hlasem bez těla může začít.

Genesis Alpha One – recenze

Do rukou dostanete kosmickou loď, kterou si od základů vybudujete. Pak se budete muset postarat o přežití lidstva tím, že začnete navštěvovat cizí planety, těžit suroviny a bojovat s mimozemskými civilizacemi. Alespoň tak tedy zní sliby vývojářů z Radiation Blue, kterým se však ze zajímavé premisy nepovedlo v Genesis Alpha One vydolovat dobrou hru.

Overkill‘s The Walking Dead - recenze

Když se licenční hry ujme zkušené a schopné studio, může se z ní vyklubat klenot, kterým je letošní Spider-Man. I známí harcovníci však mohou selhat a zařadit se tak vedle nesčetně dalších, kteří si na oblíbených značkách vylámali zuby – Overkill‘s The Walking Dead je toho bohužel důkazem.

Spyro Reignited Trilogy - recenze

Pokud chcete s dětmi pravidelně hrát videohry, brzy se dostanete do bodu, kdy prostě nemáte po čem sáhnout. LEGO na sto způsobů se vytěží a těch pár lepších kousků nepřebije podprůměrné tituly z oblíbených světů. Proto jsem se zaradovala, když vývojářské studio Toys for Bob, které stojí mimo jiné za „hračkovou“ sérií Skylanders, ohlásilo remasterovanou verzi Spyra jménem Spyro Reignited Trilogy.

Call of Cthulhu - recenze

Studio Cyanide, které můžete znát díky videoherní adaptaci Blood Bowlu nebo skrze dobrodružství gobliního tichošlápka Styxe, se rozhodlo zařadit se svým zpracováním Call of Cthulhu do nekonečného zástupu vývojářů těžících z díla H. P. Lovecrafta. Povedlo se mu povznést se nad zvučné jméno kultovního autora a skrývá se za líbivými sliby o strachu a Prastarých také dobrá hra?

Eagle Flight - recenze

Už jsme tu měli simulátory ledasčeho: farmy, traktoru, popelářského vozu, nebo třeba visuté dráhy ve Wuppertalu. Nyní konečně přichází řada na orly, byť se nejedná o žádný hardcore simulátor. Eagle Flight vám díky virtuální realitě dovolí vtělit se do role opeřence, který si to sviští nad střechami post-apokalyptické Paříže a plní různé úkoly, případně zápasí s jinými opeřenci v multiplayeru.

Ratchet & Clank - recenze

Většina moderních remasterů nabízí jen lepší textury, vyšší rozlišení a podporu aktuálních operačních systémů, ale neupravuje původní hratelnost. V případě hry Ratchet & Clank je tomu jinak. Nejde totiž o remaster, nýbrž o reimaginaci 14 let staré skákačky z PlayStation 2, která sice nabízí staré známé hrdiny, ale jinak pumpuje do hráčů spoustu nového a po všech stránkách skvělého obsahu.

Mark of the Ninja - recenze

Kvůli mohutné masáži akčními filmy má spousta z nás značně zkreslené představy o způsobu boje, kterým ninjové prosluli. Praví ninjové sice jsou tvrdí bojovníci, nevrhají se však bezhlavě do lítého boje proti mohutným přesilám. Naopak. Otevřený boj je pro ninju pouze krajním řešením jinak bezvýchodné situace. Ninjové se v první řadě soustřeďují na špionáž, infiltraci, sabotáže a atentáty.

LittleBigPlanet PS Vita - recenze

Série LittleBigPlanet baví majitele PlayStation platforem již několik dlouhých let, a pokud by jim ostatní měli něco závidět, tak jsou to právě tito vysmátí hadroví panáčci. S pusou od ucha k uchu surfují na vlnách virtuální fantazie a nyní berou útokem i nejnovější soňáckou mašinku, která je pro LittleBigPlanet jako stvořená.

Bodycount - recenze

Bodycount mohla být pořádná střílečka, která se na dlouhé měsíce stane pro všechny vyznavače žánru ideální zábavou. Ne každý chce totiž hrát komplexní 1st person akce s nějakým přídavkem. Mohla to být hra, která prostě jen nabídne dostatečně velké množství akce s naprosto ideálním poměrem jednoduché zábavy. Tvůrcům však záměr vyšel jenom částečně.

Steel Diver - recenze

Tituly pro Nintendo 3DS vám toho umožní spoustu. Ať už se rozhodnete proletět letadýlkem, vyrazit na závodní trať nebo někomu rozdrtit čelist, bude vám to dopřáno. I když, pravda, v mnohdy ne zrovna oslnivé kvalitě. Se svým Steel Diverem se autoři rozhodli neškatulkovat a žánrovou paletu nintenďáckého handheldu rozšiřují o možnost velet ponorce.

Forza Horizon 5 – recenze

Velmi povědomé a stále velmi výborné závody

Uncharted: Drake Fortune - mega-recenze

Trojlístek sympatických hrdinů pátrá po pokladu a v patách má dotěrné gangstery. Aneb Tomb Raider v pánských kalhotech schopný krýt se jako v Gears of War. Či spíš Indiana Jones v opravdové next-gen grafice...?