Chuť měnit pravidla
Driveclub je dílo studia Evolution, které si pamatujete především díky sérii Motorstorm, která nabídla divoce zábavné, vizuálně omamné a především extrémně svižné arkády, ve kterých šly dělat pořádné skopičiny. Kvalita série však měla spíše sestupnou tendenci, jak se na ní nabalovaly další a další zbytečné prvky. Je tedy jisté, že Evolution mají zkušenosti s výrobou vlajkových her i s honěním termínů.
Vývoj Driveclub se ovšem trochu vymknul z rukou, protože se odkládalo, odkládalo a ladilo, ladilo, přičemž ani teď není vše hotové. Je to nemoc moderních her, která při honbě za podzimní termínem vydání vyústila mimo jiné v to, že dynamické počasí bude do hry přidáno až během října. A v zásobě jsou samozřejmě i další „záplaty“, včetně těch placených. Tady si bere Driveclub příklad právě z Forzy, když zavádí třeba season pass, který garantuje měsíčně nové vozy, tratě a spoustu dalšího obsahu.
Zároveň ovšem Evolution přichází se zajímavým modelem distribuce. Omezená verze hry je ke stažení zadarmo – stačí abyste si platili službu Playstation Plus. Kdykoliv pak můžete jedním stiskem tlačítka upgradovat na plnou verzi, stejně jako vám číslo vaší kreditky pomůže k rychlejšímu progresu ve hře. Tenhle freemium model je daní dnešní doby. Věřte, že samotné levelování ve hře je poměrně rychlé a hra rozhodně netrpí mamonářským komplexem jak to bylo u Forza Motorsport 5 (v její rané fázi).
Levelujete rychle, za každý level dostáváte nové auto a tratě máte otevřené víceméně od začátku všechny. Na problém byste mohli narazit snad jedině v multiplayeru, pokud se do něj vrhnete při rozehraném singlu – jakmile se totiž závodí s vozy, které zatím nemáte v garáži, hra vám nabídne zápůjčku, ale pouze výměnou za to, že veškeré nasbírané body z konkrétního závodu propadnou peklu.
zdroj: Archiv
Body, body, body... chceš body?
A to vy samozřejmě nechcete, protože pro body se tu žije a snad i dýchá! Sociální aspekt je i v závodním žánru jasně hmatatelný. Série Need for Speed nás s vlastní integrovanou sociální sítí „otravuje“ už nějaký ten pátek, Forza Horizon 2 vás informuje o tom, jak si vedou kolegové a kamarádi v té které zatáčce, ale Driveclub jde ještě dál. Je třeba říct, že Forza Horizon 2 právě Driveclubu trochu vypálila rybník, protože těžkopádný multiplayer z jedničky tvůrci ve dvojce zásadně vylepšili, nabízí fungující kluby a vzájemné porovnávání hráčů už má též celkem vychytané.
Driveclub ovšem nic z toho nekopíruje. Kde se Forza snaží hráči podlézat, tam mu konkurence z PS4 rovnou leze aktivně do úsměvu. A může si to dovolit, protože má celou platformu tak nějak pro sebe. I kdyby dělala totéž, co protivník z Xboxu, zřejmě by jí to prošlo. Jenže Driveclub staví sociální rozměr div ne nad samotné závodění.
Kdyby mě hanba nefackovala a ježdění bych si tak neužíval, snad bych dokonce řekl, že opravdu jde víc o to mít naleštěnější logo klubu než ostatní a projet bodovaný úsek tak, abych sesbíral nejvíc bodů a nikoliv proťal cílovou rovinku jako první. Už v singlu, který je nekonečným řetězem nejrůznějších disciplín (závodění, časovky, driftovací úseky, sprinty z A do B) odehrávajících se napříč glóbem (Chile, Skotsko, Norsko, Indie, USA...), můžete za každou disciplínu získat určitý počet hvězdiček. Občas jde o zajetý čas. Jedna hvězdička za minutu dvacet, druhá za minutu sedmnáct, třetí za minutu čtrnáct. Žádný spěch, kolego.
I jednohvězdičkáři si mohou vydělat na Pagani Huayra, akorát jim to potrvá trochu déle. Jenže vy ty tři hvězdičky chcete. A abyste přežili, nestačí jen tři. Potřebujete jich alespoň pět. A další hvězdičky získáte, třeba když nasbíráte určitý počet bodů ve výzvě.
Zvedni mojí rukavici, chlapečku!
Výzvy v singlu vás vlastně připravují na nesmlouvavé peklo multiplayeru, o kterém si něco povíme za chvilku. Jde o sbírání skalpů, které baví. Představte si, že jedete závod a máte už tak dost práce s agresivní AI, která se tlačí na první místo a nejraději by vás odkopnula někam do příkopu, což se jí často daří. Blíží se zatáčka, která je na mapě vyznačena barevnou značkou. Je to výzva. Občas jde o projetí co nejčistší stopou, jindy naopak o co nejladnější drift.
Zvládnete trumfnout bodové ohodnocení, které hra zatáčce přidělila, a je často založeno na výkonu některého hráče, co zatáčku projel na podobném levelu jako vy? Když výzvu zvládněte, dostanete body. A co víc, v dalším kole bude výzva o level výš. Trumfněte i ten a dostanete další body. Za body hvězdičky, za hvězdičky postup. Víc bodů = víc fame = víc peněz! O nákup aut se ani nestarejte, samy naskakují do garáže za každý level.
Zajímat vás ale musí, jak jste na tom v rámci své sítě přátel, spolubojovníků a ostatních závodníků na celém světě. Jak to zjistíte? Otázkou spíš je, jak to z hlavy vyženete. Připomínka toho, že nejste nejrychlejší na světě vás pronásleduje neustále. Hra si vede statistiku úplně o čemkoliv a v podstatě každá druhá zatáčka je nějakým způsobem hodnocená. Je příjemné dostávat body za driftování, jízdu v zákrytu, čistou stopu nebo rychlé časy. Jenže je dostávají všichni, takže musíte být opravdu dobří, abyste vynikli.
Stará dobrá arkáda
Driveclub je extrémní arkáda a po čerstvých zkušenostech z Forza Horizon 2 si uvědomíte, jak moc Forza řidičsky vyrostla a profitovala z mechanik, které zdědila po Forza Motorsport. Driveclub je jízdně spíš na úrovni Need for Speed. Ale pozor, mluvíme tu o poctivě odladěném a zábavném Need for Speed, pokud takové ještě pamatujete.
Auta jsou hravá a neklidná, ale nikoliv nevypočitatelná. Drifty se dobře kočírují, což potěší hlavně při driftování na body, které přejde rychle do krve – práce s ručkou je téměř instinktivní. Povedl se i kolizní model, který trochu připomíná právě Motorstorm. Není problém někoho nemilosrdně nabrat, stejně jako skončit v hodinách při neúspěšném útoku – obojí ale působí věrohodně a zábavně zároveň. Masakr à la Motorstorm s obřími skoky a totální destrukcí protivníků ovšem nečekejte ani náhodou. Hra je sice dost divoká, protože ani počítačoví soupeři vám nic nedarují, ale zároveň jste tvrdě penalizovaní za celou řadu prohřešků.
Vůz se na pár sekund zpomalí, pokud si zkrátíte zatáčku nebo prudce narazíte do soupeře. Za štrejch o svodidla máte bodové srážky (ale nerozsype se vám hodnocení za předchozí dlouhatánský drift, díky za to!) a herní fyzika se postará, abyste odletěli do stratosféry, kdykoliv se zkusíte „opřít“ o strom nebo agresivně přejet vyvýšený obrubník. Už chybí jen zpomalená ladná pirueta jako v Burnoutu.
Šplhám, šplhám k Veyronu
Vozový park je bohatý a moc hezky zpracovaný. Zapomeňte ale na tuning nebo vypínání asistencí. Žádné asistence v Driveclub ostatně nejsou – auta prostě jedou jako smyslů zbavená a můžete být vlastně rádi, že mají opravdické licence. Tedy až na Porsche, které je opět zastupováno pouze tunerskou odnoží RUF.
Nenaděláme nic, ale snad vás alespoň potěší, že všechny vozy mají perfektně zpracované interiéry a znějí poměrně přesvědčivě. Z dálky pořád jako by byl slyšet vysavač, ale pořád to není stejně problematické jako v Gran Turismo. Rozhodně je lepší spíš ohulit volume než repráky tlumit.
Hlavně je ale patrný rozdíl mezi základními sportovními sedany s předním pohonem, středně silnými zadokolkami, ke kterým se rychle propracujete, a vysloveně neklidnými supersporty. Prohánět po klikatých okreskách Pagani Zonda R už je pořádná nálož pro obě ruce, zvlášť když máte plná zrcátka dorážejících soupeřů. Kulisa neustále sípajících turbo motorů a tepavého soundtracku vás ale dostane do té správné zóny. Navíc přece musíte reprezentovat svůj klub!
Zavolej mi do klubu
Driveclub je samozřejmě hlavně o klubech a klubových výzvách. Jde o skutečný základ hry, všechno kolem se zdá být nepodstatnou tutoriálovou omáčkou. Klub si můžete sami založit nebo se do nějakého přihlásit. Druhá možnost bude asi častější, protože můžete být jen v jednom jediném. Hlavním cílem je samozřejmě nedělat klubu ostudu. Váš klub má vlastní, oddělené levelování, které se odvíjí od toho, jak dobré časy zajíždí. A nejde jenom o časy.
Jakmile se hra zaplní hráči, rozpoutá se opravdové peklo. Už teď můžete soupeřit ve stovkách výzev – buď si předěláte nějakou singlovou nebo si vyrobíte vlastní. Dobře odjetá časovka? Drifty za desítky tisíc bodů nebo jen nejlíp projetá konkrétní zatáčka? Dejte světu najevo, jak jste namachrovaní a udělejte z toho svou vlastní výzvu. Během čtyřiadvaceti hodin buď zjistíte, že jste opravdu dobří, nebo skončíte na totálním chvostu. Klub samozřejmě sbírá body za umístění vysoko v žebříčcích. Výzvy však mají omezenou životnost, což znamená, že pokud se udržíte v desítce nejlepších až do konce, získáte tučný bonus.
zdroj: Archiv
Po celou dobu pobytu v multiplayeru vás samozřejmě bombardují výzvy od ostatních klubů, pozvánky ke konkurenci, statistiky o tom, kdo, kde a s kým zas někoho trumfnul a tak dále. Až čas ale ukáže, zda se tvůrcům povedlo stvořit sociální monstrum, ve kterém týmově kujete pikle a vymýšlet taktiku na ostatní, případně cvičíte spolubojovníky v konkrétních skillech. Ty, Pepo, máš za domácí úkol přes víkend stlačit čas tady a tady alespoň o tři sekundy. Jestli se ti to nepovede, tak v našem klubu nemáš místo. Šup ven a najdeme si rychlejšího!
Že je to absurdní představa? Naopak je to v nastaveném prostředí zcela přirozené, a tím spíš by bylo, kdyby tvůrci začali pořádat turnaje o peníze nebo alespoň zajímavé herní i neherní perky. Kvůli arkádovému modelu řízení sice intenzivním hraním Driveclubu nevyrostou závodníci jako v Gran Turismo Academy, ale lidská soutěživost nezná mezí a právě takový marketing by mohl Driveclub napevno zacementovat na výsluní zájmu.
A nebojte se, že by hra za pár týdnů byla zcela nepřístupná nováčkům. Klubů budou tisíce. Možná nebudete nejlepší, ale svoje místo si určitě najdete. Ostatně i my v redakci se teprve rozkoukáváme a časem možná připravíme ze světa Driveclubu další materiál - až bude jasné, jak moc životaschopná platforma sociálního závodění vlastně je.
Vizuální orgie s háčkem...
Driveclub se snaží profitovat z výkonu relativně nové platformy. Vypadá ostře, umí krásné exteriéry i interiéry a závod vstříc zapadajícímu slunci nebo protahující se stíny při dynamické změně času působí kouzelně. Oproti přebarveným Forzám možná vypadá krapet vyšisovaně, ale jde o dva různé přístupy k celkovému grafickému pojetí, které téměř nejde srovnávat.
Evolution na vzhledu hry opravdu zamakali a ostudu si s ním nikde neutrhnou. Háčkem je ale samozřejmě framerate. Hra sice běží v ukázkovém Full HD, ale kýžených 60 fps se nakonec nezadařilo. Závodí se tedy v obvyklých třiceti, což je mírné zklamání. Zvlášť když Evolution podobně lákali na vyšší framerate u Motorstorm her a vždy z toho sešlo.
Rozhodně se nedá říct, že by hra nepůsobila svižně. Ano, dvojnásobné snímkování lze poznat na první pohled, a rozhodně to není technologické placebo, které bych slepě vyžadoval. Pro Driveclub mohl být ale dvojnásobný framerate hezký trumf nad konkurencí. Mnozí budou sice brblat, ale Driveclub stojí a padá na jiných aspektech. I bez šedesátkového dopingu je to jedna z nejsvižnějších a nejzábavnějších arkád současnosti. Snaha překonat sama sebe je neuvěřitelně nakažlivá a protivníci jsou zákeřní. Zároveň vám ale nikdy neseberou chuť se vrátit zpátky do závodu.
Driveclub je ve výsledku příjemným podzimním překvapením. Něco mi říká, že je na hře ještě práce jako na kostele a předpokládám, že Evolution společně se Sony nebudou s dodatečným leštěním váhat. Už takhle „přímo z krabice“ je ale Driveclub něco, čím chtěly být poslední, předposlední a další Need for Speed hry, ale jaksi se to nepovedlo. Evolution to s mírným váháním odpalují na homerun hned napoprvé.
Osmičku dávám s přimhouřenýma očima, ale jasnou myslí. Driveclub má potenciál a rád si chvilku počkám, abych viděl, jak poroste až se ve středu otevřou brány hry. Něco podobné prostě na trhu drahnou chvíli chybělo a Evolution uplácal záplatu z dostatečně kvalitní malty, aby se na ní dalo dále stavět. Tak hurá do toho a zavolejte nám s Honzou Volejníkem do klubu, protože jsme veselí a hraví.
