zdroj:
tisková zpráva
Osmdesátá léta minulého století přinesla světu osmibity, první hry a třeba také střízlivění z drogových days of happiness, což není bezvýznamná souvislost. Počítačové online hry začínají v současnosti vytlačovat chemické drogy, prostě proto, že síla prožitku je stejně intenzivní a organismus nedostává tak silně zabrat.
Veterán herních strojů, Atari 2600, se v osmdesátých letech dodával společně s hrou Combat, ve které dva tanky projížděly bludiště a likvidovaly se navzájem. Hra z dnešního hlediska nebyla světoborná, ale vzhledem k tehdejší průraznosti a akutnímu nedostatku jakýchkoliv her, byla zařazena do zlatého fondu, hned vedle Asteroids, Centipede, Misille Command nebo Pong.
Další předělávka z Atari Po dvaceti letech se hra dočkala 3D remaku (těch 2D bylo nekonečně - například populární zabíječ školních hodin informatiky, Tunneler), kupodivu ne od hnojiče vzpomínek Hasbro, ale od solidní severoamerické Infogrames. Ne snad, že by obsahově byl kvalitnější, alespoň se dá hrát.
Vtip je v tom, že namísto dvou rozměrů jsou použity tři a levely podstatně využívají výhod patrového budování architektury. Tank popojíždí po uniformních v prostoru zavěšených platformách a střílí nekonečné řady nepřátel, dělové věže, silnější tanky a pravidelně se pokouší zrušit bosse. Na cestě potkává krychličky s označením dolaru, bonusy pro neviditelnost a nadstandardní zbraně. Variabilita úrovní se projevuje hlavně v dezorientující architektuře a to je asi tak vše, co se o obsahu hry dá napsat, nepočítá-li se internetová hra přes GameSpy Arcade.
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Nefalšovaná akce Překvapivě se celá taškařice hraje perfektně. Levely jsou dostatečně nadupané nekončící akcí a neexistuje jediný okamžik, kdy by po tanku něco nestřílelo, neletělo, nejelo na něj nebo nevypouštělo sebevražedné roboty. Čistá nefalšovaná akce - ještě k tomu nekrvavá - dává skvěle odreagovat stres a mozek může bez problémů na několik dlouhých minut vypnout. K hraní je zapotřebí jen instinktivního chování a udržování tanku v pohybu, jinak do něj napálí hned několik mechů a sbohem živote, level se restartuje a jede se znovu.
Systém postupu do dalších levelů je vyřešen obdivuhodně debilně a zároveň stejně
zdroj:
tisková zpráva
obdivuhodně funguje: při každém spuštění hry se začíná od začátku, a když se dostanete až do třicáté úrovně (střílím od boku, projel jsem jich jen deset), tak máte stoprocentní jistotu, že příště začnete zase od jedničky, podobně jako v Arkanoidovi.
Zmíněná genialita debilnosti spočívá v úžasné myšlence o bezvýznamnosti jednotlivých levelů. Ono je celkem jedno, zda si vyměňujete laserové pozdravy v prvním, devátém nebo dvacátém levelu, akce je vždy stejně zábavná. Vnitřní potěšení nestojí na progresu, ale na bourání klasické levelové hierarchie akčních her - dostanu se dál a uvidím víc - tak to tady neplatí. Jako motivace fungují docela drsní bossové (nádherná klasika: vypouští služebníky a mají několik „úrovní“ než se dostanete k jejich srdci), ale vážně je může brát snad jen milovník klasického Combatu nebo sběratel.
Bonusy na CD V startup menu nezmíněné jsou bonusy, připálené na CD v adresáři „goodies“. Obsahují původní Combat Tanks Plus i s emulátorem Stella 2600. Ve hře se dá přímo editovat level stavěním ohromným pixelů, pravděpodobně stromů nebo zdí. Titulní obrazovka uvádí (c) 1982, je to tedy herní stařešina - a nemá ani škrábnutí!
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
V samostatných .mp3 souborech naleznete akční hudbu Duncana McPhersona, která se nehodí k samotnému poslechu, ale jako background pro jakoukoliv jinou akční hru nebo LAN party poslouží výborně - rychlá, svižná, speedující. Následuje editor úrovní a plugin do 3D MAX pro tvorbu vlastních modelů tanků.
Proč? Osobně jsem u jakékoliv 3D akční řežby, počínaje Wolfensteinem 3D, nikdy nenašel tak primitivní děj, abych se opravdu odreagoval (když mi do těla vhánějí adrenalinové pumpy záplavy nervozity, tak se těžko dá mluvit o odpočinku). Combat naopak tento požadavek splnil. Bohužel chybí možnost hry pro dva hráče zároveň, jako u Dynablaster nebo Atomic Bomberman, a ještě větší mínus: hra se prodává jako plnohodnotný produkt, resp. budget za cenu 20 dolarů.
zdroj:
tisková zpráva
Infogrames se buď zbláznili nebo si totéž myslí o zákaznících. V konzumním obchodě typu Delvita, kde se hry u pokladen přidávají k řízkům a rohlíkům, má možná Combat 3D úspěch. Ale pokud je mi známo, ti co se o hry zajímají a čtou si o nich na internetu, ti pojídají pouze buráky s kolou, takže naštěstí nejste kaloricky předurčeni.
|