| Autor: Pavel Oreški Publikováno: 22.května 2009 | Verze: X360+PS3/prodávaná/anglická Doba recenzování: pár týdnů |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
oficiální obrázky od výrobce Druhou a třetí možností je souboj proti živému protivníkovi, ať už na jedné konzoli nebo přes síť. Na síťové podpoře je pěkné, že je každý hráč bodován a dle postavení v žebříčku, jsou mu přiřazováni protivníci. Samozřejmostí je, že když hrajete Arcade a přijde kamarád, může vzít do ruky ovladač a okamžitě do vás začít bušit. Stejně tak, když to povolíte, můžete příjmat výzvy od lidí na síti. Čtvrté v menu jsou Challenge, tedy výzvy. Jsou rozděleny do tří skupin – na čas, na výdrž a takzvané Trials, kdy musíte protivníka mlátit pomocí komb, která se vám objevují na obrazovce. Za vítězství v jednotlivých kolech výzev (většinou dvacet na jednu ze dvou úrovní obtížnosti) opět získáváte bonusy. Poslední možností je Training, kdy si vyberete bojovníka a druhého, který plní roli fackovacího panáka a zkoušíte si pohyby, chvaty a komba. • Široké možnosti Nicméně i v takto omezeném prostoru si brzy uvědomíte, že možností, jak se vyřádit, je mraky. Začíná to, když si vyberete délku zápasu, na kolik vítězných kol se bude hrát a obtížnost ve velmi širokém spektru. Jestliže si navolíte základní parametry, přesunete se k výběru postav. Na začátku jich je připraveno šestnáct, ale když se budete snažit, otevře se jich až dvacet pět. Podstatné je, že nechybí žádná legenda a nové charaktery nejsou pouhou kopií těch stávajících. Pro příklad uvedu dva extrémy: obézní, ale přesto mrštný, Rufus, přízvukem Skot, vizáží americký motorkář. K likvidaci protivníků používá setrvačnosti, která je ve spojení s jeho obřím břichem fatální. Absolutním protikladem je mexický kuchař El Fuerte, který je pekelně rychlý. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Ale ani zvolením postav to nekončí. Pouze oku lahodící je možnost si zvolit barvu oblečku, ale částečný vliv na dění na obrazovce mají Personal Actions, tedy jakási gesta. Dále lze donutit postavu používat určitou závěrečnou frázi. Stejně bohaté možnosti jsou co se ovládání týče. Výchozí nastavení jsem sice neměnil, ale jestli máte chuť, můžete si ho od základnů překopat. Nakonec už asi nepřekvapí, že se dá určit pozice ukazatelů života. Prostě Capcom vytvořil na první pohled jednoduchý koncept, ale v jeho rámci si můžete modifikovat, takřka vše, co se vám zlíbí. • Chvaty V minulém odstavci jsem nakousl ovládání. Od druhého dílu, se na první pohled nic nezměnilo. Opět používáte joystick pro určení směru a šestero tlačítek pro údery. Ale opět jsou využity téměř všechny možnosti, které vám takové schéma může nabídnout. Škála základních úderů je obrovská. Nicméně těmi byste protivníka těžko překvapily. Proto na řadu přichází speciální, unikátní, kombo a focus attack. Speciální údery jsou sice o něco silnější, než normální, ale ve světě Street fightera s nimi nikoho neoslníte. Unikátní se většinou aktivují zařezením za předchozí pohyby. Když se vám nabije jeden ze dvou ukazatelů energie, můžete vypustit super nebo ultra kombo. Sloupec Super komba se plní s tím, jak moc dáváte protivníkovi přes čumák, naproti tomu Utra se nabíjí, když dává on vám. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Super kombo je samozřejmě slabší než Ultra, ovšem je jednodušší ho aktivovat. Ultra kombo je určeno pro situace, kdy vám dal protivník rychle přes držku a vy se z toho chcete ještě vylízat. I za tyto komba se dají řetězit další údery a občas se nenadějete a polovina vaší energie je v čoudu. Poslední velmi zajímavou možností je Focus Attack. Ten vykouzlíte, když podržíte tlačítka pro střední kop a pěst. V tu chvíli se vaše postava nabíjí a když dosáhne plné úrovně, zaútočí. Jestliže mezitím dostáváte údery, ale Focus Attack dovedete do úspěšného konce, postupně se vám ztracené zdraví vrátí. Tak a teď si představte, že se všechno tohle dá různě kombinovat, útoky se dají rušit, když vás povalí na zem, lze se určitým způsobem zvednout rychleji, jde prorážet Focus Attack, blokovat nebo se vyhýbat jak běžným úderům, tak ultra kombům. Herních variant je ohromné množství. A teď babo raď... • Je to k prospěchu věci nebo k vzteku? Odpověď na předchozí otázku leží tam, kam sahají vaše hráčské schopnosti. Street Fighter 4 je sice velmi lehce uchopitelná hra, dostanete se do ní v prvním souboji, ale získat jakous takous dovednost, zabere hodně večerů. I když máte k ruce manuál i nápovědu přímo ve hře, jak se které pohyby a komba vytvářejí, jejich provedení chce dlouhý cvik. Právě díky obrovským možnostem kombinování útoků a bránění, je Street Fighter 4 mnohem více o taktice než o zběsilém boji. Jenže jestli chcete uspět, nestačí vám znát pouze své chvaty a komba, je nutné dokonale číst i pohyby protivníka, abyste byli schopni reagovat na neustále se měnící situaci. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Dokáži si velmi dobře představit, jak dobře se hraje na velkém automatu s poctivou páčkou a šesti velkými tlačítky. Naneštěstí většina z nás je odkázána pouze na konzolové ovladače a to je trochu problém. Více času jsem věnoval Xbox360 verzi, která mi na rozdíl od kolegy připravujícího videorecenzi, přišla lehčí na ovládání. Ale i tak to není vůbec jednoduché. I když jsem střídal analogový joystick a standardní ovládací kříž, nikdy jsem si nemohl být stoprocentně jistý, co postava na obrazovce provede. A to přesto, že jsem přesně věděl, jaký směr a jaká tlačítka jsou potřeba na vyvolání zamýšlené odezvy. Zvláště různé vykrucování na joysticku je problematické a často místo smrtícího komba skáčete nebo se krčíte, což je při hektické hratelnosti smrtící. Zanedlouho bych měl mít možnost vyzkoušet i speciální ovladač vydaný pro Street Fighter 4, tak doufám, že dojmy z něj budou lepší, než ze standarních joypadů. • Obtížnost Jak jsem už napsal, herní systém i ovládání pochopí každý během pár sekund, nicméně úspěch si žádá oběti. Jestliže nejste podobný maniak, který se při vypuštění hry ve Velké Británii snažil překonat světový rekord v počtu navazujících vítězství, zvolte si hned na začátek jednu z nižších obtížností. Sám jsem se pár dnů tvrdohlavě snažil uspět na normální obtížnost a pokaždé pohořel. Když se mi nakonec se Zangief-em podařilo dostat k poslednímu bojovníkovi, neporazil jsem ho ani po dvou hodinách pokusů a desítkách použitých Continue. Stejně tak výzvy jsem zvládl pouze ty lehčí, protože u nich se obtížnost zvolit nedá. Laťka je nastavená velmi vysoko a jestliže s tím nebudete od začátku počítat, budete stejně frustrovaní, jako jsem byl já. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Na druhou stranu je pravdou, že už pár dní tréninku je znát. Když jsem hrál SF4 asi pět dní, pozval mě kamarád k vyzkoušení PS3 verze a z cirka dvaceti zápasů se mu podařilo vyhrát jednou, možná dvakrát. Street Fighter 4 je pro skutečné hardcore pařany. Můžete ji sice hrát jen tak, pro zábavau, ale jakmile narazíte na někoho jen trochu zkušenějšího, budete se vztekat, vztekat a vztekat. Sám jsem nejednou měl sto chutí mrštit ovladačem do televize. Nakonec se ale ukázalo, že si musím pokládat postupné cíle a ne se nechat ukolébat zkušeností z ostatních her, kdy na střední obtížnost jste za pár hodin v cíly i s jednín prstem v nose. Street Fighter 4 je hra, kde se chyba neodpouští a vítězí zkušenost. Lama nemá šanci ani na náhodné vítězství. •Zpracování Technicky je Street Fighter 4 naprosto dokonalý. Ačkoliv jde o 2D bojovku, prostředí i postavy jsou ve 3D. Díky tomu kamera při povedeném ultimátním kombu změní úhel pohledu nebo se dramaticky přiblíží. I okolní prostředí je parádní a plné života. Pod mostem se šikanují školáci, kteří při vyvrcholení soubojů nadšeně jásají. V Africe na letišti přistává letadlo a před ním vám fandí banda vojáků, která slaví vítězství střelbou do vzduchu. V čínské čtvrti se motá ožrala, na kterého štěká pes, do toho jezdí lidé na kole a turisté si vás fotí. Postavy jako takové jsou úplně perfektní a jejich chvaty ještě lepší. Za speciální zmínku stojí obličejová mimika, která dává znát, jak moc příjmané údery bolí. Ačkoliv je zpracování komixové, čiší ze všech stran život, pohyb a efekty. Sázka na styl připomíjající druhý díl se vyplatila, ale rozhoděn nečekejte nic na způsob nedávno vydaného HD Remixu. Grafika je o několik generací vpředu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii Zvukové efekty jsou stejně parádní jako vizuální stránka. Jak ty bojové, tak ambientní, ozývající se z pozadí. Trochu horší je to s dabingem, který si můžete vybrat původní japonský, tak i anglický. Hlášky se velmi často opakují a doslova otravný je komentátor, který má pár frází a pronáší je tak přehnaně, že jsem ho po pár soubojích vypnul. Muzika je, až na hlavní popový motiv, vynikající. Nabízí směsici starších upravených skladeb s těmi úplně novými. 
zdroj:
tisková zpráva
Pochvalu si zaslouží i příběhové animace, které sice nejsou technicky dokonalé, ale mají styl, jsou vtipné a to se počítá. Rozdíl mezi oběma platformami je minimální, nicméně o trochu lepší mi připadala verze na PS3. I když to může být dáno lepší televizí, která byla k PS3 připojena. Jediná výtka směřuje k podpoře pouze 720p. Mám pocit, že minimálně PS3 by v pohodě zvládla i plné HD rozlišení.Stáhněte si: Trailery, Videa... Související články: Video-recenze, Novinky, Mortal Kombat vs DC Universe recenze |
| Pavel Oreški | |
| autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |
