Shovel Knight - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Shovel Knight - recenze

Datum vydání:
26. června 2014
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

17. 7. 2014 20:30 | Recenze | autor: Vilém Koubek |

Tlačení na pilu na nostalgie, doprovázené bezhlavým rozhazováním jmen kultovních klasik jako Castlevania, Mega Man, Super Mario Bros. 3 nebo třeba Ghosts ‘n Goblins, není ve videoherním průmyslu nikterak neobvykle. Hra s dostatečně přesvědčivou stylizací a adekvátně motivující video kampaní utáhne na staré dobré časy NESu klidně i kickstarterovou kampaň. Jedna věc je ale klasiku citovat a druhá vzít z ní to nejlepší a nabídnout hráčům přesně to, co jste jim slíbili. Vývojářům Shovel Knight ze studia Yacht Club Games se však něco podobného povedlo.

Přesně podle našich představ

Shovel Knight je ztělesněním všeho, co milujete a nenávidíte na klasických hrách, třeba na prvním dílu Castlevanie. Jde o hru obtížnou, nervy drásající a místy dokonce zničující. Jenže právě to jsou důvody, proč lidé do Shovel Knight na Kickstarteru nalili peníze (čtyřnásobek původně požadované částky). Ona taková má být.

Hráči při hraní Shovel Knight mají a chtějí trpět či překonávat sami sebe, protože přesně takové kdysi hry byly (a občas pořád jsou). Každý level, upgrade nebo speciální zbraň si musíte zasloužit, a to nemluvím o odměnách za skolené bossy. Výzva je tak významnou součástí zážitku, že by klidně mohla dostat prostor v podtitulu.

Důležité ovšem je, jakým způsobem hra obtížnost dávkuje. Jistě vzpomenete na schodiště v Castlevaniích, odhození při zásahu v Ninja Gaiden hrách, mračna projektilů nenechávající na obrazovkách mnoho bezpečného místa, milimetrové skoky či neustálé opakování frustrujících pasáží. Postavit hráči do cesty herní mechaniky jako náhradu za promyšlenou výzvu je snadné a zbabělé. Dnes však podobně levné triky nehodlají riskovat ani vývojáři, jejichž titul si z osmibitů bere to nejlepší. Shovel Knight je tedy náročná hra, ale tím správným způsobem, chtělo by se říci moderním.

Postaví vás sice před projektilová pekla, posouvající se obrazovky, měnící se úrovně i milimetrové skoky... Dokonce i to odhození jako poklona klasice se do hry dostalo. Základy obtížnosti a tím zároveň i výzvy či zábavy však spočívají v chytrých úrovních a plynulé hratelnosti.

Chytrá výzva

Ovládání rytíře je precizní, což hra zejména ke konci skoro až zneužívá. Využívá celou řadu prostředků, kterými se vás snaží rozhodit, abyste museli jednat ve zlomku vteřiny. Některé části úrovní vyžadují takřka chirurgickou přesnost, jiné zase improvizaci a uvažování za pochodu. Podstatné je, že kdykoliv se ve hře začnete cítit relativně pohodlně, přijde změna - klidně i v rámci té samé úrovně. Není čas a prostor na oddych, obtížnost neustále roste a každý checkpoint je darem z nebes.

Úrovně se vzájemně liší vzhledem, hudbou, nepřáteli i rafinovaností designu. To samé platí o soubojích s bossy, které jsou promyšlené a vyčerpávající. Pro nudu a monotónnost nezbylo v Shovel Knight místo. Nejde o titul, který by žánr posouval dál nebo by prohluboval mechanismy. Řadu zapeklitých situací už jste v různých podobách viděli a zažili i v jiných titulech. Shovel Knight se však o inovace ani nepokouší. Jde o směsici toho nejlepšího, kterou vývojáři obalili do moderního a chytrého provedení.

zdroj: Archiv

Znamená to rovněž, že některé nekompromisní prvky (třeba odhození při zásahu), se nakonec dají obejít. Stačí našetřit dostatek peněz a koupit těžké brnění, ve kterém už vás kopanec od kostlivce nerozhodí. Všechno má ovšem svá pro a proti. Když už se těžké brnění jednou dá do pohybu, pekelně těžko se zastavuje a vaše postava trochu klouže. Každý precizní skok je proto ještě náročnější. Musíte si tedy dobře rozmyslet, jestli nakonec není lepší se zranění vyhýbat, než aby vám to na malých plošinkách klouzalo.

Kdovíjak snadné však není ani našetřit peníze ke koupi brnění nebo čehokoliv ve hře. Nedá se říct, že projedete úroveň, posbíráte dostatek prostředků a můžete jít nakupovat. S každým úmrtím přijdete o jisté procento naškudleného zlata, které se rozletí od okolí tak, že už často nelze znovu sebrat. Abyste si mohli hru nějakým způsobem usnadnit, musíte prokázat patřičné schopnosti a jistou úlevu si zasloužit. Ani poté ale nebudete mít rozdávání.

Umíráte totiž každou chvíli, nervy tečou do kýble, vztek se hromadí... Vůbec je pro zdraví blízkých a přátel dobré se nezdržovat poblíž, když hrajete Shovel Knight. Neutrpí sice ujmu tělesnou, ale morální či duchovní zcela určitě, protože nadávky, které se při hraní derou z úst, často zaskočí i vás.

Jako za mlada

Přesně o tom ale Shovel Knight je! Zkoušet, umírat, zkoušet znovu, učit se a nakonec ze sebe mít skvělý pocit. Tvůrci se nijak zásadně zvlášť nepřetrhnou, aby vás s novými mechanismy pečlivě seznámili. Nové prvky úrovní nasazují za chodu a často je představí jen letmo. Než si však na ně stihnete zvyknout, už hrají hlavní roli v otázce vašeho přežití.

Ani na vteřinu tedy nesmíte ztratit pozornost a polevit v soustředění, protože jsou úrovně napěchované nebezpečím, které garantuje okamžitou smrt. V duchu klasických her si také musíte některé části úrovní jednoduše natrénovat, protože jinak nemáte šanci. Pak vám nebude k ničemu ani možnost postupně zvětšovat ukazatel zdraví.

Shovel Knight funguje skvěle jako pocta (často )proklínaným, ale skvělým hopsačkám. Zároveň jde o chytře naprogramovanou hru, která je obtížná tím správným způsobem – nepodvádí a netrestá hráče unfair způsobem či nedokonalými mechanikami. Vyžaduje od hráče naprosté soustředění a nutí ho k tréninku, protože jedině přes něj vede cesta k úspěchu a k porážce krutého bossáka s prstem v nose.

Až se pak na vás vyvalí závěrečné titulky, můžete si být jistí, že jste lepší hráči. Ošlehaní smrtí a s úsměvem ve tváři si následně pustíte obtížnější NG+. Vracet se do hry, která se skvěle hraje, baví a nabízí přesně to, co slíbila, je totiž velmi snadné. 

Verdikt:

Mistrovsky zvládnutá hopsačka a pocta 8bitovým klasikám zároveň. Vypadá skvěle, hraje se ještě lépe, je náročná, ale i chytrá. Před staré harcovníky postaví příjemnou výzvu, mladým zase dovolí nenásilnou cestou nahlédnout do doby, kdy rozehrát hru automaticky neznamenalo, že ji také dokončíte.

Nejnovější články