Výsledky hledání pro: pro evolution soccer 3

Divinity: Original Sin - recenze

15. 7. 2014 | Daniel Kremser

Hráči, co žehrají v diskusích, že už hry nejsou, co bývaly, obtížnost se rapidně snižuje a noví hráči oldschool peckám vlastně vůbec nerozumí, nyní musí chrochtat blahem a od svého PC se jen tak nehnou. Pokud lze totiž o Divinity: Original Sin od Larian Studios něco opravdu říci, pak to, že do puntíku naplňuje význam zkratky RPG, čili v excelentní a moderní podobě realizuje koncept her jako Ultima nebo Baldur's Gate. Je snad možné, aby současné RPG mělo lepší reference?

Insurgency - recenze

20. 2. 2014 | Daniel Kremser

Naposledy jsem si vojenskou střílečku užil… Vždyť já už si to vlastně ani nepamatuji! Nejspíše šlo o nějaké starší Call of Duty, ale muselo to být pěkně dávno. Nevím jak vám, ale mně už „standardní“ akce se vší tou velkolepostí a každoroční snahou zase o něco hloupěji inovovat bezvadně fungující koncept lezou krkem.

Wargame: European Escalation - recenze

7. 3. 2012 | Jakub Kovář

Wargame: European Escalation mě při prvním spuštění lehce vyděsila logem Focus Interactive, vydavatele, který přinesl „skvost“ jménem Game of Thrones: Genesis. Obavy však rozehnala matná vzpomínka na loňský Gamescom, kde jsem se potkal přímo s vývojáři hry. A těmi nejsou žádní nýmandi, nýbrž ostřílení Francouzi z Eugen Systems, tedy studia, jež na sebe upozornilo třeba povedeným titulem Act of War a ještě o něco lepším R.U.S.E. Odložil jsem tedy nejhorší obavy a pustil se do RTS z období Studené války, odehrávající se ve fiktivním konfliktu mezi silami NATO (Západní Německo, Francouzi, Britové a Američané) a Varšavskou smlouvou (Východní Němci, Sověti, Čechoslováci a Poláci).

Dungeons of Dredmor - recenze

12. 1. 2012 | Ondřej Švára

Smrt v počítačových hrách již dávno přestala číhat za každým rohem. Zjistilo se, že to nesvědčí byznysu. Poraženecký koncept, kdy člověk umělou inteligenci nemůže porazit, pouze jí, co možná nejdéle vzdoruje, padl společně s koncem herních automatů. A až na občasné dárky z Japonska (Vagrant Story) se na něj nenavázalo. Bylo by to totiž kontraproduktivní, hratelnost má dnes jiné cíle. Poptávka zesílila po hrách, které z člověka agresi spíše vyplaví, než aby ji v něm střádaly.

The Cursed Crusade - recenze

26. 10. 2011 | Karel Drda

Hry a celý ten cirkus kolem nich funguje podle přesně zaběhnutých pravidel a upřímně řečeno, jen málokdy ostříleného hráče něco překvapí. Jedno z nepsaných pravidel třeba říká, že každý úspěšný titul přitáhne celou řadu plagiátů. Někdy zdařilých, jindy méně a velmi často naprosto ohavných. Hádejte, do které kategorie patří The Cursed Crusade?

Football Manager 2012 - recenze

17. 10. 2011 | Aleš Smutný

O rybaření se říká, že je to svět tichých bláznů. Na hráče fotbalových (no, teď už spíše jednoho fotbalového) manažerů se část hráčské obce dívá podobně. S jednou výjimkou. Nejsme tišší. Naopak, jsme jedni z výrazově nejexpresivnějších „žánrových“ hráčů, kteří nadávají, dělají na nebohý monitor vulgární gesta, chytají se za hlavu, vystřelují ruce do nebes, halekají, radují se z prostého nápisu a všeobecně působí jako blázni, přestože ta hra vypadá tak bezelstně. Ale není, vážení přátelé, bezelstná ona není!

Combat - recenze

30. 12. 2001 | Redakce Games.cz

Herní průmysl se letos specializuje na remaky starých her - jenže co do nich přidat nového, když už před 20 lety byly perfektní? Tak třeba třetí rozměr jako v předělávce střílečky Combat z Atari.

Toby: The Secret Mine - recenze

20. 12. 2015 | Jan Slavík

Logická plošinovka na postřeh s černými siluetami postav i předmětů? Je zřejmé, že v dílně vývojáře Lukáše Navrátila nevznikl počin, který by měl potenciál zatřást světem svou průlomovou originalitou. Inspiraci hrou Limbo tvůrce bez skrupulí přiznává - ono mu také, co si budeme povídat, nic moc jiného nezbývá, protože je naprosto zjevná. Jenže existuje inspirace a inspirace, a Toby: The Secret Mine občas cupitá a poskakuje po hranici prachsprosté kopie. Možná se mělo jednat o pokývnutí směrem k vzoru, ale vzdání holdu vypadá jinak. Několik úrovní je totiž předloze podobných natolik, že by se kolem pomalu mohl začít šířit plíživý odér soudního sporu.

The Binding of Isaac: Rebirth - recenze

2. 3. 2015 | Vilém Koubek

Patříte-li mezi masochisty, kteří mají rádi roguelike herní styl, první inkarnace The Binding of Isaac vám jistě neunikla. Zalíbení v její specifické úchylnosti našla hromada hráčů i videoherních kritiků – já nejsem výjimkou. A když na scénu vtrhly konzole se svou „novou generací,“ rozhodli se tvůrci v čele s Edmundem McMillenem, že přišel čas mučit Isaaca znovu a to v titulu nazvaném s dávkou černého humoru The Binding of Isaac: Rebirth.

Apotheon - recenze antické rubanice

17. 2. 2015 | Pavel Dobrovský

Když se bohové na Olympu dožerou a začnou kosit smrtelníky, bývá to nepěkné divadlo. Pakliže je ale mezi nebohými lidmi jeden, který má velký meč a kuráž dojít bohům vysvětlit, že takhle tedy ne, vážení, může z toho být pěkná hra. Platilo to v případě Gods, God of War, a platí to i v Apotheon. Do dvourozměrného světa zasazená odysea bojovníka Nikandreose není jen nezávislou kopírkou Kratova tažení proti řeckému božskému panteonu. Samotný příběh a poutavou stylizaci doplňují nečekané designové finesy, které bychom u hry od malého týmu nečekali.

Mario & Luigi: Dream Team - recenze

30. 8. 2013 | Pavel Dobrovský

Ať už se Mario objeví v jakékoliv hře, vždy je jasné, že bude zachraňovat princeznu Peach ze špinavých pracek Bowsera, a že to bude na dlouhé lokte. Výjimkou není ani RPGčko Mario & Luigi: Dream Team, ve kterém Bowsera doplňuje netopýří král a celá hra trvá desítky, čtete správně, desítky hodin.

Tintinova dobrodružství - recenze

20. 11. 2011 | Martin Bach

Když spojí své síly dva uznávaní filmaři novodobé filmové historie a natočí film podle legendárního belgického komiksu o mladém novináři a jeho psovi, nemůže to snad ani dopadnout špatně. A špatně to také nedopadlo - filmová Tintinova dobrodružství jsou příjemným rodinným bijákem, který se líbí dětem i jejich rodičům. A když ke jménům Stevena Spielberga a Petera Jacksona přidáme ještě vývojáře z Ubisoftu Montpellier, lze snadno pochopit naděje, které mnozí hráči vkládali i do herní adaptace. Vždyť od doby, kdy se právě spolupráce Petera Jacksona a francouzských vývojářů zhmotnila v solidním filmově-herním kombu jménem King Kong, jsme mnoho radosti ze spojování Hollywoodu a herní branže nezažili. Herní Tintin navíc vypadal na videích tak dobře, že o něm i Dan Vávra v jednom ze starších Fight Clubů prohlásil, že jde o nejlépe vypadající hru letošní E3... A to mluvíme o člověku, kterému se nelíbí Skyrim ;)

Hitman GO - recenze

8. 5. 2014 | Lucie Jiříková

Hitman GO oznámili tvůrci jako tahovou strategii, která má se svou předlohou společného nejenom agenta 47 v roli ústřední postavy, ale též cíl hry v podobě infiltrace na nepřátelské území, zabíjení nepohodlných lidí a stealth pohyb po hracím poli. A je takřka neuvěřitelné, že všechny sliby tvůrci ze Square Enix Montreal vážně doručili.

Karateka - recenze

14. 12. 2012 | Lukáš Grygar

Když o hře napíšu, že by ji šlo dohrát se zavázanýma očima, obvykle tím neskládám kompliment výzvě, kterou nabízí. Karateku jsem přitom nedokázal dohrát ani s očima dokořán, respektive dohrát ji v nejlepším možném z konců: vítězstvím pravé lásky.

Horizon Forbidden West – recenze

14. 2. 2022 | Adam Homola

Aloy je zpátky!

Assassin's Creed: Valhalla – recenze

9. 11. 2020 | Jan Slavík

Nabruste sekery, Valhalla je paráda

Gothic III - exkluzivní recenze

13. 10. 2006 | Redakce Games.cz

Některé zákonitosti světa se jen tak nezmění. Den se střídá s nocí, Tiscali mívá první recenze a Němci vydávají nedodělané hry. Přesto by bylo hříchem se do království Myrtana nevypravit a přijít tak o báječné dobrodružství.

Dave the Diver: In the Jungle – recenze nečekaně brilantního rozšíření

26. 6. 2026 | Michal Krupička

Když se potápěč vrátí ve velkém stylu

Styx: Blades of Greed – recenze esence plížení, tentokrát ve velkém

30. 3. 2026 | Patrik Hajda

Do třetice všeho (nad)průměrného

A Plague Tale: Requiem – recenze středověkého krysího dobrodružství

17. 10. 2022 | Alžběta Trojanová

Kde i nejkrásnější jablko je prohnilé...

Magic: The Gathering Arena – recenze

4. 10. 2019 | Václav Pecháček

Jak se vlastně recenzuje virtuální verze Magic: The Gathering? Mám se šťourat v nedokonalých, leč léty ověřených pravidlech nejpopulárnější sběratelské karetní hry světa, nebo jen zhodnotit jejich adaptaci do virtuální podoby? Těžká to otázka. Ale ať se na to díváte z kterékoliv strany, hlavní je, jestli to člověka nakonec baví. A toho člověka, který právě píše recenzi na Magic: The Gathering Arena, to baví náramně.

Stygian: Reign of the Old Ones – recenze

26. 9. 2019 | Pavel Skoták

Adaptovat dílo H.P. Lovecrafta může zdárně jen dostatečně šílený člověk. Pokud snad nejste obeznámeni s mytologií Cthulhu či Prastarými a Arkham si spojujete především s Batmanem, pak vězte, že jde o jedno z nejzásadnějších děl na poli hororu, z něhož autoři dodnes rádi čerpají. Obrovskou výhodou je volná licence na Lovecraftovu tvorbu, která umožňuje autorům prakticky bez omezení brát z nezaměnitelné tvorby rodáka z Providence (a případně do ní přidávat). Čím vším je jeho tvorba specifická? Především pocitem nepopsatelného děsu.

Project Hospital - recenze

12. 11. 2018 | Jan Slavík

Česká nemocniční strategie Project Hospital vypadala velice nadějně (viz naše dojmy) již v uzavřené betě před dvěma měsíci. Tvůrci z pražského studia Oxymoron jednak představili dosud nevyzkoušený přístup k žánru, ale hlavně vše postavili na základech ze zajímavých herních mechanik. Také bylo ale jasné, že bude potřeba ještě obrousit celou řadu hran. Teď už mohu posoudit, jak se jim to povedlo.

The Long Journey Home - recenze

4. 7. 2017 | Patrik Hajda

The Long Journey Home vám na první pohled dost možná vyrazí dech. Jen považte, v procedurálně generovaném vesmíru brázdíte se svou lodí jednu sluneční soustavu za druhou, přistáváte na pestrých planetách s odlišnými atmosférami, těžíte zdroje, poznáváte desítky mimozemských civilizací a činíte složitá rozhodnutí. A to vše je zabalené do rogue-like stylu. V podstatě hra připomíná No Man’s Sky ve 2D, která by ale měla dopadnout lépe. Jaký je však výsledek? Když se do hry ponoříte, zjistíte, že realita neodpovídá představám.

Technomancer - recenze

9. 7. 2016 | Jan Slavík

Když něco jednou nefunguje, udělej znova to samé. Poučka je to poněkud zvláštní, nicméně studio Spiders se jí řídí téměř bezezbytku. Po ambiciózním RPG Mars: War Logs, které ale doplatilo na povrchnost a designové chyby, vydali tvůrci z francouzského studia volné pokračování Technomancer. Podařilo se jim tentokrát zasáhnout do černého? No, jak bych to tak řekl…

Recenze