Pravdou je, že jsem čekal nějaké zdůvodnění, proč se zrovna řežou fandové těchto dvou táborů příznivců komiksových postav, ale nedostal jsem je. Koho to ale zajímá, když má tahle hra tolik mnohem větších problémů. K jejich odhalení bude nejlepší popsat své první okamžiky ve hře. A podotýkám, že jde typově o ryze relaxační multiplayerový titul, který zapínáte, abyste dali odpočinout hlavě v desítkách minut poblázněného masakrování. Nebudete v něm trávit desítky hodin sestavováním funkčně nejlepšího loadoutu, strávíte je spíše nad tvorbou toho, který nejlépe vypadá.
Začátek anabáze aneb rána do zubů
Nemá cenu popisovat tvorbu nadbytečného Warner ID a neustálý loading, to je ještě v pořádku. Už je to ale tak deset minut od vložení disku do mechaniky PS3 a ještě jsem se nedostal do hry. Konečně jsem se ale dostal do menu, hurá! Zjišťuji, že ale zatím nemám vůbec žádnou možnost úpravy postavy, ta se odemkne v průběhu tisíce (ano opravdu tisíce) levelů, které můžete nabrat. Není tedy co řešit: vzhůru za expením a do herní lobby. Cvak, sleduji seznam hráčů za obě strany a čekám, až se naplní. Hraje se šest na šest, to by nemělo trvat dlouho. A tak čekám... a čekám... a čekám.
Když řeknu, že je to už deset minut, zatímco do mikrofonu řve americký teenager cool urážky na matky všech kolem, nebudu přehánět. Ale seznamy hráčů se nějak nenaplňují. A tak čekám... a čekám. Patnáct minut, než se prolomila nějaká digitální hráz a spustila se hra. Tedy, po nahrání levelu mi zahlásila chybu a vykopla mne do lobby. Cože prosím?
Přihlašuji se znovu. Čekám... a čekám... a čekám... Když to nevypadá, že bych se mohl dočkat Apokalypsy, návratu Ježíše a zvolení Karla Gotta prezidentem, vyskakuji do menu a resetuji matchmaking. Momentálně je to něco přes půl hodiny jen v lobby. A čekám... a čekám... a vida, najednou se rychlostí blesku oba týmy zaplňují! Skáču do hry, modlím se, aby zas nebyl error na spojení se serverem a ne, není tomu tak!
První kroky po mapě
Aleluja, jsem na mapě a v ruce mám pušku! Skvělé! Okamžitě se pohybuji, nechci být snadný cíl. Využívám nejbližší trampolíny, skáču na střechu, z okraje prohlédnu další ulici, prázdná, skočím tam a snažím se memorovat mapu. Pohybuji se jako blesk, nenápadně jako stín a úspěšně - vždyť mě zatím nikdo nezahlédl!
Dobře, už se tu pohybuji rychle jako blesk a nenápadně jako stín tak pět, šest minut a nikoho jsem neviděl. A podivné, neslyším ani střelbu. Kontroluji počet hráčů v týmu a vida, ty prázdné tabulky měly být plné dalších jedenácti hráčů. Nejsou. Takže jsem ve hře, na mapě, ale zbytek lobby je zjevně někde jinde. Skvělé. Vyskakuji ze hry a jdu si udělat kafe. Začínám toho mít dost.
zdroj: Archiv
Posilněn kofeinem opět spouštím lobby. Čekám asi jen deset minut a kupodivu, hra mě nevykopne. Dokonce už se nemusím schovávat, vesele zabíjím a jsem zabíjen, nad nekvalitou některých textur přimhouřím oči, nad nulovou váhou zbraní taktéž, o tohle tu nejde, není to Battlefield 3 ani MAG. Jen zjišťuji, že náš tým Batmanů dostává hrozně na zadnici. Proč? Nu, hra nás do boje vpustila tři. Soupeřů šest. To je poněkud nefér a následuje masakr.
Každá normální hra by doplnila hráče v oslabeném týmu. Impostors ne. Ona to neumí. Ano, slyšíte dobře. Hra neumí dodat nové hráče do již běžící hry. Kvůli expům se nechám domasakrovat, protože na konci jsem sám proti šesti (ostatní moudře vyskočili ze hry). Začínám žvýkat hrnek od kafe a znovu se připojuji do lobby.
Nestěžuj si, bylo to levný!
Nebudu to dál protahovat. Za tři (!) hodiny jsem stihl všehovšudy čtyři (!!) hry, které by se daly označit za plnohodnotné. Což je zcela absurdní. Šílené. Skoro až urážlivé. Pardon, ale za tuhle hru jsem zaplatil (tedy nezaplatil, ale vy byste za ni platili!) a rozhodně to nebylo za zírání do lobby. Jdu na fóra s tím, že je třeba něco špatně u mě. Na PC bych si na to vsadil, na PS3 toho nejde tolik pokazit v nastavení. Ale není. Je to prostě normální.
Co mě ale zarazilo, to je reakce mnoha hráčů. „No co, tak matchmaking nefunguje, aby ses nepo****, vždyť to stálo pár babek“. Když jsem namítl, že i za pár babek chci mít funkční hru, u níž se člověk necítí frustrován tím, že ji fakticky nehraje, dostal jsem odpovědi, že jsem z nějakého komunistánu, když to beru takhle. Což není vina hry, ale spíše vám to napoví, kde se berou všechna ta kladná hráčská ohodnocení. Někomu je prostě jedno, že dostali nehotový, mizerný produkt, protože to bylo za pár korun. A pozor, to si můžete ještě připlatit. Mimochodem, už byly aplikovány dva patche, před nimiž prý byla situace s matchmakingem ještě horší.
Nechci level zadarmo!
Gotham City Impostors je navíc takový hybrid mezi freemium a klasickou hrou. Čili za hru zaplatíte a můžete ji hrát v poklidu. Ale pokud chcete, můžete si koupit oblečení, můžete si koupit dvojnásobné XP (dočasně) apod. A mnoho lidí tuto možnost využívá, protože levelování není nejrychlejší, a i když se vám s každou úrovní něco odemkne, k těm klíčovým prvkům, jako je třeba druhý slot na nový loadout, se dostáváte ne zrovna rychle. Prostě, ona je ta cesta vše trochu urychlit velmi lákavá. Sice nechápu, kdo může platit další peníze za obsah takového technického zmetku, ale budiž.
Jak sami vidíte, hra mě skutečně naštvala. A dvojnásob tím, že tu bezesporu potenciál je. Samotné herní prvky hry jsou poměrně zábavné. Volíte si třeba, jakou budete mít postavu, tedy fyzicky. Platí, že tlustší jsou pomalejší, ale víc vydrží a jsou svižnější s těžkými zbraněmi, zatímco hubeňouři jsou zase rychlí a křehčí. Jakmile se vám odemkne možnost vše plně upravovat, je tahle hra šílená v dobrém slova smyslu. Na svém hrdinovi se můžete vyblbnout opravdu v širokém spektru kostýmů a doplňků. Samozřejmě, když je máte odemčené.
Už to sviští po bojišti
Samotné zbraně moc hru neoživují a nejsou pro ni žádným plusem. Naproti tomu gadgety ji posunují mnohem výš. Připněte si třeba kluzákovou pláštěnku a vznášejte se nad bojištěm. Nasaďte si kolečkové brusle a svištěte po bojišti - jen pozor, nejste zrovna nejobratnější. Anebo pořádně používejte háky a šplhejte, kam to jde.
Nasaďte si rentgenové brýle a uvidíte skrz zdi. Platí, že nikdy nevíte, odkud čekat útok a když se hra vydaří, čeká vás šílená a zběsile zábavná akce. Všech šest map nepatří mezi obří, ale pro velikost týmů jsou vhodné a jejich design je určitě nadprůměrný. Ze tří módů má podle mě smysl jen deathmatch, ale je tu i variace na domination a capture the flag.
Někdy příště. Možná. Jednou. Třeba.
Jednoduše, pokud by hra byla technicky odladěná, za tu přímočarou chaotickou zábavu by si zasloužila férovou šestku. Není nějak vyvážená a nedá se na ni pohlížet stejným měřítkem jako na Battlefield 3, ale to ani nebylo cílem. Cílem bylo přinést zábavný chaos na kolečkách (občas doslova), kdy se smějete absurdním situacím a u nějž nemusíte zrovna moc přemýšlet - prostě si užíváte tu jízdu. Jenže jsme dostali tenhle odporný nedodělek.
Budu teď hovořit jako člověk, který má na hraní třeba hodinu denně. Neumím si představit, že bych ji trávil u hry doufáním, že si zahraju jedno nebo dokonce dvě kola. A to vše jen kvůli mizernému matchmakingu, který vás neustále vyhazuje, špatně filtruje, neumí doplňovat hráče do rozehraných her a samozřejmě nečlení hráče podle úrovně – takže se pak nedivte, když vás na desátém levelu přejede chlapík dvoustovkář. Takže, milí Impostoři. Až budete technicky funkční, tak zase přijďte. Možná to bude za týden, měsíc... Možná ale pak začnou vylézat na povrch systémové nedostatky, které prostě během modlení se za normální zápas skoro nezvládáte vnímat.
