Málokoho by asi napadlo, že nejnovější hra z postapokalyptické budoucnosti Terminátora bude hardcore taktická strategie. Odboj proti genocidní umělé inteligenci Skynet (respektive Legii) a jejím pochromovaným kyborgům bych si na první dobrou dokázal představit jako brutální střílečku ve stylu Terminator: Resistance nebo naopak třeba jako stealth adventuru z pohledu třetí osoby. Terminator: Dark Fate – Defiance (TDFD) místo toho nabízí koordinaci pěchoty a techniky, správu zásobování a logistiky i nelehká vojenská rozhodnutí. A překvapivě to celé dohromady dobře funguje!
Kde je John Connor?
Děj hry se odehrává v nedaleké postapokalyptické budoucnosti, kdy Sarah Connor sice zabránila Dnu zúčtování a nevyhnutelnému vyhlazení lidské rasy, jenže to jaksi úplně nezabránilo umělé inteligenci, aby se otravný živočišný druh – nás – snažila totálně vyhubit.
O zničená města a zubožené osady se v bezútěšné budoucnosti přetahují čtyři frakce: Zakladatelé, což je v podstatě zbytek státní správy a americké armády. Dále Hnutí, kam patří civilní obyvatelstvo, jež si svépomocí opatřenými improvizovanými zbraněmi snaží vydobýt své místo k životu. Rozložením sil míchají Integrátoři, kteří se snaží modifikacemi těl přiblížit neomylnosti strojů. No a nakonec nepřítel všech tří špačkujících se frakcí: Legie. Vražedná AI, která vysílá exterminační čety terminátorů, aby konečně nastolila dystopický ráj pro všechny křemíkové obvody.
zdroj:
Slitherine
Na začátek jsem trochu zklamaný, že TDFD lépe a více nevyužívá populární značku. V jednotkách Legie poznáte běžné terminátory třídy T a lepší modely Rev-6, občas vykoukne známý letoun Hunter-Killer, ale jinak aby se člověk po odkazech na filmy pídil lupou. Ona i hra za zbytky americké armády připomíná libovolnou vojenskou strategii, protože máte k ruce aktuální moderní techniku. Hummery počínaje a tanky Abrams konče.
Vlastně jediná zajímavá frakce, která předvádí něco „trochu jiného“, jsou Integrátoři. Ti ale jako jediní nejsou hratelní ve skirmishi a v kampani se k jejich jednotkám dostanete velmi vzácně.
Ze scénáře se ve výsledku vyklube hloupoučké military „hooah“ porno, ve kterém je vyšší šarže vše a slepé následování rozkazů je posvátné, nehledě na jejich nelogičnost. Do toho se občas snaží hodit vidle mladý kapitán Church, který upřednostňuje záchranu lidských životů před opatrností (což se mu taky několikrát šeredně vymstí). Jenže snaha o hrdinské příběhy plné obětí moc nefunguje, když takřka celá expozice probíhá přes dialogová okna. Kampaň tažení po jihu Spojených států tak není bůhvíjaké drama, které by něčím překvapilo.
To ale neznamená, že by TDFD nebyla zábava hrát, ba naopak! Jestli se hře něco povedlo, je to právě komandování jednotek a boj ve zruinovaných městech, kde každá zřícenina slouží jako důležitý taktický kryt pro vaše jednotky.
zdroj:
Slitherine
Terminator: Dark Fate – Defiance je taktická strategie. To znamená, že nic netěžíte, nestavíte a ani v misích nerekrutujete vojáky. Management vašeho vojenského konvoje nastává mezi misemi, kde za trojici surovin, k nimž můžete přijít příběhovými volbami a plněním vedlejších úkolů, doplňujete stavy, najímáte další čety, vyzbrojujete jednotky a dokupujete rozličné upgrady.
Jakmile máte svoji útočnou skvadru připravenou k boji, vyrážíte do rozlehlých misí, kde na každém litru benzinu a vystřeleném náboji záleží. Zásoby raket, paliva, granátů a zásobníků jsou totiž omezené, a pokud si nezajistíte zásobování přes tiráky, které všem v okolí doplňují benzin a munici, můžete se taky docela dobře ocitnout uprostřed nepřátelského protiútoku s houfnicemi zejícími prázdnotou.
Pro otrlé harcovníky
A protože nemáte reálně způsob, jak přímo během scénáře doplňovat stavy, takže ztráta každé jednotky velmi zabolí, je nejlepší postupovat vpřed velmi opatrně. Životnost svěřenců prodloužíte například zabíráním budov, ukrýváním za překážkami a v neposlední řadě obsazováním opuštěných střeleckých pozic a mechanizace.
Když se ale ke slovu dostanou tanky, vrtulníky a artilerie, dokáže Terminator: Dark Fate – Defiance rozpoutat impozantní míru destrukce. Domy se bortí pod vahou dělostřeleckých granátů, šrapnely proráží pancíře tanků a demolují motory, hlavně děl a šasi vozidel Legie.
Pomalé tempo i relativně vysoká obtížnost a nutnost efektivně pozicovat každou jednotku ale není pro každého. Pokud v novém Terminátorovi hledáte svižnou strategii, musíte se poohlédnout jinde. Záměrně unylé tempo vás nutí pěchotu převážet v autech a správně načasovávat přepady. Vše se točí kolem taktických přestřelek, které díky tomu dokáží být skutečně napínavé. Z každého vyhraného souboje, kor když úspěšně beze ztrát odrazíte přesilu, máte nefalšovanou radost.
zdroj:
Slitherine
O to více zamrzí, že vám hra zbytečně hází frustrující klacky pod nohy. Že v roce 2024 musím ve strategii opět vyzdvihnout špatný pathfinding, kdy se jednotky motají na místě jako špína v kýblu, nebo kdy si cestu k cíli vyberou oklikou přes skryté vojáky protivníka a úplně zbytečně položí život někde v zaprášené postranní uličce.
K vzteku jsou taky scénáře, kdy vám asistují spojenci. A že jich v kampani je! Jak se na vojenskou simulaci sluší a patří, ve hře je samozřejmě friendly fire a spřátelení dělostřelci si moc nelámou hlavu s tím, že odstřelují nepřátelské pozice, které máte v obklíčení vlastní drahou technikou.
Skvělý design misí
Přílišný mikromanagement jednotek se dá naštěstí zvládnout s aktivní pauzou. Není nic jednoduššího než si hru pozastavit, rozdat rozkazy, naházet na nepřítele kouřové granáty, naložit jednotky do dodávky, poslat raketometčíky do budovy, a pak hru odpauzovat a sledovat uspokojivé taktické manévry… Pokud se teda celá strategie nerozsype, protože si jedna skupinka vojáků usmyslí znuděně přešlapovat na místě, druhá se vydá k cíli tou nejdelší možnou oklikou a třetí se rozhodne k nepříteli couvat, přičemž u toho nastavuje tu nejtenčí část pancíře.
Mikromanagement je zkrátka stejným dílem odměňující jako frustrující a vyžaduje pevné nervy. Naštěstí je celé vaše snažení vykoupené skvělými a rozmanitými misemi, ve kterých nejde jen o obyčejné ničení cílů a obranu pozic.
zdroj:
Slitherine
Například proniknutí do týlu kartelu v Nueva Tortuga skoro připomíná taktické RPG, ve kterém s jedinou jednotkou plníte vedlejší úkoly, postupně se zlepšujete, získáváte lepší vybavení a pomalu rozdmýcháváte plameny nepokojů, abyste ve velkolepé rebelii zločinný kartel svrhli.
Vyzdvihnout musím taky přepad konvoje Legie, ve kterém chystáte léčky na projíždějící obrněný doprovod vězňů, zatímco si hlídáte zásobovací stezky, aby vám odboj zvládl neustále posílat lepší techniku a lidské zdroje.
Spousta misí vám dává různé možnosti, jak se vypořádat s nebezpečím a početní převahou strojů. Volby, k jakým frakcím se přidat, jakou techniku si vybrat za odměnu nebo jak si dopomoci k vojenským kouskům s pořádnou průrazností plněním vedlejších, nepovinných úkolů.
Terminator: Dark Fate – Defiance šikovně ve spoustě misí využívá právě konvojování. Jde v podstatě o obsazování bodů na mapě, kterými se na frontu valí nové jednotky nebo jimi projíždí vozidla, jež je nutné bránit. Často tak musíte mít otevřených hned několik front zároveň a snažit se přelévat omezené síly tam, kde vás zrovna protivník tlačí. A i když to na papíře může znít jako velká výzva a bolehlav, milovníci taktického komandování jednotek budou v sedmém nebi, protože máloco je tak uspokojivé, jako když pro protivníka přichystáte neprůrazny masomlejn kulek, min a protipancéřových střel.
Vzácná strategie
Když po dvaceti hodinách dohrajete skvělou příběhovou kampaň, zbývá vám ještě multiplayer a skirmish. Bohužel v nich zatím najdete pouze čtyři mapy. Jde navíc o zatím jediný způsob, jak si zahrát za Legii, protože k terminátorům se v kampani nedostanete.
Terminator: Dark Fate – Defiance je v jádru povedenou hrou. I přes nepříliš přesvědčivý vizuál, nezajímavou práci s filmovou licencí a haprující umělou inteligencí je bezvadné po dlouhé době zase hrát nějakou taktickou strategii, která udělá radost všem, které třeba příliš neoslovilo loňské Company of Heroes 3.
zdroj: Slitherine
Odpadá stavění základny a verbování jednotek, místo toho se titul plně soustředí na válčení, rozmanité mise a hledání optimálních strategií, které vám pomohou vypořádat se s technologickou a početnější převahou. I když ve hře nevidím přílišnou životnost nad rámec příběhové kampaně, je to právě design tažení napříč jihem Spojených států, kde se umí skvělá hratelnost blýsknout.
