Akční RPG The First Berserker: Khazan by nebylo až tak těžké automaticky odsoudit. Na první pohled vypadá celkem obyčejně, zpočátku tak i působí, a soulsovek už je na trhu tolik, že i největší fanda musí pomalu pociťovat jistou únavu. Stačí ale hře dát pár hodin, aby se rozjela, a zjistíte, že před sebou máte překvapivě povedenou řežbu. Vlastních nápadů má sice minimum, ale řemeslně je skvělá a umí výborně zabavit.

Padlé císařství

Kdo by nicméně do hry vstoupil rozmazlený tajemně poschovávaným vyprávěním a tklivými baladami umně vetkanými do samotných světů, jak to dovedou mistři z FromSoftware, a naivně by snad čekal to samé od Khazana, dostane rovnou sprchu ledovou jak ranní vánek nad tundrou.

Ne, kvůli příběhu si hru nepořizujte. Hlavní zápletka a její klíčová témata svou sofistikovanou kvalitou připomínají zhruba slohovku nadějného gymnazisty a jakmile dojde na ústřední zvrat, vytasí se s tak strašně provařenou pointou, že kdo v tu chvíli neobrátí oči v sloup, zasloužil by speciální ocenění za mentální odolnost.

Hra pracuje s překvapivě velkým množstvím postav, ale nikdo se neobtěžoval podniknout sebemenší snahu je vůbec alespoň trochu představit, natožpak prokreslit či jim vtisknout osobnost. A osudy naprosto plochých, prakticky bezejmenných panáků samozřejmě nemají šanci jakkoliv chytit za srdce. Ne, na vyprávění lze pochválit leda tak formu, protože kreslené cutscény vypadají velmi pěkně, ale obsah je nezáživná mizérie.

Krev a ocel

Na pitomoučký příběh ale naštěstí zapomenete zhruba s prvním šťavnatým dopadem vaší čepele na protivníkovu hlavu. A jakmile vašeho zuřivce skropí první šarlatový gejzír z tepen popraveného zbrojnoše, na tváři se rozhostí mírně vyšinutý, ale velmi, velmi spokojený úsměv. Koho zajímá vyprávění, když má boj tak animálně uspokojivou sílu?

zdroj: Neople

Khazan vás nechá vybrat mezi třemi zbraněmi. Můžete buďto popadnout dvě jednoruční zbraně, kopí, anebo masivní obouručák. Což se, pravda, může zdát jako vcelku nevelký počet, ale zde tvůrci razili především kvalitu před kvantitou: Každá ze zbraní má vlastní stromy dovedností, disponuje celou řadou aktivních skillů i souher mezi nimi a s přimhouřenýma očima je každá zbraň zvlášť dost komplexní na to, aby sama utáhla celý soubojový systém. Jinak řečeno, Khazan má technicky vzato hned tři soubojáky.

A co je nejlepší, všechny tři má skvělé. Tak moc, že jsem se musel poprat s docela nezvyklým dilematem: Ve hrách, které mě nechají vybrat, totiž zpravidla hned vím, co chci do ruky a za koho chci hrát. Ale v Khazanovi ne, protože všechny zbraně působí parádně a já se snad hodinu prostě nemohl rozhodnout.

Chvíli jsem zvažoval na rychlosti a hbitosti postaveného hrdinu s dvěma malými zbraněmi – na bitevním poli se pak můžete proměnit v hotový ocelový vichr a létat mezi nepřáteli jak krvavý blesk. Pak se mi zas zalíbilo kopí s jeho skvělou univerzálností – umí rychle zasypat nebožáka deštěm ran, ale také pokosit celou skupinu naráz či poslat do kolen obra mocným bodnutím s nápřahem.

Nakonec jsem ale zůstal u obouručáku. Protože... Je to prostě obouručák. Každý švih bolí jak atomová bomba, mechanismus nabíjení nápřahů vám do rukou propůjčí omamný pocit divoké, vibrující síly, a navíc to ještě k tomu všechno vypadá skvěle. A že jsou ty největší bomby občas tak pomalé, že nepřítel někdy stačí vycházkovým tempem prostě poodejít stranou? To mě po tréninku z Monster Hunterů přeci nemůže vyvést z míry.

Ať už ale do ruky vezmete cokoliv, jedna konstanta zůstává: Boj se opravdu povedl. Je řízný, brutální, syrový a každá rána má takovou sílu, že pod vámi div nezatřese křeslem.

Mlaskání nad nesmírně uspokojivou brutalitou je ale jen polovina toho, co je potřeba k opravdu povedenému soubojovému systému. Khazan naštěstí zvládá i druhou stranu mince: Boje jsou výborné i designově.

Tempo je relativně pomalé, což neznamená, že byste se s Khazanem snad nestihli zapotit. Hrdina totiž ovládá hned čtyři druhy obrany: Blok, úskok, protiútok a odražení. A každý z nich je potřeba používat v jiných situacích a hlavně s trochu jiným načasováním. A ono to takhle na papíře nejspíš nezní jako žádná velká věda, ale věřte, že ukočírovat čtyři různé rytmy naráz a ještě skládat komba a používat skilly není až taková brnkačka.

Jakmile ale dostanete válečnou hudbu s jejím komplikovaným taktem konečně do ruky a všechno do sebe zapadne, dostaví se úžasně uspokojivý masakr.

Čerti

V práchnivějících katakombách, ponurých citadelách, zlověstných katedrálách, hnilobných zahradách i rozbořených městech si na vás samozřejmě brousí zuby (rohy, meče, kladiva, tesáky, drápy...) celá řada běžných nepřátel. A byť je i kosení normálních, řadových protivníků dobrá zábava, náročná dost na to, aby si člověk rozhodně nemohl dovolit jen bezmyšlenkovitě běžet kupředu, těžiště leží především v bitvách s bossy.

zdroj: Nexon

Khazan jich postupně bude muset srazit do kolen celkem šestnáct. Fanfáry a bubny, prosím, tvůrci z Neople vysekli husarský kousek: Ani jeden z nich není špatný.

Výtvarníci se sice drželi celkem zkrátka při navrhování podoby bossů, takže potkáte nepříliš inspirovaných čtrnáct humanoidů a dvě neoriginální šelmy, ale všechno vynahrazuje jejich herní design. Žádná líná tvorba přes kopírák, ne, každý boss má svůj specifický styl a každý se bude soustředit na jinou stránku vaší válečnické zdatnosti.

Rozevláté oblouky zbraně kopiníka prověří vaši schopnost časovat bloky, štítonoška zase zjistí, jak máte rychlé nohy a pohyb v malíku, abyste zvládli protančit za ní a trefit odkrytá záda. Agresivní šermíř najednou nepůsobí tak neporazitelně, jakmile se konečně naučíte přerušit jeho divoké smrště seků dobře načasovaným odražením. Mágové zas otestují vaši agresivitu, protože snažit se je pomalu pižlat z dálky je asistovaná sebevražda. A najdete tu dokonce bosse, kterého je potřeba prostě přežít, protože sám pomalu umírá. Ale udělá všechno pro to, abyste do hrobu dorazili před ním.

Všechny souboje s bossy jsou přitom velmi dobře vyvážené, zábavné, férové a samozřejmě velmi náročné. Khazan sice není nejtěžší akční RPG pod sluncem, ale o snadné hře se také nebavíme a mordování démonické opozice s prstem v nose opravdu nečekejte. Pohyby a útoky každého bosse zvlášť se chtě nechtě prostě budete muset naučit, protože nerozvážně spěchající či náhodná tlačítka drtící Khazan bude okamžitě pobodán, podrcen, popálen, pošlapán a zesměšněn.

Bude to nicméně jeho vina, protože ovládání i hitboxy fungují perfektně a není se nač vymlouvat. Pokud by ale někomu přišla hra až moc tvrdá, nemusí lomit rukama – Khazan nabízí i volbu nižší obtížnosti, na kterou můžete přejít i kdykoliv během hry. Jen pozor, zpátky na tu normální už pak přepnout nejde.

K bossům mám vlastně jen dvě menší výtky: Dát hned jako třetího nabroušeného hadího muže s dvěma fázemi je docela odvážný krok – podobně obtížný boj bych čekal spíš později ve hře. A několika bossům bych snížil zdraví tak o 15 %, aby trochu lépe odsýpali.

Jedná se ale opravdu o maličkosti, žádné plamenné výtky. A některé prvky je naopak potřeba s poklonou chválit: Třeba fakt, že bossové tu nejsou žádné skálopevné menhiry, klidně jim můžete rozhodit postoj a provést opravdové kombo. Což je po všech soulsovkách s komplikovanými bojovými systémy, v nichž ale pak do každého bosse dvakrát seknete základním útokem a honem musíte pryč, protože víc vás udělat nenechá, ohromně osvěžující.

Vpřed!

Khazan je čistokrevná soulsovka se vším, co k tomu patří: Ohniště, nepřátelé ožívající po smrti, duše, za které zvyšujete úroveň, ale upustíte je na místě skonu... Zkrátka vše na svém místě. Zpracování prostředí si ale tvůrci vypůjčili spíš z Niohu – hra je rozdělená do jasně separovaných úrovní, žádný celistvý svět nečekejte.

A design úrovní je bohužel slabota. Nabízí se ještě jedno přirovnání k Niohu, který také nezářil příliš rozvitými úrovněmi, ale tím bychom tvorbě od Team Ninja trochu křivdili, protože Khazan je na tom ještě výrazně hůř. Prakticky celou hru prostě jen běžíte dopředu po cestě, která se sice klikatí, tu vede přes úzké trámy na střechách, tam vás nechá šplhat po věžích a podobně, ale uhnout zkrátka a dobře nejde. A když už ano, pravidelně odbočíte do jedné dvou chodeb, na konci vypáčíte truhlu, napakujete si kapsy jejím obsahem a můžete se zase poslušně napojit zpět na hlavní dálnici.

zdroj: Neople

Po každé hlavní úrovni se dál otevře několik nepovinných a opět se hraje podle not z Niohu: Jedná se o ty samé lokace, jen procházíte menší úseky a občas třeba opačným směrem a podobně. Ignorovat je nicméně nedoporučuji, jsou v nich schované docela důležité bonusy a je jimi dokonce podmíněn jeden ze tří možných konců hry.

Pocit z průzkumu nicméně prakticky absentuje, jelikož v lokacích designově rovných, jak když střelí, zkrátka není co prozkoumávat. Hrdinný Khazan navíc neumí skákat a je pevně přikován k zemi, což je další docela laciná leveldesignová berlička, kvůli které pak není nouze o tragikomické situace, kdy vašeho boha války zastaví tak nepřekonatelně impozantní překážka, jako je zahradní zídka někam do pasu. Tohle měl vědět ústřední záporák, mohl si okolo domu postavit živý plot a před hrdinovým tažením za pomstou by byl navždy v bezpečí.

Větší chválu bohužel nemohu věnovat ani výtvarnému zpracování prostředí. A nechápejte to špatně, nelze popřít skutečnost, že se tvůrcům opravdu povedlo několik dechberoucích výhledů a připravili si pár scénografických majstrštyků. Jenže zbytek... působí tak nějak na jedno brdo. Barevná paleta se mění jen minimálně a všechny ty ruiny a zkáza a temnota se po chvíli trochu okoukají.

Hádám, že se tvůrci snažili o stejnou fascinaci rozkladem, melancholickou krásu úpadku a úctu před chátrající vznešeností, jakou umí vyčarovat Dark Souls... Ale neměli na to prostě dost kumštu.

A mimochodem, všichni víme, že se ve FromSoftware vývojáři budí zalití studeným potem, pokud do každé hry nenacpou alespoň jednu jedovatou bažinu, ale upřímně, zrovna v tomhle se autoři Khazana vážně inspirovat nemuseli. Nesnáším jedovaté bažiny. A jasně, že tu jedna je.

Co na sebe?

Nečekejte maniakální svobodu buildů jak z Elden Ringu. RPG systém je tu daleko jednodušší, což ale neznamená, že by snad nebyl funkční. S každou úrovní přidělíte bod do jedné ze základních statistik a mírně si tak zlepšíte třeba regeneraci výdrže, zdraví či poškození. Hlavní mentální tanec ale vypukne, až budete hloubat nad výbavou.

Hra totiž nabízí vyšší desítky sad zbrojí. A každá sada má svoji specifickou sestavu bonusů, která se, sláva nazdar, trubky pějí k nebesům a davy se radují, neomezuje jen na suché číselné či procentuální bonusy. Ne, drtivá většina přidává účinky, které poznáte i na hratelnosti: Někdy třeba nový druh živelného poškození, jindy zase významnou úpravu existujícího skillu a častokrát také úplně nové schopnosti.

Vybrat si, co nosit, je díky tomu nesmírně příjemné dilema. Je potřeba zvážit všechno: Váhu zbroje, sílu obrany i užitečnost setových bonusů. Ale nebojte, některé sady výbavy jsou tak lákavé, že svůj herní styl naopak sami přizpůsobíte, abyste si je mohli náležitě užít. Výbava přitom hraje důležitou roli a obtížnost boje je nastavená tak, aby vás tlačila se starat i o zbroj, co to jen jde. Jinak řečeno: Ne, není fuk, co máte na sobě. Což je známka dobrého designu.

zdroj: Neople

Trochu méně se mi ale líbí skutečnost, že hra automaticky počítá s tím, že ji budete hrát víckrát než jednou. Až úplně ke konci prvního průchodu hrou se teprve začnou objevovat předměty nejvyšší kvality, jenže pokud si je chcete opravdu užít, naplno to jde až v New Game+. Stejně tak se až po prvním dohrání zpřístupní „transmog“, tedy kosmetická funkce změny vizuální podoby zbroje na jinou. Nechápu, proč to nejde hned – obzvlášť s přihlédnutím k tomu, že některé zbroje nelze ani s velmi přimhouřenýma očima prohlásit za úplně dechberoucí vizuální dílo (viz výše). No, aspoň že helma jde schovat hned.

Běží to dobře

Hraní nekazily žádné výraznější technické problémy. Hrál jsem na konfiguraci R9 5900X + RTX 4090, v nativním 4K na maximální detaily se obraz držel bezpečně přes 120 FPS, s DLSS v nastavení kvality pak přes 160 FPS, a to bez funkce generování snímků.

Dohrání včetně průchodu všech nepovinných misí mi trvalo 55 hodin (zručnější hráči to ale docela určitě stihnou rychleji) a hra jednou spadla, což nemám problém odpustit. Jiné problémy podobného rázu jsem nepotkal.

zdroj: Neople

Ovládání je přesné a responzivní. Bez problémů funguje i na klávesnici s myší, ale máte-li tu možnost, vezměte gamepad. A ideálně DualSense, protože hra podporuje všechny jeho funkce, zejména haptiku, se kterou důmyslně pracuje při boji i průzkumu. Byla by škoda se o tuhle rovinu ochudit.

Menší výtku je potřeba vznést k uživatelskému rozhraní v inventáři, respektive k absenci funkcí, které by usnadnily správu výbavy. Nelze například ukládat sady vybavení a rychle mezi nimi přepínat, převlékání probíhá pěkně ručně kus po kusu, což trochu leze na nervy.

A uvítal bych i trochu zevrubnější popisky statistik předmětů, protože není vždycky úplně jasné, co vlastně ten který bonus dělá a zda se třeba aplikuje aditivně, nebo multiplikativně. Ne, není to jedno, pšt.

Grafika se povedla, kreslená stylizace k akci překvapivě dobře sedí a obraz je příjemný a čistý. Zvuky jsou v nejlepším pořádku, hudba... Ve hře také je. Žádný oslavný komentář k ní ale nepřipojím, protože se jedná buďto o běžný ambient při průzkumu, či Standardní epický chorál™ při bitvě. A ten zní jak hudební ekvivalent šunkového salámu. Je tak obyčejný, že by se měl prodávat na váhu.

Povedená řežba

Žádná tragédie se ale nekoná a hru jako celek musím všem fanouškům soulslike žánru rozhodně doporučit. Když totiž přehlédnete chabý příběh, akceptujete skutečnost, že se tvůrci soustředili spíš na řemeslo než na invenci, a obrníte se tolerancí k přímočarému level designu, Khazan se vám odmění zábavným, náročným, spravedlivým a dobře vyváženým bojem.

The First Berserker: Khazan vás otestuje vás sestavou parádně navržených bossů a potěší širokými možnostmi při volbě výbavy. Bitvy působí pod rukama skvěle, naplňující, syrová brutalita zásahů mě neomrzela padesát hodin, exploze dopaminu po vítězství nad náročnými, ale férovými protivníky jsem si užil jak za mlada a nad problémy pak není až tak těžké mhouřit oči. Hra navíc vypadá dobře a běží bez zádrhelů. Kolem a kolem výborná soulsovka.