Pokud jsme si lámali hlavu s tím, zda bude kampaň plnohodnotná anebo jenom takovým malým přídavkem, který obohatí každoročně jen lehce se měnící hratelnost, odpovědí je rána mezi oči razancí šlachovité muší váhy bez rukavic. Ano, kampaň je rozhodně něčím víc, je totiž pekelně zábavná a svým zvláštním, lineárním způsobem návyková.

Hlavním hrdinou je Andre Bishop, hodný chlapec z předměstí, který získal titul mistra světa v amatérském boxu a nyní to zkouší v tom profesionálním. Vy se s ním ovšem setkáváte stylově – na podlaze vězeňského ringu, kam jej poslal soupeř dobře mířenou hlavičkou. Na Andreho cestě k profesionálnímu titulu se něco zvrtlo a na vás je, abyste si cestu tímhle příběhem doslova proboxovali.

Ne, tahle story rozhodně není něčím obzvláště originálním. Fight Night Champion věrně následuje všechna možná klišé boxerských a obecně sportovních filmů vůbec. Andre jde nahoru, Andre odmítne vlivného manažera a drží se starého dobrého trenéra, který utekl asi z Rockyho. Nu a samozřejmě mafián upeče podraz... a tak dále a tak dále. Člověk by nevěřil, že to bude po desáté fungovat a vida, ono to funguje a díky interaktivitě skvěle. Je to omleté a předvídatelné, jenže to, co jsme si museli až dosud v Legacy módu jen domýšlet, je tady pořádně oživené, nadabované a stoprocentně zábavné.

Boxerské drama v klasickém stylu

To, že kampaň není přívažkem, dokazuje i množství filmových scén. Nejsou nijak graficky strhující, ale příběh podávají dobře a umí vtáhnout do děje. Andre se postupně mění z naivního kluka v zarostlého potetovaného cynika, který si veškerou naivitu vymlátil ve vězeňském ringu bez rukavic. A tak každý souboj, který je vždy něčím ozvláštněn, prožíváte jako unikátní. Prvních pár zápasů funguje jako dosti těžký tutoriál. Hra vás naučí poměrně násilně kombinovat, útočit, bránit se, uhýbat, kontrovat... Proč násilně? Protože když to nezvládnete, opakujete jeden a ten samý zápas dokola a dokola. A to klidně hned třetí.

Osobně považuji za jeden z nejtěžších soubojů právě defenzivního borce, který se neustále kvalitně kryl a vyrážel do brutálních kontrů. Tenhle výcvik se vám ale bude postupem času hodit. Většina mačů je nějakým způsobem zvláštní a pěkné je, že všechno je příběhově odůvodněno. Mistra obranáře jsem již zmiňoval (a to je pouze unikátní povahou boxera). Jindy musíte protivníka knockoutovat, protože „někdo“ podplatil rozhodčí. Další má v levačce dynamit a jeden povedený kontr vás pošle k zemi. Vtipný je nácek ve vězení, který má výdrž pivovarského vola a do limbu jej poslal až čtvrtý konckout. A tak by se dalo pokračovat. Speciální podmínky jsou zábavné a velice podtrhují tradičně kvalitní hratelnost.

Jab, jab, hák, zvedák

Co se týče samotného systému boxu, vše je přizpůsobeno...všem. Kdo má chuť, zůstává mu ovládání v podobě dvou analogů – jeden pro pohyb boxera, druhý pro údery. Je zachován předchozí systém, kdy pohyb páčky nahoru dá jab, více šikmo horní hák, zboku klasický atd. A na druhou stranu jede druhá ruka. Kdo by se necítil, může se spolehnout na klasická tlačítka, ale to byste snad neudělali? Jde spíše o nouzovku pro skutečné začátečníky, kteří si zrovna nechtějí zvykat, anebo pro návštěvy, které nemají tolik zkušeností jako vy a chtěli by si zahrát proti vám. Tlačítka prostě nenahradí variabilitu analogu a proměňují hru spíše v bojovku.

Velmi jsem ocenil celkové zlepšení systému ovládání. Jako největší bolest jsem v minulém díle viděl přesílené kontry. Ty už konečně nediskriminují hned několik stylů a nejsou v pozdních kolech zárukou jistého KO. Menšími úpravami prošlo i zpracování výdrže a zdraví, obojí nyní působí poměrně přirozeně. Velký kus práce tvůrci odvedli v simulaci kontaktu paží. Dříve platila rovnice úder-kryt a nic mezi. Nyní je možné, že úder srazí protivníkova ruka, která vyrazila také vpřed. Pohyb paží je plně simulován a pro atmosféru to dělá hodně. Stejně tak nejsou silově nucené kombinace. Neslouží jako náhrada komba, ale správně umístěná kombinace je o něco lepší než bušení hluchého do vrat. Ale vyčtete je sami.

Historie

Zachován samozřejmě zůstal Legacy mód, okořeněný o širší editaci vlastního boxera a úpravy tréninku, regenerace a rozpisu zápasů, ale přiznám se k jedné věci¨: po klasické kampani mi najednou přišel trochu prázdný. Ve srovnání s Andreho příběhem je prostě dost holý, byť využijete vlastního boxera a ne předdefinovaného. Spíše bych viděl cestu, jak vytvářet vlastní příběh v online hraní, které nabízí i možnost stahovat podoby nových boxerů a nebo se pochlubit s vlastním.

Ostatně právě online opět nejvíce prověří, zda nemá systém někde nějakou skulinku pro exploity. Zatím se ale tváří poměrně dobře a s trochou nadsázky neprůstřelně. Ne, samozřejmě nic není úplně zářivé, pár chybek se najde. Kupříkladu nechápu absenci poškození obličeje Andreho v kampani. Možná to bude opraveno patchem, ale vy ztrácíte nejen kus atmosféry, ale i přehled o tom, jak moc jste byli biti. Ostatní přitom vesele krvácejí, sliní a stylově opět trousí vzduchem kapky potu, byť ne tak komiksově jako v předchozích dílech.

Ňadra nejsou všechno

Také by mne zajímalo, proč bylo tolik péče věnováno vlnění ňader hostesek nosících čísla kol. Tedy, ne že by to byla ošklivá ňadra, ale zřejmě kvůli nim nezbyl čas na obličeje milých dam, které vypadají jak nepovedený pokus z ostrova dr. Moreaua. A další věcí ke zlepšení jsou nahrávací časy, které jsou občas až absurdně dlouhé. Sice se hra nahrává během filmečků, ale když je podesáté přeskakujete, protože po desáté opakujete jeden zápas (to není přehánění, někteří bijci vám prostě nesednou), stejně čekáte na nahrání a leze vám to na nervy.

Celkově je ale obtížnost vhodně odladěna. Pokud máte extra problémy, můžete po prohraném zápase změnit obtížnost, přičemž nejnižší znamená dětsky snadnou, pomocí níž rozmlátíte protivníka za dvě kola. Pro chvíle zoufalství asi vhodný moment, ale stejně pak chcete každého porazit férově. Právě na obtížnosti a množství opakování závisí délka kampaně. Mně i s pár boxerskými záseky (občas frustrujícími) zabrala necelých sedm hodin, ale v tomto případě to není málo. Naopak, je cítit, že je to tak akorát, aby příběh řekl vše, co chtěl, a zbytečně nenudil, neprotahoval a zároveň nepůsobil zkratkovitě. Navíc nejde o konečnou, je zde klasický Legacy mód, který doteď tvořil základ všech předchozích sérií a multiplayer.