| Autor: David Ducháček Publikováno: 14.ledna 2005 | Verze hry: anglická/finální Doba recenzování: 10 dnů |
Přídavek Battle out of Hell (dále už jen BOOH) vás nenechá ani chvíli na pochybách, že ho dělali stejně talentovaní lidé jako původní hru. Již první level vás dostane svou architekturou a vizuální podívanou. Ocitnete se uprostřed bažin, z nichž jakoby náhodou vystupuje nějaká stavba zahalená šedým dýmem. Přístup k obydlí zajišťuje dřevěné schodiště. Čekal jsem, že jakmile se dostanu o něco blíže, něco se stane. Měl jsem pravdu. Po schodech začaly proudit zvláštně vystrojená monstra neznámého charakteru. Při bližším ohledání jsem zjistil, že jde o děti. Bože, ona je to snad škola? Ještě hůř. Sirotčinec. Nezapomínejte, že jsme v Painkilleru, kde není likvidace zmutovaných pacientů bez údů nic divného. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek I následující level je paráda. Ocitnete se ve zdánlivě opuštěném lunaparku, který, jak už většina z vás tuší, nebude tak úplně mimo provoz. Přepadávají vás pitoreskní klauni, poletující rytíři a další dotěrná havěť nepopsatelných tvarů. Úžasné ovšem je, jak si tvůrci s designem vyhráli. Lunapark je plný „smrtelných“ atrakcí a prostředí je velmi bohaté na legrácky všeho druhu. Největším překvapením je monstrózní horská dráha – nasednete do vozíku, který vás veze celým lunaparkem. Během jízdy musíte odstřelovat spousty protivníků přibíhajících ze všech stran. 
zdroj:
tisková zpráva
Když jsem četl, že budou některé úrovně v datadisku dvakrát rozsáhlejší než u předchůdce, měl jsem trochu obavy, že se budu během hraní nudit. Obavy ale nejsou na místě. Architektura a systém checkpointů vás vždycky navede správnou cestou a BOOH nabízí zábavy víc než dost. Pravda, hledání checkpointů je někdy pořádná otrava, ale díky zvuku tlukoucího srdce na ně dřív či později přijdete. Dobrým příkladem zajímavého designu je také Dead City. Začínáte za sychravého počasí a po prvních krocích se kousek od vás rozpadne mrtvé tělo. Přísun podstatně aktivnějších jedinců na sebe nedá dlouho čekat. Náměstíčko plné vraků (ty po zásahu explodují) však skýtá obrovského mechanické pavoukovce. Ani po jeho destrukci zábava zdaleka nekončí. Z nebe se začnou snášet okřídlené potvory a problémů je víc než dost... 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Velmi populární se stane jistě i bitva v Leningradu proti nemrtvým vojákům a tankům. Krátery po explozích a zdevastované město nemá chybu, stejně jako ruská hymna hrající na pozadí. Drobné výhrady bych měl k některým zbytečným zdržujícím prvkům, které vás nutí skákat přes propasti, procházet pod buchary atd. Tyto frustrující prvky bych raději uvítal ve hrách typu Prince of Persia, nikoliv v klasické střílečce v pohledu z vlastních očí. 
zdroj:
tisková zpráva
• Pár nových zbraní... Již poměrně dlouhou dobu před dokončením hry bylo zřejmé, že nové zbraně budou „pouze“ dvě. Jenže při celkem pěti odlišných exemplářích z prvního dílu nelze mluvit o nedostatku tvůrčího potenciálu. Zbraní, bez které se v některých fázích hry rozhodně neobejdete, je velmi elegantní sniperský kolíkomet. Tato věcička vystřeluje několik kolíků zároveň a stává se tedy ideálním následovníkem jednomocného kolíkovače (ten je zde samozřejmě také). Na blízké cíle lze použít sekundární režim – zbraň prská explodující ocelové koule. Druhou novinkou je lehký kulomet kombinovaný s lahůdkovým plamenometem. Jeho použití není zdaleka tak časté jako kolíkometu. U plamenometu totiž trvá docela dlouho, než začne na potvůrky působit, což je nemilé. V Painkilleru si nemůžete dovolit čekat. O vašem přežití rozhodují rychlé reakce a přesná muška. S plamenometem není možné ani jedno. V každém případě jej můžete občas použít na slabší protivníky (munice je poměrně vzácná), kteří se objevují ve velkých skupinkách. • ... i příšerek Na hrůzostrašné příšery z původního Painkillera v datadisku nenarazíte. Prostředí je natolik odlišné, že by bylo hloupé do něj zasadit původní zrůdy a doplnit je několika novými kousky. Kdepak. Veškeré mršiny i bossové jsou unikátními krvelačnými bestiemi. Výčet a kompletní rozbor bestiáře je třeba na homepage, pokusím se tedy přiblížit jen těch pár zajímavějších obludek. Protivníky bychom mohli rozdělit do tří skupin. První vždy tvoří početná partička buď nemrtvých nebo brzo mrtvých bojovníků v různorodém provedení. Sázejí na výraznou početní převahu, jelikož v single provedení vydrží velmi málo. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Opět se objevují různé formy ohlodaných, zetlelých či jinak zmutovaných vojáků, všemožní kostlivci, zombie-manažeři zkrachovalých podniků a jiné mrzké lůzy. Do druhé kategorie bychom mohli zařadit odolnější prevíty vyskytující se v menších skupinkách – obvykle po dvou třech, v závěru hry však počty narůstají. Nepřátelé mají podobu dvou a půl metru vysokých pirátů s děly či bazookami, šamanů, ořích sádelníků či parybích stvoření. Drobným zklamáním jsou bossové. Těch je na deset úrovní velmi málo, což je ovšem logické, protože v Painkillerovi přicházel souboj s hlavní příšerou až po vyřešení celé epizody. Datadisk BOOH má de facto jedinou epizodku o deseti úrovních. Počet absentujících bossů bohatě vynahradí finální souboj, který dá většině z vás zabrat. • Zdokonalená grafika 
zdroj:
tisková zpráva
Po příchodu Doomu 3 a Half-Life 2 museli tvůrci na enginu trochu zapracovat. Přibyly kvalitnější reflexní textury, motion-blur efekt, voda vypadá mnohem realističtěji a drobných vylepšení doznaly i 3D modely postav. Hlavním lákadlem je rozmanitost rozsáhlých úrovní a maniakálně detailní prostředí. Grafici se ze všech sil snažili překonat své osmiměsíční předchůdče a myslím, že se jim to v mnohém povedlo. I když měl původní Painkiller místy děsivější atmosféru, BOOH exceluje v samotném závěru, kdy se pohybujete v rozlehlém polozbořeném městečku, ve kterém se mrštně prochází úhlavní záporák pokrytý ocelí. Užijete si spousty světelných efektů a doporučuji se občas podívat na oblohu.Neméně vizuálně přitažlivá je předchozí úroveň – obrovská jeskyně se spoustou serpentin, kladek, zavěšených kamenů a všemožných přístrojů. Je trochu škoda, že ačkoliv můžete s některými předměty manipulovat (tj. třeba rozhoupat zavěšený kámen nebo jej odněkud svrhnout), málokdy mají nějaký smysluplný účel – slouží spíš jen jako dekorace či zdrsňující artefakt (zavěšené mrtvolky). Modely postav vypadají zase o trochu lépe. Hlavní důraz byl samozřejmě kladen na drsnější stvůrky. Ty totiž budete mít možnost pozorovat mnohem déle. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Umělá inteligence je i v datadisku hlavní Painkillerovou „slabinou“. Jistě, ve hře konceptu Serious Sam hraje A.I. vedlejší roli, takže pokud někdo naivně čekal nějakou změnu, má zkrátka smůlu. V BOOH probíhají útoky tupým akčním stylem – jakmile se dostanete na určité místo, sesypou se na vás protivníci jako děti na Santu Clause. Pár příšerek má naučené úhybné manévry, čímž se stávají velmi těžkým cílem pro váš kolíkomet. Tím jejich taktické schopnosti končí. Pokud tedy za taktiku nepovažujete náhodnou smrt. 
zdroj:
tisková zpráva
Veselejší situace nastává v případě tarotových karet. V BOOH se objevilo několik nových, jako například Ammo 666 (začínáte s pekelným množstvím munice), Health Regeneration (asi netřeba vysvětlovat), Demon Morph (proměna ve vaše silnější já) atd. Získání karet je ovšem pořádná makačka. Dohrát misi výhradně se sniperským kolíkometem? Proč ne. Jenže vybít všechny potvory, aniž by vás zasáhly, zabít přesně daný počet monster nebo se proměnit přesně pětkrát v démona, to už je kumšt, který některým z vás určitě nedá usnout. Stáhněte si: Demo, Videa, Cheaty... Související články: Recenze původní hry (4/2004), Novinky |
| David Ducháček | |
| autorovi je 23 let, dříve psal pro GamePort a nyní působí i v Levelu, pracuje jako správce sítě, nejraději má akční hry všeho druhu a mezi jeho nejoblíbenější tituly patří Dungeon Master, Shadowman a Half-Life (všechny články autora) |
