Guild Wars Eye of the North - recenze
8/10
zdroj: Archiv

Guild Wars Eye of the North - recenze

Datum vydání:
31. srpna 2007
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

4. 10. 2007 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Nový příběh, hrdinové, předměty i nepřátelé. Nejen tento tradiční datadiskový obsah slibuje čtvrtá etapa úžasné onlinové ságy Guild Wars, která vás vezme do dungeonů a jeskyní země Tyria.

Autor: Jiří Sládek
Publikováno: 4.října 2007
Verze hry: prodávaná/PC/anglická
Doba recenzování: 1 měsíc


Obrázek zdroj: Archiv Další přírůstek do rodiny oblíbeného MMORPG Guild Wars je tu, a přináší hlavně zcela novou PvE kampaň. Jde o první datadisk, který není samostatně spustitelný a k jeho hraní je nutné vlastnit alespoň jeden z předchozích dílů nebo pořídit Platinovou edici s původní hrou. Po instalaci přídavku se vám ve hře otevře nový primární quest, který je možné obdržet v Lion´s Archu, Kaineng Center nebo Kamadanu, a jenž vás zavede do nedalekého podzemí odhaleného průrvou po nedávném zemětřesení... Malá poznámka – do nového příběhu se můžete vrhnout pouze s nadupanou postavou, tedy hrdinou na dvacáté úrovni. Brzy se ocitnete ve víru dění, které se točí kolem hrozby Destroyerů ohrožující celou říši. Musíte se tedy pokusit spojit několik národů a zatočit se samotným zdrojem všeho zla...

Nové národy a frakce
V datadisku narazíte na spoustu nových postav, a hlavně – na několik zbrusu nových národů. Některé z nich by přitom měly být hratelné v Guild Wars II! To jsme teda zvědavi. Ale zpět k aktuálnímu přídavku. Hned v úvodních minutách se setkáte s trpaslíky (dobře, ty už znáte, ale zde hrají přeci jen důležitější roli než v kampani Prophecies), a poměrně brzy také s lidskou frakcí Ebon Vanguard. Jde o bojovníky proti Charrům, kteří nevedou klasickou válku, ale vyznávají spíše partyzánský způsob boje; jejich hlavní stan je v tajemném místě Eye of the North.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Setkáte se také s Norny, vikingsky působícími severskými bojovníky, pro něž je kromě žízni po pořádném boji charakteristická také téměř obří postava – vaše hrdiny budou převyšovat o dvě hlavy. Lehce groteskně působí malí Asurané, příslušníci národa, který všem znalcům fantasy světů asi připomene jakýsi mix mezi gobliny a gnómy. Asurané nejsou velcí bojovníci, zato jsou ale zběhlí v magii a konstrukci různých bojových strojů. Při svém putování narazíte také na skupinu Shining Blade (ano, i s tou jste se již stkali v první kampani) a dokonce i na Charry, z nichž někteří zde budou vašimi spojenci.

Neotřelí hrdinové
Kdo byl zklamán tím, že na začátku datadisku Nightfall nebyl mezi najmutelnými hrdiny žádný ritualista (přibyl až později jen do elitní lokace), bude jistojistě potěšen. Tady si mistra v ovládání duchů užít můžete; respektive mistryni: je jí Xandra z národa Luxonů představených v přídavku Factions. Pro najmutí ji odemknete – stejně jako některé další postavy – absolvováním jednoho z bojovnických turnajů válečně naladěných Nornů.

Eye of the North nabízí celkem deset hrdinů, od každé profese jednoho. A že jsou mezi nimi pořádně divná individua. Hned na začátku hry se k vám do party přidá trpasličí mnich Ogden a asuranský elementalista Vekk. Můžete se těšit i na severskou bojovnici Joru, a vaše řady rozšíří dokonce i jeden Charr – konkrétně jde o rangera Pyra Fierceshota. A k vašim službám je mimo jiné i mesmerka Gwen; holčička, kterou jste potkali v Zeleném Ascalonu, nám trochu vyrostla a je jednou z vůdkyní frakce Ebon Vanguard.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Příběh
...je vyprávěn pomocí dějových questů, což je mnohem plynulejší a věrohodnější nežli v případě oddělených misí. Tady v podstatě pořád můžete sledovat dějovou linku představovanou primárními questy, které navíc vesměs plníte v běžně dostupných lokacích, ne jen ve speciálních instancích. Díky tomu, že lokace jsou „soukromé“, tedy určené jen pro vás a vaše spoluhráče, nijak to nenarušuje hru. Dobrým příkladem je třeba pátrání po skupince ztracených vojáků. Po chvilce pátrání v jedné z lokací naleznete vypálený tábor, a při prozkoumání helmy pohozené na bojišti se filmečkem přenesete do „mise“. Stále jste ovšem ve stejné lokaci a plynule postupujete dále.

Když dorazíte do nepřátelského tábora – ve kterém doufáte v nalezení zajatců – a pobijete jeho obyvatele, seznámíte se s uvězněným Charrem Pyrem. Ten vás dovede k další nepřátelské vesnici, ve které vězní jeho druhy. Když ji dobudete, rázem se z ní stane základna, kterou můžete kdykoliv později navštívit... děj se posune stejně, jako kdybyste v jedné osadě přijali misi, splnili ji a ocitli se v další vesnici, nicméně místo „Enter Mission“ stále plníte úkoly, které uvěřitelným způsobem posouvají celý děj... Méně zkušeným hráčům vycházejí autoři vstříc tím, že i v těchto dějových misích se po vyhubení celé družiny respawnujete u nejbližší svatyně a můžete pokračovat dál. Což v misích z minulých dílů nebylo možné.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

To je samo o sobě dost příjemné, navíc potěší, že v mnoha místech máte určitou příběhovou volnost. Například to, v jakém pořadí sjednotíte jednotlivé národy v boji proti Destroyerům, je jen na vás. Můžete se nejprve brodit zasněženými horami a bojovat za přízeň Nornů, vydat se do dalekých džunglí a přesvědčit ke spolupráci tamní Asurany, nebo pomoci Gweniným spolubojovníkům v tažení proti Charrům a získat si tak jejich vděk.

 Mohutné dungeony
Jo jo, autoři slibovali rozmanité a hlavně rozlehlé podzemní lokace, a slib také dodrželi. Řekl bych, že tyto velké interiéry mají tak trochu střídavou kvalitu – některé jsou (zejména vizuálně) krásné a členité, a zahrnují třeba i hledání klíčů k několika branám, jiné zas tak trochu na jedno brdo. Příjemné je, že většinu dungeonů pro zdolání ústředního příběhu nemusíte prolézat zdaleka celé, ale třeba skrz ně jen proběhnete k další asuranské bráně. Méně příjemný je zas fakt, že to neplatí zcela beze zbytku – a namátkou „povinný“ dungeon, který musíte absolvovat při probouzení Velkého trpaslíka, je docela opruz.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Po několika nevýrazných a čistě „sekacích“ patrech vás totiž čeká tuhý hlubinný červ (nebo co to je), kterého musíte zničit speciální taktikou – oslabit pomocí sudů se střelným prachem a pak rychle rozsekat. To je bohužel s počítačovými NPC nebo partou náhodných spoluhráčů (z nichž se polovina obvykle po chvilce neúspěšného snažení vztekle odpojí – však to znáte) dost tvrdý oříšek, a hrát tohle podzemí několikrát prostě není ani trochu zábavné. Vzhledem k délce tohoto questu je to vlastně mnohem horší nežli ty nejtěžší a nejvíce frustrující mise, které jsme museli překonat v minulých dílech, jelikož ty byly obvykle o poznání kratší. Podobných momentů naštěstí ve hře není mnoho, a vaše zábava při podobných kejklích tak je – jako vždy – přímo úměrná kvalitě živých spolubojovníků.


GW Eye of the North dungeon montage video - stažitelná verze (21 MB, 320x180)

 Orientace v podzemí
Ještě něco zajímavého k dungeonům? Hmmm, třeba mapy. V některých podzemních prostorách lze nalézt kus pergamenu, který vám do minimapy přidá pár důležitých orientačních bodů. Jinak je mapování dungeonů stejné (resp. stejně nepohodlné) jako dříve, můžete použít v podstatě jen minimapu, která se ovšem při opuštění patra smaže, čili zavítáte-li do stejného dungeonu podruhé, nemáte ho zmapovaný. Což je docela nešikovné.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Minihry
Celá hra je prošpikována různými minihrami, nebo řečí herního mechanismu, netradičními sólo questy. Můžete se třeba pustit do zápasů, ve kterých jste vybaveni pěstními „boxery“ a sadou speciálních skillů. Nebo můžete zkusit poměřit síly se severskými válečníky v klasickém turnaji, ve kterém je nutno postoupit přes několik protivníků a pak vyzvat samotného šampióna (to je již výše zmíněný turnaj, v jehož průběhu odemknete několik hrdinů). Hodně zajímavá je pak asuranská hra Polymock – postupně budete sbírat herní bojové figurky, do kterých se pak převtělíte a budete se snažit dovednostmi specifickými pro tu kterou vaší figurku zničit v duelu tu soupeřovu; kdo dříve zničí tři protivníkovy postavy, vyhrává. Možná to zní jednoduše, ale je to hodně o taktice a boje se zkušenějšími hráči nejsou vůbec jednoduché.

 Nové předměty a skilly
Co by to bylo za datadisk bez nových kousků vybavení a dovedností či kouzel pro naše hrdiny? Inventář můžete obohatit o spoustu zbraní, štítů, hůlek (včetně unikátních, samozřejmě) i nových sad brnění, to je jasné. Zajímavou novinkou jsou tzv. consumables, silné, ale pouze jednorázově použitelné předměty. Jejich výroba není úplně levná a navíc při nich spotřebujete jeden skill point, ovšem zas získáte třeba svitek pro oživení postav nebo Perfect Salvage Kit, pomocí kterého můžete z magických věcí vypreparovat příslušný komponent, aniž byste riskovali rozbití celého předmětu.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Skilly získáváte vesměs za různé questy (trochu podobně jako v první kampani Prophecy), nicméně obvykle nejde o skill specifický pro to které povolání, ale použitelný všemi a spadající do skupiny dovedností určité frakce – třeba speciální trpasličí bojový postoj. Čekají na vás ale také další drobné novinky, třeba možnost osedlat v určitých lokacích obrovského štíra.

 Reputace
Ano ano, známe to z minulých datadisků: když od někoho něco chceš, musí tě považovat za přítele. Pokud si třeba budete chtít koupit brnění v nornské vesnici, musíte mít nejprve u bandy severských bojovníků pořádnou reputaci. A to samé platí i u ostatních národů. A jak dobrou pověst získat? Plněním příslušných questů a pobíjením nestvůr na území daného národa; tomu ovšem musí přecházet pokec se strážcem u svatyně (nebo třeba použití speciálního svítícího trpasličího majáku v podzemí) – podobně, jako v Nightfall. Za nasbírané body se vám postupně zvyšuje příslušný titul, a přibývají různé bonusy. Jednoduché, ale účinné.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

 Síň slávy
Zajímavým místem je tzv. Hall of Monument, lokace sousedící s pevností Eye of the North, do které zavítáte už v ranných fázích ústředního příběhu. V této „síni slávy“ si postupně odemykáte podstavce, na kterých je možné vystavit vaše úspěchy – získané zvířecí mazlíčky, dokončené kampaně, epické zbraně a podobně. Navíc z těchto úspěchů (a nejspíš i z dosažených titulů, kterých mimochodem opět pár přibylo) budete moci čerpat při tvorbě nové postavy v chystaném plnohodnotném druhém díle, titulu Guild Wars II. Alespoň to zatím takto tvrdí autoři hry.

 Jen pár pih na kráse
Ač se jedná o řemeslně velmi dobře zpracovaný titul, přeci jen jsou některé lokace drobet odfláknuté; zvláště některé dungeony mi připadaly trochu stereotypní. Poněkud překvapivý je také fakt, že hra je – s výjimkou některých dungeonů – o něco lehčí než předchozí tituly, alespoň podle mého názoru. To by samo o sobě nebylo nic špatného, kdyby ovšem Eye of the North nebylo určené jen pro zkušenější hráče (díky již zmíněné možnosti zapojit do příběhu pouze postavy na 20. levelu). Nicméně hratelnost jako taková je na hodně dobré úrovni, bavit se můžete na spoustu způsobů. A opět bez měsíčních poplatků, což rozhodně potěší.

zdroj: Archiv


gameplay video

Související články: Novinky, GW Nightfall mega-recenze, GW Factions recenze, Guild Wars mega-recenze

Jiří Sládek
autor je manažerem magazínů www.showbizz.cz, Bleskově a dalších služeb portálu Centrum.cz






 
 
Jiří Sládek

Verdikt:

Ač bez průlomových inovací, přináší Oko severu opět skvělou zábavu a spoustu drobných novinek. Na své si přijdou hlavně příznivci PvE. Pozor, nejde o stand-alone záležitost a do nového příběhu se můžete vrhnout jen s postavou na maximální úrovni.

Nejnovější články