Spyro Reignited Trilogy obsahuje celkem tři klasické tituly – Spyro the Dragon, Spyro 2: Ripto’s Rage! a Spyro: Year of the Dragon. Tyto hry patřily mezi vůbec to nejlepší, co nabídly předcházející generace konzolí, alespoň z těch, které potěší dětského hráče. Osobně jsem tuto sérii stavila na roveň Sonica nebo Crash Bandicoot. Jakožto skalní fanoušek prvního jmenovaného jsem tedy věděla, že jsou hodně dobré, ale zároveň jsem tak nějak zapomněla, že jsou dobré až tak moc. Remaster mi to připomněl.
zdroj: tisková zpráva
Nadčasová hratelnost
Navzdory tomu, že první hra vyšla už před 20 lety, hratelnost této série bez problémů drží krok s požadavky moderních hráčů. Vlastně bych se nebála tvrdit, že kdybyste tuto hru dali do ruky neznalému hráči, tak si ani nevšimne, že se nejedná o docela novou hru, ale o remaster.
V každé ze tří her začínáte v hlavním levelu, ze kterého se prostřednictvím portálů dostáváte do nových úrovní. V každé z těchto úrovní vás přivítá nové prostředí, stejně jako hromada nepřátel, které musíte zabít, a hromada drahých kamenů a dalších bonusových předmětů a doplňků, které byste měli posbírat.
Drahými kameny si potom můžete otevírat nová prostředí, nebo později ve druhém a třetím díle také nové schopnosti. Přitom platí, že na nová zákoutí přicházíte postupně, často třeba až po druhé či třetí návštěvě, kdy se naučíte nové schopnosti.
Hokej s medvědy
Hlavní postava Spyro, malý fialový dráček s rohy a krátkýma „ručičkama“ v základu umí skákat, případně uhýbat na levou nebo pravou stranu. K tomu si přibalil také skoky a plachtění, k němuž se později přidá dvojskok, jehož prostřednictvím se na poslední chvíli vyhoupnete na plošinku, na kterou byste jinak už nedosáhli.
Jelikož v levelech se to hemží nápaditými nepřáteli, pro malého Spyra jsou hodně důležité také dva útoky. Spyro jakožto správný dráček dokáže chrlit oheň, zároveň se však umí rozběhnout a nepřítele napíchnout na svoje rohy.
Jednoduchý základ oživuje skutečnost, že v jednotlivých levelech narážíte na velmi rozdílné nepřátele, kteří mají svá specifika a jiné požadavky na kosení. Tak například rytíře v brnění nelze zapálit, protože brnění je před ohněm ochrání. Hráč tím pádem nejprve musí najít správné řešení a poté ho včas vytasit, případně kombinovat s dalšími přístupy.
zdroj: Archiv
Tohle vše je navíc doplněné hojnými vedlejšími aktivitami, kdy například budete hrát hokej s medvědy, střílet kameny po rozdováděném dráčkovi nebo létat na čas mezi překážkami. Dá se říci, že Spyro pro vás má vždy přichystané nějaké milé překvapení nebo kulišárnu, která vás pobaví a zároveň pohladí po duši. Zní to jako ohrané klišé, ale přesně tohle od hry, kterou si zahrajete s dítětem, chcete.
Navíc jsem už dlouho nenarazila na hru, která se vás nebojí potrápit různými zákeřnostmi (v tom nejlepším slova smyslu), jako je plošinka „schovaná“ za rohem, místnost s přístupem skrze studnu atd. Zkrátka takové ty špeky, na které bez nápovědy internetu přicházíte dlouho, nebo náhodou a na které pak případně také dlouho a s láskou vzpomínáte.
A když náhodou dostanete pocit, že už vás ve Spyrovi nemůže nic překvapit, tak na vás tvůrci vybalí některé nové možnosti jako například plavání pod vodou, ježdění na skejtu nebo ještě silnější kalibr v podobě zcela nové postavy se zcela novými schopnostmi.
Nadčasová hratelnost
Během celé této recenze se mi na jazyk dere slovní spojení „nadčasová hratelnost“ a teď přišel čas, abych to odpálila. Přiznám se, že mě až zarazilo, jak zábavná a návyková tato série je po dlouhých dvaceti letech od vydání. Stačil jí pečlivý grafický lifting a neznalý hráč si těch dvacet let ani neuvědomí. Nemá jak.
Spyro je svým herním designem a arsenálem zcela věrný moderním trendům. Přitom se v něm zračí řemeslná láska, vysoká produkční hodnota, ale zároveň i nápaditost, kterou se v současné době ve hrách vznikajících pod hlavičkou korporátních společností spíše šetří. Celkově vzato se jedná o zcela unikátní kousek s tak vysokou kvalitou, že na trhu bude mít jenom málo skutečných konkurentů.
