Recenze
Wonderbook: Book of Spells - recenze
4. 1. 2013
|
Martin Bach
Idylické lifestylové fotky s rozesmátými dětmi všech ras a národností před televizí v moderně zařízeném obýváku. To je obraz herního průmyslu posledních let, který by si přála po světě šířit většina velkých distributorů. Ač už to mnohým „pravověrným” hráčům může připadat jako otravné klišé, fakt je, že rodinné a dětské hry jsou odvětvím, které do značné míry drží herní byznys nad vodou. Vědí to samozřejmě i v Sony, kterému se v poslední dekádě podařilo nakopnout hned několik zlatých žil.
Catherine - recenze konzolové verze
16. 10. 2012
|
Václav Rybář
Japonská kultovka Catherine už je sice pár měsíců venku, ale dostali jsme se k ní až nyní a vůbec není třeba diskutovat o tom, jak je podstatné na ni upozornit. Je totiž nejen nadčasová, ona je možná přímo klíčová pro nově nastartovaný optimismus, co se herního byznysu týká. Jestli jste pod nánosem sequelů, FPSek, zpackaných filmových licencí a blýskavých, ale ve výsledku tupých herních blockbusterům začali ztrácet naději, zajděte si na rande s japonskými kočkami.
Fight Night Champion - recenze
23. 2. 2011
|
Aleš Smutný
Bum bum prásk. Bum bum prásk. Pěkně kombinacemi k vítězství. Bum bum prásk. Úhyb, kontr a prásk. Boxerská série Fight Night vstupuje do nové éry a po relativně vydařeném, leč ohledně některých prvků nevyváženém, Fight Night Round 4 přichází nové přízvisko s novými prvky – Champion. Tento díl se od původní klasické hry mění v jednom důležitém bodu, který vskutku vytváří milník, jenž plně ospravedlňuje přejmenování série. Objevuje se totiž příběhová kampaň, takže nejste odsouzeni jen na vlastní domýšlení událostí mezi jednotlivými zápasy a tréninky.
Shank - recenze (PC)
16. 11. 2010
|
Vilém Koubek
Představte si, že na ulici potkáte Roberta Rodrigueze a narychlo z něj budete chtít dostat námět na brutální ze strany viděnou rubačku neboli side-scrollovačku. Robert se na chvilku zamyslí a pak vám sebevědomě prozradí onu magickou formuli sestávající z následujících věcí: akce, krev, spousta intimních zbraní s motorovou pilou v čele, několik zbraní střelných, obrovská dávka stylu a svalů a v neposlední řadě příběh, který s postupným odhalováním klesá z béčkové kategorie až někam do propastných hloubek.
Pro Evolution Soccer 2011 - recenze
13. 11. 2010
|
Aleš Smutný
Nastal fotbalový podzim, hurá. FIFA 11 vpadla na PC s novou silou (recenze), nadšením a krví, nedávno nás potěšil Football Manager 2011 (recenze) a zbývá tedy Pro Evolution Soccer se stejnou číslovkou. Jako každý rok se dva nesmiřitelné tábory ultraortodoxních příznivců a odpůrců digitálního fotbalu vrhají do bezcílného boje, čí značka je lepší.
Need for Speed: Hot Pursuit - recenze
9. 11. 2010
|
Václav Rybář
Po loňském kritikou oslavovaném, ale fandy poněkud vlažně přijatém Shiftu (zaběhnutá konkurence v oblasti semirealistických závodních her udělala své) se EA chytře vydalo úplně jinudy a zremakovalo jeden z nejúspěšnějších dílů vůbec. Hot Pursuit 1 a 2 byly na dlouhou dobu rozlučkou s klasickou koncepcí, kterou jsme znali z prvních dílů série: exotické supersporty, exotické lokace a naštvaní policajti.
Crash Bandicoot 4: It's About Time – recenze návratu slavného bandikuta
14. 10. 2020
|
Pavel Makal
Hrdinný vačnatec opět zachraňuje svět. Tedy světy
Final Fantasy XV - recenze
12. 12. 2016
|
Daniel Kremser
Jestliže někdy měla vzniknout ona bájná univerzální hra, která by plnila všechny sny hráčů napříč žánry, musel to být 15. díl ságy Final Fantasy - titul, který byl ve vývoji přes 10 let, během kterých prodělal několik restartů a proměn. Titul, který hráče konstantně dráždil parádními trailery, jež měly předznamenávat takřka příchod JRPG Krista, který náhle pozvedne žánr na úplně jinou úroveň. Nic takového se samozřejmě nestalo a někdo by dokonce i namítl, že oproti jiným AAA hrám Final Fantasy XV vyšla bez většího poprasku a v ničem ani nevyniká. V tom to ale je! FFXV totiž v ničem ani vyloženě nezklame, a onou pomyslnou univerzální hrou je do takové míry, že si v ní to své najde prakticky každý.
The Wolf Among Us – recenze 4. epizody
29. 5. 2014
|
Miloš Bohoněk
Bigbymu je co závidět. Vidí jako rys, čmuchá jako žralok a mluví charizmatickým hlasem Adama Harringtona, který by lámal dívčí srdce i přes telefonní drát. Co je ale nejdůležitější, Bigby toho hodně vydrží, což je pro šerifa Fabletown klíčové. Kumpáni do něj mohou vyprázdnit půl kila olova a on jim beztak zakroutí krkem. Bigby to moc dobře ví a svou dominanci si užívá. Jenže pak schytá jednu stříbrnou kulku a skácí se k zemi jako upír. Čert vem otevřenou zlomeninu předloktí, ta se za pár hodin zhojí, ale stříbro, to vážně bolí. Na první minuty čtvrté epizody The Wolf Among Us se vám zkrátka nebude koukat dobře.
Poi - recenze
27. 2. 2017
|
Miloš Bohoněk
Banjo-Kazooie. Crash Bandicoot. Croc. Super Mario 64… Zpozornili jste? Prohnaly se vám před očima sladké vzpomínky na zlatou éru 3D plošinovek? A rádi byste si zkrátili čekání na Yooka-Laylee, staronového Crashe nebo na dalšího Maria? Pak právě pro vás je Poi. Tahle hříčka je milostným dopisem právě všem těm ikonickým plošinovkám z 90. let. Akorát je vidět, že ten dopis nepsal žádný Karel Hynek Mácha, nýbrž školák, který se i přes své velké srdce teprve učí řemeslu.
Intrude - recenze
5. 9. 2016
|
Pavel Válek
Vedle „velkých“ projektů typu Kingdom Come nebo Arma vzniká v ČR celá řada menších, zajímavých a často i netradičních projektů. Často doslova na koleni. Intrude od Michala Kruby je ukázkový příklad. Inspiruje se hrami jako Wolfenstein 3D nebo Doom a jejím cílem je vyvolat ve vás pocity z dob, kdy jste i poslepu dokázali speedrunovat rozlehlé levely s jednou rukou za zády. V patnácti úrovních tak sbíráte barevně odlišené klíče ke dveřím, hledat skryté místnosti a střílíte do všeho, co se vám dostane do zorného pole. K tomu vám poslouží čtyři zbraně, mezi kterými nechybí oblíbená brokovnice a záložní nůž, když se věci vymknou kontrole.
Shovel Knight - recenze
17. 7. 2014
|
Vilém Koubek
Tlačení na pilu na nostalgie, doprovázené bezhlavým rozhazováním jmen kultovních klasik jako Castlevania, Mega Man, Super Mario Bros. 3 nebo třeba Ghosts ‘n Goblins, není ve videoherním průmyslu nikterak neobvykle. Hra s dostatečně přesvědčivou stylizací a adekvátně motivující video kampaní utáhne na staré dobré časy NESu klidně i kickstarterovou kampaň. Jedna věc je ale klasiku citovat a druhá vzít z ní to nejlepší a nabídnout hráčům přesně to, co jste jim slíbili. Vývojářům Shovel Knight ze studia Yacht Club Games se však něco podobného povedlo.
Castlevania: Lords of Shadow 2 - recenze
25. 2. 2014
|
Daniel Kremser
Už je to více než 3 roky, co jsme vyprovodili Gabriela Belmonta ke dveřím s nadprůměrným hodnocením a s lehkým poplácáním po rameni mu poradili, ať se příště oblékne do vlastního kabátu, kterým nebude připomínat všechny ostatní návštěvníky. Nyní se v roce nezmar Drákula vrací, aby nám ukázal, jak si tvůrci z Mercury Steam poradili s originalitou a především přechodem her na novou generaci konzolí, kdy už jsou v módě trošku jiné postupy, než tomu bylo před pár lety.
Starhawk - recenze
19. 5. 2012
|
Aleš Smutný
Na Starhawk jsem se opravdu těšil. Jeho staršího bratříčka jménem Warhawk jsem chytil až ve stádiu, kdy se v něm proháněli hlavně zarytí a zkušení fandové, takže nebylo jednoduché mezi ně proniknout. Nakonec se mi to povedlo a svým chaotickým přístupem k frenetické akci ze sebe Warhawk udělal ideální oddychovou záležitost. Starhawk měl být podobný, a když si k tomu přidáte fakt, že pro hru tvůrci přislíbili pořádnou westernovou sci-fi, což je velmi atraktivní subžánr, už snad nebylo co vylepšovat. Teoreticky.
Gotham City Impostors - recenze
2. 4. 2012
|
Aleš Smutný
Na Gotham City Impostors jsem se docela těšil. Nijak přehnaně, ale samotný princip nadsazené a zběsilé multiplayerové střílečky, nadupané pomocí praštěných vynálezů a udělátek mi byl sympatický. Na rozdíl od jiných se mě také nijak nedotkl fakt, že hra celkem otevřeně parazituje na batmanovském herním boomu. Vždyť jsou hlavními hrdiny právě ti geekové, taťkové a magoři, kteří si hrají na Batmany a Jokery a řežou se na ulicích Gothamu, zatímco mají na hlavě naražené masky vystřižené z krabice od cereálií.
Journey - recenze
4. 3. 2012
|
Petr Prošek
Netrvalo to dlouho, něco málo přes dvě hodiny, ale i tak relativně krátký zážitek může posunout chápání videoher a šeredně zamíchat s vaším osobním žebříčkem top titulů posledních několika let. Podvodní flOw byl příjemným překvapením, rozkvetlý Flower definitivně přesvědčil i ty největší škarohlídy o možné umělecké stránce videoher a Journey se s melancholickým nádechem dotýká dokonalosti. Zanechává hluboké pocity a prostor k příjemnému rozjímání.
Yakuza 4 - recenze
9. 4. 2011
|
Jiří Škrampal
Čtvrtý díl pestrobarevného herního mixu konečně dorazil i na starý kontinent. Skalní fanoušci zavýskali radostí, odpůrci japonské herní produkce prošli bez povšimnutí kolem a my ostatní se můžeme opět ponořit do pestrobarevného světa asijského podsvětí plného hustě potetovaných chlápků. Tedy pokud se neřídíte pravidlem třikrát a dost. První Yakuza v roce 2006 způsobila těžkou hlavu nespočtu recenzentů, kteří neměli tušení, do kterého žánru hru zaškatulkovat. Ani v roce 2011 a s posledním, čtvrtým dílem v mechanice PS3 nejsme moudřejší. Yakuzu (v originále Ryū ga Gotoku) je stále velmi obtížné zařadit do některého ze zavedených žánrů.
Call of Duty: Black Ops (singleplayer) - recenze
12. 11. 2010
|
Martin Bach
Tato recenze si neklade ambice otevřít vám oči. Pokud patříte mezi milióny fanoušků série Call of Duty, pravděpodobně už totiž Black Ops hrajete a se zhruba stejnou pravděpodobností jste si vědomi toho, jaké limity a chyby herní systém tohoto válečného opusu dlouhodobě má. Vytýkat dnes některé hře v sérii CoD striktně lineární postup v misích, přehnaně megalomansky naskriptované scény nebo relativně krátkou herní dobu nemá valného smyslu. Z toho všeho se za ta léta staly standardní vlastnosti série, se kterými hráči počítají a v mnoha případech je dokonce vyhledávají.
Fallout: New Vegas - recenze (PC)
21. 10. 2010
|
Dan Vávra
Fallout! Legenda, jejíž první dva díly se nesmazatelně zapsaly do herní historie a srdcí mnoha fanoušků jako jedna z nejlepších herních sérií, jaká kdy byla stvořena. Fallout! Série, která šla ke dnu spolu s krachujícím vydavatelem. Fallout! Hra, která byla před dvěma lety znovuzrozena v dílnách jednoho z nejprestižnějších vývojářů RPG a trhala prodejní rekordy. Ovšem bez účasti kohokoliv z původních tvůrců. Fallout: New Vegas! Ztracený syn, který se navrátil zpět do náruče otce. Nebo alespoň jeho synů. Možná tak trochu adoptovaných...
Dead Rising 2 - recenze
6. 10. 2010
|
Dan Vávra
Splněný sen! Co jiného říct, když se zkušený producent zombie her rozhodne vytvořit zombie hru zasazenou do prostředí jednoho z nejlepších zombie filmů Dawn of the Dead a udělat ji se vším všudy - tisícovkami zombíků a obrovským shopping centrem, kde si můžete dělat doslova, co chcete. A co teprve fakt, že ji milý tvůrce nedesignoval tak hardcorově, že ve hře plyne reálný čas a záleží jenom na vás, jestli se rozhodnete sledovat příběhovou linii, nebo prostě jen přežívat a užívat si jako malé děcko pískoviště, které vám autoři vytvořili.
New Tales from the Borderlands – recenze příběhové adventury
7. 11. 2022
|
Jakub Malchárek
Téměř vtipná téměř hra
Terminator: Dark Fate – Defiance – recenze realtimové strategie
29. 2. 2024
|
Jakub Malchárek
Potřebuju vaše tanky, drony a vrtulníky
Commandos: Origins – recenze návratu taktické legendy
9. 4. 2025
|
Adam Homola
Solidní návrat bez ambicí
Fable 2 - druhá strana mince
8. 1. 2009
|
Redakce Games.cz
Herní život znepříjemňuje nemálo trestuhodných úskalí či překvapivých nedotažeností, které souvisejí s interakcí, mapě světa, rozhraní či kooperativním multiplayeru. KRITICKÝ POHLED
Papers, Please - recenze
20. 9. 2013
|
Pavel Dobrovský
Naposledy to bylo na hranicích s Irákem. Imigrační oficír dlouze studoval naše pasy, než nám je kvůli jedné nesrovnalosti vrátil se slovy: „Do země vás nepustím.“ Nebylo to příjemné. Nepomohly prosby, sliby, nářky ani volání na ambasády a nabízení úplatků. Dveře do Mezopotámie se skutkem jednoho úředníka zabouchly.
Saints Row: The Third - recenze
22. 11. 2011
|
Karel Drda
Třetí díl ujeté městské akce Saint Row je konečně tady a s definitivní platností potvrzuje, že tvůrci ani tentokrát neustoupili v nekorektním a běsném humoru. Dokázali, že nadsázka a ironie může směle konkurovat seriózně míněným titulům a že sandboxové hry ještě dokážou z vysoka kašlat na všelijaká cenzorská doporučení.