Apotheon - recenze antické rubanice
6/10
zdroj: Archiv

Apotheon - recenze antické rubanice

Datum vydání:
3. února 2015
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

17. 2. 2015 19:20 | Recenze | autor: Pavel Dobrovský |

Když se bohové na Olympu dožerou a začnou kosit smrtelníky, bývá to nepěkné divadlo. Pakliže je ale mezi nebohými lidmi jeden, který má velký meč a kuráž dojít bohům vysvětlit, že takhle tedy ne, vážení, může z toho být pěkná hra. Platilo to v případě Gods, God of War, a platí to i v Apotheon. Do dvourozměrného světa zasazená odysea bojovníka Nikandreose není jen nezávislou kopírkou Kratova tažení proti řeckému božskému panteonu. Samotný příběh a poutavou stylizaci doplňují nečekané designové finesy, které bychom u hry od malého týmu nečekali.

Však také studio Alien Trap nekope do míče 2D skákaček poprvé. Čtyři roky stará Capsized u nás získala téměř maximální hodnocení a Ondra Švára o ní napsal v recenzi, že „vypadá jako noční můra opilého vodníka Volšovečka.“ V tom případě je Apotheon delirium řeckého hrnčíře ze šestého století, který už pro samé malování výjevů na vinné amfory vidí všechno animovaně.

Právě z tohoto výtvarného stylu si bere hra inspiraci – a dělá to zatraceně hezky. Hůlkovitý Nikandreos pobíjí zástupy hůlkovitých nepřátel, pobíhá rozlehlými světy řeckých bohů, a kdyby těch pár tahů, ze kterých má složený obličej, mohlo vyjadřovat emoce, tak je ukrutně naštvaný. A protože to nejde, tak sem tam s ním někdo prohodí pár slov, aby bylo řečeno, na koho že je tak nasejřený. Na Dia a jeho kumpány, že mu vypálili rodnou hroudu, ani při tom nemrkli.

Svoboda!

Svět Apotheon, což mimochodem znamená „člověk, který se stal bohem,“ se skládá z několika rozsáhlých úrovní, které ústí do centrální lokace s NPCčky. Odtud se Nikandreos vydává za jednotlivými bohy, a sem se vrací po jejich likvidaci. Nezvyklé na celém konceptu je překvapivá míra svobody. P

řestože mají úrovně jasně daný cíl, dá se v nich strávit spousta času prozkoumáváním vedlejších lokací a hledáním klíčů k zamčeným dveřím. Odměnou za zkoumání jsou lepší zbraně, výzbroj, bonusy a samozřejmě plně odhalená mapa. Ta ukazuje, že autoři věděli, jak cílit na průzkumníky: prokreslování nově navštívených lokací je pro ně slast sama o sobě.

zdroj: YouTube.com

Nápady! 

Propracovanost úrovní a jejich vzájemná odlišnost je důvodem, proč Apotheon hrát. V Poseidonově paláci se pohybujete hlavně pod vodou, v Hádově říši pak plníte sérii kratších napínavých misí ve tmě a třeba u Atény probíháte ohromným rotujícím bludištěm. Stejně nápaditě jsou řešeny i souboje se samotnými božstvy a minibossy. Každý má jemný twist, který celou sekvenci ozvláštní.

Artemis se promění v laň, kterou pronásledujete, aby se za chvíli role prohodily a lovnou zvěří jste se stali vy. Souboj s Poseidonem musí proběhnout na moři ve vichřicí rozkymácené lodi a bitva s Apollonem se odehrává ve tmě, kterou sem tam rozsvítí Apollonovy sluneční šípy.

Zbraně! 

Bozi ostatně mají v popisu práce překvapovat a v Apotheon se jim to daří. Ani s pomocí svých nadpřirozených sil ale nedokáží zamaskovat, že je tu něco zkaženého. Hnije to tam, kde by to mělo kvést – v soubojích. Ne snad, že by byly vyloženě nevydařené, ale jsou stále o tom samém: Pobij je bez přemýšlení všechny. Proti nudě, která z takového přístupu nutně přichází, vyslali autoři početný arzenál zbraní, zbroje, lekvarů a pastí. Jenže, někde se stala chyba.

Zbraňový systém hraní nezpestřuje, proměňuje ho v nepříjemný chaos. Hra vás aktivně nevybízí k jeho využívání. V podstatě je úplně jedno, jestli máte v ruce meč nebo palici, luk a šípy nebo kopí, řecký oheň nebo ozubenou past nebo jednu z magických variací zmíněného. Prostě a jednoduše drtíte tlačítko pro útok a ono to funguje, aniž by záleželo na typu vražedného nástroje.

Nevyváženost! 

Tolik práce muselo dát navrhnout zbraně a všechna přišla vniveč. V taktickém používání různých zbraní brání především umělá inteligence nepřátel, kteří se na vás vždy sesypou jako mouchy. V takové chvíli si o nějakém vychytaném bojování můžete nechat jen zdát.

Jen párkrát přijde nutnost použít zbraň na dálku, jinak vše vyřešíte s mečem. Zbraně se používáním rozpadají a tím jen podtrhují, jak málo na nich záleží. Kdyby tu bylo zbraní třeba jen pět a daly se postupně vylepšovat, to by bylo něco jiného! Akce tak ztrácí na zajímavosti a tempu a ke všemu se jí plete pod nohy ovládání.

zdroj: Vlastní

Ovládání! 

Dokud jsem nepřipojil k počítači gamepad, zdál se Apotheon neovladatelný. Jde o dual-stick akci, kdy jedním joystickem běháte a druhým míříte zbraní. Bez gamepadu Nikandreos připomínal poprvé šťastně opilého studenta, který se potácí nocí ode zdi ke zdi a klackem útočí na popelnice.

Na klávesnici se navíc velmi špatně vybírá položka z menu (je nutné vyselektovat příslušnou kategorii a následně kolečkem na myši zvolit předmět). Hrát akční skákačku s takovým ovládacím modelem je prostě za trest.

Nenechte se ale odradit – Apotheon (s gamepadem) není za trest. Snaží se lapit více much najednou, v dlani mu však zůstávají jen některé. Není to špatný výsledek, ale možná by na straně Alien Trap stálo za zamyšlení, jak na dobrých nápadech postavit špičkovou hru, kterou by dolů nestahovaly nepromyšlené ovládání a torza nedotažených nápadů.

Verdikt:

Radost z nápaditě navrženého světa se spoustou překvapení kazí nevyvážený arzenál, nudná akce a ovládání. 

Nejnovější články