Dead Rising z roku 2006 pro mě byl horkým kandidátem na hru roku. Nedohrál jsem ho. Idylku totiž narušila řada dost obskurních designových rozhodnutí, která z něj udělala naprosto frustrující zážitek. O to víc zvědavý jsem byl na pokračování, které nám Capcom nachystal po čtyřech letech. Leccos se však od té doby změnilo. Japonská studia zjistila, že jim ujel vlak a nějak nezvládají vývoj pro next-gen platformy, a tak se vývoj Dead Rising 2 přesunul do Kanady, do relativně neznámé firmy Blue Castle Games. I tam ovšem probíhal pod taktovkou původních japonských tvůrců z Capcomu.
Zombie terorista
Děj hry vás zavádí na zcela nové místo a navlékne vás i do kůže nového hrdiny - motokrosového závodníka Chucka Greena, jehož žena byla zabita při zombie epidemii v Las Vegas a malá dcera tamtéž nemrtvými pokousaná, takže potřebuje pravidelné dávky drahého léku se všeříkajícím názvem Zombrex. Peníze na něj si Chuck vydělává v zábavním centru plném atrakcí a kasin, které nahradilo zombíky zničené Las Vegas, jako závodník v soutěži TIR. Tato bohulibá hra spočívá v drcení zombíků jezdci na motorkách vybavených pilami. Něco jako Monster Truck.
Zrovna když Chuck vyhraje první místo v jednom ze závodů, stane se ovšem vskutku nemilá věc - někdo vypustí „soutěžící“ zombíky z klecí a přemění tak davy návštěvníků zábavního centra v davy mozkožroutů. A aby toho nebylo málo, Chuck je v televizi označen za hlavního teroristu zodpovědného za tento čin. Chuckovi se podaří dostat i s dcerou a několika přeživšími do krytu a má tři dny na to, aby očistil svoje jméno, zachránil co nejvíc přeživších a při tom všem sháněl po obchoďáku Zombrex, aby udržel svoji dceru ve stavu, kdy se mu nechce prokousat skrz jeho blonďatou kštici až do krku.
Použij psa na zásuvku a vyhoď pojistky
Od prvního dílu se toho zas tak mnoho nezměnilo. Jakmile opustíte bezpečí krytu, máte k dispozici obrovské pískoviště, kde si můžete dělat, cokoli vás napadne. Prakticky všechno, co se někde povaluje, můžete sebrat a použít jako zbraň. V údržbářských místnostech můžete z posbíraných a zdánlivě neškodných předmětů konstruovat zbraně vlastní, často mnohem účinnější, někdy ovšem spíš legrační.
Kupříkladu kombinací kbelíku a ruční vrtačky vznikne poměrně zajímavý klobouk, při jehož nasazení bude zombie filosofům pořád něco vrtat hlavou. V obchodech, kterých je opravdu požehnaně, od hračkáren až po sexshop, se můžete převlékat do často velice bizarních outfitů. Na své si přijdou američtí fotbalisté, kovbojové, ale i transsexuálové a příznivci kožených kalhot bez zadní partie. Využívat můžete i rozličných dopravních prostředků - tříkolkou a skateboardem počínaje, motorkou a hummerem konče.
Když vás přestane bavit drcení zombíků, můžete zkusit štěstí na celé řadě výherních atrakcí, včetně pověstného simulátoru rodeo býka. Fanoušci švestiček a jablíček si můžou zagamblit i na libovolném jednorukém banditovi, jen se občas budou při hře muset ohnat baseballovou pálkou, aby jim zombíci nekoukali přes rameno. Řada přijde dokonce i na docela povedený strip poker, naštěstí (nebo bohužel, záleží na vašem vztahu k nekrofílii) pouze s živými dívkami.
zdroj:
tisková zpráva
Něco nám tu vyrostlo
Jestli se od prvního dílu něco změnilo, tak snad, že všechno je větší - zábavní centrum je mnohem rozlehlejší a na scéně se vyskytuje až desetkrát víc zombíků než v jedničce. Údajně jich má být v jednom záběru až šest tisíc, a i když jsem to nezkoušel počítat, jsou jich opravdu mraky a Dead Rising 2 rozhodně drží rekord v počtu zobrazených postav na scéně. To je z technického hlediska opravdu obdivuhodný výkon.
Narazil jsem občas na internetu na poznámky některých hráčů, že hra má nic moc grafiku, tito kritici si zřejmě neuvědomují, že zobrazit 1000 animovaných postav na scéně je neskutečně náročné a daň v podobě občas rozmázlé textury nebo poněkud hranatějších modelů je zcela adekvátní. Druhou možností by bylo, kdyby oživlých mrtvých bylo ve hře deset a museli jste je v super mega graficky vymazleném nákupním středisku hledat. Ať si každý rozmyslí, co by ho bavilo víc.
zdroj:
tisková zpráva
Motorkář lopata
Škála Chuckových činností za ty čtyři dny, které s ním strávíte, není nijak omračující. Nejčastěji vyrážíte z bezpečí krytu pátrat po přeživších, které můžete (to znamená, že nemusíte) zachraňovat. Celkově je ve hře 118 NPC postav a některé z nich jsou dost pošahané. Narazíte třeba na slečnu ve spodním prádle, která se nechá zachránit, pouze pokud se také svléknete. Řada přijde i na mořskou pannu, kterou musíte nést, protože s ocasem se jí dost blbě chodí. Mezi tím musíte ještě shánět již zmiňovaný Zombrex pro dcerku, která si potřebuje každé ráno šlehnout svoji dávku a tím vším se prolíná Chuckova snaha přijít na to, kdo to všechno spískal a narafičil na něj.
To všechno se odehrává v reálném čase, a pokud včas nezareagujete, příležitost nenávratně zmizí a to včetně příběhových misí. Ani jejich propásnutí ovšem neznamená konec hry. V zásadě můžete celou hru strávit v bezpečí krytu a nedělat nic, snad jen s výjimkou shánění Zombrexu. Na konci si ovšem s největší pravděpodobností půjdete sednout do basy jako terorista. Aby byl výčet všeho, co můžete v Dead Rising 2 dělat, kompletní, je třeba zmínit ještě multiplayer, ve kterém je možnost kooperativní hry s kamarádem nebo závodění v aréně TIR.
zdroj:
tisková zpráva
Přežraní zombíci
Stejně jako v prvním díle občas narazíte i na bosáky, kteří jsou opět hlavním kamenem úrazu. Většinou se jedná o značně vyšinuté jedince, kteří jsou bohužel vždy neskutečně tuzí a obzvlášť zpočátku hry vás velice snadno oddělají. S tím souvisí i další, doslova do nebe volající zhovadilost, kterou je ukládání pozic. Můžete je sice ukládat kdykoli, ale jenom na záchodech. A záchodů je v celém obrovském zábavním centru jen osm! Nejenom že to rozhodně nesplňuje hygienické směrnice evropské unie, ale z hraní to dělá často naprosté peklo.
V jednu chvíli jsem kupříkladu asi po hodinové záchranné misi s pár posledními životy na mapě vyhledal nejbližší toaletu, abych urychleně uložil, jaké bylo ovšem moje překvapení, když se naprosto neočekávaně na záchodech zjevil jakýsi vyšinutý boss s kusem střepu, který běhal asi 10x rychleji než Chuck, na poklepání kladivem nereagoval a jedním mávnutím ruky mě poslal o hodinu hraní zpět časem.
Především zpočátku se na tyto zcela frustrující okamžiky dobře připravte, protože já měl chuť hru okamžitě smazat. A jelikož jsou sloty na ukládání pouze tři, dobře si také rozmyslete, kdy a kam budete ukládat. Pokud si totiž uložíte pozici třeba minutu před vypršením limitu příběhové mise, kterou pak nestačíte dohrát, můžete začít hrát úplně od začátku. Vím, o čem mluvím. Původní Dead Rising mě vyškolil.
Obtížnost je ale naštěstí, s výjimkou bosů, menší než v prvním díle. Není velký problém probíhat skrze davy zombies bez škrábnutí se starou bábou v náručí a dokonce i zachránění, které vedete do krytu, se o sebe dokážou docela dobře postarat, obzvlášť pokud jim předtím vrazíte do ruky sekeru nebo pěkně nahřátou pánev.
zdroj:
tisková zpráva
Trpká tečka na závěr
Horší už to je s vybalancováním všeho dohromady. Za zabíjení zombies a zachraňování přeživších dostáváte body, díky kterým se Chuckovi zvyšují schopnosti – přibývá zdraví, sloty na předměty, zvyšuje se rychlost a Chuck se učí nové pohyby. Bohužel vybalancování toho všeho je poněkud zvláštní, stejně tak jako vyváženost zbraní. Nejúčinnější mi přišla baseballová pálka s hřebíky hned z počátku hry a obouruční meč. Výroba ostatních zbraní byla extrémně zdlouhavá a jejich efekt rozhodně za vynaloženou námahu nestál. Zbraně se navíc po poměrně krátkém čase zničí. Jdou nakoupit i v obchodě, ovšem nepřijde mi zrovna normální, aby elektrická kytara, která má menší účinek než zmiňovaná pálka (která je zadarmo) a vydrží vám asi tři minuty, stála dvacet tisíc dolarů a balení Zombrexu padesát táců.
K tomu připočtěte ještě fakt, že zpočátku běhá Chuck jako podesraný sax (pomalu), dost obludné, nepřehledné menu, absenci dabingu v ingame rozhovorech (což je u hry tohoto kalibru opravdu nepochopitelné) a někdy poněkud doprasené ovládání a ze hry roku tady máte zase jednu promarněnou příležitost, kde nadšení zcela vyvažuje velice častá frustrace.
Dead Rising 2 je prostě poněkud rozporuplný - na jednu stranu v něčem hraničí s hardcore simulátorem (realtime čas, šílené ukládání), na druhou stranu je to vlastně sama sebe parodující skákací arkáda s obskurními bosáky. Příběh má zajímavý základ, ale díky obskurním bosákům, Chuckovým páprdovským hláškám a některým událostem je to céčko jak od Uwe Bolla. I přesto vám ale hra poskytne naprosto fantastické pískoviště, kde můžete vyvádět jako smyslů zbavení.
