Recenze

Cabela Outdoor Adventures - recenze

Je libo výstavní paroží nad krb, nebo chytit kapříka? Hra na lovce a jeho kořist v malebných krajinách po celém světě si nezaslouží být opovrhována.

WWE 2K19 – recenze

Herní série WWE si po převzetí společností 2K Games v roce 2013 udržuje svůj zajetý standard. Kvalit WWE SmackDown! vs. Raw sice podle mého názoru nedosahuje (ačkoliv přiznávám, že tady může hrát roli i jistá dávka nostalgie), ale každoročně přináší velmi kvalitní zpracování toho vůbec nejbrutálnějšího videoherního zápasení, které ve skutečnosti vlastně ani zápasením není. To je docela obdivuhodné, protože tato hra nemá žádnou přímou konkurenci (nejbližším příbuzným je asi UFC, ale ta je o poznání jinde), a tak vývojáře v podstatě nic netlačí, aby ji vylepšovali.

Unravel Two - recenze kooperativní logické hopsačky

Z Unravel si nepamatuju skoro nic. Roztomilá a povedená plošinovka s panáčkem z příze, víc ze mě nedostanete. A už teď tuším, že z dvojky mi v hlavě zůstane to stejné plus coop. Jen na ni nebudu vzpomínat tak rád jako na první díl. Unravel Two bylo jedním z těch příjemných a ihned vydaných překvapení letošní E3, jenže podobně milé zjevení jako v případě jedničky se bohužel nekoná.

Yakuza 6: The Song of Life - recenze

Téměř rok a půl musel anglicky mluvící svět čekat na závěrečnou epizodu populární série o japonské mafii s názvem Yakuza 6: The Song of Life. Od svého vzniku v roce 2005 ušla Yakuza dlouhou cestu, na níž si vyzkoušela nejrůznější herní prvky, varianty otevřeného světa, střídající se charaktery. Prostě všechno, co může natěšený hráč čekat. Je tak příznačné, se v závěru celé série hra zaměřuje na jednu postavu a nabízí hráčům až filmovou podívanou s velkým důrazem na vyprávění.

Rez Infinite - recenze PC verze

Rez Infinite je arkáda, jakou si nespletete. Možná snad jen s loňskou verzí téže hry pro PlayStation 4, s devět let starou HD verzí pro Xbox 360 nebo s originálem z roku 2001 pro Dreamcast a PlayStation 2. Unikátní herní zážitek nese rukopis designéra Tecuji Mizugučiho, který je blázen do tanečních rytmů a alternativní grafiky, a podle toho také moderní Rez Infinite zní a vypadá. Je to hra, ve které audiovizuální zážitky znovu předčily hratelnost, což je velký trumf, ale zároveň i malé prokletí. 

Call of Duty: Modern Warfare – recenze

Doutníkovým kouřem prosycené licousy a knír kapitána Price zmizely z našich životů před dlouhými osmi lety a leckdo by řekl, že právě někdy v té době skončila zlatá éra Call of Duty. Všechny možné vesmírné šarády nebo battle royale místo kampaně sérii posunuly... jinam, tam, kam se to mně osobně nezamlouvalo. Jenže ona se teď vrací. Spolu s Pricem. Spolu s příběhem. Spolu s moderní válkou.

Star Wars Galaxies - speciál

Tato MMORPG se před týdnem stala zase o chloupek lepší hrou díky velkému patchi Imperial Crackdown. Vedle něj vás také seznámíme s českou komunitou, jejími názory na hru nebo užitečnými linky na webu.

Halo 5: Guardians - recenze

Další rok, další Halo? Kdepak, tohle pravidlo neplatí, protože Bungie a po nich 343 Industries nechrlí nové díly vlajkové série Xbox konzole každý rok, čili mají dost času, aby přišli s něčím novým. Ne vždy tento pokus vyjde a často vyzní do ztracena – například Spartan Ops v Halo 4 nebyl špatný nápad, ale nakonec nešlo o žádný tahák. Halo 5: Guardians zkouší nové věci v kampani i v multiplayeru a opět platí – něco vyšlo, něco ne. A váš výsledný dojem ze hry bude záviset na tom, co přesně od Halo 5 čekáte.

Fallout Shelter - recenze

V dnešní době jen zřídkakdy dojde na překvapivé vydání nového titulu, tím spíše, když nese jméno známé značky. Budovatelská strategie Fallout Shelter, oznámená a zároveň vydaná u příležitosti představení Fallout 4 na výstavě E3 2015, proto oprávněně působí jako malý zázrak. Mobilní free-to-play titul, v němž hráč buduje svůj vlastní protiatomový kryt, si během měsíce vysloužil skoro až kultovní status i mezi konzervativnějšími hráči. Prozatím je k dispozici pouze verze pro iOS, avšak Android verze vyjde už 13. srpna s několika změnami a úpravami. Je tedy nejvyšší čas zjistit, jestli se majitelé Android zařízení mají také nač těšit, nebo je to celé jen přifouknutá bublina.

Robin Hood - recenze

V další taktické strategii inspirované Commandos a Desperados se přeneseme do světa středověké Anglie, abychom si tam na vlastní kůži zažili legendu o nejslavnějším zbojníkovi Robinu Hoodovi.

HoMM IV: Gathering Storm - recenze

Všichni příznivci série tahových fantasy strategií Heroes of Might & Magic si jistě nenechají ujít první datadisk The Gathering Storm. Jedná se o opravdu vydařený přídavek nebo jen o nastavovanou kaši?

Halo: Combat Evolved Anniversary - recenze

Je to velký kluk. Je mu už deset let. Že je to málo? Ale vždyť je to herní postava, a na takovou, upřímně řečeno, to je už docela dost. Úctu si však nezaslouží jen kvůli věku. Tenhle chlapík (nu, spíše genetický upravený nadčlověk) se totiž stal ikonou. Zelená zbroj, zlatý průzor, vzdorný postoj, případně ještě mihotavý třpyt štítu... John-117 alias Master Chief patří mezi nejvýznamnější a nejikoničtější herní postavy. A stejně tak série Halo patří k nejvýznamnějším střílečkám, ať už z hlediska příběhové kampaně nebo multiplayeru.

Until Dawn - recenze

O Until Dawn jsem toho věděl už před vydáním hodně, ale dojmy nebo videa mě stejně nedokázaly připravit na to, co se stalo, když jsem zatáhl žaluzie, vzal papír a tužku do ruky a vložil Blu-ray do konzole.

Destiny: The Dark Below - recenze

Bungie se povedlo s MMO střílečkou Destiny úspěšně rozdělit hráčskou obec na ty, kteří mají s kým hrát online, a na ty, co se spoléhají na matchmaking. A s prvním z dvojice již ohlášených datadisků se propast mezi oběma skupina ještě prohloubila.

Faces of War - recenze a video

Další RTS z druhé světové války? Ano, tentokrát se však jedná o nástupce výjimečných Soldiers: Heroes of WWII, kteří kladli důraz na propracovanost. Čím vším se hra liší od Company of Heroes a podařilo se jim vyrovnat?

Call of Duty: Warzone – recenze

Odstřelovač leží v trávě a optikou pušky trpělivě pozoruje soupeře. Sleduje jejich rutiny, učí se zvyklosti, vstřebává triky. Nechce se unáhlit, nechce udělat chybu, protože ví, že další šanci nedostane. Nadechne se, počká si na ideální moment… a zmáčkne spoušť. Kulka, která vyletí z jeho hlavně, se jmenuje Call of Duty: Warzone. A její trajektorie končí přímo uprostřed terče.

7.62 mm High Calibre - recenze

Podaří se nějaké taktické strategii překonat legendární Jagged Alliance? Titulu Brigade E5 se to nepovedlo. A co nástupci, opět se žoldáky v jakési banánové republice?

Gran Turismo Sport - recenze

Vztah ke Gran Turismo Sport projde u každého několika fázemi, a je vlastně úplně jedno, zda jste kovaný fanoušek série od prvního dílu nebo novopečený závodník, co se rozhodl kvůli vlastnictví PS4 Gran Turismo konečně prubnout. Kazunoriho slavná značka totiž zvládá být deset let za opicemi a současně se tváří jako lovec nejnovějších trendů. Její sázka na radikální omlazovací kůru vypadá zprvu bláhově. Jenže pak začnete hrát a zjistíte, že hodiny a kilometry vám pod rukama mizí stejně rychle jako kdysi, když značka Gran Turismo celému žánru vládla.

Crash Bandicoot N. Sane Trilogy – recenze

Nintendo má Maria, Sega Sonica a Sony Crashe Bandicoota. Svého času ikonického vačnatce, který válel na PSX, jen aby pak vývojáři nejen ze studia Naughty Dog rozmělnili kvalitně rozjetou sérii mezi řadu zbytečných pokračování a spin-offů včetně Team Racing, Bash, Twinsanity, Mutant Island a další kousky. Před těmito pokusy ale vyšla výborná jednička, neméně povedená dvojka a docela fajn trojka. Podle mého názoru jsou první tři hry z celé série nejlepší, a právě ty dostali fanoušci na zlatém podnose v rámci Crash Bandicoot N. Sane Trilogy pro PS4.

Nioh - recenze

Z nebohého uzlíčku, v němž byste jen těžko hledali člověka, vytékají poslední potůčky nevábné tekutiny a já mohu s klidem jít dál. Bylo to monstrum a jinak to nešlo… Tak skončil poslední člověk, který přede mnou řekl, že Nioh je kopie Dark Souls. A pokud si myslíte, že to beru příliš vážně, asi jste ještě Nioh nehráli a nepochopili, že ačkoliv se možná hra od studia Team Ninja odráží ze stejných základů, výsledek je v mnoha směrech velmi odlišný.

PES 2017 - recenze

Připomíná to ty nejlepší romantické příběhy, jaké se kdy zrodily na zeleném pažitu. Šokující řecký triumf na Euru 2004. Leicester zvedající nad hlavu pohár pro anglického šampiona. David Beckham a jeho dva rohové kopy v posledních sekundách finále Ligy mistrů. No a taky PES 2017. Nevelký rozpočet, chybějící licence, za souseda tyčící se obr od EA Sports. Z toho vycházejí vážně titěrné šance na úspěch. A navzdory tomu všemu si už po pár minutách hraní uvědomíte, že tentokrát se v Konami urodilo něco speciálního.

DiRT Rally - recenze PS4 verze

Vydáním DiRT Rally (recenze PC verze) uzavřelo studio Codemasters kruh, v němž pomalu uhýbalo z konceptu náročné rallye simulace a nesmlouvavou hratelnost zpřístupňovalo, oblepovalo americkou kulturou a zamazávalo arkádovou jednoduchostí. DiRT Rally hází za hlavu všechnu okázalost, která sice lahodila očím a uším, ale zároveň bezohledně zakrývala skutečnost, že hrajeme následovníka série proslavené realistickým závoděním. Snaha nabídnout čirý a nekompromisní zážitek je tentokrát mnohem zřetelnější a s ním přichází nejen moře adrenalinu, ale hlavně bezbřehá zábava – nějakou dobu i na konzolích!

UFC 2 - recenze

Ještě před dvěma lety bych s klidem konstatoval, že UFC a MMA obecně sleduje v České republice deset lidí a hra, která se věnuje tomuto sportu, zaujme zhruba stejně jako wrestlingová série WWE. Časy se ale mění. I když se MMA popularitou ani zdaleka neblíží fotbalu nebo hokeji, povědomí o něm stoupá v zahraničí i u nás. Ruku v ruce s tím se vyvíjí i herní zpracování UFC od studia EA Canada, které stojí za boxerskou sérií Fight Night. Potvrzuje to nedávno vydaný druhý díl UFC, který navazuje na dva roky starou jedničku, a posouvá videoherní zpracování MMA na zcela jinou úroveň.

Painkiller: Battle out of Hell - recenze

Sirotčinec uprostřed bažin s umučenými bytostmi, zdánlivě opuštěný lunapark s klauny a horskou dráhou nebo Mrtvé město s mechanickým velepavoukem. To vše navštívíte v datadisku Battle out of Hell pro Painkillera.

Soma - recenze

Mistři moderního hororu z Frictional Games se po pěti letech vrátili, aby na vás naložili další porci děsu, chaosu a beznaděje. Antarktické základny a středověké hrady nechali v Soma za sebou a tentokrát vás vezmou na výlet do budoucnosti. Povedlo se jim opět vytvořit jedinečný mrazivý zážitek, nebo už jejich konceptu dochází dech? Odpověď na tuhle otázku není snadná.

The Park – recenze

Zaběhnuté dítě nikdy nevěstí nic dobrého. Pokud však uteče do lokace známé jako Atlantic Island Park, je teprve zaděláno na pořádný průšvih. Děsivé místo, známé z onlinovky The Secret World, je dějištěm krátkého hororu The Park (Steam, homepage), od kterého se obecně čekal zážitek inspirovaný dílem Stephena Kinga, a zároveň experiment ve virtuálním strašení a tak trochu návrat studia Funcom k singleplayerovému zážitku. Je toho hodně, co vývojáři chtěli vměstnat do jedné či dvou hodin hraní. Vyšel jim však jejich pokus, nebo je The Park kraťas, který si můžete nechat ujít? Cesta k rozřešení této otázky vede přes principy herních hororů.

Humvee Assault - recenze

Terénní vozidla HMMWV vynalezená v 70. letech patří ke standardní výbavě každé armády a jsou i hlavním tématem střílečky Humvee Assault, která se snaží něco vytěžit z konfliktu v Perském zálivu.

Final Fantasy XV: Windows Edition - recenze

Final Fantasy XV byla v době svého vydání pro konzole, tedy před necelým rokem a půl, parádní hra, vůči které ale řada hráčů vznášela více či méně oprávněné výhrady. Jednak se vedly sáhodlouhé polemiky, zda je nový přírůstek právoplatným zástupcem značky, ale hlavně zůstávala jistá pachuť z díla, které při nejlepší vůli nešlo prohlásit za zcela dokončené. Kdo by čekal, že se s vydáním hry pro Windows v těchto klíčových bodech něco změní, samozřejmě by se mýlil. Na druhou stranu se jedná o nejbohatší a nejkrásnější Final Fantasy XV, jakou jste si doposud mohli zahrát. To nakonec vůbec není špatná nabídka, protože kvality hry jsou přese všechno nesporné.