Recenze

Avernum 2: Crystal Souls - recenze

Herní studio Spiderweb Software, tvořené manželskou dvojicí Jeff Vogel a Mariann Krizsanová, vypouští do světa RPG hry toho nejčistšího ražení již dvacet let. Není tedy překvapením, že ani Avernum 2: Crystal Souls, předělávka původního Avernum 2 (což byl pro změnu remake klasiky Exile II), z fungujících kolejí nevybočuje. Jeff Vogel hráčům servíruje tradiční výpravné dobrodružství, ve kterém budete plnit úkoly, běhat s batohy harampádí zpátky do města, zachraňovat nebohé rolníky a nadávat na příliš mocné nepřátele, když se vydáte někam, kde ještě nemáte co dělat. Jednoduše nejde o nic, co by člověka překvapilo - propracovanou satiru palčivých environmentálních problémů mezi řádky a bourání čtvrté zdi nečekejte.

Zombasite - recenze

Je vůbec možné udělat hack and slash RPG bez toho, aby bylo alespoň v některém ohledu srovnáváno s Diablem? Snad každý rok se na scéně vyrojí nové tituly, které se snaží napodobit pekelnou řežbu s větším či menším úspěchem. A pak je tu Zombasite. Hra, která se na první pohled tváří podobně, ale ve skutečnosti se jedná o virus, který hráče napadne, a jen tak ho nepustí.

Kyn - recenze vikinského RPG

Vikinské akční RPG! Taky se vám okamžitě vybavilo něco na způsob Titan Quest, akorát z prostředí nelítostných severských zemí, kdy vám moc místo Dia bude propůjčovat Otec veškerenstva Odin? Nelítostná řež vousatých válečníků, malované štíty, bojový ryk a žízeň po krvi? Taková představa musí způsobovat svrbění v podbřišku každého fanouška hack'n'slash her, jenže Kyn se tomuto snu nepřibližuje, ani co by vrhací sekerou dohodil.

Book of Demons - recenze

Na pojem early access dá dnes a denně házet neuvěřitelné množství špíny a jeho problematikou se zaobírá nejeden videoherní novinář. Přesto v tom nepřeberném množství titulů, které se vydávají do early access, existuje několik zářných příkladů reprezentujících zdravý vývojářský přístup a výbornou práci hráčské komunity. Prvním budiž letošní hit Dead Cells, dalším by mohla být právě Book of Demons.

Lost Ark – recenze obřího hitu na poli MMORPG

Pro milovníky skvělých raidů

Destiny - recenze

Destiny mě během nedávné bety okouzlila. Na pohled nádherně zpracovaný svět, zábavné akční mechanismy, slibně se tvářící příběhové pozadí a velký potenciál pro kooperaci. Destiny se zdála být láskou na pár let - beta byla příslibem, vlastně poupětem, z něhož se měl rozvinout nádherný květ, co dlouho neuvadá. A pak vyšla plná hra a v naprostém rozčarování jsem zjistil, že obsah bety odpovídal obsahu celé hry.

Valhalla Chronicles - recenze

Prázdninové sucho se nyní začalo naplno projevovat a pro všechny, kteří nemají do čeho píchnout, tu je hra Valhalla Chronicles postavená na vikingských mýtech a legendách, která se tváří jako RPG, ale...

1348 Ex Voto – recenze cesty, kterou ani láska nezachrání

Když se hra o flagelantech stane jedním z nich

Absolum – recenze fantasy roguelite mlátičky

Definice šílenství, nebo černý kůň roku?

Star Wars: Battlefront 2 - mega-recenze

U narychlo upečených pokračování se vyplácí být dopředu skeptikem, ale strhující multiplayerové bitvy na planetách z filmové Epizody III vás přesvědčí o tom, že se jedná o nejúspěšnější Star Wars hru zcela právem.

Star Hammer: The Vanguard Prophecy - recenze vesmírné strategie

Zůstává smutnou skutečností, že zdaleka nejlepší vesmírnou strategií poslední dekády je HD remaster skoro 16 let starého a dodnes nepřekonaného Homeworldu. Vyšla sice celá řada 4X strategií, kde půtky mezi kosmickými loděmi tvoří značnou část zážitku (Sins of Solar Empire, StarDrive a další), ale hry zaměřené jen na taktické bitvy, ať už jednodušší RTS jako byla Star Trek Armada či komplexnější věci právě typu Homeworldu, aby jeden pohledal elektronovým mikroskopem. Změnit by to chtěla simultální tahovka Star Hammer: The Vanguard Prophecy od Black Lab Games vydávaná pod záštitou Slitherine. Zaklíná se příslibem hlubokého taktického zážitku a nelineární kampaní z pohledu malé formace lodí. Dočkali jsme se konečně, když ne nástupce, tak alespoň podařené variace vesmírné taktické strategie?

Mortal Kombat X - recenze PC verze

Mortal Kombat a Street Fighter II. Nerozlučná dvojice rivalů, se kterými jsem kdysi dávno zažíval nejhezčí herní léta. Ano, už je to dobré dvě dekády, ale když je vám nějakých dvanáct, třináct, prožíváte videohry tzv. na plný pecky, máte celou armádu kamarádů, kteří jsou ochotní si ohoblovat ukazováčky mlácením do klávesnice a občas vám přijde jako dobrý nápad věnovat trénování fatalit celý víkend. Ani jedna ze zmíněných sérií si bohužel neudržela kvality svých nejslavnějších dílů, ale obě se dokázaly revitalizovat. Street Fighter svým čtvrtým a Mortal Kombat devátým dílem vstoupily napůl do nového rozměru (v obou případech se jednalo o tzv. 2.5D mlátičky), ale především konečně oslovily novou generaci. A zatímco Street Fighter dál spí na vavřínech čtyřky a jejích nekonečných upgradů, Mortal Kombat se po čtyřech letech rozhodnul udělat další krok kupředu s dílem označeným římskou desítkou.

Metroid: Samus Returns - recenze

Fez. Dust. Axiom Verge. VVVVVV. Ori and the Blind Forest. A mnohé další perly… Co mají společného? Patří do jednoho menšího subžánru, jemuž říkáme metroidvania. Slovo je to jak z jiné planety, ale to, co za sebou skrývá, zřejmě již znáte z vlastní zkušenosti. Základem je vždy rozsáhlý 2D svět propojený spoustou chodbiček, které díky novým schopnostem postupně odemykáte, přičemž kdykoli se můžete kamkoli vrátit. Za poslední roky se díky nezávislé scéně staly metroidvanie velmi populárními, což je ovšem poměrně paradoxní. Samotný zakladatel tohoto žánru, série Metroid, je totiž už pěkných pár let u ledu (dělejme, že neslavná odbočka Federation Force radši ani neexistuje). To se teď konečně mění. A stojí to za to.

Crash Bandicoot N. Sane Trilogy – recenze

Nintendo má Maria, Sega Sonica a Sony Crashe Bandicoota. Svého času ikonického vačnatce, který válel na PSX, jen aby pak vývojáři nejen ze studia Naughty Dog rozmělnili kvalitně rozjetou sérii mezi řadu zbytečných pokračování a spin-offů včetně Team Racing, Bash, Twinsanity, Mutant Island a další kousky. Před těmito pokusy ale vyšla výborná jednička, neméně povedená dvojka a docela fajn trojka. Podle mého názoru jsou první tři hry z celé série nejlepší, a právě ty dostali fanoušci na zlatém podnose v rámci Crash Bandicoot N. Sane Trilogy pro PS4.

Bridge It - recenze

Drenáž, traverza, pilíř a nosný oblouk. To všechno jsou pojmy ze slovníčku stavitele mostů, které zužitkujete v logické hře Bridge It, jež navazuje na sérii Pontifex a je sponzorovaná výrobcem grafických čipů NVIDIA.

Warcraft III: Reign of Chaos - recenze

Patrně nejočekávanější real-time strategie všech dob je konečně tady a v naší vyčerpávající recenzi se o ní dozvíte úplně všechno, včetně popisu čtyř herních ras, kampaní, RPG prvcích a multiplayeru.

SW: GB Clone Campaigns - recenze

Současně s uvedením filmové druhé epizody Hvězdných válek do kin se objevil i datadisk Clone Campaigns, který obohacuje real-time strategii Galactic Battlegrounds o dvě nové kampaně.

Hand of Fate - recenze mixu karetní a akční hry

Společně s nástupem indie scény přišla i lavina her, které sveřepě mixují i zdánlivě nekompatibilní herní žánry. Z některých míchanic vám bude stejně "dobře", jako byste snědli jídlo od Babici či Ládi Hrušky, ovšem najdou se mezi nimi i takové, které vám přirostou k srdci. Hand of Fate je příkladem stravitelnější skupiny žánrových mutací. V tomto případě bych se dokonce nebála tvrdit, že po téhle kombinaci karetní hry a diablovky budete mít v bříšku jako v pokojíčku. 

Kingdoms of Amalur: Reckoning - recenze

Jsou hry, které to nemají lehké. Je za nimi vidět opravdu hodně práce, umu i talentu. Mnohdy dokonce převyšují dobře propagovanou konkurenci v kvalitě i uměleckém dojmu, ale podobného věhlasu stejně nedosáhnou. Budou navždy solidní dvojkou, kdesi ve stínu věhlasného titulu, kterému se mnoho lidí klaní třeba jen proto, že jde o momentální módní záležitost. Tento nevděčný osud snad Kingdoms of Amalur: Reckoning nepotká. Nebylo by to rozhodně spravedlivé, protože tahle hra by se na vlně zájmu měla vyhřívat a bavit opravdu hodně fanoušků.

Tom Clancy H.A.W.X. - PC recenze

Z univerza slavného spisovatele tentokrát přilétá arkádová letecká hra, která je díky použití reálných lokací světa takovým Google Earth ze vzduchu.

Age of Mythology: Extended Edition - recenze

Lag. Málokdy lze hru vystihnout jedním jediným slovem, ale zrovna v případě Age of Mythology: Extended Edition není co řešit. Neodehrál jsem v ní jediný plynulý multiplayerový zápas. Sek-sek-sek. Po čase se z toho stal už takový předválečný rituál. Do chatu někdo napíše „lag?“, ostatní přikývnou, smutně konstatují, že jde o běžnou věc a se zaťatými zuby rozjedou budování svých impérií. Tahle předělávka nefunguje dobře, ale přeci jen mluvíme o jedné z nejlepších realtime strategií vůbec…