| Autor: Moolker Publikováno: 13.října 2006 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze: finální/anglická s patchem 1Doba recenzování: 10 dnů |
Příběh G3 působí ještě zamotaněji. Víte, že se orkové (nebo skřeti, chcete-li) mydlí s lidmi, že jste na pevninu do vesničky Ardea připluli se čtveřicí věrných přátel (Diego, Gorn, Milten a Lester) a že potřebujete mluvit se Xardasem, který se údajně spojil s chlupáči. Díky jeho moci prý vyřadil magii ohnivých mágů i paladinů a teď pěkně tlačí človíčky. Navíc vás skoro nikdo nezná. Je to něco, jako byste měli vypočítat rovnici s několika neznámými najednou. Tak co s tím, milí gerojové, uděláte? 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek • Vydáte se na nebezpečnou výpravu? 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Herní plocha, tedy království Myrtana, je rozdělena na tři sektory. Začnete na mainlandu, tedy ve střední části. Podnebím nejvíce připomíná mírný klimatický pás, protože se tu skoro všechno zelení a tak narazíte na všemožné lesy i rozkvetlé louky. Obyvatelstvem a stavbami pak připomíná klasický evropský středověk. Mně osobně se zdála tato oblast nejdetailnější a nejvypiplanější. Budete-li se aspoň trochu držet dějové linky, nohy vás následně zavedou na sněhem a ledem pokrytý sever, při jehož vytváření si zřejmě brali tvůrci inspiraci v severských kmenech. Logicky tady flóra roste méně, ale zvířátek je tu dost. A jsou pochopitelně jiná než ty v mainlandu a samozřejmě i ve Varantu. Takto nazvaná třetí oblast se nachází úplně na jihu a jde o jednu velkou poušť vyplněnou několika orientálními městy, oázami či pohořími. Jih se mj. vyznačuje přítomností těch nejlepších gladiátorů. Jediné, co bych hrací ploše vytkl, je možná až příliš rychlý přestup z jednoho teritoria do druhého. Ze zelené louky stačí udělat pár kroků a najednou stojíte v ledovcové jeskyni. • Nebezpečí číhá všude 
zdroj:
tisková zpráva
Každé teritorium je diametrálně odlišné, ale přeci jen mají jednu společnou vlastnost – úžasnou propracovanost. Zapomeňte na relativně chudý svět Oblivionu, kde jste i při delším cestování narazili jen na pár potvůrek a procházeli se po poměrně sterilním prostředí. V G3 doslova každou minutu objevujete nějaké nové, dosud neviděné a něčím překvapující lokace. Všemožné jeskyňky, dungeony, menší sídla i města, různá zákoutí, rozkvetlé louky, jezírka atd. atd. Je toho strašně moc a troufám si říci, že i teď, když mám nahráno přes 30 hodin, jsem viděl jenom zlomek toho všeho. Přestože se svět místy tváří značně melancholicky až romanticky, nikdy byste neměli upadat do stavu bezpečnosti. Nebezpečí číhá všude. Dobře si pamatuji na moment, kdy jsem po dlouhé době vyšel z ledového Nordmaru, pomalu se přesouval do teplejší oblasti a objevilo se přede mnou rozlehlé údolí, na jehož dně se nacházela oku i srdci lahodící pastvina. Nadšený z toho výhledu jsem se rozběhl do náručí skalního masivu, když v tom jsem nevědomky vtrhl přímo do centra loveckého teritoria dvounohých agresivních ještěrů, chňapavců... 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Atmosféra je fantastická a mnohokrát jsem si při hraní v duchu říkal „Opravdu jsem tam, já to prožívám!“. G3 vás do sebe svou uvěřitelností natolik vtáhne, že některé momenty budete opravdu silně prožívat. Představte si, že se nadšeně teleportujete do hlavního města říše – Verngard – ale místo slavobrány vidíte trosky města. V tu chvíli se spustí pomalá, dojemná a chrámová píseň, která spolu s beznadějí v hlasech všech přítomných lidí navodí opravdu smutný okamžik, kdy si člověk uvědomí, v jak tvrdém konfliktu se vlastně nachází. Přiznám se, že když jsem viděl tu spoušť, nedovedl jsem si představit, že bych vůbec mohl hrát za orky. 
zdroj:
tisková zpráva
Myrtana je království převeliké a proto se v něm nachází i mnoho NPC. Zpravidla každá postava spadá do jedné ze šesti frakcí, jimiž jsou orkové, rebelové, hashishini, tuláci, nomádi a seveřané. S příslušností k té či oné straně to však není jako minule, kdy v okamžiku připojení se třeba ke Starému táboru vás v Novém táboru prakticky nikdo nechtěl učit atd. Ona tady vlastně žádná rozhodnutí typu „Za jeden provaz budu táhnout s mágy“ není, protože, jak onen výpis frakcí naznačuje, tu žádné takto striktně oddělené sekty nejsou.Vedle toho, že budete sympatizovat třeba s rebely a hashashiny najednou, se můžete stát např. ještě lovcem, ale tato rozhodnutí vám ve většině případů nijak neuzavřou cestu do ostatních cechů. Je ovšem jasné, že když zabijete skřetí pohlaváry, budou se k vám tito agresoři chovat jinak, než kdybyste místo toho sejmuli lidského krále. Celý tento systém mi přijde z hlediska hratelnosti mnohem lepší . Důvod je zřejmý – hráč má možnost vyzkoušet si většinu věcí hned při prvním hraním a kvůli odzkoušení všech frakcí nemusí po shlédnutí závěrečných titulků klikat na položku New Game ještě pětkrát. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Ještě se ale vrátím k NPC. Co mě na nich štve nejvíce, je to, že tady nikde nevystavěli Červenou lucerničku... Ne, teď vážně – chovají se lidsky a rozumně, přes den pracují, pochodují po městě, večer sedí v knajpě, v noci zase spí a je s nimi radost rozprávět, ať už jsou na vaší straně či nikoliv (zejména neustále narážky orků na příslušníky naší rasy, kterým říkají morra, jsou líbezné). Nicméně pravdou je, že jejich AI místy nepříjemně hapruje. To jsem se takhle dohodl se zajatým paladinem Wenzelem, že spácháme převrat v městečku, jenže po chvíli běhu narazil rytíř do domu, tak se otočil, běžel kus zpátky, otočil to, narazil do jiné části téhož domu a takhle pobíhal sem tam, dokud jsem ho neodseknul. 
zdroj:
tisková zpráva
V rámci svého putování toho s NPC namluvíte opravdu dost, ačkoliv řeč můžete dát pouze s těmi pojmenovanými. Řadoví otroci, vojáci či orkové vás po pokusu o navázání komunikace pouze odbijí hláškou „Nech mě bejt“ nebo „Nedělej tu potíže“ – čili rozdíl oproti dřívějšku, kdy vám tito „nedůležití“ vždy řekli aspoň něco o místě, kde se nacházíte. Na druhou stranu, když už na nějaký rozhovor dojde, je v prvé řadě skvěle namluvený (i když původní hlasy chybí), povětšinou větvený, v závislosti na vašich otázkách / odpovědích se odkrývají další možné reakce a vůbec se tak mění postoj dotazovaného k vaší maličkosti. Těší mě, že v G3 zůstala hrdinova drzost. Třeba po vítězství v aréně řekne nepříteli něco ve smyslu „Neztratil jsi něco? Jako třeba tvoje mužství?“. Každopádně i jen jedna věta může znamenat fenomenální úspěch. Anebo katastrofu.Důležitým aspektem je reputace. Vytáhněte červený fix a třikrát si to podtrhněte, protože bez dobrých kontaktů se vlastně nehnete z místa. Nebo hnete, příběhem se třeba i jakž takž proplazíte, ale prakticky o všechno přijdete. U každé strany a v každém městě máte rozdílnou pověst a zejména v osadách obývaných orky jde o zatraceně důležitou věc. Pokud nemáte, dejme tomu 75%, nepustí vás do určité části města, kde jsou logicky lepší obchodníci i učitelé, hodnotnější poklady a samotný boss daného teritoria se zajímavými úkoly. Reputaci získáváte třeba vítězstvím v gladiátorské aréně (to orky opravdu pálí), ale ve valné většině případů plněním questů pro obyvatele města, do jehož útrob se chcete dostat. A když už o nich takovou dobu mluvím, pojďme si je přiblížit. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Dělej to a témhleto Questy mohou někomu na první pohled připadat nudné. Povětšinou jde o ty klasické typu „Vypátrej ztraceného paladina“, „Vyčisti jeskyni od banditů“ nebo „Najdi ztracený meč“ a vlastně se omezují na cestování z bodu A do bodu B a bojování. Jenže zdání klame! Protože vás hra do ničeho nijak nenutí, vše si můžete udělat, až se vám bude chtít, prostředí je velmi nápadité a rozmanité a radost z poznávání, nemluvě ze získávání zapomenutých pokladů, ohromná. Nestane se, aby G3 začal nudit. Smekám! Hlavních, příběhových questů jsem snad nikdy neměl aktivních více jak tři najednou a moc jich není, ale za to těch postranních jsem splnil desítky a desítky a neustále získávám nové. Ještě aby ne, když nějakou tu prácičku dostanete skoro od každé pojmenované postavy.
• Fauna 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Baťoh plný věcí Velkou změnou prošel opět neomezený inventář, který je nyní přehledně rozdělen do pěti částí (zbraně, brnění, kouzla, lektvary & bylinky a všemožné krámy) a ovládá se kompletně myší. Pokud chcete nějakou věc z vlastních zásob využívat i bez nutnosti otevírat inventář, musíte ji nejprve přetáhnout na jednu z deseti možných „horkých kláves“, jejichž výpis vidíte po celou dobu hry na dolní části obrazovky. Danou věc pak vyvoláte stisknutím příslušné číslice. Aktivních může být více předmětů a to třeba v okamžiku, kdy používáte meč a štít dohromady. Inventář můžete obohacovat i o vlastnoručně vyrobené předměty. Máte-li potřebné návody a vědomosti, není problém uvařit si v kotli nějaký lektvar nebo vylepšit (zostřit, namočit do jedu), popř. rovnou ukovat vlastní zbraň. Kromě již známých mečů, seker, luků a kuší si osaháte třeba ještě dlouhá kopí. Mimochodem, donucovací prostředky lze i opotřebovat. Zatímco inventář je lepší, deník G3 se co do kvality vydal opačným směrem. Abych byl přesný – on tu vlastně žádný není, zapomeňte na nějaké hrdinovy zápisky. Všechny úkoly jsou zaznamenávány formou dialogů mezi vámi a zadávajícími a hlavně v případě příběhových questů, kdy máte pod sebou uložených třeba pět rozhovorů, je to celkem chaotické. 
zdroj:
tisková zpráva
• Na život a na smrt Tak nějak mi přišlo, že bojování je ve hře zastoupeno v ještě větší míře než minule a zbraň jsem v pochvě nikdy neponechával déle než pár desítek vteřin. Celkem mi to vyhovovalo, protože zpracování bitek prošlou velikou změnou a jsou nyní přeci jen lépe ovladatelné. Pokud nemáte potřebu provádět úkroky (to nemám) nebo utéct (tak tohle už ano), potřebujete vlastně jen myš. V závislosti na délce držení levého myšítka provede hrdina jeden ze tří možných útoků, pravé tlačítko slouží pro blokování anebo v případě kombinace s levým tvorbu nějakého toho komba. Místy nepříjemně hapruje automatické vybírání cílů v hromadných potyčkách. Když totiž člověk bojuje např. po boku rebelů proti hordě orků a hra automaticky zaměřuje pouze souputníky, je to pěkně k vzteku, protože pak vlastně nemůžete bojovat. Bohužel někdy nastanou chvíle, kdy duel jednoduše vyhrát nelze, byť jste mnohem silnější než nepřítel - třeba divočák, podobná ripperbeast nebo ještěr. Když se vám totiž dostanou blízko k tělu, začnou abnormálně rychlým sledem frekventovaných útoků útočit a v tuto chvíli již můžete skočit do menu nahrát poslední save, protože již nemáte šanci nic dělat. Nemůžete utéct, provést protiútok nebo nepřítele vyblokovat a je úplně fuk, jste-li v ovládání boje s danou zbraní na začátečnické či mistrovské úrovni nebo jestli držíte v rukou dva nebo jen jeden meč... 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Je to dost frustrující a korunu tomu nasazuje (promiňte mi ten výraz, ale nemůžu jinak) úchylné vzdychání vašeho alter-ega po každém zásahu. V případě, že bojujete proti lidem nebo orkům tak rozpoutáte bláznivě ujetý festival hekání. A ještě jednu malou výtku bych měl k zobrazování zdraví nepřátel. Když je zasáhnete, ukazatel jejich kondice neposkočí na danou hodnotu, ale jaksi začne rozmazaně sjíždět, takže je poměrně špatně vidět, jak na tom vlastně oponent je. 
zdroj:
tisková zpráva
• Nejen bojem je člověk živZaměřování u střelných zbraní se provádí plně manuálně, pro což jednoznačně zvedám palec, jelikož to dává zapomenout na situace z dřívějška, kdy v případě, že jsem neuměl luk či kuš alespoň trochu lépe ovládat, nebyl problém netrefit cíl pár metrů přede mnou. Takhle je již vše na hráči a na jeho přesnosti i schopnosti počítat s balistickou křivkou. K dispozici jsou různé typu šípů a šipek, od posílených kovových přes hořlavé až po výbušné. Jak jsem zmínil, hraji za bojovníka a magii jsem jen tak líznul, takže s kouzly jsem se moc nespřátelil. Ale i po jejich letmém prohlédnutí mi bylo jasné, že nových je habaděj. Namátkou mohu jmenovat sérum proti otravě (to když vás bodne krvavá moucha nebo někdo zasáhne otráveným mečem), zpomalení času, vyléčení druhých nebo ohnivý kruh, což je taková vlna plamene, která zraní vše kolem jejího epicentra. Důležité u všech kouzel je, že se nabíjí. Vyléčit se nebo naopak zaútočit uprostřed bitevní vřavy je věcí nemožnou, protože než se vám vůbec povede kouzlo seslat, máte zadek na čtyři půlky. • Ošetření a dezinfekce nutností Největší problém G3 nespočívá ve vlastní hratelnosti, nýbrž v technickém zpracování, které je prostě nedotažené. Ani se nedivím, že distributor G3 za velkou louží plánuje jeho vydání až ke konci roku. Je sice fajn, že hra dokáže dokonale pohltit, ale když vám v tom nejlepším zamrzne nebo rovnou spadne, jakákoli atmosféra se nadsvětelnou rychlostí vypaří. Nejednou jsem dokonce musel restartovat celý počítač. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Loading, zejména ten první, je neúnosně dlouhý, takže jsem byl při nahrávání schopen odjet jeden celý závod v Burnoutech na PSP. Tedy pokud k nějakému nahrávání vůbec dojde. Když se totiž aplikace sekne při ukládání (to netrvá pod 10 vteřin), je vzniklý save již nefunkční a pokud se ho pokusíte naloadovat, hra... zamrzne. Odhaduji, že jenom tyto problémy mi z celkové doby strávené u G3 tak dvě hodiny zabraly určitě. Zejména kvůli výše zmíněným nenadálým kolapsům postrádám nějakou funkci autosavu (checkpointy by zde bylo prakticky nemožné vytvořit). To je z programátorského hlediska vážně takový problém, aby se hráčem dosažený postup uložil třeba po každém splněném úkolu nebo po každých 15 minutách hraní? 
zdroj:
tisková zpráva
Pak je tu ještě plný pytel bugů, které jsou ale v porovnání s předešlými drobnějšího ražení. Že sem tam blbne AI, jsem již zmiňoval, ale na zvířata se dostávám až teď. Když třeba zaútočíte na smečku vlků a soustředíte se na jedince, ti ostatní vás většinou jen obklíčí, ale zaútočí až poté, co odděláte jejich kámoše. Také jsem se někdy seknul o vzduchovou bariéru a musel ji „přeskočit“. Nebo jsem narazil na levitující mrtvolu bílé psí šelmy, mrtvoly vibrující v posmrtných křečích či divoká prasata a jeleny proběhnuvší skrz menší skalku. • Drahá krása Abyste si G3 užili ve vší kráse, budete potřebovat vskutku drahou výbavu. Se svým dvoujádrovem Athlonem 64 3800+, 2 GB RAM a GeForce 7800 GTX 256 MB jsem si o něčem jako „plynulý běh v maximální kvalitě“ mohl nechat jen zdát. Zprvu jsem hrál s nejlepším nastavením v rozlišení 1280x960, ale v pozdějších fázích hry, kdy jsem začal navštěvovat města s desítkami obyvatelů, šel počet snímků pod neúnosnou mez 20FPS a navíc jsem se začal setkávat s častým padáním hry. Situace se mírně zlepšila po snížení rozlišení na 1152x864 a – to je pro výkon nejdůležitější – i mírném snížení dohledu. Největší problém u sebe vidím hlavně v tom procesoru, čemuž koneckonců odpovídalo i chování hry. Čím více lidí na scéně, tím více AI musel řešit. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Hra je na pohled opravdu okouzlující, místy i více než Oblivion. Střídání denní doby je působivé, tráva a koruny stromů se vlní ve větru a zejména rozlehlé scenérie vám vyrazí dech. Jen škoda, že pohled do dálky je jaksi zakamuflovaný rozmazáním obrazu a ten skutečný dohled, kde vidíte i jednotlivá stébla trávy namísto zelené plochy, je malý. Na druhou stranu, pak by asi G3 nerozchodili ani v NASA :) Co mírně pokulhává, je zpracování first-person pohledu, kde má hrdina nějak divně úzké a protáhlé ruce a hlavně pak animace. Padlý jedinec někdy zničehonic odletí pár metrů do dálky i do výšky a třeba vlci podivně běhají. Když na někoho útočí, máte pocit, jako by se právě aktivoval nějaký bullet-time. Ská-če hro-zně po-ma-lu.
|
| Moolker | |
| autorovi je 16 let, bydlí na Mělníku a studuje všeobecné gymnázium; přispívá i do HotGames, Playmobilu a SCORE; nejdéle vydrží u kvalitní strategie, akce a fantasy her; život by si nedokázal představit bez závodního lyžování a horského kola |
