Psát pravidelně recenze na Call of Duty je údělem nevděčným, protože se zdánlivě píší spíše pro ty, kteří se zaklínají hlubokou nenávistí k této značce a na zuby své babičky jsou ochotni přísahat, že by si takový škvár nikdy nekoupili. Ti, na které série především svým multiplayerem každý rok cílí, totiž stejně hází recenze za hlavu a v době jejich sepisování už poctivě vyzobávají battle pass.

Letos je to ovšem úděl obzvlášť nezáviděníhodný, protože mi jde obrana mé oblíbené akční veselice přes prsty extrémně obtížně. Příběhová kampaň totiž dopadla, jak si můžete přečíst, naprosto ostudně, a multiplayer připomíná, inu, spíše DLC se souborem nových map. Tedy to, čím měl bez diskuzí letošní ročník Call of Duty původně být.

A zde leží kámen úrazu – Modern Warfare III momentálně vyplňuje můj veškerý herní čas, protože mě multiplayerová složka zkrátka nevýslovně baví. Zároveň ale při dobrém svědomí nemohu nikomu ani omylem doporučit, aby do letošního ročníku vložil své vydělané peníze, protože způsob, jakým se vydavatelství Activision Blizzard doslova vykálelo věrným hráčům do rukou a na pačesy, je bez velkého přehánění nevídaný.

zdroj: Activision Blizzard

Fakt, že Modern Warfare III mělo být pouhým rozšířením a ne plnohodnotným titulem, je totiž ze hry cítit na sto honů a je docela jedno, jak se vývojáři svými prohlášeními snaží hasit požáry. Celkovému zážitku ale šíleně škodí i brutální monetizace, se kterou se Activision doslova urval ze řetězu a částky, o které si nad rámec pořízené hry říká, jsou přímo necudné.

Jakkoli stále platí, že je multiplayer ve svém jádru velmi zábavný a do nové hry přibyly (nebo se spíš z prastarých předchůdců vrátily) velmi vydařené mapy, je také aktuální nabídka nesmírně chudá. Například režim War, který se poprvé objevil v šest let starém díle WWII a nyní se vrací, připomíná mód Rush z Battlefieldu, kdy má jeden tým dobývat řadu postupně odhalovaných cílů na stále se rozšiřující mapě. Je sice vydařený, jenže má v tuto chvíli jen jediné dějiště, které zájemci musí opakovat stále dokola. Ano, situace se patrně s aktualizacemi v průběhu roku promění, ani po ostatních stránkách ovšem není souhrn obsahu nikterak závratný.

zdroj: Foto: Activision Blizzard

Kromě stálic v podobě klasického free-for-all deathmatche a jeho týmové varianty si můžete zahrát v režimech Domination, Kill Confirmed, Control, Hardpoint nebo Search and Destroy. Všechny jsou dostupné i v hardcore variantě, která výrazně snižuje objem zdraví (v podstatě jeden zásah znamená smrt) a eliminuje minimapu.

Nabídku doplňuje výsostný mód Ground War s možností využívat vozidla, Invasion alias Team Deathmatch ve větším měřítku a režim Cutthroat, ve kterém proti sobě v zápasu stojí tři týmy. Prozatím musíte zapomenout na Gun Game nebo zábavné režimy ve stylu hledání protivníků přestrojených za kusy nábytku nebo dekorací.

Aktuálně ve hře najdete šestnáctku map, z nichž mnohé poznáte, pokud jste se nachomýtli ke starším dílům Call of Duty. Dobrou zprávou je, že aspoň z mého pohledu absentují průměrné a nezajímavé kousky, tou špatnou ale zůstává, že se zbylé mapy dělí na velmi podařené a doslova otřesné. Do první kategorie bych zařadil třeba brutální obíhačku jménem Rust, na které se zejména v hardcore režimech počítá čas přežití na sekundy a třeba držení vlajek v Domination je snad nejvíce adrenalinovou záležitostí, jakou hra umí nabídnout. Podobnou holomajznu nabízí třeba i Scrapyard, osobně mám rád Underpass, Favellu nebo High Rise. 

Na druhé straně spektra stojí Quarry a hlavně absolutně nepřehledný, mizerně navržený Estate, ve kterém má jasně navrch tým ovládající vrchní polovinu s eponymním sídlem.

Pokud jste hráli loňský díl, pocítíte určitou výhodu, ve své zbrojnici totiž najdete odemčené zbraně z minula (což opět dokazuje datadiskový původ MWIII). Na druhou stranu jsou ale nové zbraně citelně účinnější, a tak nakonec starý arzenál stejně necháte za sebou. Naštěstí vám aspoň zbydou nějací operátoři.

Právě k nim směřuje má další kritika, stojící tedy především na osobních estetických preferencích. Dávno jsem vzdal představu, že má Call of Duty zájem se jakkoli blížit realistickému pojetí boje a uvykl jsem i na divoké skiny na zbraních. Nemohu se ale zbavit dojmu, že se Activision, roztoužený sáhnout si na podobné peníze, které tečou Epicu z Fortnite, rozhodl odhodit veškeré zábrany a vsadit na tuhle kartu všechno.

Po bojišti tedy už neběhají jen po zuby ozbrojení hrdlořezové v maskáčích, ale třeba Alucard z anime Hellsing, superhrdina Spawn, Lilith z Diabla nebo, považte, Nicki Minaj. Zatímco Fortnite si na budování metaverza se záplavou popkulturních referencí postavilo image, v Call of Duty tenhle mix působí nejen nemístně, ale místy doslova odpudivě.

zdroj: Foto: Activision Blizzard

Hra je až k prasknutí narvaná nejrůznějšími balíčky kosmetických úprav včetně mňoukajícího displeje na boku vaší zbraně (nekecám), největší bizár ovšem představuje aktuální pojetí battle passu, který má dvě varianty, přičemž za ten prémiovější zaplatíte více než 800 korun, což je absolutní drzost.

Vtipné přitom je, že pokud byste nepatřili mezi pravidelné hráče a nyní si koupili Modern Warfare III v dražší edici, která battle pass obsahuje, stanuli byste před smutným zjištěním, že se vám odemkne až se začátkem první multiplayerové sezóny MWIII a za aktuální nabídku byste stejně museli zaplatit oněch osm stovek bez jistoty, že ji stihnete vysbírat. Jistě, má to určitou logiku, ale hráče, který zaplatil horentní sumu a nyní mu hra při každé příležitosti ukazuje, co vše by mohl mít, kdyby vysypal ještě nějaký ten zlaťák navíc, rozhodně nepotěší. A to říkám z pozice člověka, který chodí po světě s otevřenou šrajtoflí a doslova rozhazuje za mikrotransakce všemi směry.

A znovu, pokud tohle všechno kousnete, dostane se vám v jádru kvalitné a zábavné multiplayerové hry, která velmi dobře šlape, je podle mě už od začátku slušně vyvážená a solidně posouvá směr, kterým série vykročila v nedávné minulosti. Vyhovuje mi na ní drtivá většina aspektů od pohybu přes TTK až k finálnímu pocitu ze střelby. Vskutku, když jsem v zápase, je čistá hratelnost přesně taková, jak bych si představoval a svižný styl hardcore režimů mě láká opakovaně hru přes den zapínat na pár zápasů. Problém je to všechno kolem, co jsem popsal, a ještě něco navíc.

Tím něčím navíc je naprosto zbytečně přebujelé uživatelské rozhraní a také nadměrná zásoba všemožných doplňků a nástavců na zbraně s často absolutně marginálním vlivem na jejich používání. Z Call of Duty se v průběhu let stal zvláštní moloch, v jehož nabídkách se nováček okamžitě zcela ztratí a veteránovi se občas posteskne po starých dobrých (a prostších) časech původních dílů Modern Warfare, nezatížených vším tím roky vrstveným balastem, který pravděpodobně profi hráči na vysoké úrovni s rozkoší ladí a hledají ten nejlepší styl pro aktuální metu, ale pro drtivou většinu standardních uživatelů je spíše otravný, nepřehledný a v konečném důsledku zbytečný. 

Call of Duty sice umí famózně ždímat dopamin všemi těmi epickými nápisy na obrazovce, když se vám povede někoho zvlášť kvalitně vykydlit, zjistil jsem ale, že ze sbírání úrovní a odemykání nového vybavení nemám zdaleka takovou radost, jako když jsem před patnácti lety dostával místo levelů hodnosti a odměn bylo možná méně, ale každá měla zcela hmatatelný smysl.

V současnosti mě často přepadá dojem, že pokud nevlastním drahý battle pass, jako bych o něco přicházel, jako by přestávala stačit čirá radost z prostého hraní, ale bylo zapotřebí sekundárního odměňování kosmetickými volovinami. A to není dobrá zpráva, pokud mám u letošního ročníku vydržet příštích 12 měsíců.

zdroj: Activision Blizzard

Suma sumárum letos všichni hateři a nenávistníci zvítězili. Nákup nového dílu z mého pohledu nemá smysl. Tedy nemá smysl pro ty, kteří si Call of Duty kupují jednou za uherský rok a chtějí kompletní balíček včetně zábavné kampaně a třeba i kooperativních misí. Vyčpělé zombie to nezachraňují. Vám ostatním, kteří si nové díly kupují prostě proto, že chcete další rok strávit v důvěrném prostředí své oblíbené značky, přeju dobrou mušku a pevné nervy. Třeba se potkáme na bojišti.